Pád do tmy (The Descent)

Jméno Neila Marshalla není neznámé. Tenhle pán stojí za povedeným snímkem z roku 2002 Psí vojáci (Dog Soldiers). A tenhle pán stojí také za ještě povedenějším Pádem do tmy. Už dávno jsem se přesvědčil, že britská kinematografie skrývá obrovský potenciál, co se týče thriller/hororového žánru. Za zmínku stojí filmy jako 28 dní poté (28 Days After) či parodie na zombie snímky Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead). Podobnou konzistenci jako 28 dní poté má i Pád do tmy.

Film hned na úvod začne pěkně od podlahy, když je úvodní sekvence jako vystřižená z Nezvratného osudu. Rodinnou tragedii v podobě autohavárie přežije jenom mladá matka. Jak to bývá, tenhle zážitek jedinou přeživší pronásleduje po zbytek života. V tomhle případě ten život nebude až tak dlouhý, nebo přece jen…?

Rok poté se parta dívek, takových těch městských nanynek, setkává na chatě, aby prozkoumala jeskyně uprostřed lesů. Mezi touhle šestičlennou skupinou je i Sarah (Shauna MacDonald), přeživší autohavárie, a asijská kočička Juno (Natalie Mendoza) coby vůdce speleologické výpravy. Bez řevu a výkřiků Beth (Alex Reid), Sam (Myanna Burning), Holy (Nora-Jane Noone) a Rebeccy (Saskia Mulder) se film také neobejde.

Po oddychových 20 minutách a obeznámení diváka s hereckou pospolitostí se začne něco dít. Jakmile se dostanou do jeskynního komplexu, všechno se zvrtne. Začíná lov, pranice o přežití a cesta za uchováním si duševního zdraví. To pravé ořechové začne až někde za půlkou filmové stopáže, ale Neil Marshall zvolil skvělý dokumentární styl v kombinaci se vševidoucí kamerou, což má za následek neuvěřitelně klaustrofobické záběry, které donutí i toho sebeodolnějšího člověka zaběhnout si pro pilulky. Kamera se hýbe na způsob Záhady Blair Witch, což působí jako chytrý tah. Autenticitě přidává i funkce „nightvision.“

Po mírné rozcvičce divákova žaludku režisér a scénárista v jedné osobě sáhne po silnějším kalibru. Potom, co je skupina zasypána v podzemním komplexu neprobádaných jeskyní, přijde panika. Jedna členka týmu se velice ošklivě zraní (odpornější frakturu s čouhajícím kusem kosti jsem ještě neviděl) a po stropech začnou běhat stíny. Teprve teď je čas na trochu řezničiny a gorefestu, ale nic úchylného nečekejte. Decentní práce.

V Pádu do tmy jsou použity klasické gore efekty. Nic speciálního, ale kouzlo je v podání. Není to bezhlavé jako v Hostelu, nýbrž inteligentně promyšlené a obohacené dávkou ženského křiku a jekotu něčeho, co ještě nebylo pojmenované. Pravdou je, že se Neil Marshall nevyhnul klasickým klišé trikům: ticho, ticho, ticho a aaaaarghhh! Nebo Chrrrrrrrr! Zbytečně agresivní a primitivní využití momentu překvapení.

Kamera se dobře uplatnila i v dynamických scénách. Paradoxem je, že střih je u akčních scén takřka bezchybný, zatímco po zbytek filmu je téměř nemožný. Měl jsem pocit, že střihač Jon Harris absolutně postrádá smysl pro hladký přechod mezi jednotlivými scénami. Možná to byl Marshallův záměr, jak přijmout diváky škubat si vlasy. Další pořádnou pěstí mezi oči diváka jsou CGI efekty. Ať se nikdo neurazí, ale realističtější netopýry jsem viděl v obchodu se želé.

Tenhle snímek skýtá obrovský potenciál, přičemž část z něho zůstává stále nevyužita. Marshall kombinuje vícero stylů, čímž chce docílit budování atmosféry a gradaci vrcholící v šílené bezmoci a zmatku. Kromě dokumentárního stylu a akčně-dynamických (slabší odvar slasherů 70. let) scén svůj film okořenil i špetkou mystiky (navazující na úvodní scénku s rodinnou nehodou), příznačné pro duchařské filmy jako Šestý smysl nebo Hlas smrti. Tím podporuje u diváka vzrůstající paranoiu, která se postará o zajímavé a děsivé zvraty. Vše přispívá k celkovému smíšenému pocitu sestávajícímu ze šílenosti, bezmoci a nenávisti. Co byste čekali od šestičlenné party samých holek?

Pád do tmy je ukázkou kvalitní kompozice filmových prvků (slasher, mystika, realistický dokumentarismus) pro docílení mnoha pocitů u diváka (děs, bezmocnost, závrať). Neil Marshal se opět vytáhl a spolu s ním i thriller/hororový žánr. Pád do tmy lze vřele doporučit každému, kdo přestal doufat, že něco kvalitního z tohoto žánru v blízké době uzří.