Stručná historie Čs. SF Fandomu (1962 – 2000)

… Proto existuje Fandom, společnost, či organizace, která sdružuje příznivce SF. Ve Spojených státech amerických Fandom existuje již od 20. let, avšak v zemích východní Evropy se o takovém sdružení mluví o mnoho let později. V českých zemích Fandom existuje teprve krátce, ale jeho historie je přesto zajímavá.

Sám jsem příznivcem SF, jsem členem SF klubu (SFK OPAT) a Fandomu. Zajímal jsem se tedy, jak čs. Fandom vznikl, kdo jej založil a jak probíhal jeho vývoj.

V této práci jsem stručně shrnul dějiny čs. SF Fandomu od let 60., kdy ještě Fandom neexistoval, přes založení prvního SF klubu a první setkání po současnost. Práce je rozdělena na několik kapitol, kdy se každá z nich zabývá jedním obdobím. Snažil jsem se vybrat klíčové události, které měly na Fandom vliv a zařadit je do této práce.

Doba “předfandomová”

Tato doba nebyla na SF zrovna bohatá, vycházela především původní tvorba (J. Nesvadba, Č. Vejdělek) , zahraniční vycházela po málu a to spíše východní produkce (to ovšem neznamená, že by nebyla kvalitní, polská či ruská SF si se západní v ničem nezadá). Důležitý je rok 1962, kdy časopis VTM 1, společně s dalšími mládežnickými časopisy ve východní Evropě, vyhlašuje soutěž o nejlepší SF povídku. Celkem se soutěže zúčastnilo asi tři sta autorů, v Čechách zasedali v porotě například J. Nesvadba, A. Hoffmeister či J. Škvorecký. Tato soutěž zviditelnila české autory, kteří později publikovali i knižně.

V tomto roce též vychází antologie Labyrint, sestavená A. Hoffmeisterem. Poprvé se tak mohli čeští čtenáři seznámit s moderní západní SF (dosud byl ze západní SF nejznámější R. Bradbury). A. Hofmeister využil své zkušenosti ze svého diplomatického pobytu v Paříži a podařilo se mu vybrat jedny z nejlepších prací amerických autorů. Kniha vyšla v zajímavé výpravě a právem se řadí mezi nejzajímavější SF knihy u nás vydané vůbec.

Následuje období na literaturu chudší, vyšly knihy J. Nesvadby (Výprava opačným směrem, Vynález proti sobě), L. Součka (Cesta slepých ptáků) a antologie Tunel do pozítří (editor V. Svoboda), bylo natočeno několik filmů, ať již “hard” SF IKARIE XB-1 na motivy románu S. Lema (režie J. Polák), či Ztracená tvář na motivy povídky J. Nesvadby (r. P. Hübl), ale i známější komedie Kdo chce zabít Jesii? (r. V. Vorlíček) nebo Zabil jsem Einsteina, pánové (r. O. Lipský) a v rozhlase byly vysílány hry s SF tématikou.

V uvolněné atmosféře Pražského jara bylo připraveno několik knih, v roce 1969 je datován první pokus o organizaci fanoušků SF, kdy několik studentů (mezi nimi Egon Čierny) zakládá Klub Julese Vernea, ačkoli prý nevěděli, že zakládají SF klub. Avšak nadějný vývoj, který SF nastoupila, byl zaražen invazí tzv. spřátelených armád zemí Varšavské smlouvy2 a po ní nastoupivší normalizace3. Ještě v roce 1970 vychází knihy připravené před okupací (například L. Souček: Operace “KILI”, V. Kajdoš: Invaze z vesmíru)

Normalizace se ovšem nevyhnula ani SF. Někteří autoři se stali nepohodlnými, stejně jako i porotci oné soutěže VTM. Někteří byli vězněni za protistátní činnost jako byl samizdat4 a podpis Charty 77 5 (Jaroslav Šavrda), jiní museli emigrovat (J. Škvorecký, Č. Vejdělek) a někteří nesměli publikovat (Alexandr Kramer), nebo museli přepracovat díla (J. Nesvadba: Tajná zpráva z Prahy, poté se již nikdy nevěnoval SF naplno) či některé části nebyly schváleny a publikovány (L. Souček: Zájem galaxie). Režim si hlídal jakákoli shromáždění a spolky právě o obavy, aby nekonaly protistátní činnost. Též fanziny bylo těžké vydávat, ačkoli nebyly protistátní (veškerá kopírovací technika byla pod přísným dozorem a hlídána).

