Narozeninová soutěž: 3. kolo – zahraniční fantastika

Narozeninová soutěž FP probíhá celý květen, je rozdělená do čtyř kol se samostatnými otázkami, cenami a vyhodnocením. Pokud se zúčastníte všech čtyř kol, máte rovněž šanci vyhrát jednu ze dvou bonusových tajných cen. Účastníci prvního a druhého kola, kteří připsali, že se bonusové soutěže účastní, obdrželi první a druhou část věty, kterou si tak po čtyřech kolech sestaví a po ukončení posledního kola pošlou. Pokud se tedy účastníte bonusové soutěže, nezapomeňte nám to napsat i do mailu s odpověďmi na třetí kolo, ať vám můžeme poslat další část věty. Kompletní pravidla naleznete na /…4-x-3-2-ceny.

Je nutné odpovědět na všechny tři otázky. Není nutné psát nějaké slohovky, ale prosíme o víc než jen jednu větu. Odpovědi zasílejte na mail redakce@fantasyplanet.cz (předmět FP soutěž) do středy 25.5. včetně.

Soutěžní otázky:

1. Která kniha vás přivedla k četbě fantastiky?
Pokud vás k žánru nalákal např. film či hra, alternativní otázka: Zkuste zavzpomínat a napsat nám název první fantastické knihy, kterou jste přečetli.

2. Jaký je váš nejoblíbenější fantasy/scifi/ho­rorový hrdina? A kvůli čemu ho tak zbožňujete?
Pokud oblíbeného hrdinu nemáte, alternativní otázka: Napište nám, jaký by podle vás měl být.

3. Který je váš nejoblíbenější subžánr a proč?
Pokud žádný nej nemáte, alternativní otázka: Napište nám alespoň, která témata a motivy v žánrových knihách preferujete.

Redaktoři FP odpovídají:

Abychom vás inspirovali, položili jsme otázky i sami sobě:

Jaký je můj nejoblíbenější fantastický hrdina proč ho tak zbožňuju?

Dlouhá léta to byl Mickey Mouse. Ušatý kladný hrdina, co umí řídit kdeco a létat s kdečím. Druhý oblíbený byl strýček Skrblík, ale úplně nejvíc je možná Spider Jerusalem z komiksu Transmetropolitan. Možná, že tak nějak ztělesňuje to, co bych rád dělal a kým bych chtěl být i jednou já, mít na to odvahu.

Lukáš Vaníček

Jaká byla první fantastická kniha, kterou jsem přečetl?

Prokletý hvozd – Ian Livingstone. Toto byla, pokud si dobře pamatuji, má první kniha fantastiky. Není to tak úplně normální kniha, nese totiž označení gamebook. Možnost volit si cestu a bojovat s nepřáteli, prožívat děj knihy v kůži hrdiny, to pro mě bylo naprosto famózní. Hlavní hrdina prochází lesem plným divokých tvorů a dalších všelijakých nebezpečenství při pátrání po legendárním válečném kladivu. Když se nad tím zamyslím zpětně, tak je v tomto lesíku, vzhledem k jeho rozloze, setsakra živo. Poměr „zvláštní událost“/metr čtvereční zde zaručuje nekončící zábavu. Kniha disponuje obrovskou nápadistostí a originalitou různých situací, které musí čtenář řešit. Psána je velmi přátelským stylem a dle mého názoru patří tenhle počin mezi jedny z nejatmosférič­tějších gamebooků vůbec. Tohle dílo má v mé knihovně čestné místo. I když doposud stále nechápu, co má společného motiv na obálce s obsahem. 🙂

Pavel Bednář

Jaká byla první fantastická kniha, kterou jsem přečetl?

