STEPHEN KING – HORROR KING

Americká literatura má ve své historii mnoho autorů, kteří se stali synonymy vysoké literární kvality, nositeli Nobelových cen a významnými milníky ve světové tvorbě. Ale žádný z těchto velikánů, jako Hemingway, Styron, Steinbeck aj., nedosáhl takové čtenářské popularity jako ďábelsky nadaný Stephen King. Nobelovou cenu za literaturu nikdy nedostane, o jeho kvalitách se kritici nejsou schopni dohodnout a pravděpodobně se do učebnic dějin literatury nezapíše, ale i přesto je jeho jméno stejným symbolem kvality jako u aut Mercedes nebo u elektroniky SONY.  Do dnešního dne se jeho knih prodaly pravděpodobně více než 2 miliardy kusů a v jeho fanklubech po celém světě je registrováno přes milión čtenářů. Abychom to řekli statisticky, každý druhý obyvatel planety Země ještě nikdy nepoužil telefon, ale každý třetí má doma aspoň jednu knížku od Stephena Kinga. V čem tkví jeho celosvětová popularita, je námětem stovek úvah a studií, ale nikdo se nedobral žádného kloudného výsledku. Dalo by se to rozdělit na tři důvody.

     Za prvé – ústředním tématem jeho knih je nejčastější emoce člověka – strach. Pocit, bez kterého člověk nemůže existovat, stejně jako bez vzduchu a vody; pocit, který jediný pomohl nám, lidem jako biologickému druhu, přežít. Funkce strachu se mění podle historických údobí a společensko-ekonomické úrovně obyvatelstva. V současné době u ekonomicky vyspělých států strach plní funkci zábavy. Lidé se prostě rádi bojí, milují adrenalinové sporty, televizní zpravodajství by bez potoků krve zanikla, ale na druhou stranu jsou lidé netečnější k hrůzám okolo sebe, uzavírají se do svých bezpečných domů ze strachu o svoje pohodlí a bezpečí, a proto je knižní strach ideální formou pro bezpečný požitek z hrůzy a proto je tedy u čtenářů tak populární.

     Za druhé – musíme si prostě přiznat, že Stephen King je vynikající vypravěč. Jak autor říká: “ Sebelepší námět je nanic, když ho autor neumí poutavě převyprávět.” Příběh musí jít krok za krokem, žádné chaotické skoky od jednoho k druhému, to podle něj čtenáře zbytečně mate. Náměty pro své knihy čerpá z každodenního života, který je většině čtenářů tak známý svým stereotypem a bezpečím. Avšak objeví se tam něco malého v nepořádku a to něco pomalu v klidu bují. A pak – PRÁSK – rána do hlavy a vše se začne hroutit. “Můj trik, jak získat čtenářovu důvěru. Obejmu ho kolem ramen a říkám: “Pojď se na něco mrknout – vážně se ti to bude moc líbit. Je to op-rav-du dobrý!” Pak ho vedu ulicí a zatáhnu ho za roh, kde se dějí všechny ty hrůzné věci. Tam ho držím, dokud nezačne řvát strachy.” Ve svých knihách sice využívá klasické prvky hororové literatury, jako upíry, démony, mimozemšťany, ale všechno jen jako takový katalyzátor skutečných hrůz, jež jsou vždy dílem člověka, často obyčejného a nenápadného člena rodiny či městečka. King miluje strašení lidi, je to pro něj skvělá zábava.

     Za třetí – jeho popularita je dílem globalizace kultury. Média z celebrit žijí, noviny, televize se předhánějí v jakýchkoliv pikantních zprávách o lidech, o kterých se ví. A Stephen King už několik let patří mezi VIP. Zatímco před dvaceti lety trvalo rozšíření novinek ze světa několik dní i měsíců, dnes je díky satelitům a internetu schopen jeden člověk z místa dění během pár minut rozšířit zprávu do i těch nejodlehlejších koutů naší planety, takže o každé nové knize se svět dozví on-line. Ale to všechno jsou jen dohady jednoho z miliónů jeho fanoušků, a na opravdový rozbor jeho popularity si budeme možná muset počkat ještě několik let. Doufám, že hodně let, protože z nějaké kritické studie otitulovaných inteligentů mám, stejně jako další fanoušci, strach.

