Rozhovor s Martinem Šustem

Dnes patříš mezi hlavní hybatele SFFH scény u nás. Kdy přišlo rozhodnutí, že se aktivně zapojíš do činností kolem SFFH. Co tě k tomu přivedlo?

Samozřejmě láska k fantastice jako takové, nerad bych se opakoval, ale tenhle žánr považuji v rámci literatury za vůbec nejotevřenější, autor má nekonečnou svobodu a čím víc ji využije, tím lépe, samozřejmě pokud tomu dokáže vtisknout nějakou formu.

Na začátku své cesty si však byl obyčejný čtenář, který si rád přečte dobrou fantastiku, ale postupně si začal přidávat na aktivitě až do dneška, kdy nemáš jiné zaměstnání mimo tuto oblast. Popoháněla tě spíše nespokojenost s aktuální situací nebo prostě touha dělat v oblasti, která je blízká tvému srdci?

Řekl bych, že obojí. Nejdřív jsem se fantastice odhodlal věnovat profesionálně a když jsem poznal, že mi to docela jde a mohu mít na určité věci dokonce vliv, tak jsem neodolal a snažil se trh trochu posunout směrem k moderní podobě žánru, ať už to bylo formou spolupráce s nakladateli nebo jako externista v časopisech. Nevím, jestli je to snaha, která by měla někde nějaké určité výsledky, ale snad jsem se alespoň o něco zasloužil. Třeba zčásti o edici New Weird, kterou pokládám za jeden z velkých úspěchů nakladatelství Laser, jehož jsem zaměstnancem. Ono už snad stačilo dát nakladatelům informace ve formě prvního dílu Slovníku.

Právě úspěch Slovníku byl jistě pro tebe hlavním motivačním prvkem, aby ses dál a víc věnoval fantastice. Kdy tě vůbec napadlo něco takového udělat? Má to kořeny v dobách, kdy jsi spolupracoval s fanzinem Kroniky Questaharu, nebo ještě dříve?

Ve škole mi každý říkal, že budu spisovatelem a má oblíbená odpověď byla něco jako: Proboha ne, chci být redaktorem, ten říká spisovatelům co a jak mají dělat! No, to samozřejmě žertuji. Ne, myslím, že myšlenka dělat fantastiku jako zaměstnání mě napadla až dlouho po knižním vydání Slovníku, kdy jsem začal úzce spolupracovat s Laserem, ale i s Pevností a Tritonem. Najednou to prostě začalo vypadat reálně, i když moc lidí se tu fantastikou neživí, pokud to nejsou nakladatelé či knihkupci. Dlouho jsem o tom přemýšlel a poté se domluvil s Laserem na tom, že by to snad opravdu šlo zkusit.

Takže šanci dostat se na podobnou pozici má každý fanoušek fantastiky, stačí chtít a nebát se. 🙂

Stačí chtít a nebát se. Pak už jen taková drobnost, věnovat tomu jako fanoušek opravdu aktivně něco kolem deseti, patnácti let života a najít si volné místo na trhu, kde se lze uplatnit. Ale tak to máš se vším, když něco opravdu chceš a jdeš do toho celou duší, pak tě nic nemůže zastavit, ne?

Ty sis své místo na trhu našel pomocí důrazu na nejnovější podoby žánru, na moderní fantastiku, která byla mnoho let ve stínu dohánění dluhů u starých klasiků. Myslíš, že doba konečně dozrála, aby Češi drželi se světem krok?

Nevím, ale to neznamená, že to nemůžu zkoušet, samozřejmě s rozvahou. Ale dnes už mají úspěch i autoři, které by domácí trh před pár lety snesl jen stěží, takže naděje rostou a uvidíme, kam to všechno směřuje. Po pravdě, ještě dlouho se bude nejvíc prodávat klasická fantasy, ale snad je tu prostor i pro něco jiného.

Tvým cílem je tedy rozšiřovat českým čtenářům obzory.

Neřekl bych cílem, ale určitě mě baví dělat raději nápaditou fantastiku než pořád dokola každému předhazovat stokrát omletá témata.

Tahle snaha vyústila v publikování Trochu divných kusů, zaměřených na moderní a přitom z části pro náš trh netradiční fantastiku. Antologie slavila velký úspěch. Jak se na ní teď, téměř po roce, sám díváš?

