Smutné předjaří

Jen málokterá autorka černé pleti se dočkala takového věhlasu jako Octavia Estelle Butlerová (*1947), nutno říct, že v jejím případě zcela po zásluze. Ačkoli osobně za královnu fantastiky považuji Ursulu K. Le Guinovou, pak i u mě v těsném závěsu následují jména C. J. Cherryh, James Tiptree Jr. a právě Octavia E. Butlerová (pro ty z vás, kterým vadí nepřítomnost toho –ová u prvních dvou jmen, vězte, je to záměr vycházející z historických skutečností). Butlerová rozhodně neměla svou pouť k postavení světově uznávané spisovatelky lehkou. V jejím díle se na každém kroku můžete setkávat především s tématem mezirasového a mezipohlavního soužití. Jako žena a navíc afroameričanka si musela uznání vybojovat a vedle opravdu mimořádného talentu jí k tomu dopomohla i schopnost zpracovat výše uvedená témata bez zbytečného moralizování, naopak hluboce se nad nimi zamyslet a přistupovat k problematice zcela ojedinělým a svěžím způsobem. U nás jsme se s jejím dílem mohli setkat díky trilogii Xenogenesis či v Hugem oceněných povídkách Dítě mé krve a Zvuky řeči. Zbývá toho vydat ještě dost, ačkoli Butlerová nebyla zrovna plodnou autorkou. Opravdu doufám, že se s ní budeme setkávat v budoucnu častěji. Její smrt dne 25. 2. 2006 po pádu a následném úderu do hlavy na cestě v domovském Seattlu (zprávy o úmrtí rovněž hlásí možnost mozkové mrtvice) je tragická, svět tak přišel o talentovanou spisovatelku, kterou podle následného bouřlivého ohlasu uznávali odborníci a čtenáři nejen fantastického žánru.

Dnes už si asi málokdo vzpomene na to, že první u nás vydanou knihou Johna Morressyho (*1930) byla space opera Syn hvězd, po zásluze zapomenutá, vždyť srovnání s později objeveným fenoménem mistra odeklínadel Kedrigerna nesnese. Morressy nebyl velmistrem žánru fantasy a nikdy nedosáhl skutečného věhlasu. Přesto právě ta jeho půvabná, nenáročná, jemným humorem kořeněná fantasy se ukázala být nadmíru přitažlivou pro domácí čtenáře. Dokonce až do té míry, že se český nakladatel stal prvním vydavatelem některých jeho knih. Je to pozoruhodná věc a můžeme být hrdí na to, že jsme panu Morressymu svým zájmem určitě přinesli mnoho radosti. Probírám se posledními ročníky magazínu Fantasy & Science fiction a z mnoha stran na mě pomrkává pan Morressy. A v dohledné době se s jeho Keddiem setkáme znuvu a nejen to, objeví se jistě i v připravované antologii Polarisu. Spisovatelé odcházejí, jejich dílo však naštěstí k potěše nás všech zůstává. A já jsem za to velmi vděčný. John Morressy zemřel 20. 3. 2006 ve svém domově v Sullivanu, New Hampshire na náhlou srdeční slabost, bylo mu 76 let.

Stanislav Lem (*1921) je jméno, které se stalo legendou. Svým literárním dílem se dokázal vymanit okovům komunistické diktatury, která ho prostě nemohla zadržet. Jako jeden z mála východních autorů se dočkal celosvětového úspěchu. Stal se velmistrem a zapsal se do dějin žánru. A nejen to, ve svých nebeletristických pracích se ukázal být nadmíru schopným prorokem následujících událostí. Na jeho pracích vyrůstali celé generace českých čtenářů, dnes už povětšinou zasloužilých pamětníků. Přesto pro jeho smrt netruchlím a snad k tomu mám dobrý důvod. Když někdo odejde z našeho světa ve věku 84 let s takovou pověstí jako Lem, pak není třeba být smutný. Nelze mluvit o promarněném talentu či nevyužitých příležitostech. Lze jen s uznáním pohlédnout na vše, co po sobě takový člověk zanechal a vzdát mu za to hold. Zemřel 27. 3. 2006 v polském Krakově.

Smutné předjaří nám vzalo také Davida Feintucha (autora románové série o Nicholasu Seafortovi, zemřel 16. 3. 2006 ve věku 61 let) či o Ronalda Anthonyho Crosse (spisovatele u nás známého z několika prací publikovaných v české edici magazínu F&SF, zemřel 1. 3. 2006 na následky mrtvice v kalifornském Sherman Oaks ve věku 68 let).