Najde se spousta lidí, kteří by považovali země České za mnohem lepší místo na Zemi, kdyby vycházel nový Kulhánek každý půlrok. Proto mě udivovalo, jak dlouho trvalo, než se někdo pokusil vytvořit projekt s podobným nábojem. O tom, že spisovatelé a nakladatelé nespí na vavřínech, jsem se přesvědčil až koncem loňského roku, kdy se objevily hned dva obdobné projekty.
Líheň od Miroslava Žambocha je kniha vyzrálého autora, který se nenechal unést pro něj netypickým námětem a zůstal u toho, co umí nejlépe. Příběh se rozjíždí pozvolna: ulicemi Prahy netečou potoky krve, jen tu a tam ukápne na kočičí hlavy čůrek rudé tekutiny. Autor nás baví psychologií hlavní hrdinky Mariky, která ve společnosti drsňáků s ošlehanými tvářemi od zplodin vyhořelého střelného prachu bojuje se strachem na hranici paniky. Navíc se chudák holka zamilovala. Holt, ne nadarmo se říká: „holky to těžší maj.“
Zato Štěpán Kopřiva ve svém Zabíjení začíná zostra hned od začátku. Obrovský počet mrtvol doprovázený řevem nevinných obětí komentuje bezpočet hlášek, které trhají čtenářovu bránici. Koncepce příběhu se velmi podobá Kulhánkově tvorbě, rozhodně se však nejedná o plagiát. Svou povídkovou tvorbou ostatně Štěpán Kopřiva už dříve ukázal, že je mu tento styl vlastní.
Marika Zahaňská je normální (teda chytrá, sportovně založená a moc moc pěkná) holka, která po jednom nezdařeném rande potkává osudového mladíka. K nemilému překvapení postupně zjišťuje, že náhodné setkání ji nezvratně změnilo život. Najednou se ocitá uprostřed války mafií, v níž se učí přežít tak říkajíc za pochodu. Navíc se nepřátelům vůbec nechce umírat. No přidejte si do toho jednoho zarytého vyšetřovatele, pár matrixových kousků a máte o zábavu postaráno. Celá zápletka – nevyjímaje často vyslovované jméno Rulhánek – působí jako pocta Kulhánkovu dílu.
John Keller je masový vrah bez jakékoliv šance na nápravu. Prostě psychopat, který si vykládá s popraskanou zdí a říká jí Alfred Hitchcock. Jediného jeho štěstí je, že ve svém oboru (profi killing) patří k nejlepším. Svoji svobodu musí vykoupit husarským kouskem: zabít třicet jedna lidí + všechny ostatní, kterým oněch třicet jedna lidí sdělí informaci tykající se „hysterické vánočky“. Situaci mu navíc komplikuje vnitřní boj tajných služeb. Ovšem děj není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. Na závěr knihy je použito alternativních dějových linií, které pak pomáhají k závěrečnému vyvrcholení příběhu.
Velice rozdílně byla pojata obálka obou titulů. U Líhně byla tato část přípravy úspěšně prodejného titulu pojata s vědeckou důsledností, kdy se pro co největší efekt využilo tzv. oční kamery. Vznikla tak pohledná obálka, jejíž decentnost má velkou šanci přitáhnout i čtenáře SF a F neholdující. (Mě osobně nejvíc oslovily krůpěje slz na chromově lesklé zbrani).
To Zabíjení se za nic neskrývá. Obálka, o kterou by intelektuál ani klackem nezavadil, vyjadřuje přesně duch knihy. Šílence cenícího zuby podtrhuje vše vysvětlující název zaškrtaný nepříčetnou rukou.
V obou knihách použili autoři pro zamotání zápletky román v románu. Moderní to prvek současné literatury (i když pro intoše už možná není zas tak úplně in) však každý použil v jiném duchu. Zatímco Kopřiva jej využil jako sice nezbytnou, ale přesto vtipnou složku příběhu (a k mé velké radosti zesměšňující dívčí romány a telenovely), Žamboch jej v první polovině svého díla použil jako opěrný bod pro další pokračování, a až v březnu zjistíme, jestli tento střípek děje nevyšumí do ztracena.
