Nové hvězdy, nové hlasy… #1

Ať už je důvodem jejich originalita, svěžest, nápaditost – ne to nejsou synonyma – nebo styl, jazyk, charakterizace postav či jen prostá schopnost zaujmout běžnými prostředky, někdy však o to silněji. Každý spisovatel může být výjimečným hlasem, zvláštním a ve své neopakovatelnosti nezapomenutelným. Kterýkoli autor se může stát jedinečným, i kdyby takovým byl pouze pro vás, byť jen pro jednoho jediného čtenáře. Je třeba o nich mluvit, tedy poslouchejte…

 * * *

Vezmeme to hezky popořadě, takže tím prvním, o kom si povíme, je Daniel Abraham (www.danielabraham.com). Publikuje od roku 1996, ale větší pozornosti se mu dostalo až v několika posledních letech, především díky románu
A Shadow in Summer (Letní stín). V lehce orientálním duchu, dnes čím dál populárnějším u mnoha autorů fantasy žánru, sledujeme příběh z městského státu Saraykeht, který je střediskem osvícené kultury, obchodu a civilizace. Jeho moc je postavena na k životu přivolaných a spoutaných „přízracích“. Ti jsou za různým účelem ovládáni takzvanými Heshai, zčásti básníky, zčásti čaroději. Heshai jsou klíčem k ovládnutí města, což si uvědomuje i rozpínající se Galtská říše. A tak připraví přísně tajný plán k jejich odstranění. Jenže tenhle záměr je ohrožen Otahem, nijak významným nádeníkem, který se jako najatý tělesný strážce náhodou vše dozví. Je teď jedinou nadějí pro přežití města a zároveň i jedinou překážkou, která stojí v cestě nepříteli. A ten si rozhodně nedělá starosti s použitím jakýchkoli prostředků vedoucích k vytouženému cíli.

Abraham je autor, který vám v záplavě fantastických motivů nabídne především hluboce lidský příběh, jednoduše umí čtenáře donutit k tomu, aby s hrdinou prožil vše naplno. O tom, jestli vám jeho styl vyhovuje, se můžete ostatně přesvědčit v nedávno vydané povídce Flat Diane (Placatá Diana – F&SF CZ 4/2006). Zbývá ještě doplnit, že Letní stín je úvodním svazkem nadějně odstartované tetralogie.

* * *

V poslední době se v americké fantastice objevilo hned několik pozoruhodných nových hlasů. Theodora Gossová, například, se vynořila docela nedávno a hned zaujala vytříbeným stylem a citem pro příběh. Tim Pratt se možná věnuje žánrově až příliš proměnlivé próze, přesto jsou jeho vize inspirující. Z dalších nových hlasů uvedu Chrise Rowea, Roberta Wexlera, Jennu Reeseovou a mohl bych pokračovat, spoustu z nich jsem měl tu čest publikovat v sérii antologií Polyphony.
– Jay Lake

* * *

Elizabeth Bearová (www.elizabethbear.com) publikuje od roku 2003 a jako nadějný nováček si nedávno vysloužila Cenu Johna W. Campbella a k tomu i cenu Locus za románový debut. Tu obdržela dosti nezvykle rovnou za celou trilogii – Hammered (Ukovaná), Scardown (Zjizvená) a Worldwired (Připojená). Spojené státy v ní ztratily vůdčí úlohu stiženy křesťansko-fundamentalistickým režimem. Jejich postavení převzala Čína spolu s Kanadou. Klimatické změny devastují části planety, v ulicích vládne chaos a násilí, internet ovládají umělé inteligence, existují virtuální rekonstrukce slavných osobností, chirurgičtí nanoboti atd.

Hrdinkou příběhu je válečná veteránka Jenny Casey. Její tělo se v důsledku minulých bojů pomalu rozpadá a v její duši vládne nenávist k vládním složkám. Bydlí v drsné pouliční společnosti uprostřed zločinecké spodiny. Ale je také nositelkou zvláštních neurálních úprav, které ji předurčují k tomu, aby se stala pilotem na Marsu objevené mimozemské lodi s neporušeným mezihvězdným pohonem. A vláda se opět nehodlá ptát, zda s tímto úkolem souhlasí. Bearová je dostatečně úderná a inovativní, ačkoli ještě vykazuje drobné rezervy. Rozhodně se nelze divit záplavě uznání, protože její nástup byl razantní a konkurenci převálcovala kvalitou, kvantitou i atraktivitou svých prací. Debut si u nás odbyla na stránkách sherlockovské antologie Stíny nad Baker Street, ale to je jen nádech před příchodem výše zmíněné trilogie.

* * *

Skotský autor Alan Campbell (www.alanmcampbell.co.uk) si na chleba vydělával jako vývojář počítačových her. Má podíl například na sérii Grand Theft Auto a to se mu musí rozhodně připsat k dobru. Pak se mu ale do mysli zaryla úvodní věta druhé kapitoly románu Scar Night (Zjizvená noc). Ta věta se stala zárodkem celé knihy, doplněná představou města zavěšeného nad zdánlivě bezednou propastí (což má být v podstatě jednoduchá metafora života samotného).

