Neon Genesis Evangelion (anime, manga)

Obdivovaný i zatracovaný Neon Genesis Evangelion (zkráceně NGE) patří mezi klasická anime a přestože od jeho vzniku uplynulo už téměř čtrnáct let, stále se těší přízni diváků, o čemž svědčí jak remake v podobě tetralogie filmů Rebuild of Evangelion, jehož druhý díl právě vychází v Japonsku, tak plánovaný hraný film. A pokud vám jména Rei, Shinji nebo Asuka nic moc neříkají, tato recenze se to pokusí změnit. Začneme žánrem.

Neon Genesis Evangelion není snadné jednoznačně zařadit do konkrétního žánru, protože obsahuje prvky post-apokalyptického sci-fi, mecha a psychologického dramatu. Už z této kombinace je jasné, že Evangelion není nekonečný odpočinkový seriál, jako třeba Bleach, daleko více se podobá třeba Ghost in the Shell: Stand Alone Complex, tedy co se týká hloubky děje. Propracovaností hlavních postav totiž překonává naprostou většinu anime seriálů rozdílem třídy, což se projevuje především v poslední třetině seriálu (a nejvíce v posledních dvou dílech), kde se tempo vyprávění příběhu zpomalí a z akční roviny se definitivně přesune do vyprávění hlavních postav, v posledních dílech dokonce rovnou do jejich hlavy.

Jak manga, tak anime začínají v roce 2015 v okamžiku, kdy čtrnáctiletý Shinji Ikari přijíždí do Tokya 3 na pozvání svého otce Genda. Město je ovšem evakuováno, protože se k němu blíží anděl – obrovská nestvůra, která se ani náznakem nepodobá těm křídlatým z Bible. A protože všechny pokusy armády anděla zastavit konvenčními zbraněmi se ukázaly jako marné, dojde k aktivaci N2 miny (1) a část krajiny i s andělem se změní na okrouhlý kráter. Tedy, všechno kromě anděla samotného, který dokázal – byť poškozen – výbuch přežít a zatímco regeneruje, lidstvu zůstala jediná zbraň schopná porazit anděla – Evangelion, obří bojový robot. A protože jediná trénovaná pilotka Rei Ayanami je po předchozím boji s andělem těžce zraněná, do kokpitu usedá právě dorazivší Shinji a pokouší se o nemožné. Nečekejte však pohodovou selanku ve stylu amerických filmů o tom, jak se z podceňovaného outsidera stane hrdina, který spasí svět levou zadní a ještě přitom stihne sbalit holku svých snů a urovnat vztahy se svým otcem. Nejsme v USA, ale v Japonsku, Evangelion vytvořil Hideaki Anno v době hlubokých depresí a se svými hrdiny se rozhodně nemazlí. Stejně jako Shinji v kokpitu je i divák postaven před hotovou věc a je jen na něm, jak se s nastalou situací vyrovná a jak ji – pokud vůbec – pochopí. Tento začátek (2) divákům umožní identifikovat se s hlavním hrdinou a hlavně je poměrně přirozeně vtáhne do světa blízké, nepříliš radostné budoucnosti. A ačkoli hlavními hrdiny NGE jsou děti, příběh rozhodně není určený dětem. Žádného Harryho Pottera nečekejte.

Porážka prvního anděla se ukáže být jen zahřívacím kolem, objevují se další a Shinji, Rei i nově příchozí pilotka Asuka mají plné ruce práce s jejich likvidací. Každý anděl je unikátní a k jeho poražení musí být vytvořena odlišná strategie. Neon Genesis Evangelion však není orientován pouze na boj – děj je poměrně komplikovaný, protože kromě boje s anděly a vývojem nových Evangelionů se lidstvo, zastupované agenturou NERV (3), pokouší dosáhnout Instrumentality, což je víceméně návrat lidstva na počátek evoluce. Jak vypadá Instrumentalita v praxi a jestli jí lidstvo vůbec dosáhne, to už budete muset zjistit sami. Není ovšem od věci zmínit v této souvislosti Píseň pro Lyu od spisovatele G. R. R. Martina, která se svým pojetím podobá právě NGE, nebo povídku Konec dětství od A. C. Clarka, jež se také zabývá lidskou instrumentalitou.

