Karlík a továrna na čokoládu

Než půjdete na Karlíka do kina, je třeba si uvědomit jednu jedinou věc – bude to hodně zvláštní… zkrátka film, který jste dosud ještě neviděli. Ani po shlédnutí nejsem schopen snímek zařadit do nějakého žánru. Tváří se to, že je to pro děti, ale ono to pro děti zase až tak moc není, a s kategorií rodinná komedie se také nedá souhlasit, protože to moc vtipné není a už vůbec to podle mě není pro celou rodinu. Stejné je to ostatně i se samotnou knižní předlohou od Roalda Dahla.

Karlík a továrna na čokoládu je prostě jakýsi filmový hybrid, na kterém je opět na první pohled znát jedinečný rukopis jedinečného režiséra – Tima Burtona. Ten předvádí to, pro co ho snad všichni filmoví fanoušci milují – neuvěřitelně kouzelné, ponuré i pestrobarevné scenérie smíchané s černým humorem a ochucené jako vždy skvělou hudbou od Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana. Tohle všechno zde funguje naprosto perfektně, ale přeci jenom je tu nějaké to ale. Karlík a továrna na čokoládu je vizuálně velmi působivý film, jde doslova o pastvu pro oči, ale i přesto se divák může po půl hodince nudit. Příběh je prosťoučký (pokud sled nejrůznějších příhod považujete za příběh) a ke spokojenosti pouhá prohlídka továrny nestačí. Film má nějakých sto patnáct minut, ale kdyby to vše Burton patřičně osekal (prohlídku zkrátil stejně jako zbytečně dlouhá pěvecká vystoupení), výsledný dojem by byl mnohem příjemnější. Režisér prvních dvou Batmanů či Ospalé díry ovšem fanoušky potěší výbornými „přidanými“ scénkami, které v knize nejsou a které zachycují Wonkovo mládí. Zvláště působivá je ponurá a zároveň i dost smutná scéna, kdy Willyho otec jakožto zubař (vynikající Christopher Lee) pálí svému synovi všechnu jeho čokoládu. Stačí jediná takováhle scénka v celém filmu a vy prostě víte, že Burton je bůh!

Již zmiňovaný Christopher Lee se ve filmu objeví dvakrát a pokaždé jen na malou chvíli, ale i tak to stojí za to. Hlavní hvězdou večera tu však není nikdo jiný než Johnny Depp. Wonka je v jeho podání opět nejzajímavější a nejlepší postavou celého snímku. Bledý obličej, ženský hlásek, bizarní oblečení, divoká gestikulace – s tímhle vším předvádí Depp nezapomenutelná vystoupení. I když je Wonka na pohled „jen“ poťouchlý člověk, Depp do něho vnesl patřičné kvantum temnoty a v několika momentech (hlavně jeho veselé chování ve chvílích, kdy se dětem přihodí nějaká nehoda) mě přišel jako naprostý psychopat. Prostě nádhera, a tak mu už proboha dejte toho Oscara!

Samotný „hlavní hrdina“ Karlík v podání Freddieho Highmora je nevýrazný a Wonka ho v každém případě zastiňuje, ale Highmore budiž pochválen alespoň za to, že není tak nesnesitelně otravný jako ve Hledání Země Nezemě, kde hrál mimochodem také s Deppem.

Karlík a továrna na čokoládu není strhující podívaná, jak jsem si původně sliboval, ale špatný film to také rozhodně není. Takové snímky Burton totiž ani točit neumí a navíc je občas potřeba si odpočinout od všech těch „základních“ žánrů a podívat se na nějakou tu divočinu. Tou Karlík rozhodně je a i když to zní blbě, věřte, že po shlédnutí dostanete zaručeně chuť na čokoládu. Amen.