V poslední době se na FP rozjelo mnoho diskuzí na téma fantasy a scifi literatury: proč je oblíbený ten autor, a ten druhý ne, rozebrat charakteristiku populárních postav, čeho……
V poslední době se na FP rozjelo mnoho diskuzí na téma fantasy a scifi literatury: proč je oblíbený ten autor, a ten druhý ne, rozebrat charakteristiku populárních postav, čeho se které dílo snaží dosáhnout, jak psát knižní recenze a co vše musí obsahovat, jak moc je důležité hodnocení recenzí a knih, aj. Mnohdy to vypadá, jako bychom hodnotili dílo nositelů Nobelovy ceny za literaturu. Začíná mi připadat, že se mnoho lidí snaží udělat z fantastiky něco, co fantastika není a ani chtít nechce. Je to žánr, který má člověka pobavit (z toho důvodu vznikl) a ne přinášet hluboké myšlenky nebo existencionalistické náměty a podobně. Někdy mne napadá, co by autor na výroky: „ … hrdina je vlastně zprůměryzovány obraz fantasy ideálu a jeho charakter je velmi zajímavý“ řekl on sám. Neřekl by si: „ Jaký průměr!? Je to prostě výjmečné. Proboha, pracoval jem na tom dva roky! A podívejte se, jak se to prodává! A jeho zajímavý charakter? Prostě hajzlík, který myslí jen na sebe! Něco, co sám nejsem.“ Většina autorů fantastické literatury nejsou žádní odborníci v oblasti literární teorie, psychologie či jiné logie. Mají od přírody dar velké fantazie, nebo si to mnozí aspoň myslí, a něco je nutí ty nápady sepsat. A buď jim to někdo vydá nebo ne. Vždy si při tom vzpomenu na doslov Kafkovy Proměny, kdy recenzen píše něco ve smyslu: „Když se na dílo podíváte normálníma očima, je to vlastně obyčejný hrůzostrašný příběh. Když se na to podíváte očima literárního vědce, jde o působivý obraz rozboru lidského společenského úpadku“ . Měli bychom si ale uvědomit, že na fantastiku bychom se měli dívat jen těmi normálníma očima. Jiný pohled by mohl čtenáře i autora možná překvapit. Nebo taky nás zesměšnit. Vemte si třeba velkého Stephena Kinga. Co už v seriózních magazínech vyšlo fundovaných, odborných recenzí, či kladných nebo záporných názorů od lidí s různými tituly. Sám se tomu často podivuje. On sám říká. „ Mám velmi bujnou fantazii a příroda mi do vínku dala schopnost poutavě vyprávět. Nic jiného za tím není, než moje touha strašit lidi“. A o to jde asi u naprosté většiny autorů fantasy, sci-fi a horror.
Další kapitolou jsou dokola omílané hodnocení čtenářů. Osobně to považuji za velmi zavádějící. Když se na články podíváte, tak zjistíte, že pomalu všechny jsou hodnoceny jako vynikající i velmi slabé. To stejné se týká i hodnocení knihy. Kdybych chtěl, tak můžu během 5 minut udělat z jakékoliv knihy naprostý propadák nebo naopak bestseller. Stačí jen dokola klikat na příslušnou kolonku. Přiznám se, že kdyby se hodnocení zrušila, tak by mi to vůbec nevadilo. Dáváte svůj článek i samotnou knihu do rukou kdejakého blba, který ze srandy kliká na co se dá.
