Kniha přežití (The Book of Eli)

Nový film Denzela Washingtona (protože pochybuji, že by někdo jiný ze zúčastněných byl u nás tahákem) by mohl být, přes veškerý patos, jednoduchou a přímočarou ideologii (vlastně, pro to nepřiznat – propagandu), jednou z událostí roku. Přístupnější variací na Cestu, která se do našich kin také zanedlouho chystá. Jenže tomu tak není. A už po pár minutách není problém určit proč. Stačí první scény.

Scéna č. 1 nás zavádí do umírajícího lesa, kde se k zemi snáší možná špinavý sníh, možná popel. Každopádně by se však silent hillovská atmosféra dala krájet, k čemuž přispívá i pomalá jízda kamery, během níž se do záběru postupně dostane zbraň, mrtvola, k ní přiběhnuvší vychrtlá kočka a nakonec číhající muž (vzhledem opět evokující Silent Hill), který kočku zastřelí. Lukem.
Následující záběry muže sledují už mimo les, putujícího zničenou krajinou. Poznáváme v něm Washingtona, a kdyby náhodou ne, tak nám jej páni režiséři přiblíží – nechají jej několikrát zastavit, pohlédnout do krajiny a opět jít. Hezky s detailním záběrem na tvář. Strhanou, špinavou, stárnoucí… pro dvojitou jistotu někdy hezky ve zpomalovačce a s náležitou hudbou. Výsledek? Víte, že si máte říkat OMG, to je super a cool a temné a osudové a kdo ví co ještě. Místo toho si ale říkáte WTF?! Nemám tyto zkratky moc rád, ale jsou chvíle, kdy prostě sednou dokonale.

A máme tu další scénu… Washington se utáboří. A najednou je ta super atmosféra hustší než med zpátky. V nejlepším slova smyslu tragická a přitom lidská. Zakončená nejen vtipným nakrmením myši kočičím masem, ale především pravděpodobně nejlepší scénou filmu točící se kolem poslechu hudby. Kdyby v tu chvíli nic jiného nebylo, budeme na film, při vědomí všech nedostatků, ještě dlouho vzpomínat, mluvit o jeho potenciálu a úžasném vizuálu, se kterým by se toho ještě dalo tolik udělat. Jenže film pokračuje, a i když pár záblesků ještě má, ona působivost první a třetí scény se už nevrátí.

Místo toho se nám dostane ryze béčkového příběhu o tajemném cizinci, který přijde do zapadlého městečka, potká milou dívku a zaplete se s místním diktátorem. U toho nám mimochodem tvůrci hned prvním záběrem, v němž čte knihu o Mussolinim, řeknou vše podstatné. Postavy a kulisy nalajnované, přihodit nějakou tu akci, poselství v prášku, zalít již zmíněným vizuálem a hlavně moc dlouho nelouhovat, aby nám náhodou ta kvalita, která zbývá, nevyprchala.

Ale pořád by to mohla být skvělá zábava. Akční scény jsou sice daleko od všeho zapamatovatelného, ale alespoň jsou příjemně fyzické a i nějaká ta krev se objeví. A navíc nejen Washingtonův Eli je postava v pravdě ikonická. Gary Oldman padouchy umí, Jennifer Beals je krásná a smutná a především je tu Ray Stevenson. Jistě, druhý Řím se nekoná, ale i tak má charisma, až to hezké není. Připočtěte si páreček důchodců, jejichž domeček a láskyplný vztah k sobě i své zahrádce dává tušit, že takhle nějak by vypadala kanibalská verze Carla Fredricksena (v podání Michaela „Brumbála“ Gambona) a jeho drahé ženy Ellie z pixarovského filmu Up! a je jasné, že tohle béčko má své kvality a i když myšlenek moc nepobralo, dokáže o nich dobře blufovat.

