Povídání s Robertem Holdstockem

Jste v České republice znám především svou sérií o Lesu mytág. Když jste dopisoval stejnojmennou novelu, plánoval jste nějaká pokračování, nebo Vás k napsání románu podnítil až její úspěch?

R.H.: Novelu jsem psal pod pořádným tlakem, byla pro seminář spisovatelů. Nápad s „mýtickými imagy“ jsem v pravém slova smyslu dostal ve vaně! Jen to slovní spojení a představu starobylé zalesněné krajiny a venkova, kde žili mí prarodiče. Spolu s těmito věcmi jsem si téměř okamžitě začínal představovat, kterak si George Huxley vede svůj podivný deník o setkáních s velmi reálnými podobami starodávných hrdinů. A ano, myslím, že jsem ihned věděl, že o tomto lese a jeho stvořeních vznikne několik příběhů. Jakmile jsem dokončil novelu, už jsem myslel na to, jak přivedu zpět keltskou princeznu Guiwenneth. A po dopsání první knihy jsem už myslel na Lavondyss.

Měl jste celou složitou strukturu lesa promyšlenou předem, nebo se do konečné podoby utvářela až při psaní jednotlivých pokračování?

R.H.: Les se vytvářel v průběhu psaní jednotlivých dílů; v Lese mytág není cesta do Lavondyss jasná, ale ve druhé knize do něj Tallis, má hrdinka, vstupuje téměř bez obtíží. Pak jsem v Hloubení přišel s nápadem na „paralelní lesy“, do nichž se dá vstoupit právě díky těmto hloubením.

V souvislosti s „mytágy“ je často zmiňováno jméno švýcarského psychoanalytika C. G. Junga. Jak jste se právě k Jungovi dostal a které další osobnosti Vaši tvorbu ovlivnily? Jaké knihy byste čtenářům Lesa mytág doporučil?

R.H.: Carla Junga jsem hodně četl v sedmdesátých letech, většina z toho už je dnes zapomenuta. Fascinovaly mne jeho myšlenky týkající se „symbolů“, „stínu“ a samozřejmě „archetypů“, i když u Lesa mytág jsem si neuvědomoval, že píšu o „archetypech“. Přitahuje mne Jungova představa „souhrnné nevědomosti“. Cítím, že se jedná o „strukturu mysli, která čeká, až bude prokázána“. Také na mne velmi zapůsobilo dílo Josepha Campbella The Masks of God (Boží masky), čtyřdílné hledání spojení mezi mýty.

Máte nějaký osobní vztah k místu, kde se Les mytág odehrává? Existuje nějaký reálný předobraz tohoto tajemného lesa?

R.H.: Ryhopský les (Les mytág) téměř jistě existuje. Většina „okrajů“ lesa je založena na různých lesech v Anglii: toho v Kentu, kde jsem jako dítě vyrůstal, a polesí na západních hranicích Anglie s Walesem; Black Forest (Černý les) je zpodobněn v Lavondyss. Ale Jádro hvozdu (Heart of the Wildwood) je mým velmi soukromým místem.

Které archetypy považujete pro pochopení lidského konání za klíčové? Myslíte si, že archetypy, které nosíme hluboko zasuté v myslích, opravdu náš život nějak ovlivňují?

R.H.: Tohle je složitá otázka pro někoho, kdo není psychoanalytik. Láká mne říci, že všichni musíme projít vlastním „rituálem přechodu“ od dětství k dospělosti, a že mnozí lidé NEPROJDOU, což je pro ně později v životě příčinou velkých potíží. Láká mne říci, že „nabírání rozumu“ je nezbytně nutné pro vývoj člověka a může být zrazeno světskými oblastmi života. „Hledání lásky“ v mládí a „hledání pokoje“ ve starším věku jsou velmi silné hnací síly.

Jednotlivé díly Lesa mytág se odehrávají v poměrně pravidelných desetiletých rozestupech. Děj Merlinova lesu je umístěn do Francie. Chystáte nějaké přímé pokračování série nebo se daného tématu chcete dotýkat už jen okrajově jako v knihách Fantom a Dávné ozvěny? Jak vy osobně vnímáte spojitost mezi oběma jmenovanými romány a sérií o Lesu mytág?

R.H.: S jistotou plánuji pátý román o mytágách, který bude spojen se Stevenem a Christianem z první knihy. Rád bych také trochu více probádal proces hloubení, mám obrovskou chuť vrátit se k té ohromné legii pohybující se prostorem i časem, kterou Kylhuk vede do Brány ze slonoviny (Gate of Ivory). Pokračování Merlinova lesu neplánuji, přesto se Merlin objeví v mém novém románu Celtika, který nedávno vyšel i v České republice.

Dávné ozvěny byly záměrně zosnovány a vytvořeny proto, aby mi umožnily „probádat“ podvědomí, místo, „kde vyrůstají mytága“. Jedná se o velmi komplexní knihu, a jak doufám také velmi hodnotnou.

Často píšete pod různými pseudonymy. Podle čeho se rozhodujete, která kniha vyjde pod Vaším jménem? Máte k těmto knihám nějaký bližší vztah?

R.H.: Pod pseudonymem nepíši již mnoho let. Tím posledním byl Robert Faulcon pro šest „okultních“ románů, v nichž muž užívá počítačové technologie k tomu, aby se nadpřirozené bytosti pomstil za „ukradení“ své rodiny. Tyto knihy byly natolik populární, že jsem je vydal znovu pod vlastním jménem. Pseudonym bych použil na jakoukoliv práci, která by byla „méně než má nejlepší“.

Sledujete nějak blíže to, ve kterých zemích Vaše knihy vycházejí? Víte, do kolika jazyků už byly přeloženy?

R.H.: Za všechna ta léta mě vydali ve dvanácti zemích, ale nikdo nemůže chtít, aby se jeho kniha prodávala všude. Velmi se snažím, přes své agenty, aby se mé dílo překládalo. Překlady mých prací v České republice jsou báječnou sadou knih; díky výtvarnici Zdeňce Bouškové dobře vypadají a díky překladateli Petru Kotrlemu se dobře čtou. Už se nemůžu dočkat, až uvidím Celtiku, jakmile vyjde.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám, aby i další Vaše knihy byly podobně skvělé a úspěšné.

R.H.: Bylo mi potěšením. Mnohokrát děkuji a přeji vše nejlepší.

Rob Holdstock

Jiří Popiolek a Eva Nováková

Děkujeme za spolupráci při překladu rozhovoru Petru Kotrlemu.