Jasně si vzpomínám na první model, který jsem postavil, když mi bylo asi šest. Dokonce si vzpomínám i na ten druhý. Ale která fantastická kniha byla první, to opravdu netuším. Možná nějaká klasická verneovka, protože ty jsem zdědil po dědečkovi. Možná to byla Vesmírná odyssea od A. C. Clarka, poprvé jsem jí slyšel – dnes by se řeklo v multimediálním provedení – v planetáriu v Praze, i když jsem tomu tehdy ještě moc nerozuměl a tištěná kniha se mi dostala do ruky nedlouho potom. Nicméně jedna z prvních fantastických knih, kterou jsem si v útlém dětství opravdu užil, byl sovětský román Zajatci hlubin, autor Boris Z Fradkin. Byla o tom, jak se sovětská geologická výprava zkusila provrtat v pilotované sondě do středu Země; posádka při tom zahynula a neřízená sonda pokračovala dál, až dosáhla zemského jádra, provrtala se skrz celou Zeměkouli a vylezla na povrch v Austrálii. Román by se dal označit za hard scifi – žádný tajemný zloun ani nepřítel, hrdinové jsou vědci a protivníkem je sama příroda. Utkvělo mi to v paměti, protože ta sonda byla popisována v podstatě úplně stejně jako kosmická raketa v klasických rakeťárnách – stříbrná, s nápisem CCCP na trupu, akorát neměla vzadu trysky, ale vepředu vrták. Nevím, jak bych to vnímal dneska, možná (velmi pravděpodobně) bych to zařadil do bestiáře, těžko říct – budu tu knížku muset zase najít.

Jan Borůvka

Jaký je můj nejoblíbenější fantastický hrdina a proč ho tak zbožňuju?

Malcolm Reynolds ze seriálu Firefly. Je to pistolník, oplývající hodně specifickým druhem ironického humoru, který se jen snaží přežít v nespravedlivém a bezcitném světě kolem sebe. Je to voják, který poznal hrůzy války a stál na straně poražených, když skončila. Pro něho osobně neskončila nikdy – ve všem, co dělá, jsou stopy vzdoru a vnitřního boje, utrpení a časté zahořklosti – jako hrdý muž s ní ale nikoho neobtěžuje. Není to jednoduchý charakter – ve výsledku je to ale člověk, který by, když by stál on sám nebo někdo z jemu blízkých tváří v tvář smrti, jen zatnul zuby a bojoval by dál. Je to kovboj v hnědém kabátu, je to otec mladším členům posádky, je to spravedlivý velitel a muž, ačkoliv čestný, neštítící se čas od času provést nějakou sviňárnu. Definice sci-fi sympaťáka, tvrďáka a klaďase, co není Han Solo, a hlavně taky chlapa, se kterým bych v reálu zašel na pivko.

Martin Kužel

Jaký je můj nejoblíbenější subžánr a proč?

Knihy beru hlavně jako zábavu, takže tíhnu spíš lehčím žánrům. A to jsou hlavně ty, které mají pod tiráží hlášku „pro čtenáře od 9 let“. Navíc mi připomínají něco, co už jsem ztratila – dobu, kdy jsem rozechvěle psala domácí úkoly ještě během té hodiny, kdy jsme je dostali, aby mě pak doma od chroustání Pottera nebo něčeho jiného nic nezdržovalo. Samozřejmě mám své požadavky: kniha musí být napínavá a musí mě rozesmát i dojmout. Tenhle druh četby často obsahuje přesně ten druh humoru, který mám ráda, dobrodružství odsýpají, člověk se nebojí, že na něj z příští stránky zaútočí intoušský bolehlav a nemusí u toho moc myslet. Nějaká ta mladá láska taky neuškodí (ano, až takhle jsem povrchní :-). Škoda, že filmová zpracování většiny z nich je lepší Vznešeně Ignorovat. Takže: Stroud, Nix, Rowlingová, Gaiman, Pratchett, Colfer… = tahle jména mi stačí, abych se mi spustila slina při představě sebe sama v pelechu s tunou čokolády a starostmi někde v luftu. Ne, že bych nečetla i vážnější věci, ale když přede mně položíte Velkého Klasika Žánru a Percyho Jacksona, předvádím trik „zmizení Percyho“ (v kabelce) a pak už ze mě uvidíte jenom fofrem se vzdalující záda. (Mimochodem, co se týče ostatní – nedětské – literatury, i na tu mám přísné požadavky: hrdina musí být hezkej. Ehm. O té povrchnosti už jsem mluvila, ne? :-).

