Jen málo překladatelů se stane téměř stejně slavnými jako autor originálu*. Mezi ně patří i Jan Kantůrek, jehož jméno dobře znají všichni příznivci Zeměplochy od Terryho Pratchetta.
Mezi jeho první překlady patří povídky od R. E. Howarda, ale „slávu“ si získal až Zeměplochou, jejíž překlady do češtiny společně s holandskými prý patří k těm nejlepším. Kromě překládání se Jan Kantůrek věnuje sbírání komiksů, sportovní činnosti (návštěvníci Festivalu Fantazie to určitě mohou dosvědčit), divadelnictví a samozřejmě i hojnému besedování na různých conech. V sobotu 3.10.2009 proto budete mít možnost Jana Kantůrka potkat na třetím ročníku CONiáše. Pro ty, kteří by se jej již nemohli dočkat, jakož i pro všechny ostatní, nabízíme už nyní pět otázek (a samozřejmě i odpovědí) jako malé lákadlo.
* Pozn. pana Kantůrka.: S tou slávou to nebude tak slavné. Mimo hranice naší republiky by po mně ani pes neštěkl a v nich na mě fakticky štěkají jen fanoušci Terryho Pratchetta, když mi sdělují, co jsem kde v překladu neudělal podle jejich gusta nebo udělal špatně. No, abych nepřeháněl, občas mě opravdu někdo i pochválí. Díky.
Většina čtenářů vás má spojeného se Zeměplochou, i když víme, že jste autorem mnoha dalších kvalitních překladů. Co pro vás Zeměplocha znamená?
Když s něčím žijete skoro dvacet let, zákonitě to na vás zanechá následky. Myslím, že práce na Zeměploše zčásti ovlivnila můj pohled na svět a to rozhodně k lepšímu, i když vzhledem k tomu, že jsem optimista a extrovert, to nebylo tak těžké. Rozhodně mi rozšířila obzory a vědomosti, protože musím ověřovat a dohledávat mnoho věcí, o nichž se pan Pratchett zmiňuje, a něco mi z toho vždycky zůstane v hlavě. Navíc má pan Pratchett ten druh humoru, který mám rád, a tak se většinou při práci ještě skvěle bavím. A to asi o půl roku dříve, než ti, co pak dostanou do rukou hotovou knihu.
V současné době vzniká i nový překlad populárního Amberu. Je to jiná práce než překládání Zeměplochy? Pokud ano, tak v čem?
Tak především u nás Amber už jednou vyšel, myslím že v nakladatelství Classic, ale říká se, že překlad nebyl právě nejlepší. Nechci se k tomu vyjadřovat, měli by to posoudit čtenáři. Pravda je, že díky novému nakladateli (Straky na vrbě) jsou knihy skvěle redakčně ošetřeny, což mně, jako překladateli, dodává jistotu. Zelaznyho jazyk je úplně jiný než ten Pratchettův, je šroubovanější, obsahuje dlouhá a složitá souvětí, v nichž se snadno ztratíte, jeho narážky míří jiným směrem a do jiných oblastí. Naštěstí si s majitelem nakladatelství, který se stará i o redakci, dobře rozumíme a ještě se nám nestalo, abychom (třeba po delší a bouřlivé debatě) nedošli ke kompromisu, který by vyhovoval oběma. Opakuji ale znovu, že jak dobrý či špatný nový překlad je, musí posoudit čtenáři. Jediné, co mě na téhle sérii mrzí je, že se mi nepodařilo prosadit nový název – Jantar, což je český význam slova Amber. Tajemná zkamenělá pryskyřice z jiného času, se svým nazlátlým medovým svitem, který přichází odněkud zevnitř… no, mně by se to k těm příběhům hodilo.
A na co nového se můžeme těšit v Zeměploše?
Zatím je jisté, že vyjde Folklór Zeměplochy, což je jakési shrnutí a rozšíření údajů o různých fenoménech Zeměplochy a jejich srovnání se zemskou paralelou. Znovu se tady objevují trollové, trpaslíci, čarodějky, golemové, ale i lancreské zvyky a obyčeje a mnoho dalších zajímavostí. Terry Pratchett je porovnává s podobnými věcmi na zemi a tak trochu poodhaluje prameny, z nichž čerpal při psaní některých svých knih. Rozhodně je to zajímavý doplněk zeměplošské kolekce.