Obrat k lepšímu nastal na jaře 1972, kdy se v Mladém světě objevuje inzerát: “K toulkám vesmírem a světem fantazie zve dívka z modré planety”. Lence Sobotové se tehdy ozvalo asi 140 lidí, jedním z nich byl Karel Jedlička, dnes označovaný jako nestor předfandomové éry. Toto nejstarší doložená fanouškovská iniciativa v českých zemích. Díky tomuto počinu se seznámili fanoušci roztroušení po celé republice. Nastalo období, kdy se lidé poznávali a snažili se zjistit, jak vlastně SF hnutí ve světě funguje, jelikož o jeho existenci vědělo málo lidí a ještě méně mělo představu o jeho činnosti. Spisovatel Ludvík Souček, který hnutí neúnavně propagoval, už tehdy věděl, že se za SF hnutím skrývá více, než jen sběratelství knih a dalších materiálů.

Dalším významným mezníkem byla příloha občasníku trampské osady Dudlay, jíž byl první “fanzin” Vega, který vydávali K. Jedlička a L. Sobotová od roku 1976.

Doba začala být pro SF příznivější, s rostoucí čtenářskou obcí začala růst poptávka po literatuře a SF začala vycházet ve větší míře než doposud. V roce 1976 vyšla sbírka Jaroslava Veise Experiment pro třetí planetu, kde pod jeho jménem vyšly i povídky zakázaného autora A. Kramera. V pražském planetáriu byl uváděn pořad Vesmír, věda, fantazie, kdy kromě debat byly promítány i SF filmy, které oči fanů viděly poprvé. V polovině roku 1978 vyzývá L. Souček ve svém článku v Literárním měsíčníku k zakládání SF klubů. Toho je již bohužel nedožil, protože na konci tohoto roku náhle zemřel. Fanoušci tedy zůstali na zakládání sami.

První SF klub

V roce, kdy L. Souček vyzývá k založení SF klubů, se seznamují student MFF UK Zdeněk Rampas a K. Jedlička a uvažují o založení SFK. Náhlá smrt L. Součka byla jedním z impulsů k založení SF klubu. Doba úvah a váhání je ukončena.

Studenti čtvrtého ročníku MFF UK Z. Rampas, P. Hanuš, J. Blažek, P. Jíra, P. Holan zakládají na koleji 1. Čs. SF klub. Stalo se tak 31. dubna 1979 (Zakládání začalo 30.4. a protáhlo se do druhého dne, proto se za den vzniku uvádí toto datum). Avšak stále nikdo přesně nevěděl, jak by měl takový klub fungovat. Členové se rozhodli pro tradiční postupy a začali s propagací a vysvětlováním co SF je, dále postupně vytvořili rozsáhlou SF knihovnu a začali na své schůzky zvát známé autory a jiné veličiny SF života. Později se k studentskému klubu připojovali další příznivci SF a to i studenti, kteří nebydleli na koleji.

V roce 1980 vychází v časopise Zápisník reportáž “Sci-Fi na pokoji 321”, jde o první reportáž o SF klubu. Zveřejnění této reportáže nejenže zviditelnilo klub na veřejnosti, ale díky ní klub kontaktovali další fanoušci SF. Také je vyhodnocena literární soutěž “O Huňáče zeleného” vyhlášenou k výročí klubu (zvítězil J. Blažek s povídkou PNPČ). Postupně vznikají další SF kluby (Duna Teplice, Hydrostav, Salamandr Pardubice). Začínají vycházet další fanziny (Věstník, SF).

Jelikož studenti, kteří klub zakládali, byli v posledním ročníku vysoké školy, došlo ke generační výměně a odchodu některých členů na vojenskou službu. Klub zvládl přeměnu výborně, přijímá jméno Villoidus (lat. Huňáč) a po mnoho let je jedním z vůdčích klubů Fandomu. Vydává fanzin SF, později zvaný dle klubu též Villoidus, šest čísel mělo obálku od K. Saudka (Huňáč zelený ve všech rodech).

Ani na veřejnosti nebyli jeho členové nečinní. Na podzim roku 1989, 17. listopadu pronesl poslední šéf MFF klubu M. Klíma projev na Albertově11, po kterém vyšli studenti na Národní třídu.

