Rozbor “překladu” Kingovy knihy O PSANÍ

Stephen King: “O psaní”, přeložila Iva Pekárková, redigoval anonym

Ať už si o prózách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno mu snad uzná každý: King je znamenitý vypravěč a výborný řemeslník. V roce 1999 se po těžké automobilové nehodě rozhodl vydat počet ze svého díla i ze svého života a napsal knihu s prostým názvem “O psaní” – napůl autobiografii, napůl příručku pro začínající autory. Stejně jako jeho romány se tato kniha čte jedním dechem, bohužel pro nás však pouze v angličtině. České vydání je přímo zločinným znehodnocením Kingovy snahy dát aspirujícím spisovatelům pár dobrých rad do života.
Iva Pekárková, takto kmenová autorka nakladatelství Maťa, přistoupila k překladu poměrně náročného textu zcela žavesovým stylem. Ověřováním reálií se zásadně neobtěžovala, přestože v literatuře, literární teorii i gramatické terminologii se neorientuje ani v nejmenším.  Ve slovnících (zvláště těch frazeologických a výkladových) pramálo listovala, dovednější stylizací se nezatěžovala, takže text zůstává mnohdy na půl cesty mezi angličtinou a češtinou.

Vezměme nyní výtky vůči překladu popořadě, utříděné do víceméně přehledných kategorií:

1) Iva Pekárková nezná názvy literárních děl, ale mnohem raději si je vymýšlí
“Angelin popel” Franka McCourta je správně Andělin popel. “Meridián krve” Cormaca McCarthyho překládáme jako Krvavý poledník. Hemingwayova povídka “Velká řeka s dvěma srdci” je ve skutečnosti v Nenadálově překladu Velká řeka o dvou srdcích. “Ohňostroj marností” Toma Wolfa přeložil Pavel Dominik jako Ohňostroj marnosti. “Vhodný chlapec” Vikrama Sétha je v překladu manželů Trávníčkových Vhodný nápadník. Ecovo “Jméno Růže” píšeme zásadně s malým r. “Generálská dcera” Nelsona DeMilla je v překladu manželů Trávníčkových Generálova dcera. Ani literární klasici se zprznění nevyhnuli: v “Srpnovém jasu”  odhalíme Faulknerovo Srpnové světlo, v “Mrtvém domě” Dickensův Ponurý dům, “Čaroděj z Ozu” (a to film i kniha) je správně Čaroděj ze země Oz. Za naprosto skandální pokládám to, že si překladatelka nevyhledala ani české překlady Kingových děl, takže Kingova povídka “Někdy se vracejí” vyšla ve skutečnosti ve sbírce Noční směna jako Mrtví se někdy vracejí, “Schopný žák” je v překladu Trávníčkových Nadaný žák; “Dívka, která měla ráda Toma Gordona” je v překladu Lindy Bartoškové Holčička, která milovala Toma Gordona, román “Běžec” vydalo nakladatelství Laser pod názvem filmu, tj. Running man. Knihy Alfreda Bestera vyšly v češtině pod názvy Hvězdy, můj osud a Zničený muž, ne “Hvězdy jsou mým cílem” a “Demolovaný muž”. “V horách bláznivosti” H. P. Lovecrafta už několikrát vyšlo jako V horách šílenství a “Jak zabít sedmihláska” od Harper Leeové v Odeonu traktovali pod názvem Jako zabít ptáčka. “Velký spánek” od Raymonda Chandlera je ve Schwarzově překladu Hluboký spánek a takzvanou “trilogii Prstenů” budeme raději překládat jako trilogie Pán prstenů.

