Mamoru Ošii – filozofie na hraně pokroku

Mamoru Ošii se narodil začátkem padesátých let v technologií prosyceném centru Japonska Tokiu. Tak jako ostatní kolegové animátoři byl i on od mládí fascinován filmem, dokonce do takové míry, že sledoval jeden až tři denně. I přesto, že šlo většinou o domácí produkci, hlavně klasické samurajské snímky, jeho pozornost přitáhli především evropští velikáni jako Jean-Luc Godard, Andrej Tarkovskij, Ingmar Bergman nebo Andrzej Wajda.

„Vždy jsem byl fascinován klasickým stylem, starým designem architektury a atmosférou zejména východní Evropy, protože jsou klidné, krásné a nostalgické.“

Ještě před nástupem na studia výtvarného umění na univerzitě Gakugei prožil Mamoru Ošii poměrně hektické mládí, když se v průběhu šedesátých let účastnil studentských stávek proti americko-japonské smlouvě o bezpečnosti, což jeho rodina nesla velmi nelibě. Situace narostla do takové míry, že ho rodiče v roce 1969 odvezli a zamkli na chatě v Daibosatsu, kde ztratil veškerý kontakt se studentskými skupinami. Jak sám uvádí, toto období, kdy se rozplynuly jeho sny o změně společnosti, v něm zanechalo několik hlubokých ran.

Poté, co dostudoval, nastoupil do Tatsunoko Productions, kde začal pracovat na svém prvním anime Ippatsu Kanta-kun, drobné komické sérii o mladém Kantovi a jeho lásce k baseballu. Ve společnosti tvořil další tři roky, ale pro své nadání byl brzy „draftován“ k úspěšnějšímu zaměstnavateli, kterým bylo Studio Pierrot, známé v současnosti jako domov Naruta nebo Bleach.

Pod hlavičkou nového chlebodárce režíroval sérii Urusei Yatsura, ke které o něco později přidal i dva stejnojmenné filmy s podtituly Only You (Pouze ty) a Beautiful Dreamer (Krásný snílek). V tomto období také vydal vůbec první OAV (resp. OVA) film Angel’s Egg (Andělské vejce), temné atmosférické drama o mladé dívce ochraňující záhadné vejce, vyznačující se syrovou kresbou a poetickou příběhovou linkou.

Polovina osmdesátých let byla pro Ošiiho zároveň obdobím spolupráce se staršími kolegy z branže Hajaem Mijazakim a Isaem Takahatou, která se ale ve výsledku příliš nevydařila. Práce tří velikánů na snímku Anchor (Kotva), kde se Mamoru Ošii podílel především po režisérské stránce, vyústila pouze v osobní neshody, které přes vzájemný respekt částečně přetrvávají dodnes.

„Můj první dojem z Mijazakiho byl takový, že je to opravdu veselá a příjemná osoba. Když se ale náš rozhovor začal rozvíjet a stupňovat, uměl být skutečně nelítostný a řekl mi mnoho tvrdých slov. Takže jsem si na závěr našeho prvního setkání pomyslel, co je to za hajzla. (smích)“

Vydařenější projekt ale přinesl závěr desetiletí, kdy vznikla skupina umělců tvořících pod názvem Headgear, kde se mimo Ošiiho podíleli také scénárista Kazunori Itó, mangaka Masami Juki a designéři Jutaka Izubuči a Akemi Takada. Tito pánové společně vytvořili oblíbenou policejní mecha akci z tehdejší blízké budoucnosti Patlabor.

V tomto období zavítal Mamoru Ošii také do oblasti hraného filmu, kde se do jeho portfolia řadí například vojenský sci-fi snímek The Red Spectacles (Červené brýle) anebo koprodukční noční můra mnoha rodičů, Avalon (Smrtící Avalon), zabývající se tématem návykovosti počítačových her, které se

dostaly do nového, reálnějšího stádia. Nepříliš úspěšné snímky nesou odkaz vzdoru z autorova mládí a spojují v sobě výbornou režisérskou práci s prvky animovaných děl, které vynesly Ošiiho jméno na japonský Olymp, horu Fudži. I když nepatří mezi vrchol jeho tvorby, jako takové si zaslouží pozornost.

