Hostel 2

Ondřej Čížek – 7/10
Do mlýnku na masíčko se tentokrát dostávají tři slečny (mj. Lauren German z remaku Texaského masakru), studentky umění, které se ze slunné Itálie přesouvají na Slovensko, kde na ně údajně čekají „ty nejlepší lázně v celé Evropě“. Holky neváhají, ubytují se v místním hostelu, seznamují se s místní prapodivnou kulturou, a mezitím si na ně kdosi brousí nožíky.

Krom otřepané dějové linie, kdy děvčata stejně jako kluci v jedničce postupně odhalují zdejší nekalé praktiky, nám režisér poodhaluje i zákulisí celé vražedné společnosti Elite Hunt. To vše prostřednictvím dvou znuděných amerických boháčů (Richard Burgi a Roger Bart – oba ze seriálu Zoufalé manželky), kteří se ve slovenských mučírnách chtějí patřičně odreagovat od všedního života. Stačí jim k tomu blondýna, černovláska, bruska, nůžky…
 
Na první pohled dvojka Hostelu nabízí prakticky to samé co jednička, ale zdání klame. Roth se správně rozhodl pro linii s boháči, jejichž pouť sledujeme od dražby obětí (asi nejlepší moment filmu) až po finální úkon, jenž přináší dokonce i jeden menší dějový zvrat. Pokud se ale třesete na pořádný masakr, nechte si zajít chuť. Hostel rozhodně žánrové hranice nikam neposouvá, ale ani se o to nesnaží. Násilí zde není tak naturalistické jako třeba v Ajových Hory mají oči, ale naštěstí nevyvolává ani nechtěný úsměv jako v nedávném prequelu Texaského masakru. Za celý film dojde v podstatě na jednu pořádnou mučící scénu, která ovšem stojí za to. Střih je minimální, hudba žádná, pištění oběti uvěřitelné a krvavý výsledek patřičně mrazivý.
 
Spíš než v násilí se Roth častěji rochní v černém humoru. Scéna, v níž nadržený zabiják zjistí, že by se mu na naporcování oběti bruskou hodila prodlužka, nebo ta, kde za doprovodu vážné hudby „večeří“ slizký Hannibal, dokazuje, že na Hostel (a vůbec na celé řemeslo Eliho Rotha) je třeba nahlížet s nadhledem. Pokud vycítíte onu nadsázku, film si užijete. Pokud však na hru pana Rotha nepřistoupíte ani omylem, budete stejně jako jedna z obětí trpět až do samotného fotbalového finále. A to raději nemluvím o krutě nepodařené scéně, v níž (jinak přesvědčivý) Milan Kňažko nekompromisně oddělá jednoho z členů gangu malých dětí. Moment to měl být původně asi zatraceně působivý, ale veškeré emoce jsou ty tam. V tak trapné situaci je bezradný i bývalý slovenský ministr kultury…      

S čistým svědomím dávám druhému Hostelu 7/10. Za celkové černo-humorné vyznění, jež se filmem nese od začátku do konce plus za zdařilou mini-story obou začínajících zabijáků, jejichž představitelé navíc hrát opravdu umí. A taky za Rothovo zapálení pro věc. Chápu, svoje nadšení neskrýval ani Ed Wood, ale o to je to sympatičtější. Třeba jednou budou oba díly Hostelu stejně kultovní jako Woodův Plan 9 From Outer Space a syn Tima Burtona natočí autobiografickou poctu jménem Eli. Tak…a teď si mě rozcupujte na kousíčky. Už se nemůžu dočkat…

________________________________________________________

Lukáš Růžička – 2/10
Eli Roth má rád mučení. Akorát by ho měl praktikovat spíš na postavách než divácích. Druhý Hostel může být pro Rothovy fanoušky, kteří si najdou svou porci nadhledu, veselé brutality a lepých slečen, skvělým zážitkem. A upřímně, pokračování vzniklo právě pro ně. Divák s odstupem musí trpět asi jako chlapík, kterému je ve vrcholné scéně filmu odejmuto přirození. Holt kvalitní ruční práce. Jenže ani příznivci nejtvrdší brutality si nepřijdou na své. Rothovy kreace s kečupem působí směšně, protože jsou prostě příliš umělé. A co je důležitější, Roth není schopen zahalit scénu ničím, co by připomínalo atmosféru. S nulovými emocemi se na diváka působí těžko, o vyvolání strachu pak nemůže být ani řeč. Krvavých scén je navíc minimum, protože je většina stopáže věnována slovenským lidovým vypalovačkám…
 
Pokud mohla v prvním dílu vzbuzovat strach tajemná organizace a maniaci s motorovými pilami, teď je všechno pryč. Pokračování totiž nesledujeme jen z pohledu tří dívek, které si jedou užít do proslulých lázní na Slovensku, ale i z perspektivy dvou budoucích katů, kteří se mučením odreagují buď od nudného života v přepychu nebo od mindráků z manželského soužití. (To snad neměl být pokus o vyjádření myšlenek a kritiku čehokoli, Eli?!) Je to prostě blbé. Bohužel to ale není typ zábavně blbého filmu, jen nudně blbého.

Jinak je vše při starém a trapném. Cestování vlakem do střední Evropy je o hubu, „cikáňata“ touží po dolaru, mladí Slováci jsou nadržení a všichni dělají pro drsného mafiána Milana Kňažka. Hostel má ale i své světlé stránky – po finančním fiasku byla stopnuta příprava třetího dílu a dokonce i Rothova adaptace Kingova Pulsu byla odložena na neurčito. Čím méně filmů bude tenhle břídil točit, tím líp nejen pro východní sousedy. Možná ho někdy při procházce ulicemi Los Angeles zašlápne robotická noha… ale o tom si povíme jindy. Teď si třeba běžte začutat fotbálek s lidskou mičudou, ať z vás má Eli radost.