Je celkem jisté, že obě knihy se budou líbit a obdobně jako Kulhánkovy knihy mají velkou šanci se dostat mimo klasickou SF komunitu. Je jen otázka, jak zareagují vydavatelé a spisovatelé na tento fenomén a uvidíme, jestli podobné knihy časem neporostou jako houby po dešti. Možná se za pár let dočkáme nadpisů jako: Další „kulhánkovina“ na světě, anebo Všechno to začal Kulhánek.
Takže, máme tu dva rozličné návody, jak udělat z čtenáře ospalou trosku po probdělé noci nad otevřenou knihou. Teď už jen záleží na vás, který z nich vám sedne lépe. Jestli se nemůžete rozhodnout, můžu vás ujistit, že vybrat si oba tituly není vůbec špatná volba.
Fantasy Planet přinese samostatné recenze obou titulů příští týden
mám jenom dvě otázečky:1.) Dívají se scifisté na tenhle tip knih jako na brak?2.) Neměl Kulhánek nějaké reedice?
Já nechápu, že si ty obálky nechají autoři líbit, že se neperou za něco, co by bylo jejich tvrdě vydřené práce hodno. Copak jim nevadí, jak neskutečně hnusné to je? Nevidí, jaké obálky mají scifárny v Americe a Británii? Ať mi nikdo netvrdí, že u nás neexistují skvělí, nadaní kreslíři a že u nás neexistují grafici, kteří mají alespoň minimální vkus a profesionální um. Mirku, Štěpáne a ostatní, neříkejte, že s tímhle jste spokojení, že to je sice ohyzdné a amatérské, ale “naše”. Neříkejte, že pro svoji profesionálně napsané knížky si nepřejete stejně profesionálně udělanou obálku. Je to jako s počítačovými hrami – v 90. letech se nad českými amatérskými legráckami taky přivíraly oči a taky se čekalo, až doženem svět. V téhle branži jsme svět nejen dohnali, ale i předehnali. Ale obálky českých scifíček už patnáct let vypadají jako podomácku uplácané na starém pentiu v pirátském photoshopu.
To: aiax
Posli linky na zahranicni obalky (treba na amazon), ktere povazujes za profesionalni a proste super.(BTW – i Stepan i Mirek si vybrali autory obalek sami. Kdyby chteli, urcite by mohli mit zahranicni, ale zjevne nechteli.)
Já nevím, tohle podle mě mělo být o hodně delší, aby se to vážně pokusilo něco s něčím srovnat, nebo o hodně kratší (všechna použitá písmenka?).
ad obálky
obálky k těmto knihám mi nepřipadají nijak hrozné a myslím si o nich, co jsem řekl v článku.Je sice pravda, že u nás nevznikají ilustrace kvality jako např. u Jizvyhttps://www.fantasyplanet.cz/knihy_detail.asp?id=1287ale třeba taková ilustace k Stínu modrého býka taky není k zahozeníhttps://www.fantasyplanet.cz/knihy_detail.asp?id=582apropo jde do komentářů nějak hodit odkaz?
Odkazy v komentarich
zatim ne. Casem to udelame. Uz to vlastne chystame, ale jeste nechceme slibovat, kdy to bude. Prijde to s vetsima zmenama, ktery jsou narocny, takze nevime, jak rychle se to zvladne.
to zip:1. myslím, že v tomhle nebude sf komunita uplně jednotná (aneb, co Čech to názor)2. no to určitě měl
to bronec
ale aspoň jsemapropo abecedu bych nezvládl, mám vylouplé kvé 🙂
To michael
Ono to neni tak jednoduche, jak by se na prvni pohled mohlo zdat. 🙁 Pevnost si ode mne objednala stejny clanek uz pred delsi dobou a sam jeste netusim, co ze me na tohle tema vypadne. Zatim mam jenom nazev: “Lihen divokeho a zleho zabijeni”. 🙂
Loíheň a Zabíjení
Přiznám se, že moc nerozumím srovnávání těchto dvou knih. Každá je naprosto jiná: v Líhni je zabíjení jen prostředek, v Zabíjení je to cíl.
