Proč mají princezny dlouhé vlasy (3)

Na začátek si porovnáme známou pohádku „Kráska a Zvíře“ s příběhem, který je ve „Starých řeckých bájích a pověstech“ Eduarda Petišky uveden pod názvem Éros a Psýché.
Děj báje „Éros a Psýché“ je tento: král a královna měli tři dcery. Všechny byly krásné, ale ta nejmladší, Psýché, byla taková šťabajzna, že to až bylo neslušné. Lidé putovali z dalekých krajin, jen aby ji spatřili, dokonce se jí i klaněli a přinášeli jí oběti. To naštvalo bohyni lásky Afroditu, protože, to dá rozum, jen ona (Afrodita) je skutečným etalonem krásy a ne nějaká děvucha z hor.

Tady, abyste měli představu, se podívejte na výřez z obrazu Sandra Botticelliho „Zrození Venuše“. Venuše a Afrodita – to jsou dvě jména pro jednu a tu samou bohyni lásky. Afrodita jí říkali Řekové a Venuše zase Římané.

Afrodita přivolala svého syna Érota a přikázala mu, aby Psýché eliminoval. Érós měl smrtelnici zasáhnout svým šípem a způsobit, že se Psýché zamiluje do nějakého ošklivého primitiva, který jí udělá ze života peklo. (Poznámka: Římané říkali Érótovi Amor, ve zvulgarizované podobě je to takový ten bůžek s lukem a šípem, který působí, že se lidé zamilovávají). Éros však, když krasavici spatřil, sám vzplanul láskou jako stará stodola a matčin příkaz nesplnil. Zinscenoval cosi jako věštbu a cosi jako únos a po několika peripetiích pak Psýché skončila v jeho paláci.

Teď přijde ta část, ve které si Psýché prohlíží palác. Cituji ze Starých řeckých bájí a pověstí: „Psýché vyběhla po schodech a nahlédla do síně, nahlédla a vkročila dovnitř. Prošla prázdnými komnatami a nikoho nenašla. Zatímco si prohlížela drahocenné vázy a mramorové sochy, ozval se hlas neviditelné bytosti: Vítám tě, Psýché, do mého zámku. Všechno, co kolem sebe vidíš, patří i tobě. Máš-li přání, jen je vyslov. Moji služebníci ti je splní. Psýché si přála vykoupat se. Sotva přání vyslovila, už jí neviditelné ruce připravily lázeň. Po koupeli našla prostřený stůl s nejvzácnějšími pokrmy a nápoji. Když se najedla, překvapil ji neviditelný zpěvák písní a neviditelní hudebníci hudbou. Naslouchala líbezné hudbě a zpěvu, dokud ji nepřemohla dřímota.“

Porovnejte s pohádkou Kráska a Zvíře: Jeden kupec měl tři dcery. Když byl jednou na cestách za obchodem, zabloudil a ocitl se ve zpustlé zahradě opuštěného zámku. V zahradě si utrhl růži a to neměl dělat, protože vzápětí se objevilo obludné Zvíře a chtělo ho sežrat. Ušetřilo kupcův život jen za slib, že mu kupec pošle jednu ze svých dcer. Kupec se vrátil domů, povyprávěl dcerám, co se stalo, zatajil však, co je Zvíře zač. Popsal Zvíře jako nevýrazného, celkem banálního týpka. Obě starší dcery se ofrňovaly, uvolila se jen nejmladší Kráska. Střih, v další scéně už Kráska vchází do opuštěného zámku. Dál už je to stejné jako v předchozím odstavci: Kráska vyběhla po schodech a nahlédla do síně, nahlédla a vkročila dovnitř, atd., atd., atd. Neviditelní služebníci, neviditelní hudebníci, hostitel se ukrývá a kráska slyší jen jeho hlas.
Srovnáváme dál: Psýché se v paláci dařilo dobře, Éros ji však navštěvoval jen v noci a ona nesměla vidět jeho tvář. Nevěděla, kdo je ve skutečnosti její hostitel.
Krásce se na zámku dařilo dobře, Zvíře ji však navštěvovalo jen v noci a ona nesměla vidět jeho tvář. Nevěděla, kdo je ve skutečnosti její hostitel.
Jednou se Psýché objevil před očima obraz vzdáleného domova, dala se do pláče a prosila manžela, aby jí dovolil pozvat sestry. Poví jim, že se jí daří dobře, a starý otec a matka se nebudou pro ztracenou dceru trápit. Prosila a prosila, dokud manžela nepřemluvila. Dovolil jí sestry pozvat do paláce a obdarovat.
Krásce se stalo to samé, Zvíře jí však dovolilo, aby na krátký čas navštívila rodinu. Nestálo o nějaké návštěvy u sebe doma.
Sestry viděly, jak si Psýché dobře žije, a naštvalo je to. Přemýšlely, jak by jí uškodily, a nakonec jí indoktrinovali touto smyšlenkou: „Ach sestřičko, ubohá Psýché,“ volaly a nutily slzy z očí, „ty nevíš, co tě čeká. Víš, kdo je tvůj manžel? Není to člověk jako my, ale hrozný drak.“
A věřili byste, že Krásce udělaly její sestry to samé? Potvory závistivé.
„Nemusíš mít strach, poradíme ti,” utěšovaly starší sestry Psýché licoměrně. „Připrav si pod lůžko rozsvícenou olejovou svítilnu. Její plamen přikryj nádobou, aby drak světlo nezpozoroval: V lůžku ukryj ostrý nůž. Až netvor usne, potichu si na něho posviť a jedním rázem mu uřízni nožem hlavu. Tím se osvobodíš z jeho zajetí a my se o tebe už postaráme. Vždyť jsme tvoje sestry.“
Psýché se zařídila podle jejich rady. Když uslyšela, že její spolunocležník pravidelně oddechuje, odkryla světlo a vzala do ruky nůž. Posvítila si, zděšeně ucouvla. Před ní ležel sám syn bohyně Afrodity a zlatá křídla se třpytila ve světle olejové lucerny. Byl tak hezký, že se Psýché zachvěla ruka a… Co vám mám povídat, polila ho žhavým olejem od hlavy k patě. Katastrofa. A Éros, jak už to podobní mamánci dělají, uletěl k mamince Afroditě.
Pokud si dobře vzpomínám, Kráska se taky „podívala“ a uviděla Zvíře v celé jeho obludnosti. Katastrofa… Tady už je příběh Krásky a Zvířete téměř u konce, ale primární historka, Éros a Psýché, dospěla sotva do poloviny.

