Vzpomínáte na zimu 1993, kdy někdo ukradl Vánoce? Přece se nedá zapomenout na zpívající a tančící postavičky z paralelního halloweenského vesmíru. Všude se skloňovalo jméno výjimečného umělce Tima Burtona, zatímco skutečný režisér utřel nos. Tohle je jeho comeback v tandemu s expertem na paralelní světy, Neilem Gaimanem.
Henry Selick, režisér Ukradených Vánoc, se vrací s dalším zjevením, jež se zapíše do kroniky kinematografie. Přesněji do kapitoly o loutkách. Současná vyspělá technologie umožňuje natočit animovaný film bez toho, aby se musela vykácet půlka dešťového pralesa či půlroku nahánět barevné pixely na třiceti počítačích. Kreslený filmy jsou passé, Disney má utrum, novodobým králem je Pixar, čas od času se projeví i DreamWorks. Jenomže na loutky se taky nezapomíná. Bratři Quayové se proslavili loutkami a stop-motion animací, česká surrealistická ikona a živoucí legenda Jan Švankmajer se taky kromě jiného proslavil loutkoherectvím a i v současném high-tech věku mají loutky své pevné místo. Skandinávský fantasy příběh Strings nás přesvědčil, že panáčkové na šňůrkách ještě nepatří na skládku a skvěle se doplňují i s počítačovou animací. Taky dvojice Lavis a Szczerbowski vytřela zrak mnoha kritikům se stop-motion snímkem Madame Tutli-Putli, loutkovým kraťasem upomínajícím na surreální tvorbu Davida Lynche a Jungovu teorii kolektivního nevědomí. Ať žijí loutky!
Britského spisovatele Neila Gaimana známe jako skvělého vypravěče, jenž stvořil mnoho působivých světů, mezi které patří i ten za tajemnými dveřmi. Britský excentrik je nápaditým ,,americkým bohem“, jenž vždy dokáže vybudovat nové a zajímavé (i komerční) univerzum. Jelikož Selick není o nic menší podivín a taky miluje nové světy, překonávaní hranic a bujarou, často bizardní imaginaci, je celkem přirozené, že tihle dva pánové našli společnou řeč.
I když režíroval kultovou stop-motion muzikálovou záležitost, stále seděl v stínu velkolepého Tima Burtona. V roce 1996 vyrukoval s experimentálním a půvabným dílkem Jakub a obří broskev kombinujícím stop-motion a počítačovou animaci s hraným filmem. Na Selickovu škodu se jeho jméno s valným úspěchem neskloňovalo, pořád to byl ten chlápek, co dělal s Burtonem. O to důležitější byl pro tvůrce projekt Koralína a svět za tajemnými dveřmi, na němž se začalo pracovat již v roce 2004.
Jenomže pro diváky je více než stavba vlastního památníku Koralína sondou do dětské mysli, průzkumníkem psychikou a životem přehlíženého dítěte. V současnosti běžná praktika – dítě vychovávané televizí, v horším případě alkoholickou sousedkou. Při absenci ohlupující bedny se k slovu hlásí nezkrotná dětská fantazie. Zběsilá a nespoutaná představivost. A právě tenhle povedený snímek je manifestem dětské imaginace a důkazem, že být oproštěn od dospěláckých povinností a pobývat ve fiktivních světech není důvod na přeškolovací kurz ve vypolstrované cimře.
Filmové zpracování dětsko-dospěláckého příběhu nenápadné holčičky zažívající dobrodružství ve venkovském penzionu je o to zajímavější. Režisér ve velké míře vychází z předlohy, ale několik pasáží si upravil dle vlastního gusta. Od prvního záběru diváky zarazí puntičkářství a detailnost, kterou Koralína hýří. Stop-motion je jeden z nejnáročnějších způsobů oživování neživých předmětů. Proto není divu, že produkce trvala tak dlouho, přičemž je třeba vzít v potaz měsíce strávené v dílně vyráběním všech postav, rekvizit a kulis. Režisér a jeho početný tým se pustili do díla s úctyhodným zápalem, jehož výsledek neujde ani nepozornějším divákům.