Navíc: Pekárková netuší, že knihu “Jak zabít ptáčka” napsala žena, nikoli muž – žádný Harper Lee totiž neexistuje. Černá maska byl časopis, do něhož přispívali detektivní autoři tzv. drsné školy, NIKOLI kniha od Raymonda Chandlera. U románu Watership down nebyla schopna vyhledat autora ani český překlad (a sice Daleká cesta za domovem), a tak ji z výčtu (s)prostě vynechala. Není divu, že pak psala o “snaživých králících” (questing rabbits), když namístě byli jen “putující králíci”. Překladatelka ani netuší, co je to “pulp”, a proto větu “Chandler came out of the pulp tradition” překládá jako “Začal jako detektivkář” – což je nesmysl, protože Chandler nic jiného než detektivky nepsal a King tu jen naráží na skutečnost, že Chandler přispíval do šestákových sešitků (Čapek by asi řekl morzakorů), jako byla Černá maska – již ovšem Pekárková považuje za román. S tak mizivým literárním rozhledem pak není divu, že podle ní se čtenáři “snaží přivést Sama a Froda z Šedých nebes” – člověk věru nemusí být tolkienofil, aby si dosadil správné “z Šedých přístavů”. Pak už nám přijde takřka normální, že překladatelka považuje Eda McBaina a Evana Huntera (a obdobně Barbaru Vineovou a Ruth Rendellovou) za dva rozdílné spisovatele, ač byli v originálu od sebe odděleni pouze lomítkem, nikoli čárkou, a že ze spisovatele Douglase Fairnburna udělá Douglase Fairbankse a z Eudory Weltyové Eudoru Weltysovou. Časopis “Fantazie a sci-fi” je pochopitelně The Magazine of Fantasy&Science Fiction, který v češtině vycházel jako Magazín fantasy a science fiction – ona fantazie v názvu nemá co dělat, neboť se jedná o pojmenování literárního žánru.

2) Iva Pekárková se neorientuje v literární terminologii
Následuje spíše výčet citátů, které budu komentovat:
“Geraldova hra a Dívka, která milovala Toma Gordona, to jsou další dva čistě situacionistické romány.” Co je “situacionistický román”, Bůh suď.
“Kurzy tvůrčího psaní a literatury bývají nepříjemně plné rozhovorů o tématu.” – tvrdí Pekárková, já za Kinga dodávám: spíše o syžetu. Termín stream of consciousness (tedy proud vědomí) je překladatelce zřejmě neznámý, pročež ho na str. 154 vynechává.
“Dokonalý výkladový paragraf obsahuje tematickou větu následovanou dalšími.” Dlužno podotknouti, že s paragrafy se setkáváme spíše ve Sbírce zákonů – v knize o psaní bude mít autor na mysli spíše odstavce.
“Je možné se vyjadřovat obdivuhodně graficky, aniž bychom řekli cokoli sprostého.” Metodou zpětného překladu tu český čtenář zjistí, že adjektivem graphic zde King myslí vyjadřování velmi barvité.
“Musíme si promluvit o průzkumu, což je zvláštní druh pozadí příběhu.” Průzkumem se zde míní slovíčko “research”, neboli předběžná příprava na psaní, “načítání” si dobových dokumentů atd.
 
3) Ukazuje se, že i terminologie gramatická je Pekárkové španělskou vesnicí
V ní totiž překladatelčiny slabiny vycházejí najevo ve své plné ošklivosti. Snad jediný termín tu není přeložen dobře. “Compound and complex sentences” nejsou “souřadící a podřadící souvětí”, ale souvětí souřadná a podřadná. Nic jako “apositivy” a “modifikátory” neexistuje, “modifying phrase” je prostě přívlastek, zatímco “appositive” je přístavek. Stejně tak neexistuje “činné sloveso”, jen sloveso v činném rodu. “Passive voice” není “pasivní hlas”, ale trpný rod. A když už jsme u toho rodu trpného: snad žádný Čech by nenapsal “Schůze bude konána v 19.00.” – a proto před tím King ani Pekárková nemusí české čtenáře varovat. S trochou překladatelské invence mohla Pekárková varovat před nadužívaným pasivem reflexivním, větami typu “ono se to udělá”, ale bohužel, nestalo se.   