Děj mangy i anime se postupně komplikuje, minulost se projasňuje a příběh je stále temnější. Zatímco na začátku se přece jen objevilo pár odlehčujících momentů a několik superzdeformovaných scén (4), směrem ke konci hasne všechna naděje a výrazně přibývá depresivních momentů. Poslední dva díly seriálu se vymykají všemu, co jsem kdy viděl – pominu-li filmy D. Lynche – a jejich podobu ovlivnil nedostatek finančních prostředků. Díky tlaku (abych nenapsal rovnou nesouhlasnému řevu) fanoušků byl posléze natočen End of Evangelion, který ovšem nepředstavuje alternativní konec, ale vypráví stejný příběh z jiné perspektivy a hlavně srozumitelnější formou (nic proti dětským čmáranicím) a je tak v dokonalém souladu s původním seriálem.
Narozdíl od anime manga nemá definitivní konec – dosud bylo vydáno jedenáct z plánovaných dvanácti dílů – což souvisí právě s dnešní remake tetralogií, která má obsahovat nový konec. Dvanáctý díl má začít vycházet v červenci tohoto roku a je otázkou času, kdy se dočkáme alespoň anglického vydání (5). Nicméně děj mangy a anime je prakticky totožný a osobně bych doporučoval napřed sáhnout po anime a teprve poté si přečíst mangu, která je sice detailnější, ale co se týká zachycení akce a možná i celkové atmosféry, je anime (pochopitelně) lepší.

Tím jsem plynule přešel k nejčastěji vytýkanému nedostatku celého Evangelionu. Nejsou jím peníze (jinak by nevznikl film End of Evangelion a už vůbec ne dnešní remake), ale naprosto nejednoznačná interpretace i klíčových momentů seriálu. Řadu věcí se divák prostě nedozví ani z následných rozhovorů se samotným Hideaki Annem. Kde se vzalo Longinovo kopí? Co znamená zkratka LCL? Co přesně se skrývá za Dummy plug systémem? Nutno dodat, že některá vysvětlení opravdu působí dojmem zpětné racionalizace ve stylu „Teď tam něco hodíme, pokud se nás na to někdo později zeptá, tak to nějak zdůvodníme, hlavně to musí vypadat dobře a sofistikovaně.“ Neon Genesis Evangelion bych nedoporučil těm, kteří musí mít ve filmu vysvětleno úplně vše a nebaví je hledat skryté symboly – tedy za předpokladu, že tam nějaké jsou (6) – protože narážek na psychoanalýzu S. Freuda, křesťanství a judaismus je NGE plné. Zastoupeny jsou ale i klasické anime symboly, a to především v postavách a v jejich jménech. Anno totiž pojmenoval všechny hlavní i vedlejší postavy podle jmen lodí japonského námořnictva z druhé světové války (7).

