Sam Raimi – muž, který chtěl být Spider-Manem

Odkud jenom začít? Ok, od narození. Narodil jsem se coby Samuel Marshall Raimi (Sam Raimi zní prostě líp) 23. října 1959 v Michiganu. Už od mala jsem měl tři velké lásky: filmy, Spider-Mana a aby nikdo neřekl, že sport je filmařům cizí, měl jsem v oblibě baseball. Film byl ale jednoznačně na prvním místě. A co se týče Spider-Mana, mamka mi dokonce jednou ušila jeho kostým, se kterým jsem se pak chlubil kamarádům. Chtěl jsem být tenkrát jako on. Naštěstí jsem na tom nebyl až tak zle, takže z okna jsem nikdy nevyskočil. A ani jsem nikoho neubodal ve sprše přesto, že jsem se později zamiloval do filmů Alfreda Hitchcocka, zvláště do Psycha. Náklonnost k němu mi zůstala dodnes, hlavně k jeho stylu oblékání. Ne že bych se převlékal za matku Normana Batese, ale stejně jako Hitch trávím většinu času na place v elegantním kvádru.      

Během dovolených rodiče často natáčeli „rodinná videa“, což jsem sice nikdy moc nemiloval, ale na druhou stranu to mělo i svou světlou stránku, totiž kameru. S ní jsem přišel do styku v pubertě (tenkrát to byly nejrůznější styky). S partou kamarádů, z nichž budete určitě všichni znát Bruce Cambella, jsme natáčeli naše první horory. Probíhalo to většinou tak, že jsme se sbalili a vyrazili na chatu do lesa, kde jsme točili a točili. Menší přelom nastal ve chvíli, kdy jsme na škole stvořili dvaatřicetiminutovou hororovou ptákovinu Within The Woods. Byla o tom, jak si čtyřčlenná parta mladíků vyrazí na víkend do hor, kde se ubytují ve srubu uprostřed lesa. Bruce si tam zahrál chlápka, který se svou holkou spí ve spacáku pod širákem a ráno z ničeho nic zmizí. Jeho holka se ho vydává hledat, ale to ještě netuší, že les obývají démoni. Celá tahle šílenost nás stála zhruba 1600 doláčů a hodně se líbila i školské radě, což mě osobně až tak netěšilo. Školu jsem nikdy neměl moc v lásce…

Smrtelně nebezpečné mládí

Within The Woods se stal základem pro můj první celovečerák, jenž jsem opět natočil s přáteli a vyšel nás proto na 150 tisíc dolarů. Bruce dostal samozřejmě hlavní roli. Už při tvorbě scénáře jsem měl v hlavě název The Book of Death (Kniha mrtvých – pozn. red.). Jenže pak doputoval k cenzuře a musel být změněn, protože se prý nehodil pro děti a mládež (jakoby někdy četli knížky). No a tak byl film přejmenován na Evil Dead (Smrtelné zlo – pozn. přechytralé red.), což byl pro cenzuru mnohem přijatelnější název. Přitom jsem si zpočátku myslel, že mě s tímhle zase pošlou do háje…

Premiéra Evil Dead proběhla 15. října 1981. Tehdy mi bylo 23, snímek byl dost amatérský a ze všeho nejvíc mě strašily dluhy. Na natáčení jsem si vypůjčil od spousty známých a ke sponzorování přemluvil fůru lidí, takže pokud by film nevydělal ani těch zatracených 150 000 tisíc, asi bych teď čuchal ke kytičkám zespoda… Očividně se to nestalo nebo si toho nikdo, včetně mě, nevšiml.
Film byl nasazený pouze v klubových kinech, ale vydělal krásné 2 milióny, což byla na tu dobu a rozpočet pěkná suma. Navíc se půl roku po premiéře dostal do programu festivalu v Cannes, odkud si odnesl překvapivě kladné reakce. Dokonce si vzpomínám, že se jedna divačka během promítání pozvracela. Jeden z nejhezčích momentů mého života…

Řeči, že Evil Dead je dnes kultovní záležitost mě sice moc neberou, ale každopádně jsem rád za všechny ty ohlasy a fanoušky. Snímek si ve své době oblíbili hlavně vysokoškoláci, pro které jsem se stal jakýmsi vzorem. Ve třiadvaceti to byla bezvadná masáž ega.

Trocha srandy neuškodí

V průběhu studií na vysoké škole jsem se seznámil s bratry Coenovými, s nimiž jsem jeden čas i bydlel na koleji. Oba mají neuvěřitelný smysl pro humor, rozuměl jsem si s nimi dokonale, a proto jsme se jednou domluvili na společném filmu. Scénář ke kriminální komedii Crimewave (Vlna zločinu – pozn. informující red., která své čtenáře opravdu nepovažuje za naprosté hlupáky) se mi moc líbil, a tak nebylo co řešit. Crimewave (Vlna zloč… – aha, pozn. red.) rovněž znamenala mou první spolupráci s velkým studiem, neboť nám Columbia Pictures poskytlo rovné 3 miliony. Chtěl jsem, aby to celé vyznělo jako klasické kriminální komedie ze 40. a 50. let,. To se mi, myslím, povedlo, nicméně na film nevzpomínám v dobrém. Studio i přes mini-rozpočet neustále zasahovalo do scénáře i do samotného natáčení, a abych řekl pravdu, ke Crimewave se od premiéry v roce 1985 příliš nehlásím, takže zkusme dělat, že na tom dělal vlastně někdo jiný. Třeba ten… Jackson.