        Stephen Edwin King se narodil 21. září 1947 v americkém městečku Portland ve státě Maine Nellie Ruth Kingové a Donaldu Kingovi. Byl to takový malý zázrak, protože podle doktorů Nellie a Donald nemohli mít děti. Z toho důvodu v roce 1945 adoptovali chlapce Davida. Dětství obou bratrů nebylo právě šťastné. Donald King nebyl příkladem vzorného otce. Jako  obchodní cestující s vysavači Elektrolux často mladým paničkám předváděl své “zboží” i do tří hodin ráno. Dva roky po narození Stephena si jednoho dne po obědě jen tak nalehko odskočil do stánku pro balíček cigaret a od té doby ho už doma nikdy neviděli. Po několika letech ho King zahlédl v televizní reportáži z vojenského převratu v africkém Kongu. Jejich matka se však rozhodla, že i přes těžké podmínky oba bratři vystudují vysokou školu, aby nemuseli za pár drobných dřít od rána do noci. Žili vlastně jen z pomoci příbuzných. Stěhovali se od jednoho k druhému, až nakonec skončili u tety Ethelyn v Portlandu, která jim zajistila bydlení v nuzném bytě bez vodovodu.

          Nellie pro oba kluky pracovala 16 hodin denně jako číšnice a pomocná pracovnice v prádelně. Jak později Stephen vzpomíná, nikdy neměli doma pomalu žádné hotové peníze, ale vždy měli co na sebe a hlady nikdy netrpěli. V této době se u Kingů objevuje strýc Clayton, který dovedl Stephena výborně bavit svými hrůzostrašnými příběhy. Pod vlivem Claytona, rodokapsových příběhů a levných dopoledních filmových představení druhořadých hororů začal malý Stephen sám psát. První povídky začal tvořit ve dvanácti letech a publikoval je s Davidem v samizdatovém časopise, který pak prodávali příbuzným a spolužákům ve škole. Z tohoto koníčku se časem stala přímo posedlost. King už se bez psaní nemohl obejít. Tato mánie ho dostala do takového stavu, že dnes píše aspoň šest stran textu denně po celý rok, kromě 4. července, Vánoc a svých narozenin. A jak sám přiznává, je v tom čase v takovém transu, že kdyby mu žena zděšeně řekla, že jejich dítě spadlo ze schodů, asi by odpověděl, že to je děs a že jakmile dopíše tuto stránku, hned s ním zajede do nemocnice.

        Svůj první příběh prodal do časopisu ve svých osmnácti letech, šlo o povídku “Skleněné dveře”. Po maturitě se nakonec dostal na Státní mainskou univerzitu v Oronu, kde prožil klasický vysokoškolský život konce šedesátých let – experimenty s drogami, pochybné sekty aj. Nakonec vystudoval angličtinu s učitelským osvědčením. Během studia se seznámil s Tabithou Spruceovou, s níž se ještě na kolejích oženil. Dodnes to bere jako malý zázrak. Na rozdíl od Kinga (mohutný, brejlatý, zubatý a pořád jen čte) byla Tabitha krásná a inteligentní a opravdu ho milovala. Pár měsíců po svatbě se jim narodila dcera Naomi. Po státnicích ale nemohl najít práci učitele, a proto dělal podřadné práce, kdekoliv se dalo. Musel živit rodinu. Narodil se mu syn Joe. V té době žili v karavanu a byli tak chudí, že dokonce neměli ani telefon. V roce 1972 konečně dostal místo učitele v Hampdenské střední škole, ale i tak si finančně moc nepomohl. V této strašné situaci propadal King depresím a začal pít. Opilý pak seděl doma v koupelně u psacího stroje Olivetti a psal své příběhy. Několik povídek se mu povedlo prodat do různých časopisů. Napsal tehdy čtyři romány, které nikdy nevydal. Dodnes je má schované doma v trezoru, občas se na ně podívá a výrazem auvajs je zase vrátí zpět.

