Pohanství nebo chcete-li novopohanství má sice v Čechách a na Moravě už jisté jméno a tradice sahá až na počátek 90. let 20. století, ale příliš se o něm neví. Obzvláště ve spirituálně natolik roztříštěných Čechách.
Ano, a pak tu jsou druidové. Někteří z nich dokonce převibrovávají Zemi, aby ji připravili na rok 2012. Taky máme temné pohany – dost často opět inklinují k severské mytologii. A magikové? Ano, je tu Horev, který měl problémy s Univerzalií, která mu přespekulovala doménu. A neměli bychom zapomínat na Grimoar.cz, na trůn akademického magična o kterém jsem četl jeden hodně suchý vtip. A určitě jsem na spoustu jiných skupin a směrů zapomněl. Jak se v tom má člověk vyznat? A jak může tušit, co je to pohanství?
Zkusíme to trochu zjednodušit. Třeba úvodní definicí:
Pohanství je zastřešující pojem pro všechny náboženské a kvazináboženské směry, odkazující se na či vycházející z původních polyteistických náboženství zpravidla předkřesťanských na území Evropy a blízkého okolí se silnou vazbu na přirozenost a spontánnost. Důležitým faktorem je silná vazba na přírodu, a pokud možné na partnerský, vyrovnaný vztah s božstvy a přírodními duchy.
Tak a je to. Uznávám, že formulace “území Evropy a blízkého okolí” je hodně nejasná. Pro mě pocitově prostě například Šintoismus moc pohanský není, mám to spojené Euro-Americkým kontinentem, ale je třeba dodat, že například Linda Dragonari nebo Jožka Petr tam zařazují i tyto směry. No a je jasné, že s touto definicí rozhodně nemusí a asi nebude spousta pohanů souhlasit.
Co s tím tedy dál? Je třeba si uvědomit, že situace je ještě mnohem složitější:
- Existují směry, které akceptují pouze etnické pohanství, tedy jsem-li Čech, mohu efektivně vyznávat jen slovanské pohanství a cokoliv jiného je mi cizí. Tento pocit mám například z Rodné víry.
- Pak existují pohané, kteří svou víru čerpají hlavně a primárně z historicky doložených zdrojů. Opět bych zmínil Rodnou víru a pak české Ásatrú.
- Pak tu jsou zástupci různých novodobých tradic. Ať je to Wicca, druidové ADF, OBOD nebo Dianická tradice. Jsou to tradice vzniklé v polovině 20. století, které se svezli na vlně New Age a hippies a ať si to chtějí přiznat nebo ne, získaly svou slávu ve stejné vlně jako moderní satanismus nebo magie chaosu. Starými tradicemi jsou jen inspirovány a vytvářejí si vlastní přístup ke spiritualitě. Což je koneckonců tak příznačné pro všechny postmoderní trendy.
- Eklektičtí nejen lidoví čarodějové a čarodějnice. Lidé, kteří k pohanskému přistupují tak nějak po svém bez nutnosti znalostí jakékoliv tradice. Často v jejich přístupu hraje roli i původní lokální mýtus. Tedy česky – co nás babička naučila. Často kombinují všechny tři předchozí přístupy. Ale také sem můžeme zařadit ty, kteří jsou zastánci určité tradice, ale nedogmaticky ji obohacují dle hesla “Nikdo to neudělá tak dobře jako já”. Sem bych klidně zařadil i experimentální pohanské skupiny a jednotlivce. Tato skupiny je hodně široká a s předchozím bodem tvoří současný pohanský mainstream v České republice.
