Na pár otázek nám odpověděl J.P.Krásný, který patří mezi přední osobnosti české fantasy a sci-fi malířské tvorby. Takže pokud vás zajímá jak například vypadá takový pracovní den malíře, co J.P.K. dělá ve volném čase a jak to vypadá s poptávkou po jeho obrazech, pak tento rozhovor je právě pro vás.
První profesionální obraz …
Jeje, tak to fakt nevím. Věnuji se malování prakticky od předškolního věku. První pokusy olejovými barvami jsem činil někdy ve třinácti- myslím, že šlo o nějaký středověký koráb. Pokud bych měl spočítat všechny své kresby, náčrtky a malby dělalo by to dnes zřejmě několik tisícovek prací. První SF obálky jsem ale začal malovat až v roce 93, kdy jsem poprvé dostal zajímavější příležitost. Navíc nevím co si pod tímto pojmem přesně představit. Já nedělím obrazy na profesionální a amatérské, ale na zajímavé a blbé.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Můj typický pracovní den vypadá tak, že dopoledne vstanu a odeberu se do ateliéru v sousedním pokoji a v něm strávím čas přibližně do 2, 3 i 4 hodin v noci. Pak se odeberu opět zpět do ložnice. A tak pořád dokola. Nuda, že? Ale vážně. Zpočátku, když jsem s obálkami začínal, jsem dělal skutečně až 15 hodin denně. Teď to už tak nepřeháním a pracuji přibližně10 hodin. Zbytek času pak trávím relaxačně třeba u počítače, kde se pokouším zvládat 3D programy, abych se měl v budoucnu čím živit, až přestane být zájem o mé obálky. Což už začíná tak vypadat.
Zmínil jste se, že upadá zájem o Vaše obrazy. Je to opravdu tak špatné? A čím si myslíte, že to je?
Nemůžu říct, že upadá zájem o mé obrazy, spíš naopak. Pouze je čím dál méně nabídek na obálky. To je něco jiného a souvisí to s celou řadou jiných důvodů.
Můžete je jmenovat?
Nejspíše je blbá konstelace hvězd :-).
Zmínil jste se, že zkoušíte dělat v 3D programu. Jaký to je a pokud byste ho zvládl, co by vám nejlépe sedlo (film, hra, 3D arty)?
Mimo aplikační programy jako je třeba Bryce nebo Poser, je mi zatím nejbližší Maxko, Vlastně ho zpovzdálí sleduji od jeho první prehistorické verze. K bližšímu prozkoumání mi ale donedávna bránil slabý počítač, takže jsem se mu nemohl věnovat až tak důsledně. Teď už mám lepší mašinu, i když ani ta nedovoluje náročnější efekty podle mých představ. Taky se už těším na Mayu, se kterou bych se mohl v blízké době seznámit. Ale možná nebližší je mi program pro 2D After Effect, který v sobě skrývá netušené možnosti výtvarné i animační.Umím si na něm představit třeba skvělé hudební klipy. Souvisí to s mými dávnými koníčky, kdy vedle malování a komixů jsem se zajímal i o film. S osmimilimetrovou kamerou jsem si hrál od dětství. Zajímal mě hlavně trikový film, jaký tady dělal třeba Karel Zeman. Tomu jsem dokonce někdy ve třinácti naivně psal, že bych rád jednou pracoval v jeho studiu. Samozřejmě, že kdyby existovaly tenkrát dnešní počítače, tak teď už mám svoje trikové studio a fantasy malíře bych obdivoval jen v jejich monografiích. Na střední výtvarné škole jsem se původně připravoval na zkoušky na Famu. Natočil jsem pár hudebních i jiných dokumentů ( něco bylo odvysíláno nedávno v televizi v rámci cyklu Bigbít) a s kamarády jsme spáchali i několik hraných filmů. Těsně před zkouškami jsem byl ale pozván k řediteli školy, kde mi bylo sděleno, že z ideologických důvodů se postarají o to, abych se k filmu nedostal. Pokusil jsem se tedy alespoň o výtvarnou akademii a tam byli ke mně vstřícnější. Takže počítač mi umožňuje odžívat si zpětně tyhle záliby alespoň v hlubokém soukromí. Problém je, že obě disciplíny jak malování tak computerová grafika jsou časově strašně náročné. Takže možná si to nechám až do příštího života.