              Jeho čas přišel v roce 1973, kdy pracoval na krátkém románu o telepatické dívce Carrie. Práce mu nešla a v jednom okamžiku ji hodil do koše, ale Tabitha ji vytáhla a donutila ho ji dopsat. Tou dobou ho podpořil redaktor z nakladatelství Doubleday, Bill Thompson. Bylo to sice fajn, ale King z toho nic neměl. Thompsonovi se Carrie zalíbila a slíbil, že se o ni postará. Zanedlouho Kingovým přišel šek na 2.500 dolarů jako záloha za knihu. Byla to neuvěřitelná zpráva. Šťastný King prohlásil, že od této chvíle už bude všechno v pořádku. Temnou skvrnou v tomto roce byla pro Kinga smrt jeho matky. Zemřela na rakovinu a od té doby je King stálým členem různých organizací proti rakovině. Byl na matce velmi závislý. V celé jeho tvorbě je to znát ve vztahu k ženské otázce. První vydání Carrie v roce 1974 v tvrdých deskách se sice bestsellerem nestalo, ale paperbackové verze se prodalo přes milión výtisků. Mohli se přestěhovat do svého vlastního domu. Dnes se na Carrie dívá s despektem, ale jak říká: “ To děvče mi skutečně pomohlo.” V té době se mu narodilo třetí dítě, syn Owen. Rok nato vydává svůj druhý román “Salem´s Lot”, který už měl napsaný během vydání Carrie. Salem´s Lot měl větší úspěch než jeho prvotina a Kingovi se začali cítit opravdu šťastně. Mohl nechat učení na prokleté střední škole v Hampdenu a začít se věnovat tomu, čemu byl předurčen – psaní.  Významným zvratem v jeho životě byl filmový přepis románu “Carrie”, kterého se ujal režisér Brian De Palma. Za herecké výkony byly Sissy Spaceková a Piper Laurieová nominovány na Oscara. Tím byl definitivně ukončen jeho neradostný minulý život, a abychom tak česky řekli: “Dál následovala jen samá pozitiva a výhody.” Vydáním třetího románu “The Shining” (1977) se stal King slavným hororovým autorem.

       Problémem jeho tvůrčí mánie se stal fakt, že byl schopen vytvořit více knih, než se to hodilo do nakladatelských plánů jeho vydavatele. Jak mu jeho manager řekl, vhodné je vydat tak dvě knihy během tří let. King však stvořil tři knihy ročně a nevěděl, co s nimi. A tak se v roce 1977 objevilo na knižním trhu jméno Richard Bachman, autor knihy “Rage”. Tajemství jména R. Bachman se ale moc dlouho neudrželo. Objevil ho jeden literární agent, který si všiml množství společných prvků v tvorbě S. Kinga a jakéhosi R. Bachmana. A protože měl jako knihovník Kongresové knihovny přístup k záznamům o autorských právech v USA, lehce už našel pravou identitu Richarda Bachmana. Sám King  existenci svého frankensteinského dvojčete vysvětlil slovy, že Richard Bachman je to nejtemnější zlo v jeho osobě, zlý chlapík, ze kterého ho má sám strach. A tak King ve své houževnatosti psal další a další příběhy, jež dobývaly stále více a více čtenářských srdcí. S tím rostl i jeho majetek. Odhaduje se, že si svou tvorbou vydělal přes 350 miliónů dolarů a stal se nejbohatším spisovatelem v historii literatury. Sláva mu však do hlavy nestoupla. Neodstěhoval se ani do Beverly Hills, ani do New Yorku, ale do malého města Bangor v milovaném Maine, kde vlastní obrovskou vilu s 24 pokoji, garáží s luxusními auty a s několika zaměstnanci. Jediným výstřelkem je jeho vlastní rocková rozhlasová stanice. Rock´n´Roll hraje v jeho životě velkou roli. Každý den začíná nejprve pořádným rockovým nářezem. Když chce relaxovat, zajde si zahrát do své rockové skupiny The Rock Bottom Remainders. S rostoucím seznamem jeho knih rostl i seznam filmových adaptací. Uveďme třeba “The Shining”, podle mne nejlepší filmovou adaptaci jeho knihy s vynikajícím hereckým výkonem démonického Jacka Nicholsona; “Dead Zone”, “Stand by Me”, Pet Sematary”, “Cujo”,  “It”,  “The Lawnmower Man” aj. Velkého úspěchu dosáhl film “Misery”, za který dostala představitelka hlavní ženské role šílené ošetřovatelky, Kathy Batesová,  filmového Oscara. Výjimečnou roli v jeho filmotéce hraje film z roku 1986 “Maximum Overdrive”, kde si King vyzkoušel roli režiséra. Film se bohužel stal velkým propadákem a King se už nikdy k režii nevrátil.