Takže je škoda, že pak zkusí vyložit karty na stůl. V tu chvíli se vrací s plnou parádou všechny nešvary zmíněné na začátku, plus pár nových. To, že Eliho kniha je Bible, nepřekvapí myslím nikoho, kdo viděl byť jen trailer, takže je jasné, že poselství bude jaké? Křesťanské. Ale hlavně americké. Je nám tedy sice jasně řečeno, že jedině Bible je ta správná kniha pro život (zapomeňte na Red Meat a ve filmu ostýchavě naznačené možnosti jejího zneužití), ale pro jistotu se nám dostane komunity, která zachraňuje to nej ze světové kultury tak nějak globálně… čirou náhodou skrze kulturu západní. Vivat Mozart a angličtí klasikové! A aby ovšem nedošlo k mýlce, že by mohl být film čirou náhodou politicky nekorektní, čerstvě vytištěnou Bibli dáme hezky mezi Tóru a Korán (mimochodem: vlk se nažral a koza zůstala celá – výsledná kompozice připomíná stupínek vítězů, kde judaismus dostal bronz, islám stříbro a zlato má formátem zdaleka největší právě kniha křesťanů…). Což by nemuselo nutně vadit. Stejně jako nejasnosti ohledně ochranné ruky boží nad Elim. To podle mého k té roztomilé agitce tak nějak patří: Mystický přesah filmu je uvěřitelný a nemám problém ztotožnit se s představou, že Bůh nad někým drží stráž či že kanibaly poznáme podle třesoucích se rukou. Proč ne.

Jenže všechno, celé to „poselství“ a „myšlenkový“ přesah až někam do Mexika včetně „cool“ mysticismu, je opět absurdně zdůrazněno a až zoufale zdlouhavě nasnímáno. Veškerá atmosféra a pocit dobře stráveného času se proto začíná bortit. To pak nepomůže ani opět béčkové předání štafety v úplném závěru. To, že film blufoval, jsem už napsal, ale stejně zabolí, jaké plevy měl celou dobu v ruce.

Od zatracení tak nakonec dělí snímek to, že většinu trvání byl přes všechny zádrhely opravdu zábavný a i v samotném závěru, uprostřed všeho toho ideologického balastu, se skrývají dvě perly. Jednak je to rajská komunita na Alcatrazu a jednak se nám dostane špičkového završení linie kolem postavy G. Oldmana. Nemám teď na mysli „pointu“ ohledně knihy, kterou Eli celou dobu nosil u sebe, ale poslední pohled Oldmanova nohsleda. Tady Kniha přežití (což mi osobně asociuje spíš něco ve stylu Halloweenu, ale budiž) dokazuje, že potenciál byl veliký. Takto zůstává pouze vizuálně podmanivá podívaná, která má pár skvělých momentů a pár naprosto likvidačních. Nenaštve vás, že to je špatné, ale že to mohlo být výborné (takže odejít buď po deseti minutách, nebo deset minut před koncem…:-)). Opravdu škoda.

Kniha přežití podle mého nemá na nějaké extra hodnocení (i když osobně bych jí v dobré náladě šedesát procent dal), ale ten pravý tanec asi přijde po premiéře Cesty (soudit mohu zatím jen podle jména režiséra, hlavního představitele a samozřejmě naprosto nekompromisní předlohy). Bratři Hughesové si tentokrát sice nevybrali geniální předlohu (jako v sebevražedném pokusu zfilmovat Z pekla), ale stejně se jejich dílo srovnání, v kterém prostě nemůže obstát, nevyhne. Někdo tam nahoře je asi nemá rád.

Nicméně je třeba v této souvislosti zmínit ještě jednu věc. (Post)apokalyptické téma s výrazným náboženským apelem se stává poměrně oblíbeným napříč médii (před nedávnem vydaná Levá ruka boží vlastně pochází ze stejného ranečku). Výsledky jsou samozřejmě rozmanité, ale podstatné je, že apokalypsa a víra se dostávají čím dál víc na přetřes. Nelze proto tato díla předem odsoudit, pokud obsahují podobenství, vypomáhají si Bohem, nebo na něj naopak všechno svalují. Západní společnost prochází nejen hospodářskou, ale i duchovní krizí a dobou nejistoty. To znamená, že s podobnými filmy a knihami a komiksy (a vůbec vším možným) se budeme setkávat i nadále. S tím nic nenaděláme a nemá smysl se rozčilovat. Můžeme ale doufat, že to bude kvalitnější, nebo alespoň vyrovnanější, než tato první vlaštovka.

VERDIKT:

V podstatě zábavné béčko, které nabízí sexy postapokalyptický svět, několik vtípků a výborných scén, ale také nezvládnutou propagaci velkých myšlenek, které ve výsledku ukazují, že film žádné nemá… Přesto dílko, které je dobré vidět (i kdyby jen proto, abychom mohli v následujících letech srovnávat).