Hmmm
Víš, jednou jsem napsal podobnou, dalo by se říci na vlas stejnou, úvahu. Nevydal jsem ji z jednoho důvodu. Na všechna tato slova je se dá najít až příliš mnoho ale. Uvědomme si jednu věc. Co dělá literaturu literaturou? Kdo je jejím základním kamenem? Pro koho je literatura? Pro čtenáře. Čtenář je VŽDY na prvním místě. Ano, jsou autoři jež v psali díla z uměleckých ambic a bylo jim jedno jestli to někdy někdo někde bude číst. Ale lidé to za pár let číst začali a onen člověk se dostal v obecné povědomí a byl za několik desetiletí po své smrti slavný. Stejně tak jsou tu však ti, kteří čteni nebyli a zmizeli v drsném propadlišti dějin. Co tím chci říci? Píšeme o fantasy, hodnotíme ji ze všech možných pohledů, protože je to naše literatura. Je nás, mladých a nás baví bavit se o ní. Že hodnotíme fantasy jako Nobelovu cenu? A co má jako bejt, ptám se? Je méněcenná? Jen proto, že ji odsuzuje nějaký zapšklý, hemeroidy trpící, profesor češtiny na Karlově univerzitě je ona literatura automaticky nehodnotná a nemá cenu vést o ní jakékoliv složitější rozhovory? Že je to jen oddychová četba? Kolik básníků psalo verše o naprosto nesmyslných citech, které byly zprvu čteny jen pro legraci? Podívejte se v minulosti a toto všechno se tvrdilo o různých autorech, které se dnes učíme ve škole. A když mne tak napadá…vezměte si jako příklad mého oblíbence, spisovatele Michala Wievegha. Je dnes a denně kritizován za svá „nesmyslná, nic neříkající díla“ a přesto píše dál a má tisíce fanoušků. Jeho díla jsou hodnotná, i když to dnešní literární svět tak nevidí a někteří dnešní učenci o něm dlouze diskutují. A je to velevzdělaný a sečtělý člověk. Takže abych to shrnul. Jestli se kolem této tvorby budou vést učené řeči, pak je tomu jedině dobře. Možná ji to dokonce i trochu změní. Ale JÁ jako čtenář určuji jaká bude pravá podoba fantasy. To neříká jeden člověk (nebo malá skupinka v Praze), to říká masa. My určujeme, co bude oblíbené a co ne. Proto tvé pozastavení nad úvahami na FP nesdílím.
Co se týče hodnocení…není co více dodat, neb máš naprostou pravdu, ale snad dospějeme do doby, kdy budeme moci nechávat na ulici odemčená auta a budeme klikat do hodnocení jen jednou.
odpověď
Samozřejmě souhlasím, že fantasy literatura není něco podřadného. Já ji taky obhajuji, ale musím zase kriticky přiznat, že souhlasím s výrokem jednoho velikána ve světě scifi který prohlásil, že když srovnáte to nejlepší ze světa fantastiky s tím nejlepším ze světa mainstreamové literatury, tak zjistíte, že je fantastika je na tom velmi, ale velmi bledě. Je faktem, že fantastika je nejstarším vypravěčským stylem na světě. Legendy, pověsti, mýty byly to první, co lidé vymysleli. A stejně si nevydobyla velké uznání ve světě literatury. Kvalita se za za ta léta neskutečně zvýšila, ale to díky současné globalizaci, a hlavně díky tomu, že je to velký business s velkým obratem (aspoň ve světě). Prostě tvrdím, že fantastika je hlavně zábava, kterou miluji, a nic víc za ní nehledat.A buďmě za to rádi. Možná jsem ten článek měl vytisnout jen na konferenci, protože tenhle pocit mě napadá, při čtení našich mailů. Zatím díky, a zdravím Wotana (píšeš fakt skvěle)
Re: odpověď
