Stručné dějiny science fiction

SCIENCE FICTION

stručný průvodce

(sestavil Bohdan BoboKing Volejníček)

ÚVOD

Science fiction patří do kategorie masové (populární) literatury. Často je neprávem jako celek nazývána také jako braková literatura. SF je fenoménem 20.století, který má pravděpodobně největší fandovské hnutí v dějinách literatury. Rozšířil se ve všech kulturních oblastech světa, ale jeho jádro se nachází hlavně v USA. Dnes science-fiction zasahuje do všech forem uměleckých činností.

TERMÍN

Termín SCIENCE-FICTION (čti sajns fikšn) byl poprvé použit v roce 1929 v SF časopisu Wonder stories. Do češtiny se překládá jako vědecká beletrie. V polovině 20. století se začal používat i zkrácený výraz SCI-FI (čti saj faj). V tištěné formě se objevuje i ve formě zkratky SF. V českých zemích nebyl termín science fiction do roku 1989 oficiálně uznávaný, používal se výraz převzatý z ruštiny – vědeckofantastická literatura. Po roce 1989 se i u nás začal používat termín science-fiction, i jeho zkrácená verze SCI-FI (v tomto případě nečíst foneticky).

DEFINICE

Přesná a všeobecně uznávaná definice science fiction neexistuje. Je zde problém hlavně v tom, že science fiction je literatura tématicky bez omezení v prostoru, čase, technice a ideologii. Z toho důvodu nelze najít jednoznačně vymezující definici. Jednoduchá definice by tedy mohla znít takto: “Science fiction pojednává o tom, co se podle autora mohlo někdy a někde stát, ale jak je známo, dosud se to neudálo“ (Frederick Pohl). Teoreticky nejpřijatelnější definice je asi tato: “Science fiction je realistická část fantastické literatury, která užívá v reálném, ať budoucím, současném, či minulém čase znalostí a vynálezů, které v době vzniku díla nebyly všeobecně známy, skutečností, které nenastaly a teorií, které nebyly uplatněny v praxi.” (Ivo Železný, „Stvořitelé nových světů“).

Rozbor definice: science-fiction je spolu s fantasy, hororem, utopií, fantastickými cestopisy a mytologickými příběhy součástí fantastické literatury. SF musí být založeno na reálném, vědeckém a fyzikálním základě. Děj SF příběhů se může odehrávat v daleké budoucnosti (Star Wars, Star Trek), ale i v současnosti (M.Crichton – Jurský park, Kmen Andromeda, S.King – Tommyknockeři, Svědectví), nebo i v minulosti jako alternativní historie (H.Turtledove – Světoválka, R.Harris – Otčina). Pro přiřazení do SF z hlediska technické fantazie je důležitá doba vzniku díla, ne rok vydání.

DĚJINY SCIENCE FICTION

Hledání uznávaného počátku science fiction naráží na problém v různorodosti výkladu definice. Ve světě teorií existují dva krajní proudy. Jeden považuje za počátek SF už starověk a díla jako Epos o Gilgamešovi, pak pokračuje přes antické fantastické cestopisy, středověké utopie, J.Verna až k dnešku. Druhý považuje za rok prvního SF až rok 1929, kdy bylo poprvé pro tento druh literatury použito výrazu science-fiction. V prvním případě je to snaha o nalezení prvků SF v jakémkoliv vhodném díle. V druhém případě jde o neopodstatněné slovíčkaření. Zlatou střední cestu představuje dílo anglického autora Briana Aldisse Billion Year Spree, kde za první SF dílo považuje román Frankenstein od anglické spisovatelky Mary Shelleyové (1797-1851). Toto dílo bylo poprvé publikováno v roce 1818, a tento rok lze tedy podle Aldisse považovat za rok vzniku science-fiction. Příběhů o vytvoření umělého člověka bylo do té doby několik (např. Golem vytvořený za pomoci židovské mystiky), ale v případě hrdiny dr. Frankensteina a jeho Netvora bylo poprvé využito lékařských a vědeckých teorií. Díky různým filmovým přepisům a hororových příběhům je všeobecně výraz Frankenstein spojován s nelidským netvorem a ne s jeho tvůrcem. Z literární hlediska patří román do skupiny romantické literatury a hororu.

