Recenzenti recenzentům – hlas redakce

Setkali jste se s šesticí recenzentů, od nichž se mohou ti ostatní od nás učit. Jistě, nebyli to zdaleka všichni a ne všechny se nám povedlo přesvědčit, ale i tak se za náš výběr nestydíme. A pokud by se nás někdo zeptal znovu, vybrali bychom stejně.

Koho jsme zpovídali? Leoše Kyšu, Jiřího Popiolka, Borise Hokra, Jakuba Zahradníka, Martina Fajkuse a Ivana Adamoviče.

Každému jsme položili pár otázek – jedna část směřovala k tomu, abyste se o tomto recenzentovi dozvěděli více, druhá část pak k přímým radám.

Když jsme tento projekt spustili, netušili jsme, co z něj vzejde. Řekli jsme si – však ono z toho něco bude a když ne, alespoň představíme čtenářům ty, kteří jim pomáhají s výběrem knih. Ale výsledek nás velice příjemně překvapil.

Některé rady se opakovaly u všech a tudíž je můžeme nazvat „objektivními pravdami“. Tu nejzásadnější a v různých variantách nejčastěji opakovanou bychom mohli charakterizovat jako „recenze je služba čtenáři“. Recenzent by se neměl pokoušet vysvětlovat, jak by knihu napsal sám, nebo se pokoušet o nějaké duševní egoexhibice. Recenzent by měl knihu čtenáři představit. Říct mu, jestli je pro něj, jestli by se mu mohla líbit, jestli je dobře napsaná a mnohá další „jestli“. S tím souvisí i to, že by si recenzent neměl ani s autorem vyřizovat účty, ani mu lézt do zadnice. Ani jedno totiž čtenáře nezajímá – jeho zajímá kniha!

Naštěstí si myslíme, že takových případů už mnoho není – spíše se dějí chybky jiné: že recenzent popíše pouze děj;, že kvůli „přízni“ publika mění svoje názory častěji než ponožky, že si vybere k recenzování knihu z žánru, jemuž neholduje a už apriori je jasné, že jej pravděpodobně neuchvátí…

Další rady se dočtete v našich rozhovorech. Stejně tak se i dozvíte, jak sami naši recenzenti svá pravidla dodržují, protože u každého z nich najdete odkaz na jednu z jeho prací.

The best of…

Prošli jsme si ještě jednou všechny rozhovory a vybrali z nich to nejlepší. A to nejen z rad a fíglů…

Leoš Kyša:

“Já mám na recenzovaní nejraději to, že si musím přečíst knihy, které bych si jinak nekoupil nebo nepůjčil. Skvělé je, když dostanu něco, čeho se upřímně děsím, a pak se z toho vyklube nečekaně báječná záležitost.“

„Nemůžu navíc opomenout svůj velký Vzor, guru české fantastické publicistiky, Jiřího Pavlovského. Až jednou vyhraju ve Sportce, nechám vydat sebranou knihu jeho publicistických článků a uvidíte, že za sto let se ta kniha bude považovat za základ české kultury z doby přelomu tisíciletí.“

„Nejhorší recenzentská chyba? Lézt autorovi tam, kam slunce nesvítí.“

Jiří Popiolek:

„Jestli se u mě při čtení projevuje profesionální deformace? Projevuje. Dokonce dvojnásobně. V podstatě neustále se ve mně při čtení bije korektor s recenzentem – a čtenář úpí někde v pozadí.“

„Recenzent musí umět knihu žánrově zařadit a pochopit, co bylo jejím cílem.“

Boris Hokr:

„Oslí uši v knihách nebo fosforky jsem kvůli recenzování používat nezačal… knihy takhle przním, čas od času, už dlouho.“

„Co při recenzování pomáhá? Hodně masa, kari, čerstvá zelenina a v případě nouze sushi bar nebo restaurace Panský šenk.“

„Nejhorší recenzentská chyba je podle mě představa, že existuje něco jako objektivní pravda.“

Jakub Zahradník:

„Snažím se sloužit knize a čtenářovi.“

„Recenzentský majstrštyk? Napsat recenzi tak, aby čtenáře hodně pobavila, ale aby recenzent při té zábavě neztratil ze zřetele recenzovanou knihu.“

Martin Fajkus:

„Rozhodně nejsem typem onoho drsného borce z Katovny, který s cigaretou v ústech a sklenkou vína v ruce bez mrknutí oka poukáže na všechny zápory díla, aby ho vzápětí bez milosti spláchl kamsi do propadliště dějin.“

„Chyby při recenzování? Já bych zmínil chybu spíše systémovou – a to je přílišné sebevědomí. To když si recenzent osobuje právo rozhodovat, co je pro čtenáře vhodné a co už je naprostý brak, který by se ani neměl číst.“

Ivan Adamovič:

„Mou profesionální deformací je, že se snažím nečíst knihu, kterou bych nemohl recenzovat. „Pouhé“ čtení mi ve většině případů připadá jako nevyužití všech možností a času.“

„O fíglech to není. Důležité je číst mezi řádky.“

„Recenzentský majstrštyk? Když kritik vede s dílem dialog jako rovnocenný partner. Když ho dokáže představit nově i jeho vlastnímu autorovi.“

A ještě pár našich fíglů….

