Namouvěru, něco takového mi opravdu chybělo. Po sofistikovaných devadesátých letech, kdy se nám Hollywood snažil vnutit typ “reálného” akčního hrdiny (Willisovy alkoholické nicky, Cageovi hrdinové z donucení či vrchol všeho, citlivka Neo Reeves, který dokáže být bouchačem jen ve virtuální realitě), je tu konečně pořádný testosteronový hrdina, poctivý uzel (či spíše uzlisko) nakynutých svalů, který prohřmí filmem jako lavina a nechá za sebou jen usekané hlavy, pochroumané hnáty a potrhané panenské blány. Ale co už dnešního standardně chcípáckého, sexuálně frustrovaného a od věčného zírání na monitor či obrazovku videa poloslepého návštěvníka kina lépe přesvědčí o nadřazenosti jeho pohlaví, než pohled na lesknoucí muskulaturou obrostlého chlapa s mečem v pěsti a polonahou ženskou přehozenou přes rameno?

Stephen Sommers vlastně ani není filmový tvůrce, on je tlumič. Tlumí abstinenční příznaky u určitých skupin filmových fanoušků. Po superúspěšném vyrovnávání indianajonesovského deficitu oběma Mumiemi vytáhl další klasiku z osmdesátých let a tentokrát z pozice producenta a scenáristy pomáhá milovníkům klasické heroic fantasy zvládnout čekání na třetího Conana. Namouduši, Krále Škorpiona jakoby v dětství kojil krvavým mlékem samotný Robert Ervin. Barbarským dávnověkem se vítězně prohání krutý vojevůdce Memnon. Díky svému čaroději, který dokáže vidět budoucnost, zvládne Memnon každého nepřítele snáze než Jackie Chan přeskok nákupním vozíkem a podrobuje si jeden národ za druhým (což mu umožňuje pěstovat svůj nejoblíbenější sport – lukostřelbu do davů odzbrojených, na kolena sražených zajatců). Několik kmenů však stále urputně vzdoruje. Náčelník jednoho z nich nemá v hlavě úplně vymeteno, a tak vydumá, že Memnona můžou porazit, jen pokud zlikvidují jeho jasnozřivého parťáka. Dvacet rubínů by měla být dostatečná odměna za dodávku pizzy s ananasem a věštcovou hlavou. Mathayus (“Nikdy nesahej na můj luk!”) a jeho dva bratři, poslední příslušníci klanu nájemných zabijáků, skáčou na koně a na velblouda a cválají do Memnonova tábora, aby zmiňovanou ingredienci sehnali. Jenže zrada je svině, šípy vesele bzučí tmou a Mathayus je najednou jedináček. Pořádně naštvaný jedináček. Přichází do sídelního města Gomora a je odhodlaný ke kouzelníkově hlavě přidat jako grátis bonus i kebuli Memnonovu. Co však čert nechce, věštec je ve skutečnosti věštkyně, a to krásná, mladá, v Memnonových službách násilím držená a navíc očividně asijského původu…

Ruku na srdce, v tomto filmu není původní nic. Ale absolutně nic. Autor příběhu (no, příběhu…) Stephen Sommers a režisér Chuck Russell natočili tak krystalicky čisté béčko, že si ho podobně jako dokonale vyleštěné skleněné tabule žádný kritik nejdříve ani nevšimne – a vzápětí si o něj rozbije nos. Král Škorpion už není ani ona pověstná vykrádačka, to je hotový bazar použitých nápadů (kromě Conana a jemu podobných i Sommersův milovaný Indiana Jones, Gladiátor, Robin Hood a v podstatě většina historicko-dobrodružných filmů, na které si vzpomenete). Navíc s historií nakládá s libovůlí televizních fantasy seriálů, takže se tu třebas dozvíme, že 3000 let před golgotským incidentem mohly existovat nejen katapulty, šurikeny a složité kanalizační systémy, ale dokonce i dalekohledy a střelný prach(!!!). A víte co? Vůbec, ale opravdu VŮBEC to nevadí. Ono totiž nic z toho není myšleno ani trochu vážně a film dosahuje tak vysoký stupeň pohodovosti, zábavnosti a onoho spikleneckého pomrkávání na diváka, že i vysloveně okopírované scény (Mathayus se před lukostřelbou kryje za kutálejícím se gongem) namísto frflání přijmete s hurónským smíchem. Celé to má střízlivých 80 minut a ty jsou natlačené akcí a humorem víc než teenagerská diskotéka hormony. Jakákoliv scéna s potenciálem nudy či rozvláčnosti je nemilosrdně osekaná na kost, takže stačí, abyste si pár vteřin vybírali z rozkroku rozsypaný popcorn a určitě vám unikne nějaký vydařený vizuální gag, podřezaný chřtán či vlnící se děva. Chuck Russell už natočil všelicos a vždy to zvládl na výbornou (Noční můra z Elm Street 3 byl skvělý horor, Maska vynikající komedie, Likvidátor slušný akčňák), ale dirigování této šermířské bouchanice mu rozhodně sedlo nejlépe – bojové scény, které tvoří zhruba 99,8% filmu, jsou jednoduše strhující, a ač se krví v zájmu přístupnosti šetřilo, díky šikovnému střihu a výstižným zvukovým efektům divák i tak cítí každé seknutí na vlastním mase a kostech.

Kromě Russellovy přesné a přitom odlehčené režie jsou významnou oporou osvěžujícího, záměrně dekadentního “fílingu” hlavně herci. Ne že by měli co hrát, to ne – postavy tu už vlastně ani nejsou charakterizované tou pověstnou béčkovou jednou větou, ale jen jakýmisi vnějšími znaky, například Memnon (Steven Brand) je “ten, co zadrží šíp holýma rukama”. Naproti tomu každý z představitelů přesně pasuje na svoji figurku. Polonahá Kelly Hu je pomilováníhodná, Michael Clarke Duncan robustný spolubojovník, od kterého je radost nechat si krýt záda, Grant Heslov je komický poskok s únosnou mírou otravnosti. Nejpříjemnějším překvapením celého filmu je však samozřejmě herecký výkon wrestlingového showmana The Rocka v hlavní roli. Je přesně tím, čím byl Vin Diesel pro Černočernou tmu anebo Hugh Jackman pro X-Men – bez jeho sympatického, ba svým způsobem dokonce charismatického zjevu by to celé nestálo ani za fajfku tabáku. Každá jeho hláška má průbojnost nastřelovačkou vypáleného hřebíku a v bojových scénách je jako lokomotiva, které selhaly brzdy. No jasně, nominace na Oscara z toho nebude, ale oproti svaloušům staré školy, Arnoldovi, Slyovi, Dolphovi či Louovi, je The Rock úplný Kevin Spacey. A způsob, jakým ten chlap dokáže i přes nepohodlné rozpoložení (po bradu v písku) likvidovat masožravé mravence, je jednoduše nezapomenutelný.

Král Škorpion je jeden z nejdivočejších filmů posledních let, hotové “labůžo” pro milovníky řemeslně dokonale natočené a k tomu vtipem a sebeironickým nadhledem prošpikované akční zábavy. V kategorii filmové heroic fantasy rozhodně patří k úplné špičce. Jistě, atmosféru Barbara Conana neviděl ani z rychlíku, ale na všechny ty Beastmastery, Deathstalkery, Atory a Kully už můžete klidně zapomenout. Nechť mě světelný meč skolí, ale pro mne je “Škorpík” společně s druhým Bladem zatím nejzábavnější film sezóny.

Převzato z Fantázie