Jakému žánru dáváte nejvíce přednost?
Posledních 12 let jsem se věnoval převážně fantasy žánru ať formou komixu, ilustrací, knižních obálek nebo volných obrazů. Myslím, že pohádek v dnešní době není nikdy dost. Navíc fantasy je hodně archetypální záležitost, což mě zajímalo už i v předchozí abstraktní tvorbě. V tomhle žánru ale můžu pracovat nejlépe s určitou magickou náladou, která mě zajímá u obrázku nejvíc. V poslední době bych chtěl jít ale trochu dál k něčemu, co by se snad dalo označit jako transcendentální realismus či spirituální fantasy a mohl si tak ukojit potřebu věnovat se i závažnějším problémům. Mluvím teď o volné tvorbě. Po formální stránce bych zde rád propojil abstraktní a figurální malbu, kterým jsem se věnoval v průběhu 70 a 80.let, s hyperrealistickou technikou, jíž jsem se snad trochu přiučil při tvorbě obálek. Uvidíme, jestli budu mít čas a energii se takhle zacyklit.
Když pracujete na obálce, přečtete si knihu celou nebo jenom nějaký výňatek?
To je individuální a záleží hodně i na nakladateli. První obrázky, které byly použity k Eddingsovi a dalším autorům, jsem dělal prakticky na přání nakladatele. Dostal jsem pouze téma, co má na obrázku přibližně být, a vlastně jsem ani nevěděl k jaké knize budou použity. V podstatě mi to ale i vyhovovalo, protože mi to umožňovalo do nich cpát co nejvíc tolkienovských motivů, když už se mi nesplnil sen, mít možnost jeho knihy ilustrovat. Později jsem už vyžadoval rukopis, protože mám taky rád, když obálka odpovídá obsahu. Vyhovuje mi ale rukopis na disketě, kdy mohu nudnější pasáže, o kterých vím, že se na obálku stejně nehodí, v pohodě přeskakovat. Taky vzhledem ke krátkým termínům, protože mi bohužel chybí schopnost rychločtení, musím zvláště některé tlustější rukopisy brát dost hopem. Hledám v nich spíš téma, které mě aktuálně zajímá, a které bych mohl taky malířsky zvládnout, s přihlédnutím k tomu, aby pokud možno vystihovalo celou knihu. Vybírám si pokud možno konfliktní scény, neboť konflikt považuji za základ všeho dění i umění.
Na obálce k jaké knize jste pracoval nejraději?
Nedokážu říct konkrétní titul, vnímám to jako jakýsi proud. Za posledních 7 let jsem takhle namaloval kolem dvouset obrázků s tematikou SF, z čehož asi polovina vyšla na knižních obalech. Paradoxní je, že některé z nich, které mi čeští nakladatelé vrátili jako slabší, byly pak vydány venku. Vždy jsem ale plně zaujatý tím, co právě dělám a snažím se, abych pokud možno udržel přibližnou kvalitu u všech obrázků. Některé se mi samozřejmě dělají snadněji, jiné se podobají spíš porodu. Závisí to na spoustě okolností. V neposlední řadě i na honoráři. To je nezanedbatelná motivace. Samozřejmě, že taky hodně záleží na nakladateli a jeho vztahu k výtvarníkovi. Potřebuji mít určitou pohodu a pocit, že mu svou prací třeba udělám radost. Pro rejpaly je otrava malovat. Obecně ale můžu říct, že nejlíp se mi dělají takové knihy, kde je co nejvíc fantasy atributů a příběhy mají i adekvátní atmosféru. Draky z toho nevyjímaje. Taky mám raději práci na vícedílných cyklech, kde se dají volněji jednotlivé motivy rozvinout. Ostatně odrazí se to pak i na výsledku, takže čtenáři sami mohou posoudit, co mě asi nejvíc baví.
No a nakonec vždy patří otázka : Na čem teď pracujete?
Momentálně jsem dokončil cyklus deseti perokreseb pro modul k Dračímu doupěti – Severní Taria. A jinak jsem se konečně mohl pustit do volné tvorby, což jsem téměř deset let odkládal. Dnešní situace je ale taková, že nemá cenu si už něco schovávat na důchod.
