Shadowrun

Jestli jste to udělali a přežili, pak jste to asi udělali správně.
– JKW, soukromník
Jelikož je Shadowrun hrou na hrdiny, musí si každý z hráčů vytvořit svoji postavu. Může si vybrat člověka, elfa, trpaslíka, orka nebo trolla. Vaše postava se může stát pouličním samurajem, mágem, šamanem, riggerem (specializuje se na dopravní prostředky) a deckerem (jeho specialitou jsou počítače). Na rozdíl od jiných her na hrdiny si hráč nevybírá konkrétní povolání, ale dostane určitý počet bodů, za které si pak “kupuje” vlastnosti, dovednosti a peníze na nákup dalšího vybavení. To znamená, že máteli postavu nadupanou kyberwerem a umí mistrně zacházet např. se střelnými zbraněmi je to pouliční samuraj. Také získáte určité rezervy kostek, které pak můžete využít při příslušných činnostech. Například: v boji použijete bojové rezervy, při prolézání Matrixem zase hackovací rezervy atd. Když má hráč postavu vytvořenou, může odpovědět na dvacet otázek typu: kde se postava narodila, kolik jí je let, jaké má politické názory, náboženství a podobně. Po jejich zodpovězení se začne ze shluku čísel pomalu vynořovat konkrétní osobnost. Postava má vždy nějaké známé – kontakty. Kontakty mohou postavě dát zajímavé informace, kamarádi jí zase pomohou v nesnázích a stoupenci za ni třeba položí život.

Nikdy neodpočívej. I když máš po běhu, někdo, někde, právě začíná ten svůj a ty můžeš být jeho cílem.
– Kirk Hoff, pouliční kouzelník
Nedílnou součástí života lidí 21. století jsou počítače, které jsou zapojeny do celosvětové sítě zvané Matrix. Matrix ale dosáhl už takového stupně vývoje, že tvoří spíše nový paralelní svět. Do Matrixu se už nenapojuje pomocí stolních počítačů, ale skrze datajacky (terminály napojené přímo na nervovou soustavu). Každý program, data a všichni právě připojení lidé mají v Matrixu svůj obraz. Ten si může každý decker snadno naprogramovat, takže záleží jen na vaši fantazii. V Matrixu se dá najít spousta zajmavých a užitečných informací. Ty jsou samozřejmě hlídány, takže deckeři musí v Matrixu svádět souboje s bezpečnostními programy, ty pro ně mohou skončit i smrtí. Protože se deckeři pohybují v Matrixu sami bez svých přátel musí se vybavit množstvím nejrůznějších programů.

Zbraně, zbraně, zbraně. Bez nich by byl můj život tak prázdnej.
– Wedge, žoldák
Boj se dělí na bojová kola a ta se pak dělí na jednotlivé bojové fáze. Na základě své iniciativy a rychlosti reakce se mohou postavy zapojovat do akce – postavy s větší iniciativou toho stihnou více. Při každém oznámení akce určí gamemaster její obtížnost a na základě toho pak cílové číslo. Hráč si hodí počtem kostek odpovídajícím jeho hodnocení používané dovednosti (střelba, ovládaní vozidla, čarodějnictví, boj beze zbraně…) plus libovolnou částí jeho rezerv kostek. Měřítkem úspěšnosti provedené akce je pak počet hodů, v nichž padlo na kostce číslo vyšší nebo rovné cílovému číslu.

Magie, to už nejsou smokingy, bílí králíci a falešné květiny. Je to moc!
– Arthur Garrett, vedoucí katedry okultních věd, UCLA
Magie se dělí do dvou směrů: hermetického a šamanského. Hermetičtí mágové chápou magii jako vědu. Svá zaklínadla sesílají pomocí přesných formulí, které uchovávají v knihách nebo i na discích svých počítačů. Magie šamanů pochází z přírody a síly emocí. Svět je pro šamana nabit energií pod vládou nejrůznějších duchů, se kterými se lze dohodnout. Každý šaman má svůj zvířecí totem. Totemová zvířata se dělí na městská a přírodní. Zvolením totemu šaman rozhodne, která kouzal mu půjdou lépe a která hůře a hlavně jak se bude chovat. Existuje samozřejmě celá řada kouzel a zaklínadel. Úspěšnost při jejich sesílání se posuzuje stejně jako u bojových akcí. Po dokončení zaklínání musí kouzelík čelit odlivu. Odliv je proud magické energie, kterou kouzelník při sesílání uvolnil, a která se nyní obrací proti němu. Odliv je vlastně jakýsi útok na kouzelníka, to znamená, že čím účinější kouzlo, tím větší odliv.

Příště napíšu něco o hráčských příručkách.