4) Nedostatky zjišťujeme i v anglické frazeologii a idiomatice
“Jednou večer jsem tam zašel, abych se zbavil dalších pár mrtvých vojáků, a viděl jsem…” Ne, ačkoli je Stephen někdy morbidní, masový hrob ve sklepě nemá. Dead soldier totiž obvykle překládáme jako kuželka… zkrátka a dobře jde o prázdnou láhev.
V jiné pasáži King vzpomíná na všechny ty dobráky, kteří začínajícím autorům kladou na srdce, aby si proboha nechali původní zaměstnání, a to dle Pekárkové “se šklebem Vašeho Strejdy Boba”. Prostým nahlédnutím do kteréhokoli anglického výkladového slovníku však zjistíme, že fráze “Bob´s your uncle” znamená “Všechno je v pořádku”. V tomto kontextu tedy musíme překládat “a s blahosklonným úsměvem nám kladou na srdce” atd. 
Pokud King čtenáře soustavně oslovuje “constant reader”, neznamená to “okamžitý čtenář” nebo “stálý čtenář”, ale prostě a jednoduše “věrný čtenář, stejně jako “at the end of the day” není “na konci dne”, leč “nakonec” (a protože si King stěžuje na nadužívání a protivnost této fráze, mohli bychom adekvátně překládat výrazem “ve finále”.) Větu “i když (Hemingway) seděl ožralý na prdeli” pak anglista rychle rozluští jako “i když byl (Hemingway) ožralý jako doga”.

5) Zvláštní neslavnou kapitolu si zaslouží i kapitola věnovaná tomu, jak nepsat
Stephen King učí na příkladech – a v tomto případě si vybral Cormaca McCarthyho za poměrně nepřehlednou větnou stavbu a Lovecrafta kvůli nadužívání internacionalismů. To, co však Pekárková předvedla při zcela ledabylém překladu McCarthyho i Lovecrafta, je poprava autora. Pro srovnání jsem požádal Pavla Dominika, o jehož erudici snad nikdo z přítomných nebude pochybovat, aby vyhotovil kontrolní překlad. Pavel mi promptně vyhověl, za což mu tímto velmi děkuji. Nechme tedy zaznít ukázky:

Cormac McCarthy, Krvavý poledník
PAVEL DOMINIK
“Kdosi strhl té stařeně pásku z očí a pak ji i toho kejklíře vyprovodila sprška ran, a když se všichni uložili ke spánku a mírný oheň hučel v poryvech větru jako supící zvíře, ti čtyři si ještě dřepli na okraji světla z ohniště uprostřed všech těch podivností, které byly jejich jediným majetkem, a dívali se, jak roztřepené plameny prchají po větru, jakoby vtahovány nějakým vírem v té okolní prázdnotě, nějakou vířivou smrští v té přiléhavé pustině, před níž leží zapovězena posmrtná proměna člověka a jeho vydávání z počtu.”

IVA PEKÁRKOVÁ:
“Kdosi stařeně strhl šátek, kterým si zakrývala oči, a ona se společně s kejklířem vytratila, a když se sem společnost vrátila přenocovat v krbu praštěl ohýnek jako cosi živého, tito čtyři se přikrčili na okraji záře plamenů, mezi podivuhodnými nevolníky, pozorujíce, jak nepravidelné plameny utíkají po větru, jako by je do sebe vsával jakýsi maelstrom tam kdesi v prázdnotě, jakýsi vír na tomto smetišti, tak výstižném pro podobnost pomíjivosti lidstva, kde leží ladem veškeré jeho snažení.”

Druhá ukázka pochází z jedné Lovecraftovy novely, která zde již vyšla dvakrát, poprvé v překladu Stanislavy Pošustové, podruhé zcela nedávno v překladu Milana Žáčka. Kontrolní překlad jsem převzal ze Žáčkova překladu.

H. P. Lovecraft, V horách šílenství
MILAN ŽÁČEK:
“Mezi inherentní znaky způsobu uspořádání této věci patřila kožovitost, nepodléhání zkáze a skoro absolutní nezničitelnost, jež náležely do jakési etapy vývoje bezobratlých v paleogenu, zcela se vymykajících našemu chápání.