Druhá kniha, u které je jisté, že vyjde, protože majitel nakladatelství Talpress, pan Talaš, mi už poslal její elektronickou podobu, je kniha Unseen Academicals. Mágové Neviditelné Univerzity mají svést fotbalový zápas a mají ho sehrát bez pomoci magie. Je jasné, že v této těžké situace je jim každý jiný prostředek dobrý. Ale jak říká sám p. Pratchett – to úžasné na fotbale je, že… že… že to samozřejmě zdaleka není jen o fotbale. Říká se, že má p. Pratchett rozepsanou ještě další knihu, čtvrtý díl příběhů Toničky Bolavé (Svobodnej národ, Klobouk s oblohou, Zimoděj), v němž se Tonička stane členkou spojenecké osy Zlopočasná-Oggová-Česneková, v níž nahradí Magrátu Česnekovou, toho času lancreskou královnu.
Patříte k těm několika málo překladatelům, jejichž jméno je známé a zárukou kvality. Zkoušel jste ale někdy sám něco napsat?
Překládání a psaní si je na první pohled dost podobné. Překladatelství, to je řemeslo, které můžete dělat dobře, průměrně nebo špatně, v němž záleží na jazykovém vybavení, na schopnosti hledat a ověřovat si, ale především na tom, jak se dokážete vcítit do ducha a způsobu autorova vyprávění a převést to do jazyka vlastního. Překlad je vlastně tím lepší, čím dokonalejší kopii originálu dokážete vytvořit.
I psaní je vlastně řemeslo, protože je pravda, že se můžete naučit psát v kurzech psaní. Základy spisovatelského řemesla se může zvládnout prakticky každý. I tady musíte znát dokonale vlastní jazyk a umět si dohledat potřebné informace. Je ale třeba mít něco navíc, vlastní invenci, schopnost vytvořit originální příběh, něco nového a když nemáte to „něco“, ten dar, který se naučit nedá, výjimečnou knihu nikdy nenapíšete. Takže ano, zkoušel jsem psát nějaké drobnosti, ale myslím, že to nebyl žádný zázrak. Raději se budu držet svých překladů, o nichž si aspoň část čtenářů myslí, že jsou lepší než průměrné.
V sobotu 3.10.09 budete hostem třetího ročníku CONiáše, jehož tématem je „Praha pod Prahou“ – a Praha je také jedním ze vzorů, podle nějž vznikl Ankh-Morkpork. Tušíte, jak toto město působilo na Terryho Pratchetta? Je s tím spojený nějaký zajímavý okamžik?
Nemohu vydávat svůj dojem za skutečnost, ale pokud vím, tak Praha udělala na p. Pratchetta velký dojem. Prohlásil, že mu velmi připomíná Ankh-Morpork (což nás šokovalo), až na to, že je mnohem čistší (což nás šokovalo ještě víc). Měli jsme v plánu ukázat mu toho při dalších návštěvách mnohem víc, ale k tomu už asi bohužel nedojde. Rozhodně bych řekl, že si každou ze svých (i když krátkých) návštěv Prahy užíval. Dodnes je kmotrem obří želvy v pražské ZOO a i když pominu podniky kulturní a společenské, jistě nezapomněl ani na těch pár návštěv v pražských hospůdkách, které spolu se skupinkou členů tehdejšího klubu T.P. zorganizoval pan nakladatel Talaš. Terry Pratchett byl vždy příjemný, vstřícný, neformální a chytře zábavný a jsem rád, že jsem u toho mohl být.
A vy, milí čtenáři, pokud jste se nedozvěděli všechno nebo byste se chtěli Jana Kantůrka sami na něco zeptat, neváhejte a navštivte v sobotu 3. října 2009 třetí ročník CONiáše. Více informací se dozvíte na internetové stránce www.mlp.cz/conias09.
Za odpovědi děkuje a těší se na viděnou
Míla Linc
