Městské mýty

Městská fantasy si v posledních letech získala řadu nových čtenářů a jako žánr získává jeden vítězný vavřín za druhým. Jen několik málo spisovatelů se odvážilo pohlédnout skutečnému světu – a zejména městu – pod sukni. Kraloval jim Gaiman s Nikdykde, ale záhy se objevilo podobných příběhů více. Možná si města sama přejí vypovědět svá tajemství. Z českých luhů a hájů je nejvýraznějším představitelem tohoto žánru Pavel Renčín, jemuž po Nepohádce vyšel i první díl trilogie Městské války Zlatý kříž.
Pokud jste fanoušky tohoto žánru, určitě přivítáte datum pátek 13.3.2009 s nadšením. V Městské knihovně v Praze se koná Labyrintcon – setkání s Pavlem Renčínem a dalšími zajímavými hosty – jehož tématem je právě městská fantasy. Návštěvník dostane jedinečnou možnost porovnat moderní městskou mytologii s příběhy, které vymýšlejí autoři fantasy. Kdo dokáže zplodit fantastičtější svět – spisovatel nebo anonymní masa našeptávačů?

Od klasiků k Janečkovi

Už na základní škole se malí čtenáři mají možnost seznámit s prvními příběhy, které bychom klidně mohli do skupiny „urban fantasy“ zařadit. Vždyť kdo nebyl nucen alespoň prolistovat Jiráska nebo Václava Cibulu a jeho Staré pověsti pražské. Kdo nikdy neslyšel o bezhlavém rytíři, který bloudí pražskými uličkami, nebo o tajemném Golemovi, který odpočívá kdesi na půdě synagogy, nebo o tajemství orloje a jeho oslepeného tvůrce?
Dnes podobné příběhy vzbudí na tváři usměv. Jsou tak notoricky známé, že se jich nebojíme. Avšak položme si otázku: co se bude za několik set let vyprávět o naší době? Petr Janeček si tuto otázku položil již nyní a výsledkem je fenomenální dílo: cyklus příběhů pod souhrnným názvem „Černá sanitka“.
Pověsti a mýty nejsou totiž otázkou dávné minulosti. Netýkají se jen bájných přemyslovců nebo bezhlavých rytířů, avšak jejich hrdiny jsou i masoví vrazi, maniaci a úchylové nebo přinejmenším „nebezpeční podivíni“.
Hlavní těžiště příběhů Černé sanitky pochází z doby komunistického Československa. Lidé tehdy věřili více zaručené šeptandě, než jalovým médiím, která opakovala jenom to, co vládnoucí strana chtěla, aby si lidé mysleli. Vznikla tak řada poetických příběhů – o nekonečném zapalovači, o tajné zbrani, o démonické podstatě skupin Kiss a další a další. Je jich několik stovek.
Nicméně v knize zabrousíme v minulosti i do dob dřívějších – druhá světová válka je totiž spjata s legendami o tajemném Pérákovi. Tento „superman“ čtyřicátých let se pohyboval závratnou rychlostí díky pružinám připevněným na nohou a prováděl vlastně sabotážní akce proti německé říši.
Nejroztomilejší (a někdy i nejstrašidelnější) příběhy pocházejí z dětské fantazie. Možná si nostalgicky zavzpomínáte na vtipné nebo naopak strašidelné příběhy, které jste si vyprávěli ve školce v přírodě, když v pokoji vládla tma a soudružky učitelky se chystaly na předvedení „Zelené příšery“…
Knihy obsahují řadu tématických okruhů – jak výše zmíněné, tak mnohé další. Několik z nich poznáte – protože vám je někdo jako zaručenou zprávu od kamaráda jeho kamaráda řekl. A vy jste… uvěřili?

Třikrát Černá sanitka

Etnograf a folklorista PhDr. Petr Janeček (narozen 1978) vystudoval dvě školy, pracuje v Národním muzeu a přednáší na filozofické fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. První sbírka moderních příběhů „Černá sanitka a jiné děsivé příběhy“ vyšla v roce 2006. Brzy následovaly další díly: „Černá sanitka: Druhá žeň“ a „Černá sanitka: Třikrát a dost“ (všechny vydalo nakladatelství Plot). Petr Janeček sesbíral od svých informátorů velký počet příběhů, které se vyprávějí po celé zemi, aniž by se dal vystopovat jejich původ.
Možná namítnete, že ho mohl někdo napálit a poslat mu zcela vymyšlený příběh, ale jak sám Petr Janeček tvrdí, aby příběh uveřejnil, musel jej obdržet alespoň třikrát. Navíc jej konfrontuje s dalšími příběhy ze zahraničí a někdy uvádí v knize všechny jeho podoby. Součástí moderních pověstí je i jejich rozbor – kde a kdy se pověst objevila a co bylo zřejmě inspirací.
Vzniklo tak zajímavé čtení, ukazující, jak je lidská fantazie živá. Ostatně, vypravěči strašidelných příběhů byli vždy žádání – vzpomeňte si na nejoblíbenější způsob trávení času mezi večerkou a usnutím vždy, když spolu spí několik dětí v jedné místnosti… a někdy i dospělých. Ten, kdo dokázal ostatní zaujmout a pořádně vyděsit, měl svou slávu jistou.
Petr Janeček se stal takovým vypravěčem – co víc zamrazí než příběhy, které známe a které jsou možná pravda. Skrývají se za rohem ve stínu zapomenuté uličky, ve vedlejším panelákovém bytě, možná přímo pod naší postelí…
Kromě starých mýtů a bytostí, které přišly z dávných dob, se můžeme seznámit i s hrdiny všednosti. S postavami nových pověstí, které budou naše potomky za stovky let fascinovat stejně, jako nás okouzluje vyprávění ze starých pražských pověstí.
Příběhy z Černé sanitky nám ukazují, jak taková mytologie vzniká – jakoby mimochodem, mimo naše vnímání. A přesto – kdo z vás nepřispěl tím, že převyprávěl příběh kamaráda vašeho kamaráda? Jako fantasta se pak klidně můžu zeptat – a je opravdu jisté, že si tyto „urban legendy“ lidé opravdu jenom vymysleli? Co na nás chystá následující noc?

Co se skrývá pod kočičími hlavami a mnohem více se dozvíte na Labyrintconu v pátek 13.3.2009 ve Smíchovské knihovně (Nám. 14. října 15, Praha 5) od 15:00. Kromě Pavla Renčína a Petra Janečka se můžete těšit i na Otomara Dvořáka nebo Františku Vrbenskou. O černé sanitce se dozvíte více na www.cernasanitka.cz a více o Labyrintconu na www.pavelrencin.cz.