IVA PEKÁRKOVÁ:
“Kožovitá, nerozbitná a bezmála nezničitelná kvalita byla inherentním atributem způsobu organizace této věci a příslušela jakémusi paleogennímu cyklu evoluce bezobratlých, zcela se vymykajícímu našim spekulacím.”
Zkráceně tedy: Nerozbitná kvalita byla inherentním atributem organizace věci.
Myslím, že toto netřeba komentovat a můžeme přejít k bodu č. 6, jímž je:

Křečovitá, zcela neumělá a interferencí trpící vyjádření
Příliš nekomentuji, pouze vyjmenovávám jednotlivé případy:
“Jedna z vážně špatných věcí, které můžete svému psaní provést, je příliš vyšňořit slovník.”
“Jednoduché věty vám poskytnou cestu, kterou se můžete dát.”
“Pro mě hudba představuje jen jiný způsob zavření dveří.”
“Dovolte situaci a té jedné nečekané změně v ní vás unášet.”
“Rána patří tomu, co je nové – současné kompozici.”
“Vaší prací je se ubezpečit, že múza ví, kde budete každý den od devíti do dvanácti…”
“Úlohou beletrie je objevit pravdu pod sítí lží příběhu, ne se dopustit intelektuální nepoctivosti a hnát se za dolarem.”
“Dorazíte na třetí hladinu, přirozeně, a začnete psát beletrii.” Básník tu chtěl patrně říci “dostanete se/ vyšvihnete se na třetí úroveň”.
“Její pohled měl v sobě čaromocnou kvalitu, která ničila lepenky.” Tuto kryptickou větu bude asi třeba posluchačům rozvést – King v ukázce z fiktivní slohové práce vypráví o sestře vypravěče, která byla něco na způsob Godzilly – co krok, to rozšlápnutá hračka, nu a už  jen pohledem dokázala odlepit izolepu držící plakáty na stěně. Jak se z izolepy stala “lepenka”, čert ví.

A konečně tu máme za 7) Všehochuť aneb co se do ostatních šuplíčků a kategorií nevešlo
“Marshmallows” je v českých poměrech – přibližně – žužu; ponechat tento výraz nepřeložený čtenáři příliš nepomůže. Stejně tak bude bezradně zírat na údaje uvedené “v inčích” – když už, tak palcích, ale mnohem lépe v centimetrech. “Ribbed condom” není “kondom s žebírky” (takové spojení přímo vnucuje otázky typu: “A byla ta žebírka vepřová, nebo telecí?”), ale “vroubkovaný kondom”. “Guitar riffs” nejsou “jisté charakteristické figurace”, ale prostě kytarové riffy, stejně jako “lead guitar” není “vedoucí kytara”, ale “sólová kytara”. Hudebník v kapele nezůstává “na bubnech” a “na saxofonu”, ale “za bubny” a “u saxofonu”. Stažený výraz “Fuggeddaboudit” není nic jiného než “Forget about it”, tedy “zapomeňte na to”, nikoli “Do prdele”, jak se nám snaží překladatelka namluvit. Když King vzpomíná na jeden kurs tvůrčího psaní, který mu bylo absolvovati, vyznává se mimo jiné z toho, že v porovnání s  existenciálními básničkami o Vietnamu mu jeho vlastní tvorba, tedy jeden rozepsaný gangsterský román, připadal “drsný”. Bohužel, anglické adjektivum “tawdry” znamená toliko “laciný a nevkusný”. 

Podtrženo a shrnuto: Příručka o tom, jak psát lépe a radostněji, je překladatelčinou ledabylostí a trestuhodnou literární ignorancí zcela znehodnocena. Ba co víc – stala se svou vlastní antitezí, manuálem o tom, jak nepsat. Navýsost zarážející přitom je přitom skutečnost, že původního spisovatele tu v roli překladatele podrazil jiný spisovatel, že této překladatelské zradě nezabránily ani ohledy ke známějšímu kolegovi. Nemohu tedy Ivě Pekárková nabídnout nic než SKŘIPEC, s jehož pomocí by mohla započít studium relevantních pramenů. Mezi prvními bych jí doporučil Chrám i tvrz Pavla Eisnera.

Viktor Janiš
Autor je překladatel a redaktor