Experimentální snímek pro nejmenší. Pidimyš s gigantickýma ušima řeší rytířský kodex, zatímco poddaní nemají polévku.
Film začíná připlutím krysy do království, které je posednuto polévkami. Několika gagy (jedna scénka je obzvlášť podivná i s přihlédnutím na věkovou kategorii, které je film určen: zeleninově-ovocný džin) se děj dopracuje do pasáže, kdy krysa způsobí smrt královny, uvrhne krále do hluboké deprese a v celém království se zakážou polívky. Po hromadném exodu krys hlavního krysáka vezme pod své ochranitelské pařáty vládce krysího města, který vypadá jako alternativa Nosferata v hlodavčí podobě. Následuje epizoda s myším hrdinou, po kterém nese snímek název, Zoufálkem. Myš s růstovým problémem, sloníma ušima a naprostou absencí strachu. Opět se zopakuje krátký úvod a uvedení hrdiny na scénu, pak přijde zvrat – malá milá myška je vykázána z myšího města. Třetí postavou je vesnické děvče, které se touží stát princeznou. Její sen se téměř splnil, když je prodána spolu s plným vozem vepřů do královského města, aby sloužila na hradě.
Trojice představitelů, tři osudy, vše je celkem pochopitelné a prosté. Jeden charakter by neutáhl 90-minutový celovečerní snímek. I s třemi postavami je film roztahaný a ve finále spíše nudí, než baví. Většinový podíl má krysa a myš, lidská služebná, stejně tak jako král s princeznou zůstávají jenom křoví. Archetypální zobrazení, ošklivá krysa – záporná postava, milá myška – kladná postava, má pomoct dětem lépe porozumět příběhu i konání hlavních představitelů. Pro starší diváky bude evidentní, že barbarské společenství krys reprezentuje liberální hnutí řídící se heslem “chléb a hry“ a myší společenství je protikladem, tudíž konzervativním zastáncem pravidel a spořádaného rodinného života. Je málo pravděpodobné, že by mladší diváci celkově rozuměli, o co jde, protože snímek je natočen v duchu velkých-malých hrdinů se snahou přetlumočit dětem poselství, že i jakkoliv hendikepovaní (v tomhle případě malá myš s velkýma ušima) dokážou velké věci. Podpůrným moralizováním o nutnosti přátelství (myš a krysa), nebo odsuzováním chamtivosti/marnivosti i šanci na změnu a štěstí (služebná snažící se stát princeznou, která nalézá štěstí ve ztracené rodině).
I když potenciál zajímavé bajky bychom snadno objevili, snímku chybí pedagogický dohled. Tahle se zamotává sám do sebe a produkuje početné lapsy. Obzvlášť dětské publikum je citlivější na detaily, které dospělí nepostřehnou. Rodiče si tak snadno mohou na sebe uplést bič, když vezmou děti do kina na dobrodružný snímek s nějakým tím poselstvím. Hned po úvodních scénách můžou ratolesti spustit otravnou kadenci nejneoblíbenějšího slova: Proč? Proč hlodavci mluví, ale ostatní zvířata ne? Proč se v království konzumuje jenom polívka? Proč….? Proč? Proč? Proč?
Naivní a prostý snímek pro děti do osmi let, s lepší animací hlodavců než lidí, s prapodivnými nápady, které nefungují. Když animák, tak o několik řad lepší Spláchnutej od stejného režiséra.
30%
