Letem světem Roboramem

V dobách letního nedostatku prostředků a výskytu nových dobrých knih jsem se rozhodl pro koupi něčeho staršího a udělal jsem dobře. Krátké povídky Stanislava Švahoučka byly příjemným překvapením za rozumnou cenu.

Po předmluvě J.W Procházky, který vychvaluje autora do nebes, otvírá sborník povídka Vnitřní život otvíráku na konzervy. Sám název nastiňuje vše podstatné a prozrazovat více by byla škoda. Každopádně je tento text jedním z vrcholů celého výběru.

Akce velký skok mimo jiné objasňuje Armstrongovu divokou větu po prvních krocích na měsíci. 

Z povídky Beze stopy budou mít radost všichni potenciální vrazi, protože jim naznačí možnosti budoucnosti, jež nabízí mnoho způsobů dokonalé vraždy. Navíc je jistě potěší, že budou ušetření nechutností např. řezaní na kousky a cpaní do sudů a související namáhavé házení oněch sudů do Orlíku, popřípadě podávaní toho samého prasatům do krmení.

Poté přichází snivý text Návštěva broučků, který jsem i po několikero přečtení nedokážu popsat, takže snad jen podotknu, že se pěkně čte a popřeji hodně štěstí.

Forestre, budete žít vypráví o hrdinovi připraveném na všechno. Škoda jen, že ostatní na připravenost kašlou.

Hlavní role je druhý vrchol sborníku. Představuje Hollywood budoucnosti v tmavých barvách. Holt, herci nemohou mít v každé době na růžích ustláno. Jen zkuste hádat, jak zdravotnictví přispěje k rozvoji filmu v budoucnosti (tedy kromě plastických operací ). 

Minitext Houslař vypráví o M-zákovi, který se dal na hudební dráhu a vůbec mu při tom nevadí, že ho spoluobčané neslyší.

Hrdinové z Telluru řeší trampoty dvou kosmonautů, kteří se ocitají na znepřátelené vesmírné stanici v okamžiku zahájení války.

Zdařilý příklad autorova umu je Posel z budoucnosti. Spojení sci-fi a fantasy prvků nemusí vždy vést k nesmyslné slátanině.

Přespolní běh není povídkou spíše výsledkovou listinou závodu a je jen na čtenáři zdalipak si domyslí, jestli neobvyklé vítěze má na svědomí genetické inženýrství nebo mutace z ozáření.

Primitivové žijí na zakopané planetce. Mezihvězdní stavaři se snaží vyjednat se středověkým králem koupi pozemku pro novu stanici, jenže rutinní transakce se zvrtne.

Další z vrcholů je povídka Přítel, která nevšedně vypráví o světě, kde fungují paranormální schopnosti na způsob “štěstí je krásná věc a prachy si za něj koupíš!”

Protiútok vede k zamyšlení, zda filmy na způsob Time-cop nejsou bezbřehou hloupostí. Ovlivnit historii se totiž dá mnohem nápaditěji a nepozorovaněji, než vraždou důležité osoby. Navíc mě pobavilo přirovnání zneschopnění civilizačního rozvoje pomocí administrativy, zvláště pak v době přičlenění naší země do byrokratické Evropské unie.
Jak skoná Poslední strom? Jen prozradím, že sekera ani pila ho na svědomí mít nebude.

Rovnováha žene základní fyzikální poučku, “každá akce vyvolává reakci,” do nezvykle vtipných extrémů.

Minitext Setkání s civilizací je klasickým pojednáním o přistání mimozemšťanů na naší planetě.

Elixír smrti je další z variací upíří existence  s kulhánkovským hrdinou, které však rozlišuje originální zakončení.

Frajeři budoucnosti nejezdí na motorkách, ale používají stroje času a právě Sjezd temponautů pohlédne na časoparadaxové šmouhy nablýskaných mašin motorkářů budoucnosti.

I v přetechnizované době, kdy se k špionáži používá hypnóza, drogy pravdy a miniaturní udělátka, uplatňují zastánci staré školy laciný Trik, jak zjistí i hrdina David.

Detektivní zápletka provádí Případ s trpaslíkem, který je neopakovatelný svou dokonalou promyšleností a excelentním závěrem.  

V přeplněném vesmíru je velmi těžké najít neregistrovanou planetu, která neprošla geologickým průzkumem, proto se dva těžaři vydávají na periferii hledat Tutovku.

Zelí připomíná americké postkatastrofní romány a popisované domácí prostředí je chutnou třešinkou na dortu.

O neobvyklých potížích pří cestování v hyperprostoru nám povypráví autor v Lince splněných přání, která mě přivedla k zamyšlení nad možnou intoxikaci věhlasných matematiků.

Vychechtaný Den, kdy padal sníh se určitě zalíbí všem pukům a pukačkám a s velkou pravděpodobností i všem ostatním.

Sborník uzavírá uklidňující povídka Štěstí, která je pohlazením na duši po divokých sto padesáti stranách. Závěrečné smíření hrdiny s plechovou kráskou mě natolik uklidnilo, že jsem se po několika strašidelných nocích nádherně vyspal.  

Všeobecně lze říci, že texty Stanislava Švahoučka, i když kolísají s kvalitou, mají ukázkově a hlavně vtipně vypointované závěry. Právě v autorově schopnosti zvolit  geniální poslední věty vidím jeho silnou stránku.  Proto sborník doporučuji k přečtení každému, kdo se pokouší psát krátké povídky. Myslím, že tato kniha by mohla mnohým sloužit jako elementární příručka. Na druhou stranu není výbor pro sečtělé scifisty žádným objevem, jelikož většina děl byla již dříve uveřejněna, což se dočtete v bibliografii na konci.