Dost kriticky, asi jako každý autor. Spoustu věcí bych udělal jinak. Asi to znáš sám. Přitom vím, že přes všechnu snahu udělat to podruhé lépe nějak nejsem schopen se určitým chybám vyhnout. Ale to se snad časem poddá. Což však neznamená, že bych na TDK nebyl hrdý, protože je to kniha, kterou tady takhle ještě nikdo neudělal a to mě moc těší. Samozřejmě, jsem jen editor a hlavní zásluha je na autorech.

Na podzim chystáš druhý díl, plánuješ nějaké změny? Představíš nové spisovatele?

Jasně, dvojka se oprostí od kontinentálního dělení a od snahy o new weird. Bude mnohem svobodnější a nebude tam žádný autor, kterému zde vyšla kniha. Z dvaceti povídek tam budou některé od spisovatelů, od nichž tu především v poslední době vyšly jedna, dvě povídky, a téměř polovina od naprostých debutantů. Díky úspěchu jedničky mohu tentokrát mít větší volnost ve výběru, uvidíme, zda to bude ke prospěchu věci. Tím nechci říct, že bych byl u jedničky nějak omezován, jen jsem musel myslet na to, aby se to zaplatilo a lidé si to koupili kvůli známým jménům a ne kvůli titulu antologie.

Prozradíš, jakým způsobem povídky vybíráš? Orientuješ se výhradně podle zahraničních ohlasů a cen, nebo se snažíš přečíst vybrané kvantum povídek v originále a z nich si vybrat, co se ti líbí?

První věc jsou recenze a ocenění, přiznávám. Potom kontaktuji autora, nechám si poslat elektronický text a pročítám ho. Když se mi nelíbí, tak z toho buď nic není nebo si nechám poslat něco jiného, to když mě autor skutečně zaujme. A nakonec se většinou dostaneme k té pravé povídce. Pro mě je hlavní asi to, aby za tím dílem byl cítit autor, jeho myšlenky, člověk. Existuje řada prací, kterým nelze nic moc vytknout, ale přeci jen jsou prázdné, chybí jim to nedefinovatelné cosi, které mám tak rád. Ale tohle je postup, který lze upřednostňovat u antologie, u časopisů je to samozřejmě jiné. Jako editor mohu knize vtisknout vlastní názor na to, co stojí za otištění. Lidé si potom kupují knihu s tím, že jsi vlastně zčásti její autor a máš na věci osobitý pohled. Ale u časopisu to samozřejmě nejde, tam se snažím vybírat věci, které by se mohly líbit různým skupinám čtenářů tak, aby si každý čas od času přišel na své. Hledisko editora mohu upřednostňovat pouze z malé části, někdy si prostě udělat radost, ale vždy tak, aby to šlo ospravedlnit něčím navíc, třeba nějakou prestižní cenou. Ale tohle jsou věci, na které jsem přišel až v poslední době a teď je na mě, abych se tuhle zkušenost naučil používat v praxi.

K tomu máš vynikající příležitost jako editor zahraničních povídkových rubrik všech tří časopisů, Pevnosti, Ikarie a magazínu Fantasy&SF, který nyní začne opět vycházet. Je překvapující, že jsi dostal důvěru od všech tří.

V Pevnosti to vyplynulo časem, spolupracuji s ní již několik let. Pevnost mám rád, protože se pod tím vším, co na ní rád nemám, skrývá silný a progresivní časopis, který by mohl časem být skutečně skvělý, pokud se vývoj nezastaví a nebude se dávat přednost něčemu, co je zdánlivě cestou k okamžitému úspěchu. V Ikarii pracuji jako zástupce Ivana Adamoviče na dobu neurčitou. Je to pro mě čest, protože tenhle časopis je legenda, na které jsem vyrůstal, a v oblasti zahraničních povídek neměl dlouhá léta díky Ivanovi absolutně žádnou konkurenci. Moc lidí, kteří by dělali práci alespoň zčásti tak dobře jako on, není a asi nejsem ten pravý, koho se ptát, proč jsem důvěru dostal zrovna já. Každopádně jsem se díky tomu spoustu věcí naučil a teď si dokonce mohu jednotlivá čísla rozvrhnout malinko dopředu, což je předpoklad jakékoli koncepce. Je to velká škola a něco úplně jiného než v Pevnosti. A magazín F&SF, tak to je sen, o kterém jsem ani snít neuvažoval. Důvěru jsem dostal díky úzké spolupráci s Tritonem a jsem za to velmi vděčný. Jen doufám, že ji nezklamu.