Rozvoj pohanství napomáhají také různé organizace. Jako největší a nejaktivnější je třeba jmenovat českou pobočku Mezinárodní Pohanské Federace (dále PFIcz). PFIcz není zastřešující organizace, pouze vytváří ideální prostor a nabídku pro pohany. Není tu ZA pohany, ale PRO pohany. A je už na pohanech samotných, zda nabídky PFIcz využijí. Jako další bych jmenoval zastřešující organizaci Dávný obyčej, který se eticky vymezuje vůči jim nevyhovujícím třem principům PFI. Členem Dávného obyčeje se můžete stát, i když se definujete jako militantní ateista. Což třeba PFI neumožňuje, je v tomto ohledu více konzervativní.
Dnešní pohanství je terminologicky vzato spíše novopohanstvím, protože nemá historickou kontinuitu s původním etnickým pohanstvím. Ale málokdo se nazývá novopohanem. Posun obsahu tedy napomáhá zažitému termínu pohan, který ale obsahově odpovídá spíše anglickému heathen než pagan, které má historickou kontextovou vazbu na antikřesťanské pojetí pohanství. Pohan byl dříve každý nekřesťan a nyní zlí jazykové vyčítají pohanství tuto terminologickou inkonsistenci. Nicméně obsahy slov se nám za léta posouvají a to se stalo i v tomto případě a tyto akademické argumenty jsou pochopitelně liché.
Pohané tedy mohou být lidé, jejichž společným duchovním jmenovatelem je polyteismus a dokážou se najít v mnou výše jmenovaných čtyřech bodech. Nezapomeňte, že název pohanství je přeci jen bezobsažná nálepka pro lidi podobně smýšlející. Není to žádné konkrétní náboženství a ani tradice.
Pokud je chcete poznat, diskutovat s nimi nebo se k nim přidat, pak můžete zkusit navštívit jednu z akcí PFIcz. Nejbližší je třeba pravidelný pubmoot PFIcz. Pokud ovšem chcete zabít příslovečných sedm much jednou ranou, nemohu než doporučit návštěvu pohanské linie PaganCon. Tato linie je součástí Festivalu fantazie a organizují ji společně Mezinárodní Pohanská Federace a Dávný obyčej.
Na této čtyřdenní akci si můžete vyslechnout spoustu přednášek, workshopů, můžete být svědky pohanských rituálů i shlédnout tematické filmy. Kompletní program najdete na stránkách Amberu. Ale co je důležitější, že se tam setkáte s lidmi, kteří pohanství praktikují, a můžete pohanství pohlédnout přímo do tváře. Takže pokud máte čas a chuť, tak čtyři dny mezi pohany by vás mohly zaujmout. Stačí se podívat na http://pagancon.cz.
tedy, já být uctívatelem třeba thora, tak mě kategorizace “pohan” mírně urazí, protože je to křesťany zavedený, silně pejorativní výraz pro ne-křesťany. většina těch “novopohanů” je buď polyteisty, což si často laik plete s “pohanstvím”…dobrou známkou starých náboženství je, že nepotřebovali “řešit”, jak říkat svým a “těm druhým”. to pak je devízou výlučných kultur (třeba heléni a pojem barbar) a výlučných náboženství (většinou monoteizmů). ostatní si vystačili s pojmenováním vlastních kmenů jako “lidí” (čech) a druhých jako “nelidí” (němec) 😉 jó, lidi…
Druhý odstavec (“Najdete zde…”) si autor mohl odpustit. Kromě toho, že určité lidi uráží, podal obraz “spirituálně roztříštěných Čech” dost zkresleně. To zde nežijí i jiní křesťané než “fanaticky nebezpeční katolíci”, židé či muslimové různých dílčích vyznání? Takhle to vypadá, že a) ví o dané problematice hodně a pak je škoda, že toto zajímavé téma podrobně nerozepsal, nebo b) příliš se v ní neorientuje, a proto by bylo lepší se do dané problematiky vůbec nepouštět.PS: Po přečtení diskuse pod uvedeným odkazem jsem si uvědomil, kdo může být “fanaticky nebezpečný” – a katolíci rozhodně nepatří mezi žhavé kandidáty do této kategorie.PPS: Autor tohoto příspěvku se považuje za věřícího a praktikujícího římského katolíka, který si P. Vojtěcha Kodeta váží. Dobrovolně se tak vystavuje riziku, že bude za “fanaticky nebezpečného” označen sám.
