Rozloučení s Harrym Harrisonem

Nechce se ani věřit, že by se někdo s Harrisonovým jménem a bohatou tvorbou dosud nesetkal. Přesto však shrňme základní data, jak biografická, tak bibliografická. Harry Harrison se narodil jako Henry Maxwell Dempsey dne 12. března 1925 ve Stamfordu ve Spojených státech amerických. Vystudoval uměleckou akademii a nějaký čas se živil jako ilustrátor, následně jako redaktor a editor v žánrových časopisech. Proslavil se ovšem jako spisovatel. Na toto pole vstoupil začátkem 50. let 20. století prostřednictvím povídky v časopise Worlds Beyond a již během první poloviny 60. let slavil úspěchy se svými romány První planeta smrti (1960), Ocelová krysa (1961) a Galaktický hrdina Bill (1965). O úspěchu všech těchto románů svědčí fakt, že každý z nich se dočkal několika pokračování, byť jak už to tak chodí, rozkolísané úrovně.

To však zásluhy a oblibu díla Harryho Harrisona nijak neumenšilo, neboť platí, že jeho tvorba je velice bohatá, a to nejen početně. Byť se Harry Harrison držel téměř výhradně v prostředí science fiction, dokázal své knihy různě zabarvit. Pokud cyklus Ocelová krysa a především Bill, galaktický hrdina (explicitní parodie na vlivnou Hvězdnou pěchotu Roberta A. Heinleina) jsou díla spíše humorná, resp. satirická, jiné knihy pojal naopak ve vážném duchu. Sem spadá především Harrisonova tvorba na poli subžánru alternativní historie, v prvé řadě dechberoucí trilogie Na západ od ráje, Zima v ráji a Návrat do ráje, pojednávající o světě, kde dinosauři nevyhynuli, ale naopak jsou nadále dominantním inteligentním živočišným druhem. Jen o poznání méně uchvacující je trilogie Hvězdy a pruhy, mapující alternativní průběh americké občanské války, kdy do sporu Konfederace a Unie vstoupila Velká Británie, usilující dostat někdejší kolonie pod svůj vliv. Téma si ostatně Harrison „osahal“ již dříve v akční jednohubce Rebel proti času.

Fandové fantasy pak jistě ocení další Harrisonovu alternativně-historickou trilogii s názvem Kladivo a kříž, operující s motivem střetu vikingské pohanské kultury a víry s křesťanskou civilizací. Příznivce akčního čtiva jistě potěší již zmíněný cyklus Planety smrti (rozhodně úvodní trilogie náleží k povinné četbě), do škatulky klasické sci-fi spadají dále cykly Brion Brandd, Ke hvězdám či povídkové sbírky Ocelové vize, Galaktické sny či Válka s roboty. K přečtení lze rozhodně doporučit sice starý, ale podnes působivý before-apo titul Místo, místo! Více místa! Už z toho stručného (a rozhodně ne vyčerpávajícího!) přehledu je zřejmá nemalé variabilita Harrisonovy tvorby, v níž si snad většina čtenářů science fiction najde něco z toho, co je jim libé. Kromě vlastní autorské tvorby pak Harrison svým jménem, vkusem a autoritou (roku 2009 byl Harry Harrison po zásluze jmenován Velmistrem žánru science-fiction) zaštítil nemalou řadu antologií. Harrison byl také známý svou láskou k cestování, žil dokonce v několika různých zemích a pravidelně navštěvoval všemožné cony.

Autorova starší díla, zastoupená především Planetami smrti či galaktickým hrdinou Billem, se mohou dnes již zdát beznadějně zastaralá. Optimismus nevyvolává ani Billovo hodnocení na Legii, jakkoliv lze spekulovat o tom, že se možná jedná o nepochopení, resp. zklamaná očekávání. Přesto, jak ukazuje aktuální vydání První planety smrti (v pořadí již třetí), minimálně nakladatelství Laser Harrymu Harrisonovi stále věří. Je možná pravdou, že programově akční čtivo se dnes v záplavě podobných, leč modernějších titulů ztratí, neměli bychom ale zapomínat, co stojí u kořenů a co psalo dějiny žánru. Nakonec, akční jednohubky jsou v české kotlině velice oblíbené, lze tedy doufat, že ani Harry Harrison nebude ještě odeslán do starého železa. Záruku toho, že jsou tyto obavy liché, vidím v „rajské“ trilogii, jejíž ojedinělé kouzlo po mém soudu dosud ani v nejmenším nevyčpělo. Všechny tři ráje beze sporu představují Harrisonův opus magnum, kterým se Harry Harrison bezpochyby zařadil mezi čestné společenství klasiků žánru. Alespoň mne ty knihy dosud nepřestaly fascinovat a výrazně zastínily všechno ostatní, co jsem od Harrisona četl. Proto čest jeho památce a příjemnou zábavu u jeho knih, které nám tu po sobě zanechal!