Po tomto románu se prvky SF objevují i v některých dílech E. A. Poea , nebo např. v románu ruského autora V.Odojevského Rok 4338. Ale nejde o žádné všeobecné rozšíření. Zlom nastává až příchodem Julese Vernea. Francouzský makléř Jules Verne (1828-1905) už od dětství rád četl fantastické cestopisy. Byl blízkým přítelem A.Dumase, a říká se, že jen díku tomu prorazil se svými knihami. Nejprve psal divadelní hry průměrné kvality. Teprve v roce 1863 vydává svůj první román Pět neděl v balóně. Do konce života napsal více než 60 dalších příběhů. I když je Verne považován za otce SF, spíše se věnoval svému oblíbenému žánru – fantastickým cestopisům. Ve své době byl populární pouze mezi dětskými čtenáři (jeho příběhy vycházely v dětských magazínech). V oblasti literatury pro dospělé nemohl konkurovat takovým velikánům francouzské tvorby jako E. Zola, A.Dumas, V.Hugo atd. Ne všichni ho ale považují za otce SF. Spíše se přiklání k tvrzení, že jeho hlavním přínosem je popularizace techniky v beletrii. Po úspěchu Verneových knih se začaly objevovat jeho pokračovatelé. Za zmínku stojí Francouzi A. e, C.Flammarion. Nesmí se opomenout i ve Francii žijící Belgičan J.-H. RosnRobida. Ale tito autoři dnes už zmizeli v propadlišti dějin literatury. Naopak dílo jako Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda od skotského prozaika R.L. Stevensona je dodnes stále čtenou klasikou.

Mezníkem v SF je rok 1895, kdy anglický romanopisec H.G. Wells (1866-1946) vydává Stroj času. Příběh cestovatele v čase, který se díky svému stroji dostane do vzdálené budoucnosti lidstva a objeví zde novou společnost šťastných Eloánů a tajemných palidí Morlocků, se nestal pouze klasikou SF podžánru – cestování v čase, ale i prvním moderním science fiction. Wells napsal i další slavné SF příběhy jako Válka světů, Neviditelný, Ostrov dr. Moreaua aj. Od této doby se začíná SF dělit dva typy: verneovský technický a wellsovský sociální. Verne vždy upřednostňoval technické vynálezy a jedinečné hrdiny, Wells se naopak zajímal o změny ve společnosti a jeho hrdinové byli většinou naprosto všední lidé. Vzájemný vztah těchto dvou osobností přibližuje výrok J.Vernea: “Zatímco já píši o realistických vynálezích, H.G.Wells si prostě vymýšlí“. Tím končí výrazný vliv evropské literatury na SF.

Sci-fi příběhy se také psaly a vydávaly za oceánem v USA. Populární příběhy zde také vycházely jedině v časopisech, kterým se říkalo „dime novels“ . Tyto časopisy obsahovaly jak beletristickou část, tak i reportáže a populární články. Nejznámějším autorem fantastických příběhů byl v této éře Luis Senarens a Edward Ellis. V roce 1896 se ale objevuje nový druh časopisů, které vymítily publicistiku a obsahovaly pouze beletrii. Těmto časopisům se všeobecně říká „pulp fiction“ podle názvu velmi nekvalitního papíru, na kterém byly tištěny. Přetiskovaly se v nich příběhy všech žánrů a typů. Ze SF to byli hlavně H.G.Wells nebo J.Verne. Původním autorem byl hlavně E.R.Burroughs, proslavený dodnes cyklem Tarzan – Pán opic. Z oblasti SF to byl jeho cyklus John Carter – Pán Marsu (nedávno vydalo nakl. Paseka), dále dobrodružství Carsona Napiera na Venuši či příběhy Davida Innese v Pellucidaru. Šlo o tématicky jednoduché naivní příběhy založené pouze na akčním ději s minimálním vlivem sci-fi. Pro většinu dnešních fandů SF to jsou naprosto nečitelná díla.