Když si to shrneme, každý rok nějaká antologie a tři časopisy navrch, to je pořádná nálož. Nemyslíš si ale, že je to pro čtenáře jedna obrovská nevýhoda. Jistě, v každém časopise budou vycházet jiné povídky, sám se můžeš úspěšně rozhodovat, kam se která kvalitní povídka hodí lépe, ale vše teď bude ovlivněno jen tvým názorem, který může do jisté míry omezovat pestrost a nezávislost.

Možná, ale to je názor, který dosud nemůžeš podložit něčím konkrétním. Zní to logicky, jen tu jsou argumenty pro i proti. Předně, tahle práce vyžaduje velký přehled v dění a to zase klade značné časové nároky. Je to práce pro někoho, kdo se tím živí a přitom ho to nepřestává bavit. Jmenuj mi pár lidí, kteří těmto jednoduchým podmínkám vyhovují.
Pak je tu možnost rozvrhnutí žánrů. Ikarie byla vždy orientovaná na SF a čtenáři to od ní čekají. Naopak Pevnost je tu především pro ctitele fantasy a částečně i hororu. Tohle jednoduché dělení lze bez problému zachovat. Navíc, ať už si časopisy konkurují jakkoli, je tu prostor pro oba. Mohou se doplňovat a soutěžit spolu. Vytváří to konkurenční prostředí a to je sakra potřeba, jen to nemusí být nějaký ostrý souboj a právě žánrové dělení je něco, co tomu může obrousit hrany. Upřímně, ve chvíli, kdy jeden z těch časopisů skončí, tak to ochudí úplně všechny a hlavně ten druhý magazín. Nemluvě o českých autorech. Svého času dělal John W. Campbell něco podobného s Astounding a Unknown, historie ukázala, že to byl důležitý stimul pro celý trh s fantastikou. Není to nijak zvlášť výjimečné, pro další příklad nepůjdu daleko – magazíny F&SF a If byly svého času podobným párem. Takže tady je důkaz, že něco podobného funguje.

Nyní se vrháš ještě do obnoveného českého vydání magazínu F&SF. Budou se tam objevovat pouze povídky z americké verze, nebo budeš čerpat i od jinud? Pochopil jsem, že časopis bude spíše antologií povídek doplněnou jen několika málo nebeletristickými rubrikami. Kde tedy budeš brát tolik povídek?

Budu čerpat pouze z amerického originálu, časem snad dostanou šanci i domácí autoři. A jestli o něco nemám vůbec žádný strach, tak je to, odkud budu čerpat tolik povídek. Už jen zredukovat dvanáct čísel ročně do našich šesti je docela oříšek a to nemluvím o tom, že těchto ročníků máš k dispozici skoro šedesát a i když jsem odkryl jen špičku toho ledovce, můžu už teď říct, že skvělých povídek je tam opravdu nevyčerpatelné množství, až mě to děsí. Samozřejmě se navíc musím snažit udělat to pestré a rozmanité, ne všechny povídky jsou přesně podle mého vkusu, ale o to je to snad zajímavější – zkoušet se strefit do nároků čtenáře. Je to zase něco zcela jiného než vybírat si odevšad a být omezen dostupností práv. Pak je tu ještě argument, který podpoří má předchozí slova. Tím, že vybírám povídky pouze z jednoho určitého zdroje, musím chtě nechtě respektovat vkus původních editorů. Navíc jsem doufám i třeba v Trochu divných kusech dokázal, jak mám rád právě pestrost a nezávislost.