Fandom v době od založení 1. SFK po 1. Setkání v Pardubicích

Vznik SF klubu při MFF byl inspirativní pro další fanoušky a postupně vznikly další kluby. Ovšem Zdeněk Rampas nebyl jediný, kdo kolem roku 1979 přemýšlel o založení SFK, dalším byl i D. Kostovský z Bratislavy. Během několika let vznikly kluby takřka po celé republice. I přes kontakty a občasné schůzky byly kluby stále roztroušené. Objevila se další nutnost. SF vycházela (antologie Stvořitelé nových světů), vznikaly kluby (Duna Teplice), ty pořádaly různé besedy se spisovateli (klub MFF a Jaroslav Veis) a vydávali své fanziny. Celá osmdesátá léta jsou charakteristická rozvojem samizdatových časopisů se SF tématikou, ačkoli jejich výroba byla komplikovaná a jejich autoři často využívali nějakých uskupení, jako byl Svazarm, aby mohli ospravedlnit používání kopírovacích strojů. Prahu dokonce navštívil spisovatel John Brunner při své cestě na Polcon (tam ho provázel Jiří Markus, člen Villoida). Vznikla potřeba se někde hromadně sejít. A tak dospěl k dalšímu historickému momentu.

Zakladatel pardubického SFK Pavel Poláček vyhlásil v roce 23. dubna 1982 literární soutěž “Cena Karla Čapka”. Pod záminkou vyhlášení výsledků této soutěže zorganizoval první čs. setkání příznivců SF, nazvaném Pardubice, které začalo 23. Dubna. Bylo to první setkání čs. scifistů vůbec. Do Pardubic se tehdy sjela většina účastníků literární soutěže, dále nechyběly hvězdy čs. SF, jako J. Nesvadba. Tato akce měla tak obrovský úspěch, že následující rok vzniklo množství klubů a v průběhu dalších let vznikají další.

Fandom po prvním setkání v Pardubicích a v letech 80.

Po prvním setkání vznikaly další kluby a jejich počet se zvýšil natolik, že Vladimír Veverka navrhl schůzi představitelů klubů. Ti se sešli v roce 1983 měsíc před druhým setkáním v Pardubicích, již nazvaném Parcon. Jeho součást, literární soutěž CKČ se těšila velkému zájmu. V Praze, kde bylo klubů nejvíce, vzniká Koordinační komise, určená k zlepšení spolupráce mezi kluby. Na Parconu byl poprvé udělen Mlok za zásluhy6 a byly formulovány tři základní cíle fanouškovského hnutí:

Propagace SF (v nejširším smyslu)
Podpora vzniku a šíření původní české a slovenské SF
Tvorba prostoru pro sociální komunikaci fanoušků
Tyto cíle jsou i přes zmizení některých tehdejších překážek stále aktuální (obzvláště bod 2. Je v současnosti velmi důležitý). Parcon se stal tak populární, že kvůli obrovskému zájmu a nedostatečné ubytovací kapacitě bylo nutno zavést přídělový systém, kdy každý SF klub dostal omezený počet míst. To spolu se stále větší potřebou se setkávat vedly ke vzniku regionálních conů, z nichž některé dosáhly velikosti Parconů.
Vycházejí antologie Lidé ze souhvězdí Lva a Železo přichází z hvězd, kde byly publikovány práce současných čs. Autorů SF. Na Euroconu 1983 je oznámena existence čs. Fandomu (vznikl jako jeden z posledních v Evropě).

V roce 1984 (kdy se odehrával děj románu G. Orwella) bylo na poradě SF klubů rozhodnuto o rozšíření působení Koordinační komise, která od té doby koordinovala činnost všech SF klubů. Po této poradě byli představitelé nejméně tří klubů předvoláni na jeden z odborů StB zabývající se mládežnickou činností, neboť někteří členové SFK byli mladší 18 let. Na Parconu poprvé uděleno ocenění Ludvík7. Tento Parcon byl též posledním, který organizoval P. Poláček, jenž končil studia na VŠCHT . Kromě Parconu se konají další akce (setkání u kamenných řad u Kounova, beseda o SF filmu v Olomouci). Na podzim se koná Minicon v Praze, určený hlavně ke komunikaci pražských fanoušků.

