Recenzenti recenzentům 3 – Boris Hokr

Jak ses dostal k recenzování?

Iniciační roli sehrál spolužák známý na internetu jako Augustus, který mi na základě interesantních debat během i po seminářích literatury nabídl, že když mu napíšu pro jeho internetový časopis (aaagames.wz.cz) něco o japonském anime, přepálí mi komplet Star Trek. Férová nabídka, úvážíme-li, že o anime jsem věděl jen to, co jsem asi měsíc před tím načerpal z několika málo přepálených dvd vyšmelených na florbale. Když už jsem něco měl psát, přihodil jsem i pár pokusů o recenze. Výsledek se prý líbil, jen ten internetový časopis ukončil ihned po jejich vydání činnost. Ale Star Trek jsem měl a ani ne za měsíc mi došel mail od jiného magera, jestli bych něco nepsal pro něj. Byla to docela zábava, tak jsem řekl, že jo. Recenze a články se prý líbily. Jen ten internetový časopis brzo ukončil činnost… A zase se přihlásil pan Augustus. To už jsem psal všechno možné (viz www.splat.cz). Prý se to i líbilo, takže mě docela překvapiuje, že Splat stále existuje… Z něj jsem už tak nějak cílevědomě přešel na Fantasy Planet, kterou pod vlivem desetileté tradice považuji za klenot české fantastické publicistiky a nějakým způsobem jsem se dostal i do Ikarie. Recenze a články se opět prý docela líbí a osobně doufám, že ani pro jedno médium už můj příchod neznamená začátek konce :-).

Projevuje se u tebe při čtení čehokoliv “profesionální deformace”?

Já jsem obecně deformovaný, takže si nic neuvědomuji. Asi jediná změna je, že už nerozečítám víc knih naráz, aby mi něco před napsáním recenze z hlavy nevypadlo. A samozřejmě, že během čtení se teď místo na druhé čtení těším na psaní… Jinak oslí uši v knihách nebo fosforky jsem kvůli recenzování používat nezačal… knihy takhle przním, čas od času, už dlouho. Spíš se ale snažím, aby kniha i po x-tém čtení vypadala jako nová, takže buď předstírám, že si všechno důležité pamatuji, nebo použiju word.

Kterou knihu jsi recenzoval nejraději a za kterou máš chuť poslat redaktora do pekla?

„Nejraději“ a „chuť“ jsou irelevantní. Odpor je marný, vůle redaktora vás asimiluje. Ale u mě tahle otázka dost ztrácí smysl, protože si v devadesáti procentech můžu vybrat co chci – pokud je to volné. Spíš mám tedy vůči některým titulům přirozenou úctu (Kay, Erikson, Beagle, Clarková…) a tudíž se svazuju sám tím, že o nich chci napsat opravdu nejlíp, jak můžu, nebo se na některé věci těším jak malé děcko, protože vím, že se tam můžu absolutně odvázat (jo, tím myslím Pravou krev).

Prozradíš něco ze svých fíglů?

Hodně masa, kari, čerstvá zelenina a v případě nouze sushi bar nebo restaurace Panský šenk.
A kočka. Ta nikdy neškodí. Kdo nepíše s kočkou, o moc přichází. Fungují i plyšáci a lego Doomsday, ale kočka je jistota. A samozřejmě nesmím zapomenout na černohorský vranac a jogurtovou zmrzlinu.

Co je podle tebe nejhorší recenzentská chyba?

Představa, že existuje něco jako objektivní pravda. Představa, že některé žánry nebo díla jsou z podstaty špatné. Představa, že pokud se mnou někdo nesouhlasí, udělal jsem něco špatně. Recenzent má vždycky pravdu, svojí pravdu. Pokud se tím neřídí, říká si o malér. Snad se mi daří se toho držet. To neznamená, že má ignorovat cizí názor, ale měl by si stát za svým a hlavně chápat, že těch názorů, naprosto legitimních, může být víc.

A co naopak považuješ za majstrštyk?

Tak nějak viz předchozí otázka. Napsat takovou recenzi, která někoho naprosto naštve tím, co říká, ale donutí ho souhlasit s tím, jak to říká. Plus vyhnout se prostému popisu (děje, počtu stran, šmouhy na obálce…). Ten je sice důležitý, ale musí mít nějaký smysl, nemůže fungovat sám o sobě.

Která z recenzí tvých kolegů tě zaujala nejvíc a proč?

Pokud vezmu za kolegy ty publicisty, kteří se zabývají fantastikou ve více méně odpovídajících médiích (protože srovnávat se třeba s recenzenty a kritiky typu Františka Šmahela nebo Aleše Hamana je sebevražda pro kohokoliv z nás), tak v poslední době: Jarmila Křenková a její Muriel na aktualne.cz – mrkněte a zjistíte, že to není jen kvůli našemu společném Avataru, Martin Kudláč a jeho Stíny v létě – Martin nepíše žádný popík, ani náhodou nesouhlasím se vším, co píše, ale fandím tomu, jak píše… Tištěné recenze mě v poslední době moc neoslovují, ale vždycky jsem měl rád práce J. Pavlovského v prvních číslech Pevnosti (škoda, že teď už dělá spíš jen ty filmové) a Ivana Adamoviče kdys dávno v Ikarii. A samozřejmě z naprosto zvrhlého sadomasochismu si občas přečtu různé perly od tzv. oficiální kritiky (např. nedávno publikovanou, naprosto luxusní blbost o Mázích L. Grossmana na idnesu).

Poprosili jsme Borise pro ilustraci o link na nějakou jeho recenzi, doporučil tento článek: Recenze na Ztracené dívky