Petra Babuláková

A o co hrajeme?

Slepozrakost (Peter Watts)

Země v ohrožení. Podivný útok mimozemšťanů. Nakvap zorganizovaná výprava naproti nepříteli. Výzkum či boj? Tak nějak by mohly znít novinové titulky, kdyby v této budoucnosti nějaké noviny měli. Nemají – všechno je obsaženo v noosféře a kdekdo má na získávání informací implantát. Peter Watts si vymyslel zvláštní, exotickou (ale přitom nikoli nepravděpodobnou) budoucnost. Svoje hrdiny staví do podivných situací a proti zcela nepochopitelnému protivníkovi. Čeká je dramatické střetnutí – ale kupodivu ten nejhorší nepřítel číhá doma a vytvořili si ho sami lidé… (anotace)

Vydal Triton.

Tulák ve stínech (Alexej Pechov)

Vítejte v Siale, fantaskním světě, kde žijí v míru lidé, elfové, gnómové a další rasy. Poklid a mírové soužití je křehké, vykoupené válkami v dávných dobách. Nyní se ale ve stínu vysokých hraničních hor plíživě rýsuje další nebezpečí – dávný nepřítel, mág, jehož ze strachu nazývají pouze Bezejmenný, znovu nabírá sil a obnovuje svou obrovskou moc. Celý svět se ocitne ve vážném ohrožení a je jen jediná věc, která může Bezejmenného zastavit – Kouzelný roh, artefakt z dávných dob starších než lidstvo samo, nabitý mocnou magií. Malý problém je, že není snadné se k Rohu dostat. Získat tento mocný artefakt je veledůležitý úkol hodný silného hrdiny či čaroděje. Jak se ale záhy ukáže, jediný, kdo může Kouzelný roh získat, je nějaký velmi šikovný zlodějíček. A tak král a Řád mágů najmou za tímto účelem Harolda Stína, vyhlášeného a hbitého lapku s velkým smyslem pro humor. Harold podivnou zakázku přijme, ale její důležitost mu dochází až o něco později. Za doprovodu podivné skupinky, čítají elfskou princeznu, královského šaška nebo cvičené královské zabijáky, se vydává ukrást Roh. Výpravu ale stíhá jedno dobrodružství za druhým, válečné dusno se stupňuje a Harold už ví, že právě v jeho rukách nyní spočívá osud celé Sialy… Autor Kronik Sialy, ruský spisovatel fantasy Alexej Pechov, je velkým talentem mladé generace autorů literatury tohoto žánru. Jeho romány o zlodějíčku Haroldu Stínovi zaznamenaly ve světě obrovský úspěch. Pechov totiž ve své tvorbě vsadil na čtenáři oblíbenou jistotu – příběhy jsou dobrodružné, plné známých fantasy prvků, avšak neotřelé, velmi čtivé a humorné. Hledáte-li knihu, u níž se pobavíte, ale zároveň ji budete číst se vzrušeným napětím, Pechovovy romány jsou ideální volbou. Jakmile se jednou s Haroldem zatouláte do stínů, už nebudete chtít zpět… (anotace)

Vydal Zoner Press.

Inkarceron (Catherine Fisherová)

Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat. Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. (anotace)

Vydal Knižní klub.

Budeme se těšit na vaše odpovědi!

Čtvrté (poslední) kolo věnované fantastice naživo – conům začne ve čtvrtek 26. 5.