Příběhy ke hře DISKWARS #1

PUSTINY

Waiqarovo pověření

Předchozí noc, když on a jeho síly dosáhly obleženého města Nonalli, Waiqara Sumariona probudil žhavý přelud samotného Timmorana.
“Vzbuď se, Waiqare, přišel čas, abys opustil bitvu.”
Waiqar zatřásl hlavou, ve snaze odstranit ospalost. Nechtěl věřit svým vrávoravým smyslům.
“Moudrý,” pravil, “neříkal jsi náhodou že mám opustit bitvu?”
“Ano.”
“Ale, Moudrý, my jsme přišli pomoci Nonalli. Jestli nyní odejdu-” “Jestliže nyní odejdeš, a budeš cestovat rychle, můžeš ještě dosáhnout cíle dříve, než bude pozdě. Tví válečníci jsou silní a mohou bojovat bez tebe. Ale jen ty se můžeš ujmout úkolu, který ti nyní uložím. Vyber dvacet svých nejdůvěryhodnějších vojáků a vydejte se na cestu ještě před úsvitem. Jděte podél břehu, dokud nedorazíte k vesnici Vallidyl. Vyčkejte zde a já vám předám další instrukce.”
Waiqar se sklonil k blikajícímu zjevení. “Ano, Moudrý. Udělám jak říkáte. Ale musím vědět… jaký je náš cíl cesty?”
Timmoranův obraz se třepotal, jak mág zvažoval svou odpověď. “Cílem Vaší cesty,” řekl nakonec, “je tvrz samotného Llovara. Při mém vedení a vaší dovednosti uspějeme s malou skupinkou tam, kde velké armády selhaly. Ale svým lidem o tom nic neříkej. Sklizeň nepřijde, dokud není podzim, a teď je sotva jaro. Nyní jdi. Shromáždi svou dvacítku. Času je málo.”
S posledními slovy obraz zmizel a zanechal Waiqara osamělého ve tmě i s jeho myšlenkami.

Dydrah v pustinách

Dokarra chce pryč.
Ze srázu jsou vidět Pustiny prostírající se na míle pod ním, jejich pevná skalnatá půda umožňuje cestu popraskanou zemí v dálce. Nemůžete vidět žádné rostlinstvo nebo známky života kromě komínů, které se vypínají na východě jako věže.
“Co máš za problém starochu? Nemáme tolik času, abychom se mohli kochat výhledem.”
Dokkara se ani neotočil. Je vlastenec a věrný králi. Splní svou povinnost a dovede Fallandirovu zálohu do Pustin. Ale nerad. Ani poručíka Dyraha, vedoucího této velice riskantní mise, nemá v oblibě.
“Půjdeme touto cestou,” řekl Dokkara ukazujíc na západ. “Zabralo by to celý den obejít ten kopec, abychom došli k říčním nánosům, kde bychom byli v bezpečí. Raději vztyčíme tábor a počkáme do rána. Nechcete tam snad jít za tmy?” Zeptal se se vztyčeným prstem k pustinám.
“Začínáš být senilní,” posmívá se Dydrah. “Vždyť vidím ty nánosy už odtud. Jestli vyrazíme nyní a vyvarujeme se kopcům, můžeme tam být za soumraku. Je zajímavé, kolik času můžeme ušetřit, když půjdeme přímo.”
Dokkarovi se zúžily oči a zaskřípal zuby schovanými za jeho mohutnými vousy. Nenáviděl neustálé vysvětlování, ale jeho názory ještě víc.
“Vidíte ty zablácené trubky na východě? To je horní část hnízda R´Kargů. Na míle kolem tohoto hnízda jsou zahrabány stovky R´Kargů, kteří čekají na pošetilce jako jste vy, který by chtěl tudy projít. Před pár lety si mne Lord Brandir najal, abych vystopoval jeho uprchlého syna. Nakonec jsem ho dostihnul právě na okraji takového hnízda. Bylo však příliš pozdě abych ho zachytil; nakonec jimi byl obklopen a ani nevěděl jak. Pokoušel jsem se ho zastavit, varovat, ale on by neuposlechl. Nejprve se ozval hřmot, pak se celé vojsko R´Kargů vyvalilo ze země. Potom jsem chlapce neviděl. Jen pole černě se lesknoucích R´Kargů, kteří byli mohutní a mlaskali a také vypadali jako obří brouci. Další věc, kterou jsem viděl byl Brandirův syn – krvácející a v bezvědomí – ale živý. R´Karg ho sebral a odnesl k hnízdu. To jsem ho viděl naposledy.”
Dokkara smutně zatřásl hlavou a potom upřel pohled na Dydraha. “Pokud chcete jít přímo přes písečné nánosy, učiňte jak myslíte. Já počkám zde a budu se dívat jak umíráte. A vy zemřete, poručíku. Protože není nic, co by R´Kargové měli rádi více než maso okořeněné špetkou magie – jako to vaše varování, které jste tady předváděl. Vyberte si poručíku.”
Dydrah se zamračil na Dokkara, pak pohlédl na své vojsko. Starý muž jim nahnal strach. Zejména kouzelníkům. Poručík se zamračil ještě více a otočil se zády k Dokkarovi.
“Rozprostřete se!” rozkázal. “Dnes se utáboříme zde a já bych nechtěl, abychom se stali snadnými terči pro Llovarovy špehy.”

