Nominace na Ceny Akademie SFFH za rok 2011

Překvapuje mě, že chybí v nominace Erikson.

Á nová diskuse k akademii. To si počtu 🙂

Zvláště pohled na sekce Nejlepší povídka a Nejlepší původní čes. nebo slov. kniha je smutný. Povětšinou řezničiny proložené tu a tam rádoby vtipnými hláškami.

to Kulagin
Taky mi z toho bylo smutno. Víc to asi nemá cenu řešit a řešit nebudu…

Kulhánek
Dvojitá nominace Kulhánka mi opravdu přijde ujetá. Ta kniha není výjimečná ničím jiným, než že se na ni čekalo tak dlouho.

výsledky
Osobně bych tam samozřejmě rád viděl víc Strak, ale jinak mi to letos připadá docela snesitelné… 🙂

Kulaginovi: Jak vyzrálé literární názory…
A co má tedy nějakou hodnotu?

to: Michael Bronec, Schramm
Michael Bronec: Třeba právě Dívka na klíček.

Schramm: Zmáknuté reálie… a co z toho? Stejně slouží jen jako kulisy k tomu vraždění. To si můžu radši přečíst Waltariho.

(Já si můžu jít přečíst zase Tolkiena, ale dost bych se ochudil, kdybych to dělal celý život stále dokola.)

Osobně mám dojem, že česká fantastika prožívá právě svůj Zlatý věk a vycházejí fakt zajímavá díla…

Schrammovi
A to ani nemluvíš o tom, jakou řezničinu představují třeba staré ságy!

Že by Geatové, Vikingové, Seveřané a další nebyli dost intelektuálně na výši…? :))

to: Schramm
To je velký omyl. Myslím, že jsi Návrat krále nepochopil. A jistě, každý ať si čte svoje.

To Kulagin
Ten smajlík tam není náhodou 😉

Já myslím, že tam je málo Lince 🙂

(alespoň nějakou cenu za samochválu by mohl dostat, ne? 😉 )

to: Michael Bronec, M. Stručovský
Michael Bronec: Splést se při psaní nějakého slova může každý, jak ostatně dokazuje tvůj poslední příspěvek :-))) Béowulf – včelí vlk ve smyslu vrah včel – medvěd.

M. Stručovský: Smiř se s tím, že každý nesdílí tvé pubertální nadšení pro Procházku, Červeňáka, Kulhánka a spol..

Teda, že se diskuze pod jakýmkoli článkem o Cenách akademie dříve či později zvrhne ve výměnu názorů na to, kdo je větší pitomec, to už jsem si zvykla, ale letos to sjelo do škarpy hned od začátku…

To Martin Stručovský: Stačí si projet diskuze pod několika články z poslední doby a zjistíte, že s tím hrabáním nejste až tak mimo:) Zajímavé je, že podobnou entitu jako je Kulagin jsem nedávno našla na stránkách jedné knihy – Murder on the Nile. Mr. Ferguson, že ano? Řečičky o úpadku civilizace, “levicově intelektuální” rétorika, hlasitá ramena proti zavedeným autoritám a veškerý žádný vlastní názor.

Passa: Bane, většinou se to zvrhne do roviny že celá akademie je naprd, k čemuž zatím nedošlo (a nechci to přivolávat)…

to: M. Stručovský, Elinor, Passa
M. Stručovský: Puberta nemusí být vždy záležitost věku. K tomu ostatnímu – že má někdo kromě psaní ještě jiné zaměstnání přece neznamená, že nemůže dobře psát.

Elinor: Nějak mě nikdo nenapadá, co tebe? Proč je to vlastně rozděleno na cizí a domácí? Kniha jako kniha, ne?

Passa: ???

2 Kulagin:
Rozděleno je to především proto, že domácí tvorba je celkově někde jinde než ta zahraniční – už kvůli podmínkám, atp. 🙂 Navíc domácí shrnuje tvorbu daného roku, zahraniční, co vyšlo v překladu.

ad. nemůže dobře psát – možná to chce definovat, co znamená pro vás “dobře psát”.