          Krize v jeho tvůrčí práci nastala na konci 80. let. Nešlo sice o spisovateli obávaný “námětový blok”, ale spíše o psychické  dopady jeho vlastní tvorby. Autor uvádí, že se svých fobií a strachů zbavuje psaním. Strach ze svých fanoušků si vybil v románu “Misery” z roku 1987. Nešlo o neopodstatněnou záležitost. Kdysi napsal svému fandovi do knihy: “Mému největšímu fanouškovi Marku Chapmanovi.” Netušil, že za rok tento člověk z lásky zavraždí Johna Lennona. Vydáním knihy “The Dark Half” z roku 1989 se King přiznal k tomu, že začíná mít strach sám ze sebe, obavy z možného šílenství vůči své rodině. V obou knihách vystupují jako hlavní hrdinové autoři populárních thrillerů. V roce 1989 vytvořil Stephen  King zajímavý rekord. S nakladatelstvím Viking uzavřel smlouvu na čtyři nové knihy, za něž vyinkasoval zálohu 36 milionů dolarů, do té doby největší částku v dějinách knihy. Tento rekord padl letos, kdy uzavřel smlouvu na tři nové knihy ve výši 45 miliónu dolarů. Velkým šokem pro jeho čtenáře byl rozhovor z nedávné doby, kdy autor odhalil intimní tajemství svého rodinného života. Od svých prvních úspěchů začal být těžkým alkoholikem a narkomanem. Střízlivý byl asi jen tři hodiny během dne. Zajímavý je jeho postoj k pití. Nikdy nepochopil smysl společenského pití. Když se pije, je třeba se ožrat do němoty. Teprve v roce 1989, kdy mu Tabitha pohrozila rozvodem, s tím začal něco dělat. Dalším těžkým zásahem do jeho zdraví byla automobilová nehoda v roce 2000, při které ho přejela dodávka. Utrpěl vážná zranění, jež si vyžádala dlouhodobý pobyt v nemocnici. Momentálně pracuje na pokračování knihy “The Talisman” a dokončuje 5. díl z cyklu “The Dark Tower”, nejambicióznějšího projektu svého života.

Bibliografie českých vydání knihy Stephena Kinga:
Beznaděj (Desperation) – BETA, 1998
Carrie (Carrie) – Laser, 1992
Cujo (Cujo) – Gemini, 1992
Dolores Clairbornová (Dolores Clairborne) – Odeon, 1996
Dračí oči (Eyes of Dragon) – Laser, 1996
Geraldova hra (Gerald´s Game) – Melantrich, 1996
Holčička, která měla ráda Toma Gordona (The Girl who loved Tom Gordon) – BETA, 2000
Christina (Christine) – BETA, 1997
Hodina děsu (Skeleton Crew) – Odeon, 1992
Misery (Misery) – Melantrich, 1994, 1997
Mrtvá zóna (The Dead Zone) – BETA, 1999
Mrtví se někdy  vracejí (Night Shift) – Odeon, 1992
Nadaný žák, Tělo (Danse Macarbe) – Svoboda, 1991
Nespavost (Insomnia) – Melantrich, 1997
Nezbytné věci (Needful Things) – Melantrich, 1993, BETA, 1999
Noční směna (Night shift) – Mustang, 1996
Osvícení (The Shining) – Laser, 1993
Prokletí Salemu (Salem´s Lot) – Laser, 1994
Pytel kostí (Bag of Bones) – BETA, 2000
Rose Madder (Rose Madder) – BETA, 1998
Running Man (Running Man) – Laser, 1994
Hřbitov zviřátek (Pet Cemetery) – Laser, 1994
Srdce v Atlantidě (Hearts in Atlantis) – BETA, 2001

Strážci zákona (The Regulators) – BETA, 1998
Svědectví (The Stand) – Laser, 1995
Talisman (The Talisman, spolu s P.Straubem) – Perseus, 1996
Temná půle (The Dark Half) – BETA, 1997
Temná věž I.-IV. (The Dark Tower I.-IV.) – BETA, 1999-2001
To (It) – Melantrich, 1993, BETA, 2000
Tommyknockeři (The Tommyknockers) – BETA, 1997
Zelená míle I.-VI. (The Green Mile I.-VI.) – BETA, 1997-1998

Internetové adresy : česká  www.stephenking.kgb.cz

                               oficiální   www.stephenking.com

                               fandovská  www.horrorking.com

Pro zajímavost uvádím adresy Stephena King:
49 Florida avenue, Bangor, Maine, USA, 04401 – office
47 West Brodway, Bangor, Maine, USA, 04401 – private