Ken Wood po dvaceti letech

Skutečný vznik tohoto ve své době průlomového díla je samotným autorem kladen do posledních let reálného socialismu – cca do roku 1988. V roce 1989 v Bratislavě tato legenda obdržela jednu z pěti nominací na Mloka a  relativně krátce nato se ji podařilo úspěšně vydat.

Rodokapsová verze byla na FP již náležitě rozebrána před několika lety. Nová verze zachovává původní dějovou linii, klíčové scény i styl, je však mnohem rozsáhlejší. Přibylo zajímavých detailů, nových scén i roztodivných gamebských potvor, popkulturní odkazy v textu se rozšířily přímo úměrně k rozsahu knihy a co je hlavní – pořád je to stejný nářez, jako kdysi před lety.

Originální a graficky velice zdařilá obálka od J. P. Krásného i nové ilustrace Jana Štěpánka, jehož jméno je spojeno i s obrázky v rodokapsové verzi, přidávají příběhu další rozměr. Na detailech knihy je znát, že od vzniku prvotní varianty textu doba pokročila. Pamětníci a sběratelé po novém vydání sáhnou s jistou nostalgií (o neodolatelné potřebě „mít to“ v knihovně nemluvě), noví čtenáři v první chvíli nahlédnou nejspíš ze zvědavosti – než se do nich příběh zakousne (a nepustí). Tahle legenda je totiž pořád proklatě živá!

O novém vydání se začalo uvažovat zhruba před pěti lety, ukázalo se ale, že bude nutno dílo poněkud přepracovat, neb co stačilo pro Rodokaps v roce 1991 (a předtím k nominaci na Mloka), je poněkud málo pro knižní vydání. Postupně se vyrojila celá řada problémů, které bylo nutno operativně řešit. Jednak se jevilo více než žádoucí pamatovat na provázanost reálií tehdy vyšlých dílů a zároveň totéž uhlídat u nově vytvořené cca poloviny třetího dílu (zde optimisté mluví o hotových 2/3, což odpovídá počtu znaků, pesimisti se přiklání k 1/3 hotové s tím, že druhá třetina je spíš náčrt než finální text) a k tomu navíc novely „Ken Wood a válečné zvony Rhótů“ (in: Legendy české fantasy, 2006). Situaci zkomplikovaly objednávky na jiné příběhy, které musel JWP promptně sepsat (mimo jiné JFK), ač byl stíhán nejrůznějšími pohromami přírodního i administrativního rázu.

Kolem Kena Wooda se tudíž roztočil nejeden celkem zajímavý taneček. V první fázi došlo v rámci udržení kompatibility vytvořených textů ke vzniku mapy povrchu Gamebu – nejprve malého náčrtu polokoulí (2x A4) a následně dvou metrů čtverečních relativně komplexní mapy planetárního povrchu, z níž se potřebný výsek (zpracovaný J. Štěpánkem) nalézá v úvodu knihy. Mapu následovalo shánění čerstvých odkazů a zdrojů informací a nakonec došlo i na sepsání stručné encyklopedie gamebských pojmů, na jejímž základě byl vyexcerpován přehledový slovník.

Vedle toho probíhalo vyjednávání s výtvarníky, boje s nakladatelem o motiv na obálce a také došlo na různá a často až hrůzná zjištění, týkající se zejména návaznosti reálií dalších dílů. Do toho všeho se poněkud opozdilo vydání „Meče“, takže místo původně plánovaného křtu na loňském Fénixconu došlo „jen“ na přednášku a autorské čtení.

A momentální stav?

Ken Wood a perly královny Maub čeká před vydáním obdobná radikální rekonstrukce jako jedničku, poslední díl trilogie – Ken Wood a prsten chána El Abíla je třeba ještě téměř z poloviny napsat a hotovou část na základě hodnocení beta-čtenářů doladit (o korekturách nemluvě).

Čas vydání „dvojky“ nelze v tuto dobu přesněji odhadnout. Dá-li Rovnováha, tak bude do konce roku, někteří optimisté dokonce básní o křtu už na letošním Fénixconu, pesimistické vyhlídky  říkají „do roka a do dne“.    Na „trojku“ se musíte JWP zeptat sami – nejlépe na křtu „jedničky“, který proběhne 15.5.08 v Krakatitu.