Recenzenti recenzentům 6 – Ivan Adamovič

Jak jsi se dostal k recenzování?

Recenzování bylo pro mě na začátku, tj. někdy v patnácti letech, vedle sbírání knih a podpisů do nich, vedení si vlastní kartotéky autorů atp. další variantou fetišismu, kdy se závislák pokouší dotýkat objektu své touhy vším a všude.

Projevuje se u tebe při čtení čehokoliv “profesionální deformace”?

Mou profesionální deformací je, že se snažím nečíst knihu, kterou bych nemohl recenzovat. „Pouhé“ čtení mi ve většině případů připadá jako nevyužití všech možností a času.

Kterou knihu jsi recenzoval nejraději a za kterou máš chuť poslat redaktora do pekla?

Nejraději mám pocit, když s autorem knihy nějakým způsobem souzním a doslova mu čtu ze rtů – i to, co jen naznačuje. Tj. např. první překlady W. Gibsona a D. Simmonse do češtiny. Nebo mě naopak baví, když přijdu na to, proč nějaká kniha nefunguje.

Prozradíš něco ze svých fíglů?

O fíglech to není. Důležité je číst mezi řádky. Často je opravdu zajímavější to, co autor v té knize nenapsal. Zajímá mě také kontext díla, jeho ideologie, ale to spíš u recenzí filmových, kde se mi líbí pronikat za obrazy a nenechat se jimi tak snadno manipulovat.

Co je podle tebe nejhorší recenzentská chyba?

Nevím, jestli jde o chyby, spíš o nedostatečnou úroveň recenzenta, který třeba dělá, co může, a není to dost. Spolehlivě mě vytočí recenze, jejíž první třetinu autor zabere tím, že sebestředně popisuje, jak se k té knize dostal, a potom většinu zbylého prostoru věnuje podrobnému líčení děje. Smutné je, když recenzent nemá intelektuální úroveň autora, což je poměrně běžné, a když se sám vyjadřuje kostrbatě. Je potřeba mít orientaci v dané literární kategorii a znát její pravidla, četba toho nejlepšího z obecné literatury také hodně pomůže. Milan Knížák v jedné ze svých příčetných chvilek správně řekl, že základem je mít dostatečnou jemnost, citlivost. A s tím se člověk většinou nerodí, to se musí pěstovat čtením knih i kritik na ně.

A co naopak považuješ za majstrštyk?

Když kritik vede s dílem dialog jako rovnocenný partner. Když ho dokáže představit nově i jeho vlastnímu autorovi.

Která z recenzí tvých kolegů tě zaujala nejvíc a proč?

Musím se přiznat – a snad to nezní nafoukaně – že nemám žádného oblíbeného českého recenzenta SF knih. Ze zahraničních samozřejmě John Clute, v oblasti filmu Nick Lowe píšící pro časopis Interzone. Nedávno mě příjemně překvapila filmová recenze Ďura Červenáka, ale nijak soustavně ho nesleduji. Líbil se mi humor Jiřího Pavlovského a Štěpána Kopřivy.

Místo ukázkové recenze vám tentokrát nabídneme elektronickou verzi Ivanova Třináctera přikázání literární kritiky, které vyšlo před několika lety v Ikarii.

Pavla Lžičařová (šéfredaktor)

pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz

Míla Linc (externí redaktor)

Roggeveev@seznam.cz