Na tomto místě můžeme konstatovat: právě jsme si pověděli cenzurovanou „soft“ verzi příběhu.

Verze pro dospělé

Hledal jsem pověst „Éros a Psýché“ v „Řeckých mýtech“ od Roberta Gravese a kupodivu jsem ji tam nenašel. Nebyla tam. Takže jsem pátral dál a objevil knihu „Zlatý osel“. Tahle knížka vznikla v druhém století našeho letopočtu a napsal ji Říman Apuleius. Nedá se říct, že by byl Apuleius přímo autorem, on jenom sepsal příběhy, které kolovaly mezi lidmi.
Ze „Zlatého osla“ vám teď ocituji pasáž, ve které se Psýché rozhodla bojovat o svého milce s jeho matkou (což je častý problém moderních dívek, nemyslíte?). Tou dobou už byla pokročile těhotná. Kdo by se také divil, že? Po těch dlouhých nocích s bůžkem lásky… Znovu upozorňuji, že Římané měli pro bohy i hrdiny jiná jména než Řekové, šlo však o jedny a ty samé bohy a osoby, takže se nedejte zmást.

Afrodita = Venuše
Éros = Amor
pouze Psýché = Psýché

Pokračujeme v příběhu a tady je slíbená ukázka (překlad: Ferdinand Stieblitz).