Pro mě osobně je 5 “TOP českých knih za rok 2011”:
**Ďáblova pevnost** (tu řezničinu tam nevidím víc než třeba Sienkiewiczovi nebo Jiráskovi, a právě ta skládanka historických faktů mi přijde okouzlující)
**Prsten od vévodkyně** (KKK jsou mimořádný počin, tohle je z podstaty dosti kontroverzní námět a autor si s ním poradil se ctí)
**Druhý krok nikam** (postmoderna, drsná postmoderna)
**Tristanská občanská válka** (můj zcela subjektivní pohled na věc)
**Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války** (až remarquovsky nastřelená věc o tom, že válka je sviň a nepřítele si ten dobrý vypěstovává sám)

————————-
uvidíme, co se urodí letos, momentálně už ale mám dva kandidáty (Bandžuchovo Ve službách republiky, které by asi označení “řezničina” podle vaší logiky neunikly, a Písně větru od Sierry Dawn)

Zahraniční vs. domácí
Mě to oddělení domácí a zahraniční tvorby přijde docela logické. Už proto, že součástí hodnocení zahraniční knihy je (nebo by mělo být?) i hodnocení překladu v rámci celkového dojmu z knihy. Druhá věc pak je, že k překladu dochází tu s větším, tu s menším odstupem, takže by bylo divné (podle mého) v roce 2011 nominovat dejme tomu knihu z roku 2008, ne-li starší. A nominovat originály, které sice loni vyšly, ale tady je málokdo zná? To je taky mimo si myslím.
A k těm odlišným podmínkám domácích autorů. Něco na tom je. Už s ohledem na velikost trhu. Nevím přesně, kolik a jestli vůbec našich spisovatelů žánru se tím živí, ale myslím si, že je trochu rozdíl, jestli si to člověk sepisuje po večerech (další případ je, že se tím sice sice, ale o to víc vlastně musí psát, takže si nemůže dovolit se s textem babrat třeba jako Tolkien nebo Martin :-)) nebo zda je s ohledem na svou prodejnost na celosvětovém trhu na volné noze a k odevzdání další knihy ho zas až tak nic nenutí. Sám si nejsem jist, jestli je tohle nutně nějaké omluva pro kvalitativní rozdíl, ale je to myslím fakt, který tu prostě je.

Pro Kulagina: Možná jsem to přehlédl a pak se omlouvám, ale jaká čsl. kniha by tedy v té nominaci měla být místě těch stávajících? Protože já si vážně myslím, že se tam dostaly hodně výrazné tituly (viz srovnání např. s bilancí loňského roku v Pevnosti). Snad s výjimkou toho Kulhánka, který podle mě už žije jen z minulosti, protože Vyhlídka podle mě skutečně není žádnej zázrak ani v rámci svého žánru. V rámci zábavné akční oddechovky bych tak osobně raději viděl Medkova Dobrodruha – už proto, že má výraznou přidanou hodnotu v backgroundu podobně jako Červenák. Nebo to byl obecně povzdech nad tím jak česká literatura stojí za prd? 🙂

hm
Jen k pár drobnostem: Tolkien, pokud vím, byl vysokoškolský a především vysokoškolsky aktivní profesor, takže nikoliv spisovatel z povolání. Obecně je blbost tvrdit, že když mají někteří autoři ještě zaměstnání, tak nemohou psát tak dobře… to ovlivní jen rychlost, nikoliv kvalitu. Ano, kvůli stavu trhu a nutnosti zaměstnání, si třeba od od našich domácích přečteme méně věcí, ale ne méně kvalitních než od zahraničních.
Ke Kulaginovi, který nevidí přidanou hodnotu v Červenákově Báthorym (ale ve Střepech, které mám mimochodem rád, ano), jen tolik: smutný příběh.
Jinak nominace nenominace Leonarda Medka – škoda no, ale asi je to v tom, kdy vyěšel, já ho dočetl třeba poměrně nedávno.

Škoda
Je škoda, že se do nominace místo Kulhánka nedostal spíš Medek, o produkci JWP lze vést spory a zatracování Červenáka Kulaginem je zcela mimo mísu. Historická “přidaná hodnota” je v tomto případě asi důležitější, než samotný příběh (nehledě na to, že realita byla daleko krvavější, než nám “bátoryáda” předkládá). Navíc čistě intelektuální žvásty jsou v zásadě neprodejné, takže si holt Kulagin bude muset jejich vydání financovat sám….

2 Kulagin:
Proč? – protože má česká fantastika nějakou vlastní výroční cenu, krom té kontroverzní akademie? Ne. Zahraniční mají, a to, co u nás vychází a oceňuje se i v rámci akademie, jsou povětšinou věci, jež prošly předvýběrem v podobě čtenářského úspěchu a velmi dobrých umístění v rámci cen.

