Rozhovor s výtvarníkem Lesem Edwardsem

Science fiction mne zajímala už od útlého mládí. Myslím, že vědeckofantastický nebo nadpřirozený námět měla většina mých prvních kreseb. Mí rodiče mě brali do kina na vědeckofantastické filmy z 50. let (jako je třeba Conquest of Space) a maminka mi občas četla SF, takže jsem s ní přišel do styku velice brzy. Také mnohé mé hračky souvisely se SF. Ale mým cílem nebylo stát se výhradně ilustrátorem scifi, spíš jsem chtěl tvořit práce z co nejširšího spektra. Když jsem začínal malovat, kladl se silný důraz na zobrazování futuristické techniky, ale mě víc zajímalo zobrazování postav, a tak jsem tíhl spíš k fantasy a hororu, kde byl tento přístup přijatelnější.

Jakou svou malbu považujete za nejzdařilejší? Váže se ke vzniku některé z nich nějaký zvláštní příběh?

Je těžké vybrat za třicet let jen jednu malbu. Jako většina výtvarníků si myslím, že nejlepší bude ta další. Jednou z mých nejoblíbenějších je Croglinský upír, který údajně vychází z pravdivé zprávy o upírovi. Fanouškům nemrtvých je tento příběh poměrně dobře znám. Bohužel kniha, pro kterou byla malba určena, nikdy nevyšla, ale ten „pravdivý“ příběh si můžete snadno najít na internetu. Croglinský upír si získal velkou popularitu a byl několikrát použit znovu.

Jak rychle se dokážete ponořit do příběhu a nalézt inspiraci?

To záleží na knize. Někdy přijde nápad brzy a někdy až u poslední kapitoly. Někteří autoři mají velice imaginativní styl, ti se zpravidla ilustrují snadněji. Čtu si knihu celou, abych pochopil, co se děje, a snažím se neudělat žádnou hloupou chybu. Občas mě nic nenapadne, a pak je to průšvih. Významnější vydavatelé jsou často rozhodnutí, jaký obrázek chtějí, takže jde jen o to, abych jejich přání interpretoval.

Malujete obrazy také pod pseudonymem Edward Miller. Která z odlišných poloh – malby Lese či Edwarda – vaší práce je vám bližší, která vám přináší více uspokojení, která vás víc baví?

Užívám si obě dvě. Když jsem začal pracovat jako Edward Miller, viděl jsem ho jako svého „mladšího partnera“, ale dnes je ten vztah mnohem rovnocennější. O obou způsobech práce se toho dá říct hodně a i když mám rád volnost Edwardova přístupu, Lesova preciznější technika je také přitažlivá. Jsem rád, že mohu dělat obojí, protože tak je má práce pestrá a nestereotypní.

V České republice jste známý spíš vaším alter egem, jako Edward Miller se staráte o obálky edice New Weird. Jak je vám blízký tento nekonvenční směr moderní fantastiky?

Až donedávna jsem nevěděl, že se New Weird považuje za samostatný žánr. Za ta léta jsem přečetl hodně fantasy a jsem rozhodně rád, že se objevilo něco nového a svěžího. Bylo určitě na čase, protože jsem měl pocit, že se v textech tradiční fantasy projevuje jistá únava a opakování. New Weird vlil do žánru tolik potřebný život a bude zajímavé sledovat, jak se vyvine do budoucna.

Proč u obálek dáváte přednost zachycení atmosféry a ducha příběhu před konkrétní scénou z knihy?

Často se skutečně rozhodnu zobrazit určitou scénu z příběhu, ale mám pocit, že je důležitější, aby obálka knihy zprostředkovala celkový dojem z knihy. Nechci koneckonců prozradit příliš mnoho z děje, chci potenciálního kupujícího spíše zaujmout a nalákat, než mu prozradit, co přesně najde uvnitř. Rád jsem trochu tajemný. Když pracuji na vnitřních ilustracích, je to jiné, protože tam je podle mého konkrétní scéna obvykle přesně to, co je potřeba.

Vytvořil jste i dva grafické romány podle knih spisovatele Cliva Barkera. Jaký je váš vztah ke komiksu? Nechtěl byste se k němu ve své tvorbě ještě někdy vrátit?

Na grafických románech Cliva Barkera jsem dělal moc rád, i když to byla těžká práce. Byla to pro mě velká zkušenost a rozhodně bych si to chtěl zkusit znovu s ohledem na to, co jsem se za tu dobu naučil. Stále mám komiksy moc rád, ale abych byl upřímný, moc jich dnes nečtu, protože jich vychází velké množství. Jednoduše nestačím držet krok. Přijít dnes do obchodu s komiksy je matoucí zážitek, každý měsíc se objevuje hromada nových titulů. U grafických knih je pro mě důležitá především výtvarná stránka, takže si občas koupím něco, co je opravdu hodně dobré, ale stává se to zřídka.

Na závěr položím stejnou otázku jako v rozhovoru s českým výtvarníkem Janem Patrikem Krásným. S jakými pocity procházíte v knihkupectvích kolem knih s vašimi obálkami? Je to něco jako splněný sen?

Ano, pohled na tituly, které jsem ilustroval, mě vždycky rozechvěje. Bohužel je dnes v Británii móda vystavovat knihy hřbetem ven, takže obálky jsou schované. Doufám ale, že to brzy pomine.

Přeložil Petr Kotrle.

Oficiální stránky Lese Edwardse

Medailonek od Martina Šusta

Les Edwards (*1949) aka Edward Miller

Tento světoznámý britský výtvarník absolvoval v letech 1968-1972 vysokou uměleckou školu v Hornsey. Během své 34-leté kariéry nezávislého ilustrátora pracoval pro všechna významnější britská nakladatelství a rovněž pro mnohá americká. Jeho činnost zahrnuje reklamní, herní, hudební i filmovou oblast, stejně tak jako soukromé zakázky. Vytvořil rovněž dva grafické romány podle příběhů Cliva Barkera a několik prací pro Penthouse comics. Nejznámější je však jako výtvarník na poli fantastické literatury. British Fantasy Society ho již sedmkrát vyhlásila za nejlepšího umělce a na tuto cenu je pravidelně nominován již od roku 1994. Byl také čtyřikrát nominován na World Fantasy Award (poslední nominaci proměnil ve vítězství v roce 2008) a dvakrát na Chesley Award. Začínal malbou kvašem, ale rychle přesedlal na olej, který shledal mnohem přizpůsobivějším a jemnějším. Nepoužívá airbrush, nástroj, jenž je v jeho očích “Ďáblovým dílem”. Snaží se vytvářet obrazy obdařené okamžitým zrakovým efektem, v cestě za jednoduchým a přímočarým výsledkem se vyhýbá složitějšímu stylu mnoha současníků. Jde o přístup podporovaný jeho formálním smyslem pro kompozici. Před několika lety začal malovat odlišným stylem za použití akrylových barev, tyto práce vytváří pod pseudonymem Edward Miller. Rychle se staly značně populární, což ho přimělo přistupovat k oběma kariérám se stejným zaujetím. Ve volném čase se věnuje neumělé hře na kytaru a šermu, což je sport, u něhož je jeho neschopnost stěží uvěřitelná. Příležitostně rozestaví i nějaké plastikové modely. Žije spolu s manželkou Valerií nedaleko Londýna. S nakladatelstvím Laser-books spolupracuje především na edici New Weird, pro kterou již vytvořil několik původních knižních obálek.