Zdravím oba protagonisty – Bobokinga, že měl odvahu napsat to, co napsal i Wotana Bladea, ze to, že je stále tím Ódinovým Ostřím jakým je. Suohlasil by jsem s oběmi – dokonce i Boboking narazil na fakt, že fantastika je poněkud starší, než se všeobecně soudí, ale zapomněl jednu věc – snad ve všech dochovaných starověkých prozaických dílech toho nejstaršího ražení (Homér, Gilgameš, Védy apod…) se jedná v podstatě skoro stále o fantastiku – nikde žádná realita všedního života, žádný mainstream… To je ale jen tak na okraj. Chtěl jsem ale dodat jednu věc. Je moc krásné, že se vše dá krásně rozpitvat a že se nechává vše rozpitvat, ale pod tím vším, co se s literaturou děje se zapomíná na jedno – jde stále o PŘÍBĚH a o to, zda jej lidé chtějí či nechtějí slyšet (nebo vidět nebo poslouchat a nebo cítit) a v tom si myslím, že je zakopaný pes. Lidé od úsvitu světů milují příběhy – ať již ty staré a milionkrát prověřené legendy a nebo ty jednodenní nesmysly, co na nás chrlí dnes a denně bulvár. A lidé příběhy stále chtějí a chtít budou a je jen na autorovy (skaldovy, režisérovy, žurnalistovy …), zda dokáže zaujmout, zda dokáže VYPRÁVĚT a zde tomu můžemě a chceme VĚŘIT (a zda by tomu byl ochoten věřit autor…) A to je pak ten moment, kdy se laik (jako já) opravdu upřímně diví kritikovi Wotanova ražení, který dokáže udržet balanc…
můj názor
Přečetl jsem si článek a přečetl jsem si i všechny názory (odpovědi). Popravdě nezbývá něž souhlasit s každým, jak s autorem článku, tak i s Vámi co na jeho článek reagovali. Celé to totiž vypovídá o tom, že každému ze zůčastněných se fantasy zaryla pod kůži, což je na tom to nejdůležitější. Nemá smysl asi porovnávat fantasy s jinou literaturou. Každá má své nároky. Přece nebudu hledat např. u klasika ruské literatury přímočarou akci a popis odlišných kultur, nebo u literatury faktu fantastické (spíše by to u literatury faktu znělo jako fantasmagorické) teorie. Fantasy je taková jaká je a proto je oblíbená. Důležitý je příběh, schopnost ho vyprávět a hlavně poskytnutí té možnosti, aby se čtenáři s příběhem stotožnili, byť každý(á) po svém. Pokud těch čtenářů bude většina, tak se dílo povedlo. Takto bych fantasy hodnotil. Co je platná krásně stylisticky a literárně napsaná fantasy, když příběh a jeho atmosféra stojí za ….. . Jako kdyby literární kritici vyčítali vydavatelům Julese Verna, proč to vlastně celé vydávájí, když je to zoufale staromódní, navíc napsané celé kostrbatým jazykem a ještě z dnešního pohledu místy překonaný nesmysl.
Souhlasím vesměs se vším, co bylo na této stránce uveřejněno. Přesto se proti jednomu musím ohradit. Kdyby byla fantasy psaná jen pro zábavu, neexistovalo by nic, než díla podobná Asprinovu “mýtu” (Nic proti němu, ale nic víc AMERICKÉHO, jsem už dlouho nečetl). Myslím, že za fantasy je přece jenom něco víc. Není to tak docela zábava, je to sen. Možná, že to zní trochu poeticky, ale z mého pohledu je to výstižné. Číst fantasy je něco jako snít s otevřenýma očima. Samozřejmě, že díla nemají hloubku Hamleta nebo já nevím čeho. Myslím, že to ani není potřeba. Člověk přece potřebuje nějakého hrdinu, rytíře, prostě vzor. Když už nám všechny hrdiny dějipis (a jiné vědy) objasnil jako sobce a logicky jednající osoby, tak přirozeně vznikla reflexe. To je hluboká myšlenka fantasy: “Na světě pořád ještě existují hrdinové, kteří nezradí své přátele ani na mučidlech, kteří bez váhání jdou zachránit svět, kteří vše nepřepočítávají na peníze a kterým je úplně jedno, co si o nich myslí ti “normální”!”
Asi jsem vás tímhle pobavil, ale tak to cítím. To bude vše.