Hlavními postavami NGE jsou čtrnáctileté děti Shinji Ikari, Rei Ayanami a Asuka Langley Sohryu. Všechny ostatní postavy jsou vedlejší. Tato trojice hlavních hrdinů je zároveň personifikací tří freudovských typů: ego, id, superego. Určitě poznáte, kdo je kdo. Hlavním hrdinou by měl být Shinji Ikari, z jehož perspektivy je příběh vyprávěn, ale Shinji je bojácný, zakřiknutý introvert, což příliš hrdinsky nepůsobí. Většina diváků jím pohrdá (8), jenže toto pohrdání pramení z nedostatku empatie a z nepochopení hlavního hrdiny. Představte si, že jste ve třech letech svědky smrti vlastní matky, poté vás otec strčí na výchovu cizím lidem a po jedenácti letech si vzpomene, že existujete a posadí vás do stroje, který neumíte řídit, s tím, že máte bojovat s nezničitelnou nestvůrou. Jak byste se asi cítili? Shinji má řadu citových traumat (ježkovo dilema, dle zlých jazyků i oidipův komplex) a v některých okamžicích se mění na uzlíček nervů, přesto dokáže v rozhodujících situacích překonat vlastní strach a vyhrát. Nebo to alespoň zkusit.
Úplným opakem Shinjiho je Asuka – drzá, nesnesitelná, sebestředná, přesvědčená o vlastní nadřazenosti. Její červené vlasy naznačují živou, extrovertní, soutěživou postavu. Asuka neumí prohrávat a ze svých nezdarů obviňuje své okolí, především Shinjiho. Ačkoli je jí teprve čtrnáct, má dokončenou (blíže neurčenou) německou vysokou školu a dokáže nejlépe bojovat s anděly.
Rei Ayanami, poslední hlavní hrdinka, je chodící záhada. Nemluvná, stoicky klidná, strojově chladná (je jí lhostejná i vlastní smrt), modrovlasá Rei nedává najevo žádné emoce (9). V seriálu je jí věnován nejmenší prostor, přesto na konci (především ve filmu End of Evangelion) sehraje zásadní roli.
Ani vedlejší postavy nejsou ploché, každá má vlastní motivaci, která ovlivňuje její chování, ačkoli ani zde se nevyhnete určitým klišé: Keel Lorenz je typický anime záporák, Maya Ibuki zase prototyp maidky.

Co se týká stylu, tak Evangelion od ostatních anime rozlišíte na první pohled díky realistickým proporcím a obličeji (především očím). Animace i kresba odpovídá době svého vzniku – neurazí, ale ani příliš neuchvátí – což má změnit právě natáčený remake, který sice zachovává typický vzhled postav, ale jinak už odpovídá standardu, na jaký jsem zvyklý třeba právě z Ghost in the Shell: SAC. Akční scény se povedly, okolí je prokreslené jak v anime, tak v manze. Kromě akčních scén je zvláště v anime kladen velký důraz na detail – řada záběrů na opuštěné ulice, výhled z okna, na pracovní stůl – přičemž tyto záběry jsou doplňovány hudbou nebo dialogy a ukazují detaily ze života postav, o kterých se jinak nedozvíte. Jedním z pomyslných vrcholů je „báseň Rei Ayanami“ v epizodě 14 (10). K dokonalosti pak NGE dovádí dobře zvolený soundtrack. Pokud pominu opening „Zankoku na tenshi no teize“, který mě příliš neuchvátil, tak tu máme víceméně instrumentální skladby, občas doplněné zpěvem beze slov, jako je depresivní „Bordeline case“, „Splitting of the breast“, „Mother is the first other“ a především vynikající skladba „Hajimari e no Touhi“, která mrazí. Krizové scény dobře doplňuje „Harbringer of Tragedy“, „Rei III“ a „Pleasure principle“. Naproti tomu „Asuka Strikes“ se svým country nádechem je opravdu utrpení. Nebyli by to Japonci, aby nepoužili aspoň jednu klasiku: tou je „Air“ od J. S. Bacha a skladba zazní v závěrečné bojové scéně End of Evangelion.

Kromě původního NGE vznikly ještě dvě mangy (a nespočet fanfikcí), které se zabývají alternativním světem, v němž neproběhla Instrumentalita nebo některá jiná klíčová událost. Těmi oficiálními je Shinji Ikari Raising Project a Girlfriend of Steel, které ukazují v seriálu jen lehce (jedna krátká scéna) naznačený normální život postav NGE, kdyby nedošlo k návratu andělů. Charaktery postav jsou pochopitelně pozměněny – Rei není takový asociál, Asuka a Shinji spolu vychází lépe atd. Neoficiální projekty většinou nestojí za zmínku, navíc řada z nich končí jako hentai – což je prokletí snad každého úspěšného anime seriálu. Na NGE je nabalený rozsáhlý merchandising – videohrami počínaje a přívěšky na klíče konče. V plánu je i vytvoření hraného filmu (někdy se hovoří i o trilogii), ale datum jeho vzniku si nikdo netroufá odhadnout, nejzazší termín je rok 2014 (stylově by to mohl být rok 2015). Zájem o natočení Evangelionu byl posílen úspěchem Transformers, což je paradoxní, protože oba filmy mají odlišnou cílovou skupinu, kterou spojuje maximálně mecha subžánr (a upřímně řečeno, hraný Transformers je brak).