Mathan opouští Thelgrim

Vojevůdce Mathan nikdy nesnil o tom, že by jednoho dne vyvedl Mahkinskou družinu z bažin… do Pustiny.
Když se Mathan poprvé setkal s orkskou hordou, zhrozil se divoké brutality útočníků. Spousty jeho statečných Mahkinkských válečníků zemřelo rukama Orků a ani nevěděli, proti čemu bojují. To bylo do té doby, dokud se nesetkal s trpasličími uprchlíky z Urthu, pak si uvědomil plný dopad invaze do Thelgrimu. Od té doby byl rozhodnut pokračovat v útoku proti Llovarovým přívržencům.
Pod vedením Mathana a dalších vojevůdců, vedli Mahkinové partizánskou válku proti okupačním silám Uthuků. Útočili na zásobovací cesty, sesílali na vojenské tábory choroby a snažili se osvobodit co nejvíce otroků. Pak mizeli v močálech. Když přišli uthukské nebo orkské jednotky hledat záškodníky, buď nenašli žádné stopy, nebo se vyčerpali tak, že nemohli dál. Nyní Mathan a jeho družina přesunují boj na Llovar. Doprovázeni otrhanou bandou trpasličích vojáků a uprchlíků, postupují na sever skrz okupované údolí Urthu a do Pustiny. Zatím byli dost šikovní a měli dost štěstí na to, aby nebyli odhaleni, ale Mathan ví že nejtěžší část teprve přijde.

Zoufalá porada

“Můj pane, je zde posel, který by vás chtěl vidět. Žena, která přináší dopis z Fallandiru.”
“Výborně,” odpověděl Triamlavar. “Pošli ji dál.”
O chvíli později sluha vysokého elfího lorda uvedl dovnitř ženu v královské livreji.
“Můj pane, rád bych vám představil Lady Morgaine z Bellwayne.”
“Lady Morgaine, jsem přesvědčen, že se k nám můžete připojit,” řekl Triamvalar. “Jak jistě víte, chystáme se učinit důležité rozhodnutí, které se týká strategie v této odporné válce. Nebyl bych ochoten pokračovat neobeznámen se situací vašeho krále… a jeho království.”
Morgaine se ponuře usmála. “Situace je stále strašlivá, můj pane. Vojsko krále Falladira je stále rozprostřeno podél našich hranic a zadržuje Orky a Uthuky, jak nejlépe dovede. Obdrželi jsme zprávy o tom, že se Llovarské síly připravují k masivnímu útoku na naše království, který přijde ještě tento rok. Vzhledem k zhoršujícím se okolnostem v Thelgrimu nemůžeme počítat s žádnou pomocí od Gromanské kolonie.”
Triamval a jeho poradce si vyměnili letmé pohledy. Jeden z nich vážně kývnul.
Elfí lord se obrátil na Timorranova zástupce. “Chce Timmoran pořád uskutečnit svůj plán? Slyšel jste o situaci ve Fallandirově království. Mohlo by to znamenat ještě větší riziko, než jsme očekávali.”
Akolité jednohlasně přikyvují. “My se budeme dále angažovat,” řekl jeden z nich. “Všechno se děje tak, jak Moudrý předvídal.”
Morgaine se zamračila na Triamlavara. V jejím hlase byla známka podráždění. “Můj pane, jestli má tento záhadný plán za následek svobodu mého království, mohu vám zajistit podporu krále Fallandira. Ale musím o to vědět více.”
“Ovšem, Lady Morgaine. Jak víte, Llovar se soustředí na útok a arogantně udělal jen velmi málo k obraně svých hranic. Zejména podél hranice s Char´grskými pustinami. On ví že kdyby nějaké vojsko zaútočilo z Pustin, neutkalo by se jen s jeho vojskem, ale také s démoničností kraje samotného. Takováto invaze by byla šílenstvím.
“A vy snad takovou invazi plánujete?” zeptala se křivě Morgaine.
“Ano.” Triamlavar ukázal na Akolyty.
“Již jsme shromáždili vojsko,” řekl stoupenec Akolytů. “Nyní dokonce spolupracují naše vojska s Elfími válečníky, kteří se připravují vyrazit do pustin. Jestli udeříme dostatečně rychle, můžeme se dostat na dosah Llovarovy tvrze dříve, než stačí stáhnout dostatek jednotek pro její obranu. To jediné, co nám schází, je podpora vašeho krále Fallandira. Nakonec budeme kráčet skrz srdce jeho království.”
Morgaine si povzdychla. “Budete mít tak velkou podporu krále Fallandira, jakou bude moci poskytnout. Můžeme doprovázet vaše invazní vojsko až k pustinám, ale… naše vojsko je již celkem prořídlé. Nemohu slíbit žádnou pomoc přesahující tento stav.
“Naše společné síly budou stačit,” řekl Triamlavar. “Tak to musí být.”

