Josh Kirby na placatém světě

Kirby se narodil 28. listopadu 1928 ve staré dobré Anglii a při křtu dostal poctivé jméno Ronald William. O své budoucí kariéře měl jasno už jako dítě, takže v roce 1943 nastoupil na studia do Liverpool City School of Arts. Na studiích také přišel ke své přezdívce Josh – nějaký vtipálek se domníval, že maluje jako Joshua Reynolds. Pokud byl on sám dotázán, kteří malíři ho nejvíce ovlivnili, uváděl jména Hieronyma Bosche, Petera Breughela st. a Franka Branghwyna.

Hned po úspěšném absolvování školy dostal zakázku na portrét liverpoolského starosty (což byla nemalá pocta), ale Kirby uznal, že pokojný život portrétisty pro něj není to pravé. Odjel do Londýna, kde několik let pracoval pro společnost Pulford Publicity, studio publikující filmové plakáty. Od roku 1954 se začal věnovat především malování obálek pro knihy. Postupem doby namaloval alespoň jednu obálku snad každému významnějšímu spisovateli sci-fi. Neomezoval se však jen na fantastiku. Maloval obaly pro thrillery, romance, westerny, detektivky – byl prostě komerčním výtvarníkem se vším všudy. Za více než 45 let jich stihnul namalovat neuvěřitelné množství, více než čtyři sta. A to nepočítám obaly her na hrdiny, počítačových her, plakáty, kalendáře… To ale trochu předbíhám vývoj událostí. Většina z těchto „vedlejších“ aktivit je totiž spojena se Zeměplochou a další tvorbou Terryho Pratchetta.

Po třiceti letech kariéry komerčního malíře se zdálo, že Josh Kirby už navždy zůstane zařazen do své „ohrádky“ sice úspěšného, ale většině lidí ne příliš známého malíře. Profesionálové z oboru ho však uznávali už dávno.  A asi díky tomu mu byla štěstěna nakloněna, protože v roce 1984 dostal od nakladatelství Corgi zakázku na obal humoristické fantasy Barva kouzel od tehdy takřka neznámého Terryho Pratchetta. Zdá se, že Zeměplocha i Kirby si byli od začátku navzájem souzeni. Bizarní svět, nesený čtyřmi slony, stojícími na krunýři obrovské želvy, dal Kirbymu ideální prostor k odhalení fantasticko – humoristické stránky svého talentu a velkou tvůrčí svobodu. Teprve až v závěru své kariéry (vždyť mu bylo 56 let!) se Kirby dostal k tomu, co ho mělo záhy proslavit na celém světě a nesmazatelně zapsat do srdcí milovníků literatury. Připojil se tak k elitní společnosti malířů, jejichž obrázky jsou nerozlučně spjaty s určitou knihou či knihami. Připomeňme Alenku v říši divů a Tenniela, Medvídka Pů a Sheparda (jejich cukrkandlové Disneyovy verze raději pominu) nebo Riouovy ilustrace k Verneovkám.

Je možná dobře, že se Kirby dostal k Zeměploše až v relativně pokročilém věku. Stačil totiž dovést svou oblíbenou výtvarnou techniku, olejomalbu, až k úplné dokonalosti, což není nic snadného. Na začátku své kariéry maloval Kirby malé obrázky (pro kapesní vydání), které se zvětšovaly až postupem času. Skončilo to tak, že standardní plátno s obálkou knihy mělo rozměry 48 x 69 centimetrů. Jestliže maloval pouze přední stranu obálky, měl obraz rozměry 47 x 29 centimetrů. Není bez zajímavosti, že ve svém sídle měl Kirby na malování vyhrazené dvě místnosti – velkou pro velké obrazy a malou pro… malé. Zní to logicky, není-liž  pravda? Kirby byl perfekcionista, práce na jedné obálce mu trvala v průměru 4 týdny.

Kirbym malované obálky humoristických knih (netýká se to jen Zeměploch) jsou na první pohled snadno identifikovatelné a lehce rozpoznatelné. Na pultech sci-fi speciálek se dost výrazně odlišují od průměru, reprezentovaného sličnými bojovnicemi v drátěných bikinkách a nablýskanými kosmickými koráby, eventuelně rozšklebenými mimozemskými monstry. Pamatuji si na svůj údiv při prvním spatření obálky Barvy kouzel. Podivné, jakoby až dětinsky nakreslené postavy, smělé využívání barev (zkuste namalovat oktarínu, barvu kouzel), nahuštěnost detaily… Citlivější oči mohou snadno utrpět barevný šok. Zvláště bych „vypíchnul“ čtyřokého Dvoukvítka – Kriby nevěděl, že má mít brýle. I když to také mohl být projev jeho monstrózního smyslu pro humor. A to byl prosím jen první pokus, na dalších obálkách přivedl malíř toto pojetí k naprosté dokonalosti. Jak už jsem napsal, Kirbymu obálky k Zeměplochám prostě sedly a v poslední dekádě svého života se práci s tímto tématem věnoval takřka na plný úvazek. Občas sice jako melouch udělal i něco jiného, ale bylo to spíše ze staré známosti než proto, že by musel. Jako zajímavost bych mohl uvést knihu Erik, na jejíž obálce bylo spolu s Pratchettovým poprvé uvedeno i jeho jméno. Byla to totiž velká, nádherně ilustrovaná věc s celostránkovými barevnými ilustracemi, i když my ji známe jen jako standardní paperback, který nemá ani polovinu kouzla originálu. Kirby udělal obálky snad ke všem Pratchettovým knihám, včetně série o Johnym a Dobrým znamením. Bohužel, Talpress je nepoužil…

Pokud má Kirbyho dílo nějakou vadu, pak jen tu, že jeho styl asi nelze s úspěchem napodobit. Můžete prohlásit, že to snad není žádná chyba. Opak je pravdou. Dvacátého šestého října roku 2001 všem milovníkům fantasy zatrnulo a zamrazilo je. Josh Kirby zemřel. Bylo mu 72 let a není nikdo, kdo by ho mohl nahradit. Obálky Zeměploch už maluje někdo jiný, ale nemá cenu si nic namlouvat, není to ono. Zrovna tak už ani jejich obsah není (i přes křik některých nadšenců) to, na co jsme byli zvyklí. Naštěstí na našich policích zůstalo několik desítek centimetrů knih s pestrými obaly, jimiž se můžeme těšit a znovu s nimi objevovat divy placatého světa, putujícího vesmírem na hřbetě želvy. Až některou z nich vezmete do ruky, vzpomeňte si i na malíře, který vytvořil kresby na jejich obálkách a bez kterého by Zeměplocha nebyla tím, čím je.

Jelikož se internet ukázal být poměrně chudým zdrojem, čerpal jsem informace pro článek většinou z knihy Kosmický roh hojnosti, přesněji řečeno z její polské mutace. Nechtěl by náhodou někdo vydat tuhle roztomilou věc v češtině?