V našich kinech právě běží polský film Pan Tadeáš. Divíte se, proč o něm píši na FantasyPlanet? Vysvětlení je jednoduché: hraje v něm Michal Žebrowski, který má ztvárnit roli zaklínače Geralta v připravovaném seriálu a filmu, točeném rovněž v Polsku (více informací na oficiální stránce Andrzeje Sapkowského).
Včera jsem se po dlouhé době rozhodl zajít do kina. Neměl jsem žádnou představu o tom, na co bych měl jít a tak mi na plakátech padl do oka film Pan Tadeáš. Ten název mne oslovil hlavně díky souvislosti s chystaným filmem Zaklínač, který je také filmem polské provenience a také v něm hlavní roli bude hrát Michael Žebrowski.
Tak tedy, oskarový film Pan Tadeáš je ve své podstatě určitě vrcholem polské kinematografie naší dekády. Píšu „možná“, protože většina z nás ani neví jak vypadá kinematografie našeho severního souseda – nestává se příliš často, aby nějaký polský film zabrousil do naší komerční sítě kin. Tím spíše je Pan Tadeáš výjimečný – neboť se jedná o dílo celé ve verších, napsaných stylem který nám připomene Puškinova Eugena Oněgina (i když toto srovnání není zrovna nejšťastnější v zhledem k obsahu básně, která je předlohou filmu). Co se příběhu týká, pak se jedná o dílo odpovídající době vzniku – romantismu, avšak týkající se velmi tragických událostí přelomu 18. a 19. století, kdy Polsko ztratilo 
nezávislost a jako takové přestalo existovat, rozděleno mezi Rakousko, Prusko a Rusko. Poslední nadějí Poláků zůstal Napoleon a jeho tažení do Ruska. Děj sám o sobě se odehrává na litevském venkově (Litva byla dlouho rovnocennou součástí Polska) a jeho postavy odráží celou odcházející slávu i bídu politické, vojenské a společenské páteře starého Polska – středních a nižších šlechtických rodin.
Kdo by však očekával velkolepou ságu ve stylu polských filmů z polovičky 60. let bude překvapen.Většina věcí se odehrává spíše na úrovni emoční a duchovní a celý film místy působí velmi komorně, i když jsou ve filmu i scény bojové a typicky masové v duchu starších velkofilmů. Silnou stránkou filmu 
je jistě právě jeho duchovní rovina, která umožňuje vyniknout hercům v hlavních rolích, kterou dobře dokresluje kompozice scén a kamera, která je však místy až příliš popisná. Sám hlavní hrdina Tadeáš je však stavbou příběhu odsunut spíše do pozice statické, která vytváří prostor pro herecké kreace v roli paní Talimeny, ale i hraběte a Tadeášova strýčka.
Avšak divák, který od filmu očekává více než jen obarvenou a ozvučenou zábavu zklamán jistě nebude – vždyť samotná báseň Pan Tadeáš je dílo velmi silné a film je zdatným doplňkem na dokreslení romantické poetiky polských veršů.
A ještě něco – pro českého diváka bude jistě překvapením jak je polština našemu jazyku tak blízká i tak vzdálená.
Vítězslav „Vitus“ Pilmaier
