Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly

„Důležité je jen to, co člověk dokáže, a co člověk nedokáže.“ Kapitán Jack Sparrow

Je mnoho krásných dívek: jenom několik se stane misskami a zdobí pak módní mola a titulní stránky žurnálů. Dějiny jsou plné zajímavých míst a událostí: jenom některé z nich se stanou kulisami pro akční příběhy. Antika, Vikingové, rytířský středověk, Divoký západ, Orient redukovaný na turbany, šavle a tajemné chrámy, druhá světová, karibští piráti…

Svého času se pirátské příběhy těšily veliké popularitě. Postupně však zapadaly do druhé a třetí ligy, řídly na kvantitě i kvalitě. Žebříček nejnavštěvovanějších filmů jednoznačně ovládla fantastika a spektákly o katastrofách; žánrové crossovery nijak zvlášť neklapaly. Sladkokyselé omáčky taky každému nejedou – přísada fantastiky do zavedeného, byť recesivního světa kovbojek divákům nechutnala (Wild Wild West), podobně nefungoval ani pokus o zkřížení fantasy se severskou minulostí (Třináctý bojovník aka Vikingové).

U námořní tématiky se vynořilo pár literárních pokusů, někdy docela zdařilých (Paul Kearney), o filmy se však po propadu Ostrova hrdlořezů a Polanskiho Pirátů raději nikdo nepokoušel, když nepočítáme italsko-německou televizní sérii stejného jména a poměrně úspěšné ztvárnění osudů kapitána Hornblowera (taky pro TV). Škoda poetiky příboje, nekonečného obzoru, vznosných korábů brázdících rozbouřenou hladinu, které připomenou prastarou lidskou touhu – putování, škoda zběsilého dobývání měst, zlatých pokladů, námořních bitev, nádherně drsných šarvátek, při nichž stříká krev, mozkovina a rum…

Škoda piráta, korzára, bukanýra, symbolu revolty a svobody, zosobnění krutosti, dravosti a nebezpečí, postavy tak rozporuplné, obdivované a nenáviděné, jako je v mýtech obraz šelmy, vlka, tygra, žraloka…

„My tu loď uloupíme?!“ 
„My ji zabavíme.“
Will Turner, kovář, nyní pirát začátečník, a kapitán Jack Sparrow při kriminální akci.

Když se proslechlo, že Gore Verbinski (má na kontě mimo jiné Ring) točí film podle disneyovské atrakce a smíchá přitom pirátský žánr s fantazijními přísadami (generovanými počítačem), dost lidí se upřímně vyděsilo. Přitom svět oceánů a námořníků je doslova prošpikován motivy, které vlastně patří do sféry nadpřirozena. Je to logické, když si vezmete, jak se osud plavců točil kolem náhody. Přižene se bouře, loď najede na útes, padne bezvětří, objeví se kurděje, infekční choroby, korzáři – cokoliv, a to nepočítám ozbrojená střetnutí, ponorkovou nemoc (léčenou úderem nože či pěsti) nebo takovou maličkost, jako je uvolněné stoliberní dělo pojíždějící po palubě.

Okřídlené úsloví praví, že dříve se na dřevěných lodích plavili železní muži, dnes je tomu naopak. Musela to být strašná dřina; a ten pocit, že je člověk odkázaný v kritické situaci jen sám na sebe, nad hlavou nevšímavé nebe, pod nohama bezedné masy vod, široko daleko jen běsnící nebo olověně nehybné stovky mil mořské hladiny, že při nejmenší chybě (stačilo smeknout se v ráhnoví kluzkém vlhkostí) po něm chňapne smrt… Prostředí naplněné nejistotou, hrozbami a tvrdou robotou zrodilo celý balík pověr, k tomu historky o Bludných lodích, přízracích, obludách, čarovných pokladech, které střeží kostlivci. Uznejte, že to všechno představuje skvělý materiál pro fantasy!

Mohlo to dopadnout příšerně. Ale Piráti z Karibiku jsou koukatelní, a zatraceně dobří.