Máš velkou výhodu, že vybíráš z již publikovaných, čtenáři i kritikou prověřených povídek, na nichž nemusíš provádět pracnou redakci. Pak už vidím jen nevýhody. Stojíš před ohromnou hromadou textů, kterou nejdřív můžeš prosít mnoha cizími síty, ale stejně pak musíš vzít do ruky vidle a to zbylé po jednom přeházet na několik kupek. To si vyžádá množství času na přečtení toho kvanta. Nemyslím si, že vedle nejzajímavějších románů, které pak můžeš vydat v Laseru nebo doporučit Tritonu, budeš moci číst cokoliv jiného. Nepřijde ti to při tvé snaze o volnost a nezávislost natolik svazující, když už de facto budeš smět číst jen “z povinnosti”?

Pravdou je, že číst si jen tak už moc nemůžu. Vyžaduje to hodně času, navíc mou hlavní povinností je dělat výběr knih pro nakladatelství Laser a na to ani na chvilku nezapomínám. Všechna tahle práce mě ale doslova nutí udržovat si neustálý přehled a být v kontaktu se zahraničními redaktory a autory. A jestli mi to přijde svazující? Časem možná, ale já mám v sobě pro tuhle práci ukryto opravdu hodně nadšení a zatím ze mě nijak zvlášť nevyprchalo. To spíš naopak, s každou novou výzvou přicházejí nové zkušenosti a noví lidé, s nimiž spolupracuji. A pak je tu ještě to, že mám fantastiku rád a tahle práce je něco, co bych vyměnil snad jen za štěstí v osobním životě, pokud by se mi ho nějak nedostávalo. Jako naději do budoucna vidím třeba nadšení editorky Ellen Datlowové. Strávil jsem s ní teď několik hodin procházením po Praze, kde byla na návštěvě. Dělá tuhle práci spoustu let a pořád jí přináší radost. Skvělý pocit jen s ní mluvit…

Prioritou je tedy pro tebe práce pro Laser. Jakou roli ve vydavatelství hraješ?

Snad i Tomáš Jirkovský by souhlasil s tím, že jsem něco jako šedá eminence. Mám poměrně důležitý vliv na výběr titulů, ačkoli poslední slovo má vždy on. Starám se o internetové stránky a veškerou komunikaci se zahraničním – agenti, autoři atd. Také se snažím dát Laseru trochu větší smysl pro plánování – např. důraz na rozdělení do edic s podobnou grafickou úpravou. Je toho víc a bral bych to spíš jako otázku na Laser. Asi nejdůležitější věcí je, že s Tomem Jirkovským jsme stejně nadšení pro věc a všechny šíleně ambiciózní projekty vycházejí z našich debat, při kterých se vzájemně ovlivňujeme. To je jeden z nejdůležitějších předpokladů, mít svou práci nejen rád, ale mít se o to nadšení také s kým podělit a společně dojít k tomu, jak dělat vše ještě lépe.

Kromě toho doporučuješ tituly také Tritonu, jsou to zbytky, které neprojdou v Laseru přes Tomáše, nebo máš nějakou sofistikovanější metodu, jak oba vydavatele potěšit a ne si je naštvat?

Dobrých SFFH knih je na světě tolik, že by to stačilo na desítku Laserů a Tritonů, i když obě nakladatelství mají snahu vydat naprosto vše. Tritonu rozhodně nedoporučuji zbytky, to už může každý čtenář posoudit snadno i sám. Podstatným rozdílem je, že v knižním plánu Tritonu nefiguruji jako editor (tím je Staso Juhaňák), ale pouze jako lektor. To znamená, že jsem tím příslovečným sítem a mojí prací je Tritonem zaslané tituly posuzovat. Nejen podle mých slov se pak Triton sám rozhodne, zda jednotlivé tituly koupí či ne.

V edičním plánu Laseru se díky tobě objevily dvě zajímavé edice s důrazem na moderní podobu žánru. New Weird a New Space Opera. Edice New Weird jistě vznikla jako reakce na úspěch Miévilla, kde se však zrodil nápad udělat to samé i s moderní space operou?

Laser byl vždy specialistou na science fiction a new weird je paradoxně spíše fantasy. Chtěli jsme tedy vytvořit alternativu, protiváhu k new weirdu. A pokud se něco v oblasti science fiction v posledních letech změnilo, pak je to právě space opera. Podařilo se nám získat práva na pár opravdových pecek, jen jejich autoři tu nebyli ještě tolik známí. Což jsme vyřešili lišácky tím, že jsme do edice zařadili i Dana Simmonse, který by ji měl pomoci rozjet podobným způsobem jako China u new weirdu. Každopádně si myslím, že autoři jako Stross, Wright, Reed, Ken MacLeod či Liz Williamsová budou pro domácí trh s fantastikou zase něčím novým, dalším důležitým stimulem.