V roce 1985 opět zviditelňuje svou činnost Klub Julese Vernea, v Boskovicích a Třebíči se diskutuje o SF a Fandomu. Na jarní poradě SF klubů dochází k prvním rozporům v Koordinační komisi, toto vrcholí na podzimní poradě, kde dochází k personální změně v komisi, která dle mladších scifistů byla příliš konzervativní. Nové pražské kluby zakládají OK (ostatní kluby) aby mohli lépe spolupracovat a koordinovat svou činnost. V Brně se koná první Dracon.

Následujícího roku se na podzimní poradě objevuje samizdatová publikace Lidštější než lidé8, kde byla otisknuta novela Františka Novotného Legenda o Madoně z Vrakoviště. (CKČ 1985) Dále je založeno SF muzeum a koná se poslední Parcon v Pardubicích.

Parcon 1987 se konal v Praze a ačkoli byl pouze jednodenní, podařilo se organizátorům sestavit dobrý program. Na Slovensku je vysílán rozhlasový seriál o SF. Zaniká komise pro vědeckofantastickou literaturu při SČS, kdy předseda varuje před únikovostí, která “ohrožuje” řadu mladých autorů.

Roku 1988 Vychází antologie Lovci zlatých mloků, což je první sbírka povídek věnovaná čistě CKČ. J. Nesvadba se účastní zasedání World SF v Budapešti.

V druhé polovině 80. let, kdy byla v SSSR zavedena perestrojka9, došlo i v Československu k uvolnění. SF povídky vycházely v každém časopise, neboť je sympatizující redaktoři mohli v uvolněné době snáze zařadit.

17. listopadu 1989 vystupuje poslední šéf klubu Villoidus (MFF UK) jako jeden z mluvčích studentů na Albertově. Druhého dne se koná Minicon, kde účastníci demonstrací na Národní třídě sdělují své zážitky kolegům. Celý Fandom s napětím očekával vyřešení situace. Čekalo se, co bude dál…

80. léta byla pro Fandom přínosná. Konal se první Parcon, během deseti let se počet SF klubů mnohonásobně zvýšil, došlo k rozvoji fanzinů a conů vůbec, k Parconu, jedinému conu, který se organizoval, se později přidaly další. Vyšlo několik zajímavých sbírek a co hlavně vycházela v poměrně slušném množství současná čs. SF.

Léta devadesátá

Předrevoluční Fandom byl spolek lidí, které úzce spojovala společná záliba, téměř všichni čtenáři SF byli sdruženi v klubech. Důležitá byla i spolupráce fanů s redaktory v oficiálních médiích, kteří (mnohdy skrytě) podporovali fanouškovské hnutí.

Skončila jedna éra a nastala nová. Mnoho se od ní očekávalo, ale jen něco se naplnilo. Rozhodně tato politická změna ovlivnila i Fandom. Z počátku to byla doba poněkud divoká. Vyšlo množství SF knih, bohužel ne všechno bylo v alespoň obstojné kvalitě. Jako reakce na tuto skutečnost vzniká v první polovině devadesátých let Akademie SF10, která má za úkol najít kvalitní díla v množství knih vydaných a umožnit orientaci v záplavě titulů, jenž nastala po období velkého nedostatku. A změna postihla hlavně fanoušky jako individuality. Mnozí řady Fandomu opustili, aby se za čas vrátili, jiní nadobro. Někteří zprofesionalizovali a založili nakladatelství, jiní nastoupili jinou kariéru. Někteří od SF odešli, protože pro ně byla před revolucí možností se vyžít. Tím se snížil i počet SF klubů, kdy před revolucí jich bylo kolem 80, tak po ní se tento počet drasticky snížil.

V květnu roku 1990 je na poradě SF klubů v Ostravě rozhodnuto o založení organizace s názvem ČS SF Fandom, která by hájila zájmy SF klubů. V témž roce vychází první česká hra na hrdiny Dračí doupě. To spolu s přílivem dalších her různých forem, který následoval v následujících letech vedl k úpadku činnosti mnohých klubů. Zájem veřejnosti o SF opadal. Díky zájmu o postkomunistické země přijelo na Parcon do Bratislavy několik zahraničních spisovatelů (F. Ackerman, N. Spinrad). SF život běžel dál v nových kolejích…

Tím, že padly politické zábrany, mohli vycházet dříve nepovolení autoři a vyšlo i několik knih, jejichž vydání bylo před revolucí odkládáno (I. Kmínek: Utopie, nejlepší verze). Ale asi největší SF projekt, který kdo kdy uskutečnil, se na konci roku 1992 stal realitou – bylo rozděleno Československo11. To ovšem nevedlo k rozdělení Fandomu. Proč by se kvůli politice mělo měnit něco, co už tak dlouho funguje? Tak zněl hlavní argument.