Ještě před Avalonem se ale v roce 1995 zrodil Ghost in the Shell (Duch ve schránce), bezpochyby jeden z nejznámějších anime filmů, které byly vytvořeny a které ovlivnily kinematografii napříč žánry (viz Matrix). Kyberpunkový sci-fi thriller se, po předchozích úspěších Ótomova Akiry nebo Takahatova Hrobu světlušek, zasloužil o umocnění postavení japonské animované tvorby ve světovém měřítku.

Ghost in the Shell, vystavěný na základech stejnojmenné mangy Masamuneho Širowa, staví do popředí téma, které Ošiiho provází už od dětství a nabízí tak autorovu sebereflexi a zamyšlení nad hledáním vlastní identity a existencí duše. Snímek s oblibou přirovnávaný k Blade Runnerovi, představuje obratné spojení realismu a snového světa, společnost za prahem současného technologického rozvoje. Rozvoje, který uchvacuje i děsí a zároveň vybízí ke kyber zločinu, který sleduje a potírá Sekce 9, speciální jednotka, v jejímž čele stojí Motoko – majorka – Kusanagi a její přítel Batou.

„Někdy si říkám, že bych se sám rád stal počítačem. Zároveň mě ale technologie děsí.“

I když to původně nebylo v plánu, do futuristického prostředí se Mamoru Ošii vrátil ještě jednou o necelých deset let později, a to dokonce za produkční spolupráce se studiem Ghibli, když vydal pokračování s podtitulem Innocence (Nevinnost). Prozatímní tečku za příběhem pak udělal Ghost in the Shell 2.0 z roku 2008, který je remakem původní verze, ovšem s vyšperkovanou grafikou a zvukem.

Ve stejném roce vyšli The Sky Crawlers (Nebeští jezdci), rovněž vytvoření na základě literární předlohy, kterými Ošii nakousl oblíbené téma alternativní historie a prostředí, kde státy outsourcují svou válku soukromým společnostem. Stejně jako v předchozích dílech i zde využil typickou akční úvodní sekvenci, která naláká na svižnou jízdu a nádherné letecké souboje, byť je v tomto případě děj sám o sobě spíše pozvolný a melancholický.

K dosavadním posledním zastávkám na animátorské cestě patří osmidílná minisérie Halo Legends, zacílená především na hráče počítačových her, kteří jsou s touto značkou seznámení a rádi se vydají na další průzkum oblíbeného univerza. Běžné diváky anime, ale tato práce zřejmě příliš nenadchne. Paradoxně zajímavější je nedávná, na zakázku vytvořená jednohubka Je t’aime (Miluji tě), kde se objevuje oblíbený, často využívaný motiv a dalo by se říct životní druh Mamoru Ošiiho pes Gabriel (baset), jehož přítomnost je pro autora dle jeho slov důležitější, než ta lidská.

Síla Ošiiho animace tkví ve vizuálu a filozofii, kterou přenáší do svých často temných a neradostných snímků. Děj nutí diváka hloubat, pochybovat a poznávat, vytvářet si vlastní představu o nabídnutém světě, zatímco technologie a zpracování fascinují a nechávají žasnout nad umem svérázného japonského tvůrce. Jeho dosavadní životní práce se stala inspirací pro mnoho mladých autorů, přesto je doporučení Mamoru Ošiiho poměrně strohé, zásadní, ale očekávané.

„Co bych poradil současným animátorům? Aby se do animace nepouštěli. Nepřinese vám to nic dobrého. Je to těžká práce, nevyděláte moc peněz a ztratíte všechny přátele. Proč sám stále animuji? Protože se nestarám o to, jestli nějaké přátele mám.“