Ve speciální nedělní příloze zahraničních recenzí, kterou jsme na Fantasy Planet rozběhli před třemi týdny, vám jako první své umění představuje americký spisovatel Paul Di Filippo, tvůrce sbírek Steampunk Trilogy, Ribofunk nebo novely Rok v lineárním městě.
Americký spisovatel, kritik a v poslední době také komiksový scénárista Paul Di Filippo (*29.10.1954), u nás známý především novelou Rok v lineárním městě (Trochu divné kusy, Laser 2005), je rodák z Rhode Islandu. Ke čtení se dostal už jako malý chlapec, když ho matka, číšnice a později knihovnice, brala do jedné z městských knihoven. Prý ještě dnes cítí vůni zelené vinylové židle s hliníkovými opěrkami, ze které se vydával na nespočet smyšlených výprav v doprovodu Raye Bradburyho, Rogera Zelaznyho či Michaela Moorcocka. V roce1967 si předplatil Magazine of Fantasy and Science Fiction, což mu podle jeho vlastních slov ukázalo nové obzory SF.
Přestože byl až fanatickým fanouškem a pamatoval si jména nejrůznějších autorů a jejich díla, netrávil každou volnou chvilku s knížkou. Procházel předměstí Rhode Islandu, účastnil se i mnoha her na vojáky a pomáhal mladým vrstevníkům se stavbou bunkrů a pevností.
Velký vliv na něj měly komiksy. Di Filippo se narodil do doby, kdy Stan Lee s Jackem Kirbym odstartovali Stříbrnou éru komiksu a tak byli Mickey Mouse s Casperem rychle vystřídáni Spider-Manem, Fantastic Four, X-Meny nebo Avengers. Zvláštní příhodou jsou jeho sběratelské začátky, kdy výtisky podražily z 10 na 12 centů, ale jeho kapesné zůstalo stejné. Proto si společně se svým nejlepším kamarádem rozdělili pole působnosti a sešity si navzájem půjčovali, aby měli široký přehled. Paul kupoval komiksy od vydavatelství DC Comics, kamarád produkci Marvelu. A zatímco Paul během let nastřádal sešity jako Adventures of Superman #235 a Batman #195, jeho parťák si pomohl k prvním číslům Spider-Mana nebo Fantastické čtyřky, jež dnes mají obrovskou hodnotu.
K psaní se dostal na střední, kde přispíval do školních novin a uvědomil si, že psaní je to, co chce v životě opravdu dělat. Po dokončení studia se vydal na Hawai, s kufříkovým psacím strojem v ruce a touhou tvořit. Ve skutečnosti psal jen nostalgické dopisy domů a když mu došly peníze, vrátil se na Rhode Island. První publikovanou povídkou se stala Falling Expectations (1977) v magazínu UnEarth.
Zrod spisovatele
Di Filippův rozmanitý záběr je jasně patrný hned z prvních dvou prodaných prací: Zatímco Rescuing Andy (1985) pro Twilight Zone Magazine je humorná fantasy, Stone Lives (1985) pro F&SF je čistý cyberpunk. Pokud byste se Paula před rokem 2002 zeptali, na kterou práci je nejvíce pyšný, odpověděl by, že neví. Nyní se hrdě hlásí k Roku v lineárním městě, spojil zde všechny důležité inspirace a oblíbené žánry, přesto doufá, že to nejlepší má před sebou. Z jeho rozmanité a bohaté tvorby zmiňme ještě sbírku The Steampunk Trilogy (1995) z alternativního 19. století, bio-cyberpunkový Ribofunk (1996) nebo taktéž alternativní Lost Pages (1998), kde zachycuje fiktivní životy skutečných autorů jako jsou Franz Kafka nebo Philip K. Dick. K nejnovějším se řadí na červenec letošního roku chystaná novela Creature from the Black Lagoon: Time´s Black Lagoon, kterou napsal pro beletristickou odnož komiksového vydavatelství Dark Horse. Kompletní bibliografie zahrnuje desítky sbírek a kratších prací, kolikrát s žánrem F&SF nesouvisejících. 
Kupříkladu detektivní romány, které píše společně s Michaelem Bishopem pod pseudonymem Philip Lawson.
V posledních pár letech se Di Filippo vrátil ke své lásce z mládí, komiksům, a snaží se dohnat vše důležité, co mu uniklo. Po neúspěšných pokusech z minulých let, kdy s kamarády posílal nakladatelstvím své práce a návrhy, se mu dokonce podařilo stát se komiksovým scénáristou. Odnož DC Comics (ABC) totiž sháněla někoho, kdo by vytvořil sequel k Moorovu Top Ten, protože sám Alan Moore měl spoustu jiné práce. Editor Scott Dunbier si vyslechl stejné jméno od Warrena Ellise i Harlana Ellisona a neměl na vybranou. Di Filippo se mohl pustit do pokračování superhrdinské detektivky s názvem Beyond the Farthest Precinct. Dalším projektem je pětidílný Doc Samson pro konkurenční Marvel a někde v kancelářích DC leží dva příběhy ze série Batman: Legends of the Dark Knight.
Život spisovatele
Di Filippův obvyklý den začíná v devět hodin, do jedné hodiny píše. Dříve prý uplatňoval Bradburyovský standart 1000 slov na den, ale dnes je rád, když napíše alespoň 500. Poté jde na poštu (je závislý na komunikaci v jakékoliv formě, ale poštovní balíky ozvláštňuje osobitými kolážemi, jejichž rozsáhlou galerii můžete shlédnout na jeho webu), dělá další obvyklé věci, večeří, vyšetří si hodinku na Simpsonovi a večer věnuje četbě.
Paulův styl čtení se hodně změnil, když začal psát recenze (1992). Jedna z věcí, které ho na práci kritika mrzí, je, že by se měl věnovat povinnostem, které má u různých magazínů, a nezbývá mu mnoho času na literaturu podle vlastního výběru. (Mezi jeho další oblíbence patří například Faulkner, Pynchon či Umberto Eco, k němuž se přiznává nerad, aby nebyl označován za intelektuála… ale to jsou jen kapky v moři. Paulova sečtělost prýští z každé recenze a velmi často dokonce sáhne po přirovnání s komiksovým autorem či postavou.) A není se co divit, vždyť dnes přispívá mimo jiné do Asimov´s SF Magazine, F&SF, The Washington Post a v neposlední řadě do Science Fiction Weekly.
Díky FP nyní můžete Paulovy publicistické kvality posoudit každou neděli v naší speciální příloze zahraničních recenzí. O zbytek se musí postarat čeští nakladatelé…
Česká bibliografie Paula Di Filippa:
– Stone Lives (F&SF 1985, č. Stone žije-F&SF 1/98 a Zrcadlovky/Laser
2000)
– Streetlife (New Worlds 3, ed. David S. Garnett 1993, č. Život na
ulici-Živel 19/2001)
– Babylon Sisters (Interzone 2001, č. Setřičky babylónské-Ikarie
11/2004)
– A Year in the Linear City (samostatně 2002, č. Rok v lineárním
městě-Trochu divné kusy/Laser 2005)
– And the Dish Ran Away with the Spoon (Sci Fiction 2003, č. A talíř
vzal roha se lžící-Ikarie 6/2005)
– Weeping Walls (Redshift, ed. Al Sarrantonio 2001, č. Zdi nářků-Rudý
posuv/Triton 2005)
