Jak jsme slíbili, během října na Fantasy Planet postupně publikujeme sedm vítězných Cest k fantastice z naší Velké letní soutěže. Ve čtvrtek jsme vám představili příspěvek, který skončil na druhém místě, a nyní přichází řada na absolutního vítěze Petra Baštana. Vyhrál kvůli originálnímu povídkovému pojetí a skvělé pointě.
 |
Cesta k fantastice Petra Baštana (1. místo, 23,5 bodů)
Petr vstal z postele a usilovně uvažoval nad tím, jak by se zabavil na příštích pár chvil. Procházel se po strýčkově pokoji, nahlížel do všech skříni a nočního stolku, hledal cokoliv zajímavého, co by jej dokázalo vytrhnout z té ubijející nudy. Bohužel krom starého oblečení a všudypřítomných novin nenašel nic, co by mu umožnilo si jakkoliv ukrátit dlouhou chvíli. Svalil se proto opět na postel a mimoděk strčil obě ruce pod polšťář. Něco ale pod polštářem bylo. Něco, co do té doby ještě neviděl.
O dva dny později
„Vždyť vám to povídám, vždycky odběhne nahoru do pokoje a tady za mnou se vrací celý rozrušený. Je nějaký divný, takový dříve nebyl. No co, je to pravda!“ oháněla se babička u plotny. Byla k návštěvě otočená zády, jednou rukou míchala jakousi směs v oprýskaném hrnci, tou druhou gestikulovala a dodávala svému vyprávění šmrnc.
Matka se nenápadně naklonila na stranu a ztišeným hlasem otci sdělila něco, co ji pálilo na jazyku.
„Určitě tam masturbuje, měl by ses na něj jít podívat a promluvit si s ním. Už je na to nejvyšší čas.“
Bránil se, i když tušil, co bude následovat. „Já? A proč?“
„Proč asi? Jsi snad jeho táta, nebo ne?“ Otec chtěl v první chvíli odpovědět jízlivě, jak už to měl ostatně ve zvyku, místo toho se ale beze slova zvednul a pomalým krokem se po schodech vydal o patro výše. Na tuto chvíli se připravoval již dříve, přesto cítil jistou dávku nervozity. Postavil se před zavřené dvěře od pokoje, otřel si zpocené dlaně a zaklepal.
„Petře?“
Za moment se ozval tlumený hlas: „Ano, tati?“
„Můžu dovnitř? Chtěl bych si s tebou promluvit.“
„Já tě tady tati ale vážně nepotřebuju,“ ozvalo se zpoza dvěří.
„Chápu, můžu přijít později, jestli ti to vyhovuje,“ odpověděl otec.
„Za moment tě pustím dovnitř, počkej chvilku!“
Otec poodešel od dveří a snažil se nemyslet na to, co se asi teď děje za těmi tenkými dveřmi.
Avšak minuty míjely a dveře stále zůstávaly zavřené.
Otci pomalu začala docházet trpělivost. Znovu se odhodlal zaklepat.
„Hned to bude!“ křikl Petr.
„No tak neblbni a otevři už ty dveře!“
Ozvalo se lehké cvaknutí mechanismu zámku. Ze dveří vyšel rozzářený chlapec s rozházenou čupřinou vlasů, podíval se na otce a spokojeně prohlásil: „Tak, hotovo.“
„Hotovo?“
„Jo. Byla to paráda! Je mamka dole?“
Než stačil otec cokoliv odpovědět, chlapec byl ten tam a on zůstal sám ve dveřích do pokoje. Vešel dovnitř a trochu rozpačitě si pokoj prohlížel. Jeho kroky jej dovedly posléze až k pohovce, na které nebylo krom jediné malé knihy sešitového formátu vůbec nic.
Na obálce knihy jen přečetl – Nejlepší sci-fi povídky. Po chvilce mu došly všechny souvislosti, praštil se do čela a vydal se opět po schodech dolů za netrpělivou manželkou. Objal ji kolem ramen a s úsměvem na rtech ji pošeptal do ucha: „Neboj, všechno je v naprostém pořádku.“
Petr Baštan
zasloužené místo
Mě to přijde docela trapné 😉
No ona je ta puberta celá trapná, když si na to tak vzpomenu
No, takové křečovité s dobrým nápadem.
Ale nevím, zdali jsou nejací rodiče takoví, že by takhle zasahovali. Těžko.
Přiznávám, že se má cesta k fantastice neodehrávala přesně takto, ale 1) na knížku jsem narazil opravdu ve strýčkově pokoji pod polštářem 2) rodiče mi později řekli, že si mysleli, že vždy v tom pokoji masturbuji (četl jsem tam při každé návštěvě) 3) do vymezeného počtu znaků bych mou cestu “pravdivě” nevměstnal –> vyšla z toho takováto hříčka 🙂
na to co tady byli za trapné cesty, je tohle ještě dobré