I my přidáme svoji trošku do mlýna. Pavla během více než roku a půl vedení Fantasy Planet sestavila jedenáctero s radami, které se můžou hodit každému recenzentovi. Tady ho máte:

1. Nikdy si v recenzích nevyřizuji osobní účty s nakladatelem či autorem.
2. To, že má web/magazín korektora, neznamená, že se vykašlu na vlastní korektury a nechám v recenzi chyby.
3. Všechna fakta, která používám, si ověřuji, nejlépe na několika místech.
4. Své hodnocení si musím být schopen v případné diskuzi obhájit.
5. Snažím se být co nejvíce objektivní.
6. Když vím, že knížku nezvládnu dobře zrecenzovat, neberu si ji jen proto, že ji dostanu jako recenzák zadarmo.
7. Nehádám se s šéfredaktorem, když mi recenzi vrátí s (podnětnými) připomínkami na přepracování. Uvědomuji si, že je šéfredaktor odpovědný za obsah webu a že to nebudu já, na koho se po nepovedené recenzi sesype nejvíc kritiky. A hlavně neházím propisku do žita, když mi dojde kritika, protože je mi jasné, že člověk se učí praxí a šéfredaktor se mi tím, že mi tuto kritiku nabízí, snaží pomoci, aby mé dílo bylo lepší. Na druhou stranu nezapomínám na to, že šéfredaktor je taky jen člověk, který se může mýlit, takže pokud si myslím, že mám pravdu já, nebojím se pustit se s ním do (slušné a kultivované) diskuze.
8. Je jen na mě, jestli si před psaním přečtu recenze na stejný titul a zvládnu tu svou napsat bez (byť nechtěného) opisování.
9. Při psaní myslím na cílovou skupinu čtenářů knihy.
10. Uvědomuji si, že recenze je především služba čtenáři. Takže se podle tím snažím řídit a nedělám z ní to, co není.
11. Pište recenze na knihy kamarádů, ale zapomeňte při jejich psaní na to, že jsou to naši kamarádi.

A co bude dál?

Tak, pomalu se blížíme k závěru. Nemusí to být úplný konec, jak jsme už naznačovali. V každém případě jsme uzavřeli první část. Jistě jste si všimli, že spousta jmen chyběla (třeba nejvíce vytleskávaný Jiří Pavlovský) – ne, není to naším „pochybným“ výběrem, bylo to naším záměrem!

V této první části jsme se soustředili na problém, který je nejvíce vidět – na problém knižních recenzí. Jednak se nám to hezky tématicky uzavřelo, jednak se na Fantasy Planet (ale i na Sardenu, Topzinu nebo Fantasyi) setkáváte s knižními recenzemi nejčastěji.
Náš záměr tedy počítá s další sérií rozhovoru, kterou bychom rozeběhli cca za půl roku. Tématickým okruhem, jak určitě možná tušíte, by byly recenze filmové (a ano, dostalo by se určitě na toho tolik žádaného Jiřího Pavlovského). To ovšem teď záleží jen na vás.

Než budeme pokračovat, rádi bychom znali vaše názory. Má tento projekt pro vás význam? Pomohl vám? Nebo vám přišel k ničemu? Pište prosím, ať už jako recenzenti (třeba ti, na které se nedostalo), jako čtenáři (co vlastně od recenzentů chcete?), jako redaktoři i jako vydavatelé (co od recenzí očekáváte?). Rádi bychom z vašich reakcí vytvořili ještě jeden článek – aneb nejenom hlas redakce, která hledá cesty, jak nabízet stále lepší a lepší články, ale i hlas lidu, který je pro nás pro všechny tak důležitý – pro nás redaktory, pro nás recenzenty, pro nás vydavatele i pro nás autory!

Jste na tahu.

Pavla Lžičařová (šéfredaktor)

pavla.lzicaro­va@fantasypla­net.cz

Míla Linc (externí redaktor)

Roggeveev@seznam.cz