V roce 1915 se na trhu objevuje nová verze „pulp fiction“. Jedná se časopis Detective story monthly. Ten už otiskuje pouze detektivní příběhy, tedy pouze jeden žánr. Tento nápad se ujal a za pár let měla většina populárních žánrů svůj vlastní časopis. Sci-fi si muselo ale na svůj časopis počkat až do roku 1926. Byl to časopis Amazing Stories, který vydával Hugo Gernsback. Gernsback byl velký fanda do SF a žádnou jinou literaturu neuznával. Nejpopulárnějším autorem jeho časopisu byl Edward E. Smith, přezdívaný Doc. Smith. Proslavil se cykly The Skylark of Space a Lensman. Šlo o příběhy plné úžasných vynálezů a superhrdinů. Dalšími rysy tvorby gernsbackovské éry byly rasismus a antifeminismus. Později se tomuto typu SF příběhů začalo říkat „space opera“ (podle vzoru “soap opera”, tedy telenovela). Tyto příběhy se píší dodnes a jsou stále u čtenářů populární (např. Star Trek, Star Wars, Mark Stone od J.P.Garena…). Gernsback žádné jiné SF než jaké psal např. Doc. Smith neuznával. Tento přístup a jeho odmítání přiblížit se kvalitou k mainstreamu způsobil, že SF se stala uzavřenou, tzv. sektářskou literaturou. V roce 1929 o svůj časopis Amazing Stories přišel, ale hned založil další: Science Wonder stories (spolu s Air Wonder stories) a v prvním čísle poprvé použil termín „science-fiction“ (v minulosti se používal termín fantastic romance, či scientific fiction). Největším přínosem H.Gernsbacka je založení SF hnutí, pořádání setkání jeho fandů, zakládání klubů. V letech 1930-38 pro tématický stereotyp příběhů nastává v USA útlum v popularitě sci-fi.

V té době vychází ve Velké Británii dvě kvalitní SF díla. Román A. Huxleyho Konec civilizace (1932, Brave New World) a The Last and First Men (1930) od filozofa O.Stapledona. Huxley popisuje budoucí přetechnizovanou společnost bez emocí. Šokoval i otevřeným popisem sexuálního života. Olaf Stapledon se ve své knize snažil zdokumentovat celé budoucí dějiny lidstva na ploše asi 2 miliard let. Končí až hledaným ideálem, kdy člověk neexistuje jako hmotné tělo, ale pouze jako idea.

   

Krize SF v USA končí až nástupem Johna Campbella jr. na post šéfredaktora časopisu Astounding v roce 1938. Stále vidí SF jako ten nejlepší žánr, ale přiznává jeho krizi a hlavně se ji snaží řešit. Její příčinou je nízká literární kvalita a monotónnost příběhů. Aktivně pomáhá novým autorům s jejich díly tím, že poukazuje na chyby a špatně volený styl. Vytváří si kolem sebe skupinku svých žáků, jeho „hvězd“, kterými jsou I. Asimov, R. Heinlein a A.E. van Vogt. Celkově se tvorba obrací od verneovského stylu k wellsovskému. Tato doba se často nazývá jako „Zlatý věk sci-fi“ a končí kolem roku 1950. Důležitým jevem byl i fakt, že do toho roku 1950 mohl americký fanoušek přečíst téměř vše, co v SF vycházelo. Po tomto roku začal takový rozmach žánru, že už nebyl téměř schopen dění na trhu ani sledovat.

Padesátá léta přinesla dva nové důležité prvky – vznik veřejné televize a nový typ knihy, tzv. paperback. Televize ráda přebírá SF příběhy pro jejich atraktivnost. Paperback díky své nízké výrobní ceně uvedl SF a jiné „brakové“ žánry na knižní trh (do té doby vycházelo SF výhradně jen v časopisech). Začaly se objevovat nová témata, protože kosmický program, první počítače a jaderné zbrojení přesunuly tyto atributy SF z fantastiky do reality. Začaly se psát první pseudovědecké články o UFO a jiných paranormálních jevech. Spisovatel L. Ron Hubbard vyrukoval se svojí dianetikou, moderní vědou duševního zdraví, na jejíž základě v roce 1952 založil známou scientologickou církev. Sci-fi všeobecně zažívalo velký boom. Vydaly se jedny z nejslavnějších děl SF vůbec – knižní verze trilogie I.Asimova Nadace, Marťanská kronika Raye Bradburyho, Den trifidů J.Wyndhama, Nonstop B. Aldisse a také trilogie Pán prstenů od J.R.R. Tolkiena. SF se dostává z uzavřeného prostoru fandů na širokou veřejnost. Objevují se i první vstupy SF na akademickou půdu. Prvky sci-fi se objevují i v dílech renomovaných autorů jako W.Goldinga (Pán much), G.Orwella (1984), nebo v mnoha románech K.Vonneguta jr. Objevují se i první teoretické práce z historie a tvorby sci-fi.