Za stejnou sumu, kterou stála Crimewave, jsem vyprodukoval pokračování Evil Dead. A jelikož jsem měl k dispozici vyšší rozpočet a za sebou opět nezávislou produkci, mohl jsem si zase dělat, co se mi zlíbilo. Ok, řada lidí tvrdí, že Evil Dead dvojka (z roku 1987) je tak trochu i remakem jedničky, což jsem se za ta léta rozhodl akceptovat, ale řadu dějových změn mi neodpářete. Stejně jako to, že oproti jedničce se do filmu dostalo nejenom více krve, ale i humoru, což z Evil Dead 2 dělá vlastně něco jako „komediální horor“.

Evil Dead pro mě znamenalo (a dodnes znamená) hodně, takže i v současných filmech, resp. ve druhém Spider-Manovi, jsem si dovolil pár odkazů právě na tuhle sérii. Na mysli mám scénu, kdy se doktoři pokouší Octopusovi odoperovat mechanická chapadla. Ta scéna doslova vyčnívá z celého „komiksového“ zbytku, což byl samozřejmě záměr a zároveň i takový pozdrav pro diváky, kteří mají Evil Dead rádi stejně jako já.

Temno

Pokračování Evil Dead běželo v normálních amerických kinech, z nichž si nakonec odneslo něco málo přes 6 mil. dolarů. Navíc si velmi dobře vedlo i na videu, načež mi jeho úspěch umožnil práci na dalším vlastním projektu, jímž se měla stát adaptace komiksu The Shadow.
Měl jsem sice tehdy k dispozici svůj největší rozpočet (nějakých 16 milionů), ale bohužel se mi nepodařilo sehnat práva ke zfilmování, proto jsem musel učinit menší změny. Ve scénáři jsem provedl pár obměn a celý projekt přejmenoval na Darkman, což mi tenkrát znělo dostatečně cool. Do hlavní role jsem chtěl obsadit starého dobrého Bruce, ale šéfové z Universalu to nemohli překousnout. Tak jsem zvolil zkušenějšího Liama Neesona (viděli jste ho tajtrlíkovat v novém Batmanovi).

Darkman se stal mým vůbec prvním velkým hollywoodským projektem. Jak jsem se už chlubil, měl ve své době velký rozpočet, profláknutého herce a záda mu krylo známé studio. Premiéru si odbyl roku 1990 a ačkoliv ho provázely negativní recenze, nakonec vydělal.

Z šestnácti melounů jsem se vyhoupl na rovných třicet. Takovou sumu jsem dostal k natočení Army of Darkness (Armáda temnot – redakce vrací úder), závěrečnému dílu trilogie Evil Dead. Roli hlavního bijce Ashe si vzal do parády Bruce (přísahám, že jsme spolu nikdy nespali) a já natočil svou dosud největší šílenost. AOD je filmový koktejl v tom nejlepším slova smyslu. Fantasy, horor, historický film, akčňárna, černá komedie – to všechno je AOD, která se stala finančním propadákem (dopomohla k němu jistě R-ková přístupnost). Po dlouhých producentských tahanicích se v kinech objevila v devadesátym třetím a nakonec v USA posbírala mizerných 11 mil. dolarů. I tak mám AOD z celé série nejraději…

Rychlejší než Spider-Man

V roce 1995 jsem se pustil do natáčení svého prvního a nejspíš už posledního westernu se Sharon Stoneovou (rozhodně posledního pro Sharon). Ta si zahrála pistolnici, která je Rychlejší než smrt. Snímek u diváků nedopadl přesně podle našich představ (zejména podle představ Sharon, jež film z části financovala), ale na druhou stranu mi dopomohl k dalším projektům. Třeba k thrilleru Jednoduchý plán z roku 1998, za který byl Billy Bob Thorton nominován na Oscara. O rok později jsem si pak připomněl dětskou lásku k baseballu, režíroval jsem totiž drama Hra snů s Kevem Costnerem. Nasazené tempo mi vydrželo do roku 2000, to jsem spáchal Téměř dokonalý zločin, thriller s nadpřirozenými prvky. Když o tom tak přemýšlím, tak už vlastně tehdy jsem si zamanul natočit Spideyho. U jeho adaptace jsem přece nemohl chybět…

pro Fantasy Planet Sam Raimi 🙂

Po třech dílech Spider-Mana se Raimi rozmýšlí, co dál. Čtvrtý díl podle něho nepřichází v úvahu, a co se týče plánů do budoucna, krom produkování filmů (se svou společností Dark Castle stojí mj. za remaky japonských hororů Kruh a Nenávist) se možná pustí do realizace Tolkienova Hobita. Spolupráce New Line Cinema s Peterem Jacksonem je totiž minulostí, a sám Raimi se nechal slyšet, že by se osiřelého Hobita rád ujal.

Výběrová filmografie:

Spider-Man 3 (2007)
Spider-Man 2 (2004)
Spider-Man (2002)
Téměř dokonalý zločin (2000)
Hra snů (1999)
Jednoduchý plán (1998)
Rychlejší než smrt (1995)
Armáda temnot (1993)
Darkman (1990)
Smrtelné zlo 2 (1987)
Vlna zločinu (1985)
Smrtelné zlo (1981)