To Jirka:
musim se honzy zastat, jak by taky ne. 🙂 Obe knihy jsou srovnavane, protoze obe jdou po ceste proslapane kulhankem. Ze je Lihen a Zabijeni o necem jinem, je pak podle me dost v clanku zduraznene. Tvoje dedukce o prostredku a cili je naprosto presna, ale tomu text tohoto clanku neodporuje, souhlasi s tvym nazorem 🙂
Re: To Jirka:
Ondro, opravdu si myslíš, že Mirek jde po cestě prošlapané Kulhánkem? Anebo bylo dílo Kulhánka jen prostředek, kterej Mirek využil? osobně si myslím, že to druhé, ale musím se na to zeptat přímo autora :-)Proč s Tebou taky nesouhlasím:- v Líhni Mirek využívá a zdůvodňuje nějakou filozofii- o využití násilí jsem již psal- nevyužívá prvků humoru a nadsázky (snad mimo použitých jmen)- hrdina prochází změnami, děj mi připadá mnohem propracovanější, než u JK- kdyby v knize nezmiňoval jméno Rulhánek, napadlo by někoho srovnání těch knih? Asi ne. Takhle mám pocit, že se bavíme o plagiátu, což, jak jistě víš, není pravda.
pocit
Jestli se do toho můžu vmísit. Nikdy jsem neskrýval, že knihy p. KUlhánka jsou pro mne blábol a naopak Žambochovy knihy byly na daleko vyšším stupínku mého žebříčku. Na druhou stranu se musí uznat, že to co píše p. KUlhánek má v dnešní společnosti daleko víc čtenářů. (COž mne jako čtenáře, který má rád knihy, jejichž autoři mají slovní zásobu, sloh a schopnost vytvořit uvěřitelnou zápletku ne na úrovni pubertálních představ o zabíjení, sice žere, ale nic s tím nenadělám). Bohužel se mi v poslední době zdá, a tím nemyslím Líheň, ještě jsem ji nezačal číst, mám na mysli to, co napsal p. Žamboch předtím, že začíná najíždět právě na tuto úspěšnou (ekonomicky) kolej. Snad se bude umět vrátit.
To Jirka:
Nerikas nic, s cim bych nesouhlasil. Ale to je prave o tech rozdilech.Jen s poslednim bodem nesouhlasim – kazdy by to s kulhankem srovnaval i bez pritomnosti Rulhanka.
to jirka vlcek:
uz kdyz jsi kdysi hodil na mageo ukazku, tak z toho kulhanek byl citit, takze s tebou taky nesouhlasim
romison, ondra jireš: nevadí mě, že se mnou nesouhlasíte, já s váma taky ne 🙂
Ad J. Michálek: Dík, myslel sem, že Kulhánek vyšel víckrát:)
To Zip:
Vladci strachu dokonce jednou piratsky 🙂
to zip a Ondra
jo a celkem kvantum lidí si přeje, aby vyšela pirátsky i Cesta krve 🙂
Lidi, já Kulhánka fakt nemusím a Žamboch, nó Žamboch to je kategorie sama pro sebe. Ale myslím že je Mirek rozhodně zručnější autor, a Líheň si asi přečtu. Časem.
To Jirka:
Jo, ted jsem si jeste vzpomel. To o te filozofii. To se lidi dozvi az v druhem dilu. V prvnim o tom neni ani naznaku. 🙂
To Ondra: A sakra.
S tou obalkou souhlasim
Obalka knihy, pro toho kdo neví o co jde, katapultuje celé dílo mezi brak…nebýt přítele, jehož vkus znam a respektuji asi bych po ní nikdy nesáhl…krásně podobné obálky klasifikuje T. Pratchett v “Erikovi”. (pasáž kdy Mrakoplaš přichází k pekelnému baru) Tenkrát jsem se tomu smál, leč kdyz jsem spatril obalku Lihně chtělo se mi plakat.
Jenže Líheň má pevnou vazbu, to většina brakové literatury nemá:) A až na výjimky to nemá ani scifi a fantasy. Zabíjení má obálku dost divokou – při vší úctě k výtvarníkovi, jestli do toho pudu, asi to přebalim novinnovým papírem.
vy mate starosti decka 😉
jj, obě obálky by se daly vystihnout slovem HNUS
obálky
no nevím, už asi nejsem soudnej. Mě přidpadá, že ty obálky přesně vystihují žánr a charakter těch knih, ale proti gustu…
Souhlasím, mně se obě obálky taky líbí a každá přesně oslovuje své potenciální čtenáře.
Ad obálky – no sláva, to jsem fakt rád, že nejsem sám. Už jsem myslel, že všichni scifisti trpí z neustálého čtení zeleným zákalem, nedozíravostí a barvoslepostí zároveň.jan michálek, v. – neberte to ve zlém, na svůj vkus máte jistě právo, ale nikdy se prosím nepouštějte do navrhování obálek. Takových už je v branži víc než dost.