Pirátská klasika: zlatá éra počátku osmnáctého století, šavle, kordy, paruky a pestré šátky (poněkud ukoptěné), bachraté lodní kýly pod šlehačkovou čepicí plachet, koloniální pevnosti, útesy, pestrý dav na molu, tajuplné jeskyně přetékající naloupeným zlatem, u vjezdu do přístavu pro výstrahu hlídají oběšenci ohlodaní živly. Zapomněla jsem na něco? Jasně – do všech podobných kusů je stereotypně obsazovaná následující sestava: hrdinný kladný pirát, padoušský záporný pirát, komický pirát, krasavice v ohrožení, (případně – nevyskytuje se vždycky) naivní, leč odhodlaný mladý milovník, oddaný loďmistr, zapšklý guvernér, komisně tvrdý a neúprosný vojenský velitel, který je tu k tomu, aby usiloval o zmíněnou krasavici a o život ušlechtilého piráta. Pirátova loď – kus jeho duše, papoušek a ochočená opička jsou nezbytnými a proto samozřejmými rekvizitami, jako věrný komoň, dvířka do baru a dobytčí ohrada ve westernech.

Neutrální zpráva: tohle všechno v Pirátech z Karibiku je. Dobrá zpráva: všechno je to brutálně jinak – situace i charaktery. Špatná zpráva: není tam žádná pořádná erotická scéna a jediná soulož, ačkoliv hrdinka má opravdu krásné nohy (zcela v poťouchlém duchu Pirátů z Karibiku je, že mladá dáma ty štíhlé a pěkně tvarované končetiny neodhalí v objetí nějakého chlapa, ale v náručí Zubaté). Další dobrá zpráva: je tam velmi uspokojivé procento mrtvol (nepočítám zombie), vydařené řežby a decentní dávka krve (víc než v Králi Škorpiónovi). Nepřipadá mi, že by to byla zábava úplně pro děti – i když dnešní dětičky toho vydrží, jéje!

„Na čí straně je teď Jack?“
„Momentálně?“ 
Will Turner a Elizabeth Swann, dcera guvernéra

Protože jste asi četli jiné recenze nebo přinejmenším jste narazili na zmínky o ději, připomenu spíš jen pro pořádek, oč běží… ne, radši nepřipomenu. Kdo to ví, nepotřebuje nadbytečné informace, a ostatním bych zkazila překvapení. A překvapení v tomhle filmu létají jako listí na podzim, pěkně jedno za druhým. Typické jsou už úvodní záběry. Na opuštěné palubě temného korábu, jenž pluje mlhou, sedí půvabná, urozená dívenka a něžným, trochu roztřeseným hláskem pěje pirátskou odrhovačku o loupení a mordování.

Podobné bafací Kindervajíčko uchystá divákovi velkolepý nástup kapitána Jacka Sparowa (Johnny Depp), vybroušený jako ekvilibristické číslo (hm, také jím je). Sparrow by tu měl být za toho kladného piráta, ale –  Vězte, že cokoliv se v Pirátech přihodí, i kdyby to bylo jednoduché hrdinčino probuzení, děj udělá kotrmelec a otočí se o sto osmdesát  stupňů. Není mnoho příběhů, v nichž  pozitivní hrdinská postava sype z rukávu jedno za druhým vskutku geniální řešení, jak se zbavit nepřátel, a všechny nakonec krachnou… Přitom jiný režisér a scénáristé by z té scény nasekali Velké Závěrečné Hattricky nejmíň do tří filmů.

V Pirátech z Karibiku autoři nešetří nápady, ale marnivě, jako bukanýři zlaté dublony v krčmě, rozhazují plnými hrstmi smích i napětí. Coby prémii pozorný divák odhalí několik jemných (a dobře zasazených) citací z úspěšných snímků: Evil Dead, Indiana Jones a Chrám zkázy, Hodný, zlý, ošklivý…  Hledej další, šmudlo! Tvůrci s rozběhem načutnou všechna klišé dobrodružného žánru včetně krvavého výjevu obětování nevinné panny  – a přitom tu skoro žádný klasický motiv neschází.

