Ve světě vždy byli lidé a upíři. Aby lidstvo přežilo, odevzdalo se do ochrany Církvi, která stvořila Kazatele – ultimátní válečníky, kteří zvrátili vývoj války. To je však už minulost. Bývalí hrdinové jsou nyní nepotřební, zbytky upírů přežívají v rezervacích a lidstvo se snaží opět osídlit zdevastované kraje. Svět pomalu zapomíná na válku, která jej málem zničila. Jenže pak je unesena mladá dívka a jeden nespokojený Kazatel se vydává na soukromou křížovou výpravu…
 |
Korejský komiks Kazatel u nás před lety vydalo nakladatelství Comics Centrum, bohužel bez většího úspěchu. Pro naše potřeby je to paradoxně dobře, protože se k americké filmové verzi přistupuje tak nějak s čistým štítem. Ano, tento text bude čistě o filmu. Což je pro snímek možná jen a jen dobře.
Ne že by někdo mohl čekat zázraky. Prostě další ze snímků, které se vezou na nedávné vlně obliby (pseudo)biblických a (stejně tak pseudo)náboženských akčních béček, v nichž z jakéhosi důvodu často hrají podezřele kvalitní herci, především pak Paul Bettany. V tomhle konkrétním případě dostaneme i Karla Urbana, Maggie Q a Christophera Plummera. Vážně netuším, jak se režisérům typu Scotta Chalese Stewarta daří podobné lidi ukecávat.
Asi mají všichni rádi béčka a snahu aspoň jednou za pár let si v nějakém zahrát. Pokud ano, tak už by měli mít někteří vystaráno do konce života – a to i v případě, že na jejich pažbě bude figurovat jen jeden zářez v podobě právě Kazatele. Protože tohle je béčko s velkým, podtrženým a ještě navíc vytučněným Bé. B.
Takže ano, postapokalyptická budoucnost, kde se pár hrdinů (dva až tři, trochu se to mění) vydá na záchrannou výpravu a zmaří plán na konec lidstva tím, že vykydlí jednoho hnusáka a pár – dva nebo tři – jeho ještě hnusnějších poskoků. K tomu co nejvíc pouště a smogovým mračnem přikrytého města, aby se ušetřilo (a mohlo se předstírat, že tvůrci mají propracovanou vizi temné budoucnosti).
A pak tvrďácké, ale opravdu tvrďácké hlášky – které bohužel jako hlášky nefungují, protože by je s vážným ksichtem nedokázal prodat ani ansámbl Národního divadla po šesti rumech. A akce – pokud možno rychle a zběsile, aby lidé nezačali přemýšlet, kde už všude viděli lepší choreografii a gradaci. No a pak minimum logiky.
Vím, že to je cesta do pekel, ale vážně by mě zajímalo, proč jsou upíři v rezervacích, a taky to, jak je to s tím slavným vlakem, který chtějí využít ke svému návratu… Oni mají totiž upíři vlak, víme? A v něm svoje… vajíčka? Asi tak. A s tím vlakem jedou do lidských měst. Bohužel asi cestou vysáli mašinfíru, protože brutálně bloudí a místo, aby prostě dojeli do města a všechno zmasakrovali, tak raději počkají, až se k nim dostanou hrdinové a plány jim… hatě!
Co to všechno drží nad vodou? Především skutečnost, že upíři jsou hnusné animální bestie, které trochu připomínající „vetřelecká“ monstra z Černočerné tmy, přímočarost (jedem, bojujem, jedem, bojujem, jedem, zachráníme svět a zase jedem dál) a skutečnost, že díky své vážnosti a opisování od čehokoliv (Blade Runnerem počínaje přes Bladea – Matrix sem přes všechny ty pláště a brýle zatahovat nebudu – až po Mad Maxe) je to vlastně zvrhle zábavné a především: naprosto rozumně se to drží pod devadesát minut.