Ajax
Nezlob se ty, ale docela by mě zajímalo, odkud bereš svou sebejistotu, že tvůj názor je ten správný. Pokud je mi známo, obě obálky navrhovali profesionální výtvarníci. Jseš jím taky ?
no, nejde o to, že to navrhovali odborníci, ale o to, že se jim to nepovedlo.mimoto je možné, že nemám pravdu, a jsou to supr obálky, ale sme v demokratickém státě a máme právo na názor
Incomo
jasně. Všichni máme právo na to, aby se nám něco líbilo a nelíbilo. Mně se třeba obálka na Líheň extrémně líbí. A právě proto, by asi nikdo neměl svůj názor prezentovat jako jediný správný – viz : … ale nikdy se prosím nepouštějte do navrhování obálek.
no, obě se čtou moc pěkně. jen tak dál hoši, dělejte starýmu dědkovi radost.
Jako zažraný scifista se přiznám, že od Žambocha ani od Kopřivy už nic číst nebudu 🙂 Kopřiva píše “veselé” recenze s Dobešem v Ikárii, ale na jeho povídky a romány nejsem zvědavý, tenhle styl nie nič pre mňa (v antologii Je dobré být mrtvý jsem od něj asi něco četl). Žamboch je, jak tu gdosi pravil, kapytola sama pro sebe. Jedni ho milují, druzí jen nevěřícně kroutí hlavou. Já se řadím k těm druhým. Po přečtení “Seržanta” na mě přišly chmury; tolik klišeaux, tolik bohů ze stroje a taková pointa (téměř se zdráhám tomu tak říkat)… Příběh není přece hromadění scén!! To už si radši přečtu Šlechtu, který má sice neohrabaný jazyk a styl, ale alespoň má nápady a umí dát příběhu hlavu a patu.
add grafika obalu knih -Lihen – libi se miZabijeni – to je uz na me moc :-)add autori -kazdy ma svoje lepsi i horsi chvile, nicmene, kulhanka i zambocha i slechtu mam rad a tezko se mi bude hodnotit, ktery je lepsi – protoze kazdy vynika v necem trochu jinem, nicmene knihy si od nich koupim kdykoli i kdyby se mi obal knihy opravdu nelibil 🙂
Žamboch, Šlechta a Kulhánek holt píšou “lehkou” literaturu, akční sci-fi nebo fantasy, která nemá větší ambice než pobavit. A já myslím, že to všichni tři dělají naprosto špičkově (osobně se mi nejvíc líbí Kulhánek), dokonce bych řekl světově, a za to je podle mně můžeme jedině chválit.Pro srovnání – nejlepším podobným autorem v Polsku je Andrzej Ziemianski a ten je IMO o dost horší než kterýkoliv ze zmíněných Čechů. (přiznávám, že to je dost chabý srovnávací vzorek, jenže u nás holt jiné překlady než z angličtiny a polštiny nevycházejí – Rusové k nám teprve začínají pronikat, Golovačev teda nic moc, jsem zvědav na toho Lukjaněnka.)Úplně jiný problém je samozřejmě to, že tu ještě pořád nemáme nikoho, kdo by psal “velkou” SF&F literaturu. Nejblíž k tomu má určitě pan Neff (Tma 2.0 je s přehledem nejlepší česká SF&F věc, jakou jsem kdy četl), ale toho, jak se zdá, zatím víc baví hádky pravice vs. levice na Neviditelném psu. Kéž by zase začal psát! Ale jestli se někdy dočkáme českého Simmonse, Stephensona, Vingeho nebo dokonce Clarka či Asimova, to je ve hvězdách.