To pravé ořechové gaimanovsko-selickovské začíná objevením kouzelných dveří spojujících šedivou realitu s něčím na způsob nonstop zábavního parku, alternativní realitou s pozornými rodiči, kteří si hrají, zpívají, tančí a Koralína je princeznou ve svém veselém a barevném království. Až na podivná rodičovská kukadla je všechno tip-top-nato-tata. Jenomže hrdinka se každé ráno probudí ve vlastní, nudné posteli. Brzy začne Koralíně docházet, jakže se to vlastně má s novými rodiči, a rozdováděnou pohádku střídá hrůza. Děvče brzy zjistí, že všechno, co se blyští, není zlato, že je třeba vážit si toho, co máte doma, zamýšlet se více nad sebou, svým konáním a přáním. Kouzlo moralizování spočívá v jeho neviditelnosti, autor nemoralizuje, nerozkládá o nevděčných spratcích a tím, jak si ničeho neváží. Podsouvá i několik témat k zamyšlení. Henry servíruje poučení bezbolestnými optickými infuzemi, záplava nápadů a povedená vizuální stránka pohltí všechny diváky bez ohledu na věk, pohlaví, rasu a poučení.
Autor recenze se přiznává, že při hudebních výstupech ve filmech trpí jako zvíře a téměř vždy je na DVDčkách přeskakuje. S výjimkou morbidních muzikálů Tima Burtona, Rocky Horror Picture Show a snímků Henryho Selicka. Hudební intermezzo jenom podtrhuje hravost, ale taky vzbuzuje lačnost po více hudebně-tanečních vstupech. Vzájemná spolupráce obou výše zmiňovaných pánů byla pro Henryho poučným a plodným obdobím a slouží mu ke cti, že se ubírá vlastní cestou. Ale Burtonův vliv je nepřehlédnutelný i ve světe za tajemnými dveřmi. Nejmarkantnější je to před hrůzostrašným finále způsobujícím agresivní zatínaní zubů, nehtů a svěračů, kdy na mysl vytane černá a provokativní komedie Beetlejuice. Nejde o výtku, jenom konstatování, málokomu bude vadit inspirace lehce morbidním gothic stylem.
Zábavný, děsivý, pohádkový i hororový příběh v experimentální, zato skvěle fungující kombinace stop-motion a počítačové animace v moderním 3-D obrazu s obligátními poučeními hravě překonávající bariéru věkových kategorií. Selick se noří do hlubin dětské fantazie, ve kterých jsme se ocitli s Guillermo del Torem v omračujícím (mistrovském) díle Faunův labyrint a Tarsem Singhem v upřímném Pádu. V Koralíně kulminují témata obou příběhů – fantazie jako únik před krutou (nudnou) realitou, i jako vlastní (osobní) vnímání světa a skutečnosti. Selickův počin se navíc oprošťuje od naturalismu a tíhy rozvláčného příběhu. Další povinná pouť napříč krajinou dětského vědomí se zkušeným průvodcem i budovatelem pitoreskních atrakcí, Henry Selickem.