Když se blížila ke dveřím, potká ji jedna z Venušina služebnictva, zvaná Důvěrnost, a hned se na ni jme ze všech sil křičet: „Konečně sis uvědomila, ničemná robo, že máš paní! To ses již ocitla v samých spárech smrti, budeš okamžitě potrestána za takové vzpurné chování!“
I vjela jí rukou drze do vlasů a vlekla ji pryč, aniž se ona vzpírala. Jakmile Venuše spatřila přivedenou a sobě napospas vydanou dívku, propukne v škodolibý smích, jako lidé v zuřivém hněvu; potřásajíc hlavou a škrabajíc se na pravém uchu, volá: „Konečně se ti tedy uráčilo pozdravit svou tchyni? Či jsi snad přišla spíše navštívit svého chotě, jenž je nebezpečně nemocen poraněním, kterés mu způsobila? Ale buď bez starosti: já už tě přijmu, jak se sluší přijmout hodnou snachu! Kde jsou mé služky Starost a Žalost?“ táže se.
Když byly k ní zavolány, odevzdala jim dívku, aby ji trýznily. A ony, poslušny rozkazu své velitelky, zbičují ubohou Psýchu a všelijak jinak ji zmučí, a pak ji opět předvedou před tvář své paní.
Venuše propukla opět v smích a praví: „Hle, jak vystavuje svůj zduřelý břich, aby nás jím svedla k útrpnosti: arci, má mě přec jeho přeslavným plodem učinit šťastnou babičkou! Věru, jaké to blaho pro mne, budu-li v nejlepším květu svých let nazývána babičkou! A sprosté děvky syn bude slout vnukem Venušiným! Leč jak jsem pošetilá, že ho zbůhdarma nazývám synem! Sňatek nerovný a mimoto uzavřený na venkovském sídle beze svědků a bez otcova souhlasu nemůže být pokládán za pravoplatný; to dítě bude tedy bastard, ačli vůbec připustím, aby došlo k tvému porodu!“
Po těchto slovech se na ni vrhne, roztrhá na kusy její šat, rve jí vlasy, hlavou jí cloumá a hrozně ji trýzní.
Pak vezme pšenici, ječmen, proso, mák, hrách, čočku a boby, zamíchá jednotlivé hromádky, shrne je do jedné kupy a praví jí: „Patrně si získáváš, ty šeredná děvko, své milence toliko horlivou úslužností: zkusím tedy i já, hodíš-li se k čemu. Přeber tuto směsici semen v hromadě, jednotlivá zrna řádně roztřiď a odděl a ještě před dnešním večerem mi ukaž dílo hotové!“
Přidělivši jí hromadu tolika semen, odebrala se sama na svatební hostinu. Psýché však se ani nedotkne té neladné a neuspořádatelné spousty, nýbrž zdrcena nelidskostí rozkazu, stojí tu v němém ustrnutí.
Ale malý tvoreček, polní mraveneček, jenž se vyzná v tak nesnadné práci, politoval milenku velkého boha a zatratil krutost její tchyně: sem a tam čile pobíhaje, svolává slovy a prosbou všechno branné mužstvo mravenčí z okolí: „Slitujte se, přičinlivé dítky všeživné matky země, slitujte se a pomozte rychle a ochotně choti Amorově, sličné dívce, v její zkoušce!“
Hned se sem valí celé proudy šestinohého nárůdku, jeden za druhým; každý z nich uchopí s největší pílí po jednom zrnu, roznesou celou hromadu, oddělí každý druh zvlášť, roztřídí je a hned rychle zmizejí.
S počátkem noci vrátí se Venuše ze svatební hostiny, rozjařena vínem, vonějíc balšámem a po celém těle ověnčena zářícími růžemi. Když spatří, že je neobyčejný úkol pečlivě vykonán, zvolá: „Ty ničemnice, to není dílo tvé ani tvých rukou, nýbrž toho, jemuž ses zalíbila na své, ale i na jeho neštěstí!“
Předhodí jí kus černého chleba a odebere se rychle na lože.

Tady bych si dovolil udělat několik opatrných závěrů.

Závěr první: patrně jsme našli Popelku, nebo alespoň kousek Popelky (přebírání hrachu).
Závěr druhý: tohle vyprávění asi nebylo určeno dětem, což?
Závěr třetí: myslím si (je to jen můj pocit, nic víc), že i tohle byla zcenzurovaná „soft“ verze a že ve skutečnosti byl příběh prokládán regulérními pornografickými scénami.

A jak to dopadlo s Psýché? Po roztřídění luštěnin a obilovin dostala za úkol přinést chomáč zlaté ovčí vlny. Tohle byla od Afrodity/Venuše záludnost, Psýché však poradil rákos (normální rákos, který roste ve vodě). Do třetice musela přinést vodu z černého pramene smrti, tentokrát jí pomohl náhodně kolem letící orel. Když vše splnila, poslala jí Afrodita/Venuše do podsvětí pro zázračnou léčivou mast. Tohle byla od bohyně lásky vysloveně sviňárna a Psýché při plnění úkolu umřela. Mezitím se však Érós/Amor uzdravil z popálenin a začal se po Psýché shánět. Navíc se Psýché, díky svému vzdorování Afroditě/Venuši, stala mezi olympskými bohy populární, takže ji oživili a dokonce jí věnovali dar věčného života.
Afrodita/Venuše se stala babičkou a málem praskla vzteky.

Popelka jako taková

Načali jsme Popelku, tož ji dokončíme.

Podívejte se na tento obrázek, uvidíte Popelku a jakousi podivínku, vznášející se v krbu. Věnujte pozornost nápisu “IT WAS HER FAIRY GODMOTHER!“, což znamená „A uviděla svoji kmotřičku vílu!“. Ta levitující podivínka je ve skutečnosti vílou. V anglosaské Popelce totiž nejsou tři oříšky, ale právě kmotřička víla, která všechno zařídí. Z dýně vyčaruje kočár, z myší zase čtyřspřeží lipicánů a tak dál.

A jsme kde, přátelé? A jsme doma. Tato kmotřička víla je ve skutečnosti rozmarným řeckým božstvem. Řecké bohyně, jak jsme si ukázali v minulých dílech, nestydatě nadržovaly svým oblíbencům a nemanželským dětem. Řečtí bohové dělali to samé. Smrtelný hrdina, který měl božského kmotra či kmotřičku (a nebo byl levobočkem nějakého božstva), nemohl prohrát, ledaže narazil na protivníka, jehož kmotr byl na vyšší úrovni.

Doporučená literatura: Mario Puzzo – Kmotr. Některé věci prostě zůstávají pořád stejné.