2Ajax
Co člověk to názor. Pro mě je třeba Neff absolutně nečitelný a Tmu 2.0 pokládám za propadák. Jen pro zajímavost – Vinge se mi taky líbí, dál třeba Forward, Haldeman … Clarka a Asimova mám ráda, ale spíš z “historických důvodů”, i když uznávám, že ve své době pomohli sf udělat velký kus cesty kupředu.
to ajax
no taky bych zrovna Tmu nepřirovnával k vyšší scifi, spíš právě k té odpočinkové.Jinak třeba Šusta by takovýho Stephensona mohl další knihou pokořit, teda aspoň Sníh a Diamantový věk, oba dva píšou hodně podobný věci. A hodně dobrá scifi je Fabianovo Mezi planetami, i když další jeho kniha bude spíš v tom zábavným stylu. Jinak na věci podobné Simmonse a Vingeho podle mně Češi nemaj náturu, je to trožku mimo naše uvažování. Clark a Asimov, ti už jsou zas současným autorům vzdáleni v čase. Prostě jejich kultivované a civilizované scifi, prodhnuté všobecným nadšením z vědy už se bude těžko opakovat. Je to i tím, že naše generace poněkud zdrsněla.
drobný omyl
Jan Michálek zřejmě myslí “Planetu mezi dvěma slunci” od Roberta Fabiana. “Mezi planetami” jsem vydal taky já, ale je to Heinlein.Jo, “Planeta” je rozhodně “divně zvláštní”. Nové Carpe diem je spíše vojenské, ale taky má své momenty. Teda, myslím, záleží na každém čtenáři… 🙂
to jan michálek
s Clarkem a Asimovem máš asi pravdu, tahle doba je pryč (i když není jisté, jestli definitivně, jestli po všech těch cyber-space-hyper-mega Reynoldsech a Stephensonech a dalších nedojde k reinkarnaci tohohle komorního stylu; asi jako když si v dnešním šíleném světě lidi pouštějí uklidňující filmy pro pamětníky).Já Tmu taky “nepřirovnávám” k “vyšší” sci-fi, já ji k ní přímo řadím. A hned řeknu proč – Neff má ze všech českých sf&f spisovatelů a spisovatelek nejlépe zvládnuto řemeslo a když k tomu přihodí totálně mrazivou atmosféru a VELICE podnětný námět k přemýšlení, co víc si může člověk od “náročnější” literatury přát? Myslím, že se spousta lidí dopouští omylu, když si “uměleckou” literaturu spojuje výhradně se stylem ála Gibson (neboli čím méně toho čtenáři prozradím a čím větší frustraci u něj vzbudím, tím větší jsem umělec).A od pana Šusty jsem ještě nic nečetl, docela jsi mně překvapil, když píšeš, že se blíží ke Stephensonovi. Tož to ho musím prubnout. Co přesně bys mi pro začátek doporučil?
to Ajax a M. Bronec
On toho moc nenapal. Narka je taková hodně divoká scifárna, ale dvojromán Dotek nulačasu je podle mně dost zajímavý čtení a měl jsem z něho podobný pocit jako ze Stephensona, ale je to ještě pořád spíš víc akce než myšlení,ale to byl Sníh taky).A jestli si chceš hodně zapřemýšlet, přečti si cyberkomiks od Bondyho. (!Upozorňuji, čte se to těžce!) Podle mně hodně nedoceněná naše scifi, trpící tím, že Bondy není klasicky scifi autor. a s tím Febianem se omlouvám, myslel jsem Planetu mezi dvěma slunci. Snad se časem tento autor pokusí překonat sám sebe a napíše něco velkýho. A ještě se k tomu bude muset najít nakladatel, který výdá knihu, jež se možná nebude úplně dobře prodávat.Zkrátka teď se hodně těším na nového Simmonse (Ilium od Lasseru), svýho času mě Hyperion hodně dostal.
Obecně jsem překvapen “ratingem”, který stále mají Clarke a Asimov mezi čtenáři. Určitě povznesli scifi žánr o kus dál, ale jen o kus, a dnes jsme už mnohem dál. Jejich stylistika, psychologie, koncepce syžetu je dávno zastaralá, v obecném slova smyslu stejně jako van Vogt a spol ze zlaté éry. Otázkou ale zůstává, zda čtenáři stále neupřednostňují jednoduché příběhy, které byly psány za “starých dobrých časů”. Viz poznámka o “cyber-space-hyper-megar” atd. Pak je jasné, že dál budou u nás populární “staré dobré kusy.” Planeta mezi dvěma slunci sice není špatná, ale je to neumělý přepis Pitch Black …Označit Gibsona za “uměleckou literaturu” …, divný, on je jeden z mála, který bez úkoru na čitelnost, překročil perimetr dobrodružné a sociologické literatury … i když jeho prvoplánové vize už dávno neplatí. Ale ty druhoplánové, imlicitně vlastní jeho textům, jsou stále víc a víc aktuální.