Unesená krasavice (Keira Knightley) – projevuje se jako mimořádně samostatná, akční a nezávislá hrdinka. Nikdo z pirátských posádek nemá dřevěnou nohu ani pásku přes oko, zato se tu vyskytuje dřevěná oční protéza (s třískami a vidličkou). Zlý pirát kapitán Barbossa (Geoffrey Rush)  –  děsivý, důstojný, dojemný, s vášní pro jablka… Souboj v jeskyni pokladů, kde světlo měsíce a stín hrají se šermíři morbidní maškarádu. Opička – nedej bůh, aby takové rozkošné zvířatko vstupovalo do dětských snů! Bídní proklatci netouží být vykoupeni, ale uzdraveni, a míní si hned poté dopřát pečeni, víno, sex a pořádný loupežný nájezd. Kladné a spořádané postavy se chovají (při bližší analýze) podrazáčtěji než krutí piráti, kteří (s jistými výhradami) ctí zákon Pobřežního bratstva…

„Vítej v Karibiku, krásko!“
Kapitán Jack Sparrow a dvě lahve rumu (k Elizabeth)

Kino bylo plné a lidi se chechtali a bavili… Komedie? Jistě… i když –  Jsou filmy, že obsahují něco navíc, špetku kumštu, který jim vdechne život jako šém hliněnému výrobku rabbiho Léva. Abych si nepřipadala jako příliš velký nadšenec, přelouskala jsem všechny dostupné kritiky. A potěšilo mne, že Tomáši Baldýnskému připomněli Piráti z Karibiku už postarší perlu ve fondu světové kinematografie: Tři mušketýry režiséra Richarda Lestera (ano, to je ta verze s Michaelem Yorkem, Raquel Welshovou a Oliverem Reedem): nalezneme hodně styčných bodů, nejen šermířské souboje a kotníky Jackových rukou, do nichž se realisticky zažrala špína.

K pozitivnům obou snímků totiž patří historicky věrná, nápaditá, atmosféry a detailů dbalá výprava (marná sláva, tahle preciznost se nejednomu ze současných filmů musí přičíst k dobru – i když první místo asi připadne Pánu prstenů). V Pirátech dbali třeba i na to, aby v oknech a lucernách bylo zasazeno ručně vyrobené a tedy nerovné sklo. Digitálně upravené záběry dovolí, aby prokletým pirátům rudě zasvítily oči, aby se – místo ještě nedávno nasazovaných koster, co vyhlížejí jako učební předměty z přírodopisného kabinetu – proměnili v naturalistické ohnilce a mašírovali po mořském dně v záběrech, které berou dech i otrlým filmovým maniakům.

Další specialitkou Pirátů je nenápadná dualita motivů, předivo vnitřních odkazů a dvojích významů (Jackův kompas a jeho úsloví „křivý jako šavle“), které dodávají hloubku relativně komornímu příběhu. Hudba Klause Badelta (Skála) má přesně to správné romanticky heroické ladění, dotváří akci i náladu, a přitom se vyhnula kýčovité líbivosti (možná se někomu bude zdát trochu ryčnější… ) Dramatický střih, kamera pracuje i s moderními postupy: podhledy, švenky, ptačí perspektiva, podmořské záběry, kdy strašidelnou loď doprovází hejno žraloků kladivounů.

Některé scény umělecky přesahují běžné potřeby akčního snímku, aniž by trčely z celku jako pralinka z guláše – třeba noční útok na Port Royal. Abych volně citovala jinou recenzi, film je tak skvěle zrežírován, sestříhán a založen na inteligentním scénáři, že by k výsledku „stačily i průměrné herecké výkony“ (viz zde); podle mínění většiny hodnotících však Piráti dosahují celkově slušné úrovně i v téhle kategorii.

Je další dobrou zprávou, že kovář Will Turner v podání Orlanda Blooma je nejen zpropadeně hezký, umí se dobře pohybovat a ještě líp šermovat, ale že také není až tak moc papundeklový. (Hlavně když posloucháte pěknou angličtinu Pirátů, nevšímáte si nedokonalých titulků a můžete tak pozorněji sledovat obraz na plátně. Bloom totiž používá jemnějších hereckých prostředků, které jen chtějí čas, zkušenost – kapku vyzrát. Ostatně, brzy se přesvědčíme v Tróji a v Nedu Kellym). Výborně zahrané a obsazené jsou rovněž vedlejší a epizodní role (guvernér Swann); proti dvojici kletbou stižených přízračných pirátů skóruje ukázková dvojka britských vojínů. Prostor k uměleckému vyjádření dostanou i zvířecí herci,  nikoliv živé rekvizity, ale osobití účastníci příběhu. 