Mohl by tento stimul pomoci i při autorském vývoji českých autorů? Sleduješ vůbec domácí scénu?

Domácí autoři píší něco naprosto odlišného, jdou zcela jiným směrem a nějaký vliv zahraniční produkce tu lze najít jen stěží. Je to tím, že čtenáři to od nich nečekají a dokonce ani nevyžadují. Zvykli si na českou produkci, berou ji za svou a nějaké snahy o světovost by patrně nepřijali. Upřímně, mnoho autorů, kteří by mohli psát něco podobného, tu není, ale neberu to jako nějaké mínus nebo znevážení domácích spisovatelů. Naopak, je určitě dobře, že jdou svou vlastní cestou a zachovávají osobitost české fantastiky. Domácí scénu sleduji jen z povzdálí, ale snad natolik, abych své názory mohl obhájit.

Osobně se domnívám, že čeští spisovatelé čerpají inspiraci spíše z klasiky a je podle mě jen otázkou času, kdy se objeví čeští autoři, kteří vyrůstali na new weirdu a new space opeře.

Určitě lze souhlasit s tím, že česká fantastika vychází z klasiky a snad i ta nová generace se bude světové produkci blížit mnohem více, aniž by tu českou osobitost ztratila.

Nebudu tě už s domácí fantastikou déle trápit a raději se zeptám, zda máš pocit, že se obecně situace ohledně veškeré fantastiky u nás zvedá, zda se zbavuje nepříznivých faktorů a zaznamenává výrazný vývoj.

Ano, fantastika se u nás má dobře. Nedávno jsem mluvil s polským editorem a ten byl z pohledu na český trh s fantastikou doslova nadšený. Ocenil to, že tu máme hned dvě žánrová periodika, originální obálky knih, rozmanitost vydávaných titulů, jejich množství a dokonce i srovnatelné náklady. Fantastika se u nás také pomaličku otevírá a uniká ze svého ghetta. Nejen díky popularitě počinů jako new weird, ale i díky zájmu nakladatelství jako je například Argo. Jsem v jádru optimista, tak si dovolím tenhle pohled na vývoj a budu čekat, jestli mě budoucnost dá za pravdu nebo ne.

Bez dalších lidí nadšený pro stejnou věc by ses ale jistě neobešel. Kdo si myslíš že ještě ovlivňuje aktuální situaci?

Situaci ovlivňují hlavně blázniví nakladatelé typu Toma Jirkovského nebo Stasa Juhaňáka, což mě přivádí k myšlence, že moje osobní i pracovní vztahy s nimi asi nebudou náhodné. Nemalé slovo v pozadí mají veškeré distribuční společnosti a když už jsme u toho, tak i knihkupci, pokud jde o nadšení, pak z knihkupců nelze opomenout Wojtu Běhounka, který se stará o informační servis vydávaných titulů všude, kam se podíváš. A v neposlední řadě časopisy, bez lidí, jako jsou Vlado Ríša či Tom Němec, by tu bylo naprosté informační sucho, ať už si o Ikarii či Pevnosti myslíte cokoli. No a nebudu se zdráhat a za hybatele označím i internetové weby s Fantasy Planet a Sardenem v popředí.

Stýkáš se ty vůbec s někým mimo žánr? Slibuji, že je to poslední, ale podle mě dost důležitý dotaz.

Mám obrovské štěstí na přátele, což naštěstí funguje i mimo žánr, a musím říct, že ta spousta fantastikou nedotčeným kamarádů u mě slouží jako skvělý ventil, díky němuž jsem z té pracovní fantasmagorie už dávno nezblbnul. A pokud jde o holky, tak tady razím heslo, jen ne scifistku, ne že by na nich proboha bylo něco špatného, ale všeho moc škodí a osobní život už nechci fantastice věnovat, zas takový nadšenec přeci jen nejsem.

Díky za rozhovor a vy se také jděte projít do společnosti, pro kterou není tiskařská čerň na nose důkazem zdatnosti.