No, postmoderna je v mnoha ohledech jako Borgové – dojde si k něčemu z ostatních žánrů a prohlásí: “Budete asimilováni!”
A ano, u Procházky je právě projevem postmoderny specifičnost (lze číst i – ujetost), jak v některých povídkách a knihách pracuje s brakem a s jeho esencemi. Na jedné straně se všem těm stereotypům vysmívá, degraduje jim a ukazuje jim prostředníček, na tu druhou jim ale vášnivě vyznává lásku. A když se k tomu připočte jeho spisovatelská póza antiintelektuála, již prezentuje krom diskuzí i prostřednictvím volby literárních prostředků… 🙂
S Písněmi větru je to složitější. Ta dvojjazyčnost vytváří velmi specifickou poetiku a atmosféru, hodně důležitá je hravost a to, co bych nejlépe vyjádřila jako “uměleckost”. Písně větru mají podle mě potenciál buď čtenáře absolutně nadchnout, nebo budou působit jako “totální mindfuck”. 🙂 Ale rozhodně je to knížka jedinečná prací s příběhem a naprosto mimo průměr (a předpokládám, že tím pádem i zájem čtenáře oddechovek).

U Ve službách republiky zatraceně záleží na tom, co je pro vás “řezničina”. Přiznám se, že v tom absolutně nemám jasno – protože jestli Červenák ano (i když – četl jste něco ze série o Báthorym? Protože posun od Rogana a jeho kousků je OBROVSKÝ) a Šlechta ne…
(Pokud ale vycházíte u Červenáka z nebáthoryovských zkušeností, tak tam něco jako logiku vidím, byť já osobně bych kategorii “řezničina” pojímala jinak.)

Pocit úžasu je dosti subjektivní kategorie, u Šlechty ho nemívám, u série Kapitán Báthory se dostavuje od první stránky prvního dílu. 😀 Kvůli práci s jazykem a prostředím, nastudováním mentality, celkové rozvíjení a odvíjení příběhu… Šlechta mě “jen a pouze baví”.
Jinak pokud jde o to podrobné nastudování reálií, někteří v tom tu přidanou hodnotu vidí a zatraceně velkou. Nevím, jak jste na tom s četbou historických románů, ale většina (tak 96%, z mojí zkušenosti – historie je moje velká láska, takže čtení tohoto žánru beru jako opakované záchvaty masochismu) z nich právě na tomhle vyhoří.
Mám pocit, že autoři se buď omezují na studium materiálů na úrovni v lepším případě středoškolské učebnice dějepisu, případně spoléhají na dojmologii, nebo – v těch nejméně závažných případech – si nastudují reálie a hodí do toho moderní mentalitu a stereotypy. Paradoxně autoři historických fantasy dělají podobný bordel na menším levelu, a navíc jim kolem toho lítá jistý stereotyp o fantastičnosti a možnost se vykecávat na alternativní realitu, kterou ale většina nevyužívá a raději poctivě studuje prameny a holduje (snesitelnému pseudo)realismu.
U Červenáka se tak v ranných pracích akorát setkávám s Conanovým syndromem, a ten postupně (k nelibosti mnoha jeho čtenářů a nadšení mnoha jiných) mizí a v Báthorym takřka není (osobně bych řekla – už není, ale pár věcí by mohlo být bráno jako hodno polemiky, zda se tam náhodou neprojevují zbytky).

to: Střelec, standa.e, Elinor
Střelec: Takže Šlechta a Reed píší podle tebe intelektuální žvásty? Tos mě teda pobavil 🙂

standa.e: Velmi dobré otázky, nad kterými bychom se měli všichni zamyslet.

Elinor: Já tam toho Conana prostě vidím pořád.

to sicco
Tak sqamozřejmě, že špičkový autor dokáže zaujmout inťouše i pistolníky. Otázkou je, zda “dobrá akce” vyžaduje detailní popisy praskajících lebečních švů a rotační kulomety (nebo alespoň sekačku na trávu ;-)). S jistou dávkou tolerance by se za akční daly označit i Mluvčí za mrtvé, Měsíční prach, Umírat v nitru, Temný obraz, Solaris, Setkání s Rámou… 😉 Jenže to abychom pak my všichni nebyli náhle akční hrdinové.
(A zkusme se oprostit od osobních preferencí!) Osobně třeba nedokáži souhlasit s Neffovým (?) tvrzením, že správná dobrodružná kniha potřebuje záporáky (nedej bože ultimativní bossy a finále ;-)). Vždy mi to přišlo spíš autorsky a čtenářsky jednodušší řešení, protože pro ty echt záporáky máme prostě snad vrozenou slabost.

A podle mě to zdaleka neplatí u všech. Třeba takový Šlechta podle mě ect-zaporáky nemá.

Elinor nemluví pravdu (a neví, jak se píše “raný”)
https://fantasyplanet.cz/clanek/treti-aeronautilus-pro-fp

To Joker
A ta chuť taky už není co bejvala, žejo? Bacha na licencovanou výrobu z Polska 🙂