Dalším mezníkem ve vývoji SF je konec 60. let. Amerika se probudila ze svého bludu o šťastném americkém životě. Je tu velký rozmach narkomanie, sexuální revoluce Hippies, studentské revolty a válka ve Vietnamu. Skupina SF autorů kolem britského časopisu New Worlds se rozhodla vymanit se z uzavřenosti sci-fi a reflektovat na společenské nálady a trendy v hlavním proudu literatury. Tuto skupinu vedl M.Moorcock a patřili do ní ještě např. B.Aldiss, J.G.Ballard aj. Celé toto hnutí se nazývá New Wave (Nová vlna). Příběhy hnutí byly většinou plné agresivity, depresivních hrdinů a bez pozitivního pohledu na budoucnost. Vrcholem hnutí jsou sbírky Dangerous visions (1967) a Again, Dangerous visions (1972), které editoval H.Ellison. V šedesátých letech se začaly objevovat první kvalitnější SF filmy a seriály. Byl to hlavně seriál Star Trek, který se natáčí a vysílá do dneška a má největší množství fandů v SF hnutí.

V 70. letech hnutí New Wave ztratilo na popularitě. USA prožívá těžkou dobu, přetrvávající válka ve Vietnamu, velká ropná krize atd. Čtenáři už nemají zájem číst o děsivějších vizích než je už dost děsivá realita. Ke slovu se dostávají znovu space opery. Asi největší popularity dosáhla filmový příběh Star Wars režiséra G.Lucase. Začíná se také objevovat mnoho fantasy románů, z nichž je většina více či méně oblivněna tvorbou J.R.R. Tolkiena (např. T. Brooks).

Osmdesátá léta mají takové tři základní prvky. Nejprve je to cyklus Stopařův průvodce po Galaxii anglického spisovatele D.Adamse, považovaný za nejlepší humorný SF příběh současnosti. Jde vlastně o parodii na známá témata ve sci-fi. Existuje pět dílů, vydávaných letech 1979-1992. Pak je to román O.S.Carda Enderova hra (1985), příběh budoucího lidstva ohroženého agresí mimozemské civilizace. V tomto boji o přežití se využívá dětského zápalu do her a jejich přirozené agresivity. Tento román má k dnešku pět dalších, více či méně kvalitních pokračování. A posledním výrazným rysem je nastup počítačů a jeho titulní role ve sci-fi příbězích. Tím vznikl speciální podžánr – kyberpunk. Biblí toho typu SF je kniha W.Gibsona Neuromancer(1984).

   

Devadesátá léta jsou ve znamení celosvětového fenoménu – internet. Různé kluby, specializovaná webová knihkupectví, e-ziny, autorské stránky atd. Spolu s tím přichází velký rozmach počítačových her se sci-fi tématikou. Díky vyspělé počítačové technice se mohou realizovat náročné filmové přepisy jako Matrix, Jurský park, SW Epizoda I., v novém tisíciletí pak Pán prstenů, SW Epizoda II. atd.

DODATEK

Významní autoři:

Isaac Asimov, Robert Heinlein, Clifford D.Simak, Brian Aldiss, Philip K. Dick, Harry Harrison, Robert Silverberg, Arthur C.Clarke, Philip J.Farmer, Ray Bradbury, Ursula LeGuin, Andre Norton, Roger Zelazny, Orson S. Card, Dan Simmons, Carolyn J. Cherryh, William Gibson atd.

Nejdůležitější literární ceny ve sci-fi:

NEBULA Award – ceny udělují členové organizace Science Fiction Writers of America. Cena se uděluje od roku 1965.

HUGO Award (původně jako Science Fiction Achievement Award) – cenu udělují fanoušci na Worldconu ve veřejném hlasování od roku 1953.

Další pojmy:

Fandom – obecně skupina fanoušků nějakého žánru, v našem případě SF

Fanzin – amatérský časopis fandomu

Con – setkání přátel SF

Worldcon – celosvětové setkání fandů SF. Poprvé v New Yorku v roce 1939.

Eurocon – celoevropský Con (V roce 2002 v České republice!)