V poslední době v rychlém sledu za sebou vyšlo u vydavatelství Straky na vrbě několik knih ze světa Asterionu – Kaat, Zrození modrého měsíce a nejnověji hrobnická kniha Krumpáč a motyky.
Člověkem, který stojí v pozadí tohoto vzestupu, je Zbyněk “Gilgalad” Holub. Svolil a nechal se vyzpovídat. Čtenáři Fantasy Planet tak mohou spolu s ním proniknout do tajemství “jeho” světa, aniž by se museli bát zabloudit.
Asterion je hvězdou souhvězdí Honících psů. Prý se hodně podobá našemu Slunci. Taky to byla americká válečná loď, jinak slovo Astérion je původním jménem pro Mínotaura. Možná, že někde tam daleko ve hvězdách existuje i předloha pro ten náš Asterion – svět pro hry na hrdiny, který zachytáváme svou fantazií.
A pro mne osobně jsou Asterion lidé, kteří ho psali a píší. A také malovali a malují. Za deset let existence tohoto projektu jsem se seznámil s partou skvělých přátel, se kterými bych se nebál pustit i do něčeho úplně jiného než je tvorba fantasy světa nebo psaní.
Čím hry na hrdiny uchvátily právě tebe?
Teď se už moc k aktivnímu hraní nedostanu. Když o tom tak přemýšlím, asi příběhy, které při nich vznikají. A také lidmi, se kterými jsem měl možnost se při hraní seznámit. Je to i určitá forma “zrcadlení se” – člověk může zjistit leccos o sobě.
A co ti Asterion “vyzrcadlil”?
Na tohle není snadné odpovědět… Ať už hraje člověk nějakou roli – třeba v RPGčku, LARPu nebo divadle, vyjadřuje něco ze sebe sama. Všechno, co autor napíše – jeho svět, kladné i záporné postavy, … to je on sám. Je to jeho vnitřní vesmír, který vynáší na povrch a každou tu část nějak prožívá. To mé “zjištění” je možná takové, že na konci hry – příběhu, jsem někým trochu jiným, než jsem byl na začátku. A proto mě to baví.
Kdybych si chtěl zahrát Asterion a přitom jsem úplný nováček, kam bych se měl obrátit?
Na našich webových stránkách (asterionrpg.cz) je diskusní fórum, kde se mohou čtenáři a hráči mezi sebou seznámit, případně se zeptat autorů na to, co je zajímá. Vím, že i na dalších internetových portálech věnovaných rpg hrám jsou diskuze věnované Asterionu.
Příběhy vydávané u Strak na vrbě jsou jenom pro zaryté fanoušky tohoto světa, nebo si je může přečíst naprostý neznalec dračákovských reálií?
Ty příběhy jsou pro všechny, kdo mají rádi fantazii a rádi sní. Původní záměr, se kterým šli kdysi “otcové Asterionu” – Karel Makovský, Jiří Buchta a Vladimír Čech, do tvorby tohoto světa, bylo stvořit prostředí pro Dračí doupě. Už v začátcích se ale ukázalo, že má daleko větší potenciál.
Při psaní příběhů se nechávám inspirovat a jsem rád, když na oplátku zase inspiruji někoho jiného. Byl bych rád, pokud by příběhy z Asterionu byly “čtivé” pro každého – tím myslím nejen v rámci jednoho žánru, ale i mimo něj.
Na jaké další příběhy se můžeme těšit a kdy se nám dostanou do ruky?
Poslední dobou se mi té inspirace docela urodilo. Dal jsem se do psaní i nějakých věcí mimo Asterion. Ale co se týče Asterionu, rád bych se časem vrátil k hrobníkům a napsal jim několik kratších příběhů. Zatím mám v počítači uložený soubor s nápady pod názvem Hrobnické historky. S Čenisem – Janem Galetou, už asi tři roky pracujeme na Cestách snů. Je to moje prvotina, kterou kdysi Michael Bronec odmítl a my se s ní k němu tak jednou, dvakrát za rok vracíme. Pak je tu Město přízraků. Projekt, který měl být nejdříve sbírkou povídek po vzoru Zrození Modrého měsíce, ale Vladimír Šlechta mu při setkání v pražské Květinové čajovně vdechl jiný rozměr. V současnosti je to už takový povídkový román. Šest na sobě nezávisle závislých příběhů od šesti autorů – Lucky Lukačovičové, zmiňovaného Čenise, Martina Dariona Antonína, Vladimíra Šlechty a jeho syna Honzy a mojí maličkosti.