V druhé polovině devadesátých let došlo k jakémusi “obrození”. Ve Fandomu se objevilo mnoho nových mladých tváří, vznikají nové kluby a cony. Mezi novými příchozími je i Václav Pravda, který se brzy po svém příchodu snaží zlepšit organizaci a práci Fandomu. Dochází ke střetu s generací starších fanů, a nastává situace podobná té před listopadem 1989. Zakládá se Liga podpory neofanů, díky níž vznikají nové kluby, složené převážně z mladších studentů. Václav Pravda obnovil spolupráci Fandomu s Ikarií a dále propaguje SF a snaží se pomoci mladým fanům v jejich činnosti, díky němu vznikají nové cony, spíše lokálního charakteru (Opatcon, Raukon).

Ale Fandom není jen V. Pravda. Díky Petrovi Sládkovi, vzniká server Sci-fi.cz, který informuje o aktuálních událostech Fandomu. Po návratu Petra “Pagiho” Holana do Fandomu se rozjíždí SF rubrika internetového deníku Neviditelný pes Sarden.

Fandom přečkal období mírné stagnace, zapříčiněné přílivem karetních a jiných her a nastoupil cestu dobrého vývoje.

Závěr

Fandom prodělal za dobu své existence bouřlivý vývoj, od fanů roztroušených po celé republice až po organizované sdružení. Prošel obdobími rozsáhlé aktivity i pasivity, obdobími růstu i úpadku. J.W. Procházka označil Fandom za ideální formu státního zřízení, kdy se jeho členové za minulého režimu naučili mnohým dovednostem, které jim pak byly po změně politické situace prospěšné. Je až s podivem, jak se příznivci nenápadného literárního žánru, lidé různých profesí, vzdělání a původu schází, baví se spolu bez jakýchkoli zábran a všechny spojuje společná záliba. To je úkaz, který se v současné době moc nevidí.

Vysvětlivky, poznámky

1) Věda, technika a my
2) Varšavská smlouva – “obraný” pakt tzv. Východního bloku, založen 1955 jako reakce na vznik NATO
3) Normalizace – po roce 1968, resp. 1969 zaveden program zaměřený na návrat kultury k “normálu”, došlo k rozdělení kultury na oficiální a zakázanou. Mnoho autorů nesmělo publikovat.
4) Samizdat – tiskovina vydávaná vlastním nákladem, často ilegálně či na hranici ilegality
5) Charta 77 – otevřený dopis prezidentu republiky z 1.1. 1977 o porušování lidských práv. Signatáři byli poté politicky i kulturně persekvováni
6) Mlok za zásluhy – cena udělovaná ČS Fandomem za zásluhy o rozvoj žánru, pojmenována dle postavy z díla K. Čapka Válka s Mloky
7) Ludvík za zásluhy – cena udělovaná ČS Fandomem za zásluhy o rozvoj fanouškovského hnutí, pojmenovaná dle spisovatele L. Součka
8) Vydal Zdeněk Rampas
9) Perestrojka – program politických změn v SSSR, pokus vnést demokratické prvky do socialistického hospodářství
10) Akademie SF uděluje ceny za nejlepší knihu, povídku, překlad, ilustraci a další
11) Československo rozděleno od 1.1. 1993 na dva samostatné státy

Použitá literatura

INTERKOM (zpravodaj ČS SF Fandomu), vydává ČS SF Fandom a Nová vlna, použita internetová verze www.sci-fi.cz/ik
SF svět, fakta, fantazie (Panorama, Praha 1990), článek Z. Rampase Záhadné slovo Fandom
Kdo je kdo v české SF (ČS SF Fandom a Nová Vlna, Praha 1996), část Fandom v datech
Rozhovory s Z. Rampasem
Přednášky o Fandomu na conech
Neofanzin 1.01, ČS Fandom, Liga podpory neofanů

© Silver, ScifiWorld