Roboti

Ještě než se dostaneme k onomu důvodu, který mi jako hlavní problém Robotů vytanul na mysli už brzy po úvodních titulcích, začněme obligátní zápletkou. Žil (?) byl mladý robot Rodney, který měl svůj velký sen. Chtěl se stát vynálezcem. Jeho vstřícní rodiče mu pomohli a poslali ho do světa, snad se jim za to jednou odvděčí a pomůže jim z chudoby. Rodney je náhle plný entuziasmu a cíl jeho cesty je na dosah. V televizi viděl upoutávku na továrnu velkého vynálezce Bigwelda, který z obrazovky hlásá nesmírné možnosti svého impéria. Jakmile Rodney dorazí do města a setřese ze sebe maloměšťácké ohromení velkým světem, přichází velké zklamaní. Situace není zdaleka tak příznivá, jak hlásala televize. Bigweld se stáhl do ústraní a vedení jeho podniku převzal zlý utlačovatel Ratchet a Rodney se místo na dobře placeném fleku objeví na dlažbě mezi chudými a orezlými roboty. Jeho píle a přičinlivost mu společně s novými, ale záhy věrnými přáteli pomůže… však víte.

Tenhle příběh tu byl už nesčetněkrát. Schopný jedinec čelí s hrstkou podivných přátel nepřízni osudu a bojuje za mravní a budovatelské ideály. Děj neobsahuje absolutně nic nového, je kompletně sestavený ze všech možných klišé, proto se do popředí divákova zájmu dostávají hlavně humorné scénky. Těch však není tolik, jak by se dalo při prázdnotě děje očekávat, navíc jsou jasně cílené na nejmenšího diváka. Mám-li tedy vyjádřit hlavní důvod, proč Roboti nemohou sahat produktům Dreamworks či Pixaru na paty, pak je to jednostranné zaměření na nejmenšího diváka, který ještě obdobných filmů mnoho neviděl a pár gagů mu nahradí nedostatky v příběhu. Ryze pohádková struktura tomuto animáku sluší a pokud se jí poddáte, odvděčí se vám dětskou dojemností, sympatický hlavní hrdina vás donutí držet mu palce a v několika scénách se určitě upřímně zasmějete, ale po shlédnutí asi nedostanete chuť vidět to vůbec někdy znovu. Pokud ale zůstanete vůči infantilitě Robotů imunní, budete se nesmírně nudit a film ani nebudete chtít vidět do konce.

Pokud patříte mezi diváky, kteří už mají ledasco „nakoukané“, budete ve filmu hledat originální nápady marně. Přeci jenom, scének parodujících Britney Spears či Hvězdné války najdeme v komediích tisíce a Roboti rozhodně nepatří mezi filmy, kterým by se podařilo předvést narážku novou. Naopak recyklují, kde se dá. Pro mnohé budou určitě velké plus gagy na téma robotů a jejich nefunkčních či odpadávajících součástek. Pokud jste ale shlédli aspoň několik dílů seriálu Futurama, rázem víte, že všechno už před mnoha lety předvedl robot Bender (a lépe).

Celý robotí svět tohoto filmu je jen zástěrkou – v ničem se neliší od toho našeho a tvůrci se o to vůbec nesnažili. Dokonce kvůli vtípkům, které by v takovémto světě neměly uplatnění, porušili předem daná pravidla. Například ve scéně, kdy se malý Rodney obléká do kovového oblečení po svém starším bratranci, ač jindy žádné oblečení roboti nenosí. Na jednu stranu je takovéto porušování vlastních pravidel běžnou složkou komedií, ovšem tady balancují autoři na tenkém ledě. Rázem totiž celý jejich svět vypadá pouze jako zjednodušení pro animační studio, pro které je rozhodně lehčí animovat plechové součástky něž třeba vlasy, svaly a kůži. Tvůrci se aspoň soustředili na precizní design postaviček, čímž aspoň částečně obhájili, že v příběhu vystupují roboti a nikoliv lidé.

Blue Sky Studios se rozhodně nedostane na úroveň svých velkých kolegů bez toho, aby pochopilo, jak hodně je pro film důležitý scénář. Režisér Chris Wedge jako by nevěděl, že vedle velké konkurence nemůže uspět s pocitem, že dobrý animák je ten, který má nápaditou animaci. Sice najdeme slabší konkurenci (Příběh žraloka, Polární expres), můžeme poukazovat na spokojené děti a zdůrazňovat vizuální stránku, ale to jsou spíše důvody, proč film nezatracovat a doporučit ho malým dětem. Ale to je tak všechno. Ambiciózní snímky vypadají jinak.