A aby toho nebylo málo, mám rozepsaný příběh o asterionských skřítcích a dáváme dohromady sborník povídek známých i méně známých autorů se zlodějskou a jinou zločineckou tématikou. Kromě toho všeho jsem Michaelovi slíbil taky gamebook. Pokoušíme se o něj ještě s jedním kamarádem.
A kdy to všechno vyjde? Napřed se to musí celé napsat a potom to taky záleží na nakladateli. Aktuální informace najdou čtenáři na stránkách Strak na vrbě nebo na našem asterionském, výše zmíněném webu.
Na letošním Miniconu o tobě při křtu tvé knihy Krumpáče a motyky Michael Bronec řekl, že jsi nesmělý člověk. Jak se v tobě snoubí tato nesmělost s tím, že se o tobě a s tebou začíná v poslední době více mluvit?
Na horách nebo v lese se cítím lépe než v plném sále. Možná jde o zvyk. Zatím to není zas tak hrozné. A když je třeba, mám ten les docela blízko.
Jaké jsou tvé autorské začátky? Vzpomínáš si ještě na své první řádky?
Úplně na první řádky asi ne. Něco jsem zkoušel spisovat už jako malý kluk. Mé první publikační pokusy jsou spojené s časopisem Dech draka. Myslím, že v roce 1997 mi tam vyšlo první dobrodružství.
Pokud nežiješ Asterionem, co naplňuje dny tvého života?
Někdy mám pocit, že můj život je tanec mezi dvojicí zrcadel. Zrcadlem snů a zrcadlem reality. Tam někde mezi nimi chytám inspiraci – z jednoho pro to druhé a naopak. Největší inspirací je mi Lucka, má přítelkyně a vlkodlačice. Spolu s ní a s Kostičkou, nalezeným sibiřským kocourem, se vydáváme na nejrůznější cesty za dobrodružstvím.
V pátek 6.2. se bude ve Smíchovské knihovně konat Asterioncon. Co lákavého nabídne a co od něj očekáváš ty?
Tak v prvé řadě bych chtěl poděkovat tobě, že jsi nás oslovil s možností Asterioncon uskutečnit.
Co nabídne? Rádi bychom čtenářům a hráčům trochu představili náš svět a přinesli jim nějakou tu inspiraci. A protože jsme plaší tvorové a neradi se ukazujeme na veřejnosti sami, pozvali jsme pár přátel, kteří se podílí na uskutečnění našeho asterionského snu nebo jsou nám blízcí svou tvorbou.
Mezi nimi Michaela Bronce z nakladatelství Straky na vrbě, Martina Kučeru z Altaru, spisovatelku Lucii Lukačovičovou a řadu dalších lidí, kteří mají k tématu co říci.
A co od toho všeho očekávám já? Doufám, že to bude příjemně strávené odpoledne pro všechny účastníky. A dál už se nechám překvapit…
Díky za rozhovor.
A pro vás, milí čtenáři, už jenom krátká noticka: pokud byste chtěli vědět něco, na co jsme se zde neptali, neváhejte a v pátek 6.2. dorazte do Smíchovské knihovny na Asterioncon a zeptejte se Gilgalada přímo. Začínáme od 15:00 a přesný program se dozvíte buď na stránkách www.mlp.cz nebo asterionrpg.cz.
Medailonek Gilgalada
Gilgalad patří již řadu let k velmi aktivním a plodným autorům. Jeho první časopisecky zveřejněnou prací bylo již bezmála před deseti lety dobrodružství pro Dračí doupě Deset pečetí Giriadu (Dech draka 1/1998). V roce 2001 se stal členem autorského týmu tvořícího nejrozsáhlejší původní český RPG svět Asterion; od té doby se podílel na tvorbě již sedmi asterionských modulů. Od roku 2001 rovněž pravidelně publikuje v Dechu draka články a dobrodružství zasazené do Asterionu.
V roce 2007 mu v nakladatelství Straky na vrbě vyšla první samostatná kniha – sbírka povídek Kaat z prostředí Cechu Eldebranských katů. V témže roce se editorsky i autorsky podílel na povídkové antologii (příběhů rovněž se odehrávajících na Asterionu) Zrození Modrého měsíce a jeho nejnovějším dílem je kniha Krumpáč a motyky: Smrťáček aneb Cesta za smrtí a zase zpátky.
Převzato z magazínu Dech draka (součást Pevnosti 4/2008).