Úvodní díl temné městské fantasy trilogie sebou přinesl vizuálně působivou atmosféru (zde se možná projevila autorova herní zkušenost), jednoduchý styl (narozdíl od Chiny Miévilla či Hala Duncana) a srovnání s díly Neila Gaimana (ačkoli autor sám se odkazuje spíše na vliv M. J. Harrisona a Mervyna Peaka). Podle pověstí obývá hlubiny propasti pod městem všemi obávaný bůh Ulcis a jeho armáda duchů. Pustiny kolem jsou pak osídlené nepřátelskými Heshetty, proti nimž metropoli brání letka vzducholodí. Uprostřed města se tyčí Chrám a v jedné z jeho rozpadajících se věží žije anděl Dill, potomek dlouhého a kdysi mocného rodu, dnes však stěží schopný vládnout svému po předcích zděděnému meči. Jeho život je pečlivě sledován presbyterem a vládcem Chrámu a i přes zdánlivou slabost a bezúčelnost je právě on předurčen k osudové cestě do propasti, k záchraně města před úklady vychytralého zrádce.

Temná gaimanovská atmosféra možná nesedne každému a román sám nese stopy jisté nezkušenosti, jenže o to víc působí osvěžujícím dojmem a jen potvrzuje nástup nové, rozhodně pozoruhodné generace skotských bardů. Pokračování s sebou přinese vykročení zpoza bran města do okolního světa a s tím přirozeně i nové postavy, které ho obývají. Bude to rozhodně zkouška ohněm pro nového autora, jenž musí potvrdit svou zručnost.

* * *

I věčnosti časem vymírají, hroutí se vlastní tíhou. Sklo teče z mnohobarevných oken, lije se dolů a mísí se s písky, které podmílají kraje těch zásvětí. Duše dřepí na nekončících hostinách sklouzlé do opilého snění, ozvěny ozvěn smíchu a písní se odrážejí od kamenných stěn; a od kamenných stolů a kamenných duší a kamenných bohů; nakonec však i ty ozvěny odezní.
– Hal Duncan: Věž z kostí rána

* * *

Něco podobného by se dalo samozřejmě říct i o dalším představiteli současné skotské fantastiky. A tím je Hal Duncan (www.halduncan.com), autor bouřlivě přijaté série The Book of All Hours (Kniha všech hodin): Vellum (Velín, event. Pergamen) a Ink (Inkoust), v níž upoutal především netradičním zobrazením věčného boje krutých sil nadpřirozena. Lidstvo čelí v roce 2017 příchodu konce světa a naději vidí pouze v úniku do rozsáhlé říše Velín. Mezi silami Nebes a Pekla se rozpoutává bezohledný boj, v němž jsou lidé pouhými diváky, zcela nepodstatnou položkou, protože zde nejde o boj mezi dobrem a zlem, vždyť obě mocnosti od sebe v tomto směru lze rozlišit jen stěží. Na řadě je bezohlednost a touha po přežití, jen ve vzácných případech se jednotlivci dokáží chovat ve prospěch lidstva jako celku, obětovat vlastní život či duši beze stínu sobectví.

Dílo se soustředí spíše na formu než na děj, velmi důležitou složkou je tu jazyk samotný, ale přesto, či snad právě proto jde o skvělé čtení, které nikoho nenechá klidným, klade totiž mnoho zajímavých otázek. Nemusíte se bát, tohle není žádný náboženský či moralizující text, Kniha všech hodin je mnohem víc než to. Duncan je stylistou až do morku kostí, občas jakoby překračuje práh příčetnosti, ale stále si dokáže udržet čtenářovu pozornost. Do jeho textu se pozvolna propadáte, táhne vás to hlouběji a hlouběji, až se ocitnete ve světě podivných vizí, které vás doslova pohltí a očarují.

Poprvé se s autorem v českém překladu setkáte v povídce The Tower of Morning´s Bones (Věž z kostí rána – v originále dosud nepublikováno) v antologii Trochu divné kusy 2. Povídka díky své čiré a nezřízené radosti nad volností textu celou knihu přirozeným způsobem uzavírá, ačkoli ve srovnání s ní je výše zmíněný dvoudílný román čtenářsky o poznání přístupnější.

* * *

Romány Daniela Abrahama, Elizabeth Bearové a Hala Duncana se u nás objeví díky nakladatelství Laser-books, Alana Campbella budeme mít možnost poznat v péči nakladatelství Polaris. V příštím díle našeho nového seriálu se nám představí Jay Lake, Scott Lynch, David Marusek a Sarah Monetteová.

Tento článek věnuji památce Jacka Williamsona, jenž byl posledním z titánů a nedávno padl pod tíhou věků.