Co říci závěrem? Neon Genesis Evangelion je klasika, jejíž sledování není ztracený čas. Nebudete se u něj nudit, namísto odpovědí se vám dostane řady nových otázek a závisí tak jen na vás, co si z anime a filmu odnesete. Tetralogie Rebuild of Evangelion je důstojným pokusem dotáhnout původní kultovní anime do konce s odpovídajícím rozpočtem. Pokud jste už viděli původní seriál, remake obsahuje nové scény, pozměněný vzhled a schopnosti některých andělů i řadu dalších detailů, které si vychutnáte díky předchozím znalostem. A pokud jste NGE ještě neviděli, nyní máte ideální příležitost to napravit.

1) N2 v názvu znamená NeNukleární. Jde o stejně ničivou zbraň, jakou je atomová bomba, vyjma radiace. Mimochodem, už dnes existují konvenční bomby srovnatelné svou silou s atomovou bombou. Jde o „palivové bomby“ a ve výzbroji je má jak Rusko, tak USA.
2) Začátek ve stylu „hodíme čtenáře po hlavě do děje, ať se v tom plácá jak chce“ mi vyhovuje a zdaleka není jen výsadou anime (typicky třeba v manze Visions of the Escaflowne), ale používá ho třeba i Zelazny (Prokletý Dilvish, Devět princů Amberu) nebo Dick (Ubik) a řada dalších, povětšinou kvalitních autorů.
3) NERV je vládní organizace pod velením Genda Ikariho, úkolovaná SEELE (což je něco jako dozorčí rada nebo vládní komise). Náplní NERVu je boj s anděly, výroba nových Evangelionů a příprava Instrumentality (v originále Human Instrumentality Project). Ve znaku má přepůlený javorový list, doplněný veršem Roberta Browninga „Bůh je ve svém nebi. Se světem je všechno v pořádku.“
4) O tom, co to jsou v anime superzdeformované scény, jsem psal v recenzi na Ghost in the Shell.
5) nejspíš ne před závěrečným dílem Rebuild of Evangelion. Důvody mohou být tři – komerce nebo pomalost překladu. Zatímco úplně první díl mangy vyšel na konci roku 1994, oficiální anglická verze vyšla až v roce 1998. Poslední možností je dosti nepravidelné vydávání mangy prostřednictvím Shonen Ace.
6) Sám Hideaki Anno totiž několikrát prohlásil, že biblické motivy si vypůjčil proto, že znějí dobře. Což nabízí opět dvě možná vysvětlení – kritikové NGE mají pravdu a Anno biblické motivy používá jako lacinou zástěrku jinak povrchního seriálu – nebo se mu povedlo děj upravit podle biblických motivů, takže ve finále se symboly staly životaschopnými, majícími skutečný smysl. Já si myslím, že většina symbolů má smysl a jen malá část jich byla přidána „na efekt“.
7) http://www.evacommentary.org/appendix/character-names.html
8) Toto tvrzení je podložené prolézáním anime diskusních serverů a názory brněnských otaku (vyjma Trpaslíka). Nejoblíbenější postavou NGE je pak Rei Ayanami.
9) Až na výjimky. Rozhodně ale není zcela bez emocí a chápe alespoň ty základní. Modré vlasy v anime symbolizují záhadnost, tajemnost – asi nejvíce je Rei podobná Yuki Nagato z anime Melancholy of Haruhi Suzumiya.
10) http://www.youtube.com/watch?v=d1xpuWM3EdI