Pestrý a zvláštní svět Amberu

Zkuste si představit, že Země je jen jeden z mnoha světů a že je pouze odrazem – Stínem toho prazákladního, jediného skutečného světa, Amberu. A že vy sami jste schopni mezi Stíny nejen procházet, ale také je i tvořit. Potom nemůžete být nikdo jiný než potomek vládnoucí dynastie Amberu, světa, jenž stojí, neměnný a pevný, uprostřed všeho. Vaším předkem je král Oberon. Právě on Amber stvořil tím, že vykreslil prvotní Vzor, zářící a žhnoucí obrazec, jenž plápolá na podlaze temné kobky v podzemí rodinného sídla, hradu Amber. Vzor, po jehož klikatých, labyrintu podobných cestách musíte projít, abyste získali všechny nadpřirozené schopnosti, jež jste podědili. (Třpytil se a chvěl jako chladný oheň a dodával celé místnosti zdání jakési nehmotnosti. Byl to složitý ornament plný zářivé síly a byl sestaven převážně z křivek, i když poblíž středu bylo i několik přímek. Připomínalo mi to fantasticky spletitou, do životní velikosti zvětšenou verzi tištěného bludiště…- Devět princů Amberu) Pokud ale nejste Oberonův potomek, první krok uvnitř Vzoru vás zabije.

Jste-li Ambeřané, máte v kapse balíček karet a na každém trumfu je vykreslen jeden váš příbuzný. Jakmile se na takovou kartu – Trumf podíváte, obživne a vy s osobou, jež je na ní nakreslena, můžete hovořit.

Řád versus Chaos

Cestování mezi Stíny je pro vás hračka. Můžete k tomu využít buď Vzor (projdete jím a v jeho středu si určíte místo, kam se chcete dostat), Trumfy (zkontaktujete se s příbuzným, který je tam, kam se chcete dostat, a on vás vtáhne k sobě), nebo vlastní fantazii. Jak? Putujete pěšky, jedete na koni, autem nebo jiným dopravním prostředkem, který zrovna funguje, a přičítáte a odčítáte věci kolem sebe. A to ty věci, které jsou charakteristické právě pro ten svět, jímž procházíte. (Cesta náhle zahnula a skončila poušť, aby uvolnila místo lánům vysoké, modré a ostře vyhlížející trávy. Po chvíli se terén trochu zvlnil… začaly se objevovat malé keře a trsy bodláků… ocitli jsme se v lese podsaditých stromů s kosočtverečnými listy, podzimní oranžové a purpurové barvy… volant ještě třikrát změnil tvar, jeho poslední verze byla jakási dřevěná osmihranná záležitost…- Devět princů Amberu) Kromě příbuzných máte už jen jednoho opravdu vážného nepřítele. Jsou to obyvatelé Dvorů Chaosu, místa, jež je přímým protikladem Amberu. Tam, kde je Amber neměnný a Stíny lze tvořit až v určité vzdálenosti od něj, tam jsou Dvory Chaosu naopak neustále v pohybu a jejich základní charakteristikou je změna. Dvory Chaosu jsou Amberu ve válce o vládu nad Stíny rovnocenným partnerem – čím větší vliv má jedna strana, tím ho má druhá menší. Jenže je to všechno marné, rovnováha mezi oběma světy je jen pro samotné fungování obou nutná.

Corwinovy kroniky

Vypravěčem je princ Corwin. Jeho otec, král Oberon, zmizel a mezi potomky se rozhořel boj o nástupnictví. Všichni podle známého hesla, že účel světí prostředky, intrikují, vzájemně se podrážejí, vraždí, tvoří nestabilní spojenectví, která vzápětí popírají, a obecně sledují vlastní cíle, jež jsou ovšem odhalovány postupně, po kapkách, takže skoro až do úplného závěru čtenář netuší, na čem vlastně je. Nikdo není zcela kladný, nikdo zcela záporný, každý má pro to, jak se chová, nezpochybnitelný důvod. Amber není fantasy ani sci-fi, bere si z obou žánrů něco, i forma vyprávění se mění díl od dílu (od akčního thrilleru, přes tolkienovskou fantasy, až k detektivce a filozofickým rozmluvám o smyslu lidského života). Děj se překotně žene vpřed, zvraty se střídají jeden za druhým, a to vše je vyprávěno v první osobě jazykem americké „drsné školy“ postaveným na dialozích, okořeněným svébytným suchým humorem („…jsem zvědavý, jak se všem daří. Jsou nějaké důležité zprávy?“ „Nikdo další neumřel.“ – Zbraně Avalonu; „Věřím ti jako bratru, to znamená ani za mák…“ – Devět princů Amberu). Součástí děje jsou i barvami hýřící pasáže z putování mezi Stíny (Jemně tahám za otěže a Star zpomaluje. Stěny světelného tunelu ztrácejí svou jednolitost… cákance šedé, černé, bílé, spíš než uniformní zastínění… hnědá… náznak modři… zelená… nářek se ztišuje do šumu, lomoz utichá…- Dvory Chaosu).

Merlinovy kroniky

Druhá série se odehrává zhruba dvacet let po konci první, počítáno v čase plynoucím na Zemi. Vypravěčem je Corwinův syn Merlin. Základní dějovou linií pak je boj mezi Jednorožcem, symbolem Amberu, a Hadem, symbolem Dvorů Chaosu, o to, ke které straně se Merlin jakožto potomek obou vládnoucích rodin přidá. Volba je to složitá, protože příklon na jednu stranu způsobí značnou újmu straně druhé. Merlinovy kroniky jsou po stránce vypravěčské podstatně méně pestré. Zelazny přidáním nového prvku, magie Dvorů Chaosu jako rovnocenného protihráče Amberu, situaci značně zkomplikoval, a pro zjednodušení se tak soustředil na efektní, ale přeci jen trochu méně rafinovaný styl vyprávění – třeba odkazy na mytologické tvory (Na šedomodré desce nade mnou ležela sfinga. Její lví tělo bylo modré, velká opeřená křídla měla složená podél těla a její bezpohlavní tvář shlížela na mne dolů. „Ráda bych, abychom s tím pohnuli.“ „S čím bychom měli pohnout?“ zeptal jsem se. „S hádankami,“ odpověděla, „ty umím ze všeho nejlíp.“ „Děkuji, ale až příště,“ řekl jsem. „Lituji, ale trvám na tom…“ – Trumfy osudu) nebo na klasická díla světové literatury (Alenka v říši divů Lewise Carrolla). Přitom každý detail je tu důležitý; jednotlivé díly na sebe přímo navazují a některé postavy i podstatné skutečnosti se náhle vynoří třeba po dvou dílech, kdy o nich nebyla ani zmínka. I proto je lepší Merlinovy kroniky číst najednou.

Amber se nedá převyprávět, Amber se musí číst. Každý si v něm najde to své: akci, bohatý a kultivovaný jazyk, propracované zápletky, dokonce i hluboké filozofické myšlenky. Záleží jen na čtenáři samotném, který „Stín“ Amberu mu vyhovuje nejvíce. A věřte tomu, představa, že se aspoň na chvíli můžete stát Ambeřanem, je nesmírně lákavá. Račte vstoupit.

Převzato z časopisu Pevnost
(Citace použity z vydání Amberu u nakladatelství Classic)