Jak jsme slíbili, během října na Fantasy Planet postupně publikujeme sedm vítězných Cest k fantastice z naší Velké letní soutěže. Minulý týden jsme vám představili příspěvky, které skončily na pátém a čtvrtém místě, nyní přichází řada na první medailovou pozici, bronzového Tomáše Karlíka. Ačkoliv jeho Cestička zpočátku vyznívá docela rozpačitě, nenechte se odradit a pročtěte se až ke geniální pointě. Hlavně za ni Tom získal třetí místo…
 |
Cesta k fantastice Tomáše Karlíka (3. místo, 22,5 bodů)
Poprvé jsem se ke sci-fi literatuře dostal roku 1968. Byl jsem tehdy úplně malý kluk a stejně jako všichni ostatní jsem s napětím sledoval, jak se lidstvo pokouší přistát na Měsíci. Byl to pro mě jedinečný zážitek – to vzrušení, když jsem viděl, jak se ten legrační kus kovu přezdívaný Apollo blíží, ve mně vyvolal pocity, které jsem do té doby neznal.
Možná to byla touha po poznávání, možná mě lákalo poznat cizince z jiných světů – a nejlíp osobně. Když jsem viděl, jak Armstrong sestupuje z rozvrzaného žebříku, jak nemotorně seskakuje v tom svém nemotorném skafandru, cítil jsem romantiku, na kterou se v naší uspěchané době už dávno zapomnělo…
Touha vydat se ke hvězdám, nadšení z nepoznaného i strach z vesmírné prázdnoty, to všechno jsem četl ve výrazu toho neuvěřitelně statečného člověka. Při pohledu do nervózní tváře odvážného kosmonauta mě napadlo, jak neuvěřitelnou odvahu musel on i ti druzí dva mít a jak málo kuráže má naše civilizace. Měl jsem tu možnost podívat se mu do obličeje téměř zblízka – ostatně stál jsem tehdy jen osm quistů od něj. Pochopitelně neviděl mě, ani žádného dalšího Měsíčňana; naše kvantové štíty jsou pro pozemskou technologii nepřekonatelné.
Abych pochopil, proč se Pozemšťané chovají tímto kouzelně archaickým způsobem, začal jsem studovat jejich literaturu. Nikde jinde než v tzv. sci-fi jsem nenašel lepší cestu k pochopení lidské duše.
Od té doby studuji pozemskou sci-fi literaturu s vášní, jakou neprojevuji, jak s nelibostí konstatují mé spolužačky, ani pro quanx. Tímto proto žádám o grant na studium tzv. zlatého věku pozemské literatury a současně bych rád požádal i o zapůjčení stroje času, který by mi v mé bakalářské práci výrazně pomohl.
S úctou
Quam Quut, student komparativní etnobiologie
Tomáš Karlík