A tak si spokojeně otevřete lahev vína (nebo raději dvě) a najednou si říkáte: Hmm, ten film si drží neútěšnost a mystickou rovinu klasických severských filmů dvacátých let, ba je americkou verzí evropského filmu let třicátých, což Stewart právě necitoval Dreyerovo Utrpení panny Orleánské? Což ona hra se stíny a snímáním detailů hrdinů není dědictvím této expresionismem odkojené doby? Ne, není. Ale nakonec se na to kouká poměrně dobře – a asi nebude pro nikoho překvapením, že bez ohledu na počet lahví vína v tom má prsty (bacha na vynechaná písmenka) Maggie Q a Lili Collins, o herectví se pokoušející Paul Bettany a vtipná minirolička upíra Billa aka Stephena Moyera, u kterého čekáte, že i na smrtelném loži pronese: „Shoookhhie…“
No, nepronese, ale nemůžeme mít všechno. Snad bude stačit, že v záplavě světélkujících upírků jsou tu tyhle příšery, film nenudí a na DVD si ještě můžete přidat komentáře tvůrců a pár dokumentů, u nichž byste skoro uvěřili, že to je fakt film s větším potenciálem než na zabití nudného večera, kdy je jediné kino v dosahu obsazeno zmutovanými šváby a oblíbená restaurace prochází sanací…
Kazatel
USA, 2011, 87 minut
Režie: Scott Charles Stewart
Scénář: Cory Goodman
Hrají: Paul Bettany, Maggie Q, Karl Urban, Liliy Collins aj.
Cena: 359,–
Boris Hokr (redaktor)
boris.hokr@fantasyplanet.cz
Skvělá recenze. Kazatel je jeden z těch filmů balancujících na tenké hraně mezi SHIT a Guilty pleasure. U mě skončil spíš v té první polovině, ale spadnout na konci onen Urbanův klobouk přímo na Bettanyho hlavu, bylo by to na plný počet.
Na některé filmy se recenze prostě píší dobře, viď? 🙂
Bettany poslední dobou zjevně trénuje na perk expedice exkrementů, protože ho tenhle béčkovej hnůj živí – a to v poměru tří (a více) hovadin na jeden kvalitní film se slušnou rolí (poslední byla asi Hra o smrti) – což moc lesku a pozlátka do osobního portfolia nepřidá – asi si moc vybírat nemůže.
Když jsem onehdá prvně spatřil titulek, na chvíli jsem zalekl, že jde o Ennisova Preachera…
Faktem ale budiž, že jsem se u toho úplně nenudil.
Borisi, psát texty v duchu “je to béčko, je to nelogický, je to opsaný, je to rádoby drsný”… je hrozně snadný, a být tebou, přenechal bych to méně talentovaným filmovým publicistů. Ty máš určitě na víc než takhle snadno získat převahu nad filmem. Už jen proto, že na Kazateli pracovalo desítky velice schopných a talentovaných lidí, je lepší vůči němu pěstovat přece jen větší citlivost.
Hmm. Taková normální recenze. Zdá se mi jako by Boris trpěl nějakým recenzentským ekivalentem managerského syndromu vyhoření (a nebo si našel holku [doufám teda že ne moji Trnku!]). Už nepíše ani těžce dobré, ani těžce špatné recenze. Už nepíše skoro vůbec…a když tak recenzi na Bčkový film, nebo knihy co mě nezajímají.Zdá se jako by naplnil svoji existenci potřísněním všech dostupných českých periodik svými extrakty a zamáváním většině z nich (Ikarii, F&SF) na cestě do křemíkového nebe. Borisi vzchop se, s úbytkem tvého nadšení přicházím o svůj fetiš.
Vyhoření
Alexi: co bych pro tebe, svého nejvěrnějšího, neudělal! Mrkni občas na Techno.cz, Knihožrout.cz, iabc.cz, iliteratura.cz, Tvaru a drž palce XB-1 a Pevnosti.
Ta recenze se mi – narozdíl od filmu – líbí.
Na film jsem se podívala, ačkoli mi bylo jasné, že budu zklamána. Vlastně jsem obětovala čas jen kvůli K. Urbanovi, který se mi v roli upíra vážně líbil. Jen se mi zdá, že nedostal tolik místa, kolik by si zasloužil. Ruku na srdce, **téměř** všichni herci hráli v mnohem lepších filmech a tady jsem nad tou nelogikou a jednotvárností skoro brečela. Ale našla se i taková situace, která mě absurdností dostala pod křeslo kvůli záchvatu smíchu.
(A ten konec mě naštval.) 😛