Polární expres (IMAX 3D)

Robert Zemeckis je výtečný filmový tvůrce. Stačí připomenout Forresta Gumpa nebo Návrat do budoucnosti. Tentokrát se vrhl do ještě dětštějšího projektu, než je ona slavná trilogie o cestovatelství v čase. Polární expres je určený primárně malým dětem. A zvláště pak americkým, pro které je hlavním symbolem Vánoc bodrý chlapík v červených kaťatech a pytlem plným dárků. Film byl natočen za šílených 165 milionů dolarů podle slavné dětské knížky Chrise Van Allsburga. Tato předloha je vlastně jen bohatě ilustrovaná povídka o speciální vlakové soupravě, která vozí malé nevěřící Tomáše až na severní pól, aby na vlastní uši slyšeli první letošní „hou, hou, hou“ z úst Santa Clause, v něhož už ztráceli víru. Nebudu rozebírat smysluplnost zápletky, je to holt pohádková knížka, která určitě rozzáří dětské tvářičky, tak proč kazit radost.

S filmem je to už horší. Ten přeci jenom musí mít nějakou slušnou stopáž, ale jak rozředit třicet stran do jeden a půl hodiny? Jak se ukázalo, lze to výhradně vatou, ale pak asi těžko může být divák z filmu vyloženě unešený. Chlapec nasedá do vlaku, pochatuje s dalšími dětmi, vlak se řítí nebezpečnými krajinami, následuje nedobrovolná prohlídka skřítčího města na severním pólu a emocionální vyvrcholení za zvuku rolniček. Toť vše. Jestli vám něco z toho, co jsem prozradil, přijde překvapivé, pak se velice omlouvám, že jsem vám téměř vše vyzradil. Ve filmu totiž mnoho dalšího není. Nejen že je dopředu jasné, jak to všechno skončí, ale každému je hned jasné, jak skončí každá scéna (osobně jsem si nebyl jistý pouze u jedné). Všechna předvídatelnost jde ale ruku v ruce se zaměřením filmu na nejmenšího diváka. Rodiče se proto mohou hodně nudit, pokud se nevžijí do duše svých potomků a na chvíli také vypnou mozek.

Celá ta drahá šaráda je jen pro prohloubení umělého amerického mýtu o Santu Clausovi a tomu prostě nelze nic vyčítat, jen se musíte předem připravit na to, že s našimi tradičními Vánoci nemá tenhle film pranic společného. Je dělaný výhradně pro americké děti, proto logicky zobrazuje americké pojetí těchto svátků a nehraje si na nic jiného. To je nejen klad, ale i slabina, protože filmu chybí jakýkoliv nadhled. Všechno je tak vážné, teatrální a patetické, až to často působí trapně. Pokud jste ale romatické povahy, pranic vám to vadit nebude, anebo aspoň přivřete na chvíli nad stupiditou oči. Dětem se také dostane potřebného ponaučení podaného po lopatě a trocha těch výchovných zvednutých prstů. Humoru je minimum (a když už, tak otřepaného) i emocí se kupodivu dostavává méně, než by se dalo čekat. Stále to ale není dost důvodů, proč nad filmem lámat hůl.

Je nejvyšší čas dostat se k tomu, proč kino navštívit. I přes všechnu tu plochost, kterou jsem zatím odhalil, má film alespoň další rozměr ve své výtvarné stránce, a pokud na něj půjdete do Imaxu, změní se tato slova z metafory v popis skutečnosti. Polární expres má totiž vynikající výtvarnou stránku, která kopíruje úchvatné olejomalby z literární předlohy, a je to zároveň asi nejzajímavější snímek, který lze v pražském kině Imax shlédnout v trojrozměrné podobě. Ano, Polární expres je opět další snímek, na který se vyplatí jít výhradně jen kvůli jeho vizuální stránce, rozhodně ne kvůli příběhu. Zemeckis využil vylepšené techniky „motion capture“ a nasnímal živé herce, které pak animátoři ve studiích přeměnili v kreslené postavičky. Povedlo se to výborně. Tom Hanks hraje hned pět postav, z nichž má jeho obličej pouze chlapcův otec a průvodčí vlaku. Dále si zahrál chlapce samotného, tuláka bydlícího na střeše vlaku (jediný zajímavý charakter celého filmu, bohužel ne zcela využitý) a nakonec samozřejmě Santa Clause. Půvabně zasněžené krajinky, kýčovité scenérie i pěkně zvládnuté obličeje… grafici se vážně činili a dojem olejomaleb je dokonalý. Škoda jen, že se nepodařila dotáhnout k dokonalosti motorika postaviček, které se často pohybují značně trhaně, loutkovitě. Například když chlapec dobíhá vlak nebo když je v interakci více postav. Herecké umění živých předloh se kupodivu podařilo převést mnohem lépe, než pohyb celého těla, což je jinak hlavním úkolem motion capturingu.

Neváhal jsem a zašel na 3D verzi, projekci ve speciálním kině, kde se na obří plátno 20×25 metrů díváte skrze polarizační brýle. Tam jsem si výborně užil hlavně jízdu vlakem a připadal jsem si rázem jako na nejlepší horské dráze na světě. Scén, kdy máte pocit, že jste její součástí, je sice minimum (třeba když se brzdící vlak zastaví špicí těsně před vaším čelem), ale vyjádření třetího rozměru je dokonalé. Pokud jste ještě na žádné 3D projekci nebyli a rádi byste to vyzkoušeli, mohu vřele doporučit právě tento film. Nejen že je ze všech nabízených 3D titulů nejdelší, ale i přes všechny uvedené nedostatky i nejzajímavější, soudě podle recenzí ostatní nabídky. I tady sice najdeme drobné nedostatky, například „duchy“, jaké vídáme v televizi při špatném signálu, ale ojedinělý zážitek nezkazí.

Polární expres je jedna velká vánoční jízda, která klade důraz na obrazovou stránku. Všechny americké děti jistě velmi potěší a pokud vašim dětem vysvětlíte, proč vlak nejede za Ježíškem, určitě dodá správnou vánoční náladu i jim. Obsahově však film zaostává a řadí se tak do kategorie pouťových atrakcí. Nebýt 3D verze, nadělil bych tomuhle Santovi do fusekle podprůměrné hodnocení.