Vstup do Kurzy

Horgun je vždy bdělý, když jde na lov. Nejvíce si dává pozor na K´Rythy. Někteří mají křídla. Jiní mají drápy. Někteří nemají žádný tvar, jen spousty chapadel. K´Rythové rádi požírají Kurzy – zéjména šamany. Horgun sice neumí používat magii, ale nedělá si s tím starosti. Je lovec. Dnes si Horgun dává pozor hlavně na Uthuka Y´llana. Viděl je dnes ráno a schoval se mezi kameny, zatímco projížděli kolem. Pokoušel se spočítat všechny Uthukské válečníky, ale zamotalo mu to hlavu. Dříve, když Uthukové přijeli do zemí Kurzy, sháněli Kurzy, aby z nich udělali své otroky. Ale když je dnes ráno Horgun viděl, Uthuci neměli namířeno k jeskyním Kurzů. Namísto toho jeli na jih do Země zeleně. Horgun nikdy neviděl Zemi zeleně, ale staří říkali, že před dávnými, dávnými lety tam dokonce žili. Říkali, že Kurzové žili na místě zvaném Nojold s jinými, kteří byli jako oni, ale slabší a menší. Když “jiní” začali žárlit, odvezli Kurzy do těchto míst plných K´Rythů a Uthuků. “Jiní” chtěli Kurzy zabít, ale Kurzové byli moc silní!
Někteří Korzové tvrdili, že ze Země zeleně viděli přicházet cizince. Horgun jim nejdříve nevěřil, ale nyní, protože tam viděl jít Uthuky, ví o co jde. Uthuci bojují s cizinci, dělají z nich otroky namísto Kurzů.
Horgun se usmál. Líbila se mu myšlenka, jak Uthuci zotročují ty, kteří poslali Kurzy do těchto míst.

Azaellrogovo volání

“Oboros Rex, mrtev jest!” zařval Azaellrog, “Draco Wing zanikl jednou pro vždy!”
Z jeskyně pod ním se ozval drakonický pokřik. Řevem, vrčením a pleskáním křídel provolávali ohniví draci svůj souhlas. Azaellrog shlížel na své vojáky s uspokojením. Jsou horliví, věrní a disciplinovaní. Ceryx Jade nemá žádnou šanci proti tomuto vojsku.
“Zaháleli jsme příliš dlouho,” zavrčel Azaellrog. “Stáli jsme a sledovali, jak se menší rasy šířily jako mor přes náš velký svět. Čas sledování je u konce. Nyní nastává čas pro náš úder! Čas upomenout tato slabá stvoření na opravdovou moc a zuřivost Dragonkinů! Nyní je čas naplnit náš osud… a ovládnout celou Mennaru!”
Azaellrog se odmlčel, vychutnával souhlasné výkřiky.
“Po generace nám předci říkali, abychom se nepletli do záležitostí menších bytostí. Říkali nám, že jsme nad válku povzneseni, že máme zůstat neutrální. Ale co jsme získali? NIC! A nyní k Dragonkinům přišla válka. Neutralita již není naší volbou. Toto je občanská válka a každý drak si musí vybrat, na čí bude straně.”
Nezvané Azaellrogovy myšlenky putují k těm, kteří se rozhodli přidat na stranu Ceyrx Jadei, váhavou nástupkyni Obrose. Kromě zbytků Draco Wingu to nejsou ani válečníci, ale pouze zbabělci doufající v to, že by se mohli vyhnout válce. Nicméně Azaellroga velmi naštvalo to, že si jich tolik vybralo místo něj tu slabošku Ceyrx.
“Vy, mí odvážní válečníci, jste si vybrali moudře. Podporujete oprávněného vůdce Dragonkinů. Nyní je vaší povinností najít Ceyrx a zničit ji!”

Fantasy Planet neručí za správnost překladu. Text neprošel jazykovou úpravou.