Trailer:
Můj osobní názor…
… je, že nejvíc mi vadí na filmu právě Henry Selick. Až do nedávna jsem si myslel, že Ukradené Vánoce jsou slabší animák z pera Tima Burtona – po Koralíně musím uznat, že problém byl v režisérovi. Je to čistě můj subjektivní dojem, ale Selick na mě působí, že si hraje na Burtona, ale chybí mu jeho elegance. Kde je Tim Burton makabrózní, tam je Selick křečovitý. Navíc Selickova invence přivedla do Koralinina života přiblblého Huberta, který nemá v příběhu jiné opodstatnění, než z něj udělat rodinný film. A také udělal z “podivína zezhora” Rusa Bobinského, který je v Selickově podání totální mešuge.Po technické stránce je film naprosto dokonalý a rozhodně stojí za shlédnutí – byť je škoda, že hororová atmosféra se (alespoň pro mě) nedostavila. Ale alsepoň mě to donutilo znovu se začíst do knihy.PS: Nevím, kdo je Petr Putna, ale až ho potkám, tak ho upálím! To, co provedl titulkům je odstrašující – já jsem na titulky poměrně nenáročný, ale když i já poznám, že se v některých pasážích filmu píše v titulcích něco úplně jiného, než říkají (doporučiji zejména pasáž, kde se hádají slečny herečky jaký čaj majá Koralíně uvařit), tak to už musí mít autor titulků velkou fantazii!
Mne sa ten film celkom páčil, malo to svoju atmosféru, animácia veľmi dobrá, len by som skrátil niektoré časti, najmä tie rôzne cirkusové vystúpenia, prípadne inak natočil, tie boli nudnejšou časťou inak nadpriemerného filmu.
Hodnoceni?
Kdysi se na FP objevovali na konci recenze i hodnoceni – to uz se nevede?Jinak recenze je fajn. Film jsem videl. Pro neznalce Gaimanove dila je to v pohode. Znalcum mozna budou nektere pasaze vadit (Hubert na motorce v uvodni scene), ale celkove jsem velmi spokojen.
To Shako
Hodnocení se tu řešilo asi před dvěma měsíci, a protože většina čtenářů i redaktorů byla proti, po diskuzi jsme ho zrušili. Hlavní důvod byl ten, že jakékoliv hvězdičky a procenta jsou subjektivní, neřeknou vám, jaká ta knížka je a že je lepší si o knize (…) udělat obrázek z recenze samotné. V neposlední řadě proti mluvilo i to, že většina redaktorů jsou nováčci, kteří při nejlepší vůli a snaze procenta prostě neodhadnou. Ale neříkáme, že je časem znova nezavedeme.
ToPavlaL
Diky za odpoved. Mam FP rad, ale ctu jen nektere clanky, takze tato diskuze mi unikla. No, nemuzu si pomoct, ale posledni dobou me prijde, ze se z tech recezni dovidam nejak malo, tak se tesim, aspon na zaverecne zhodnoceni, ktere tam ted neni.:(Tak kdyz ne subjektivni hodnoceni, tak proc nevytahnout hodnoceni treba z CSFD resp. IMDb pro filmy. Z hrajeme.cz resp. boardgamegeek.com pro deskove hry? Nevim, jestli existuje nejaky ekvivalent pro knizky. Samozdrejeme s patricnym oznacenim, ze jde o hodnoceni dle danych stranek.
To Shako
Jenže hodnocení na IMDb či CSFD se přepočítává s každým novým hodnocením – takže výpovědní hodnotu má,až když ho ohodnotí dostatečné množství lidí, což je většinou později, než bys chtěl mít recenzi.
To Thomas
V zasade souhlas, ale vetsinou to a americe bezi drive, takze treba hodnoceni na IMDb uz by mohlo byt vcelku ustalne v dobe psani recenze na FP. Rovnez na Koralinu se objevovali recenze na CSFD jeste pred ceskou premierou.Krom toho na FP zase neni tolik filmovych recenzi, aby se nedali filmove recenze za posledni 3 mesice aktualizovat hodnoceni z CSFD(IMDb). A samozdrejme neni nic jednodussiho (a dneska uz spise nutnost) napsat k hodnoceni i datum kteremu patri.
c
doosstt doobbrrýýý!!!!!!!!!!!!
5
CHTELA BY TO VIDĚT
koralíka
naprosto dokonalá animace tohle je čemu bych se chtěl v budoucnosti věnovat…..příběh krásný gaiman 1ka naprosto skvělé postavy mnohem lepší než ukradené vánoce!