Trikster Jack Sparrow

Vrcholem i duší filmu je kapitán Jack Sparrow. S dredy, korálky a černě podmalovanýma hlubokýma očima, jenž průběžně působí, jako by se právě zhulil prvotřídním skunkem, nezapře inspiraci rockovými hvězdami šedesátých let. Mimochodem – stav chrupu obnáší výraznou hranicí mezi kladnými a zápornými postavami. Zlotřilí piráti cení zuby odpudivě zkažené, milenecký pár a vznešené panstvo se pyšní oslnivým chrupem, no, a Jack blýskne zlatými korunkami… Je znát, že Depp si roli okouzlujícího cvoka Jacka Sparrowa vychutnal. Bude vévodit jeho filmografii, byť má do ní  zanedlouho přibýt kromě pana Vonky i Ďábel z filmové adaptace Mistra a Markétky. (Kam se propána poděl ten mladičký detektiv s kulatým obličejíkem ze seriálu Jump Street?).

Depp svého pirátského kapitána, původně velícího „poslední skutečné pirátské lodi“ Černá perla, ještě než její posádku kvůli začarovanému aztéckému pokladu stihlo i s plavidlem prokletí, zachytil jako mnohovrstevnou postavu plnou rozporů, směšnou, statečnou i hrdou, s důstojnou komikou Chaplinova Tuláka. Máme tu čest setkat se s představitelem elitní skupinky nefalšovaných filmových triksterů – žádný obyčejný bavič nebo komická figurka. Četné atributy Hrdiny vyrovnává nemálo záporů. Skvěle šermuje, má odvahu, duchapřítomnost, vtip, nebezpečnou vyřídilku, kouzlo pro ženy a obdivuhodnou schopnost improvizace (což ho především tahá z průšvihů).

Postrádá sošnou atletickou postavu a působí skoro křehce, raději místo zbraně používá nejdřív podfuky. Když jde do tuhého, evidentně dokáže zabít (ale ve filmu ma na svědomí jen jediný život – proč, to pochopíte z děje). Jeho sebestředné pózy a ujeté chování jsou klamem, jímž se chrání jako zbrojí: nabývají magorských rozměrů, když potřebuje odvést pozornost nebo když ztrácí jistotu. Byť sám občas (nebo častěji) podvádí, přes všechnu pestrou mizérii, kterou v životě prošel a jíž byl nucen čelit, neodnaučil se mít rád lidi a důvěřovat jim, což přináší problémy… i přátele. Je smolař v drobnostech a šťastlivec, jde-li o život.

Některé z jeho výroků se možná stanou legendárními:  třeba ty o motivaci k (ne)švindlování v souboji, nebo že svoboda činí loď lodí.  A taky: „Jak to, že už není rum?!“ a „Nemohl jsem odolat…“  Co však prozrazuje o Jackovi Sparrowovi víc, než jeho dovednost se šavlí či kordem, je výraz, který nasadí, když prohrává, když do těla dostává jeho duše. Kluk, slabší než ostatní, ale chytřejší, který se naučí protloukat… Stačí kratičká scéna, v níž katův cejch na paži a skvělá kérka odhalí nepřátelům Jackovu totožnost – a divákovi poodkryje jeho dosavadní osud. 

Kandidát na jeden z nejlepších filmů desetiletí?

Piráti z Karibku přes exotický obal patří do rodiny fantasy, nicméně – a to je poslední dobrá zpráva – nepojednávají o záchraně světa před zlem. A nevěřte reklamním sloganům, že se bude hrát o aztécký poklad a unesenou dívku. Obojí je silně podružné, navíc o zlořečený poklad jako takový už nikdo nestojí. Tenhle film se týká jedné epizody z rušné existence mořského tuláka jménem Jack Sparrow – kapitán Jack Sparrow. Ale jestliže se zamyslíte, pochopíte, že vypráví především o jediném: o touze po volnosti.

Foto: (c) 2003 WALT DISNEY Pictures, ČSFD