Reakce
Regisi, to je právě podle mne omyl. Slova a jejich význam se posouvají, Typickým příkladem budiš slovo hustý, která má v současné mluvě několik odlišných významů. Proto myslím, že naprosto zbytečné vytvářen dogmatickou představu, že význam několik století zpátky je jediný správný.Václave, tento úvod jsme si odpustit nemohl, protože byl úmyslně psán konfliktním způsobem. Berte ho jako provokativní slogan, který zaujme. Nadruhou stranu, nikde z textu bevyplývá, že příklady, které jsem zmiňoval jsou jediní zástupci dané víry.AD PS: Pana Kodeta považuju za nebezpečného člověka který uvádí křesťanství zpátky pár stovek let do doby temna.Oprvadu vymítání démona homeopatie, moderní hudby či menstruace, považuji za velice nebezpečné. ale zúčastnil jsme se závěrečné modltiby, takže jsme již nyní očištěn.PPS: Autor totho příspěvku je Národním koordinátorem Mezinárodní pohanské federace a má mezi přáteli spoustu normálních křesťanů.
pavel ungr: k lexikalizaci bezpochyby dochází. a bohové chraňiž, abych si myslel, že jen to, že je význam slova starý, znamená, že je i správný. nicméně, správně volené pojmy usnadňují komunikaci. pohanství je specifický termín označující pohled křesťana na jinověrce a není důvod s tím hýbat 😉 religionista by s mým výkladem souhlasil, tedy souhlasí, jednoho mám po ruce 🙂
Že pana kolegu zdravím:-) Křesťanská terminologie nechť je uplatňována na křesťanské paradigma a to pohanské nechá pohanům:-) Ergo, když existencialista řekne pravda, když novoplatonik či budhista řeknou pravda – slovo je stejné ale obsah jiný. Stejně tak například ohledně významu slova B/bůh. To je i zde. Čeští pohané (povětšinou) si vybrali toto slovo a to slovo má kontext a význam a to, že se to křesťanům nelíbí, nebo pánům akademikům od zeleného stolu je věc zajímavá, nicméně irelevantní. Rád bych o tom v případě potřeby promluvil i osobně. E-mail je zde k dispozici:-)
Pavle, v názorech na P. V. Kodeta se asi neshodneme, už třeba z hlediska odlišného pohledu na svět z duchovní perspektivy. Každopádně je škoda, že jste úvod pojal takto zkresleně a tím i do značné míry nekompetentně.A propos z čisté zvědavosti: vzhledem k výrazům typu “jsme si odpustit nemohl”, “zúčastnil jsme se” a “jsme očištěn” – máte nějaký důvod, proč v souvislosti se svou osobou používáte plural maiesticus, nebo se jedná o opakované překlepy?
Václave, díky za reakci. Myslím, že se shodnout nemusíme, jen pro zajímavost – považujete například menstruaci či homeopatii za démonickou záležitost hodnou exorcismu?Ten úvod byl záměrně takto provokující, chápu, že se to nemusí líbit, ale byl to záměr.Vámi naznačené tvary jsou mé překlepy, omlouvám se, občas to po sobě nečtu.
Pavle, inkriminovanou přednášku jsem neslyšel, a proto nemohu soudit, zda nedošlo k vytržení tvrzení z kontextu. Jak však P. Kodeta znám, diskusi na tak provokativní téma by se nebránil. Pokud by se dala nahrávka té přednášky sehnat, bylo by to něco jiného.Ad homeopatie – naše známá lékařka kdysi homeopatii podporovala, dokud se nestala svědkem toho, že jsou homeopatické prostředky před nasazením zaříkávány! To pro ni jako věřící katoličku bylo samozřejmě neakceptovatelné.