Historie moderní science fiction #10: Shrnutí

V předchozích částech seriálu došlo k vyčerpávajícímu shrnutí těch nejvýraznějších prací uplynulých patnácti let. Šlo o léta, kdy se shodou historických okolností žánr science fiction rozvíjel mnohem více u nás a v ostatních státech bývalého východního bloku než v anglo-americkém zahraničí. Přirozeně šlo spíše o snahu vyrovnat se tamní úrovni, vzpomeňme na leckdy bolestně amatérskou kvalitu tehdejších domácích prací, dnes hodných připomenutí mnohdy jen díky půvabné naivitě a nepokrytému tvůrčímu nadšení.

Od konce 80. let se ve světové science fiction neobjevilo žádné výrazné transformační hnutí, ale i tak lze snad říct, že žánr prozatím nestagnuje, jeho vývoj se pouze zpomalil a zklidnil, což snad nebylo ke škodě věci. Právě teď mě nenapadá žádná výraznější tématická nebo stylistická bariéra, kterou by SF dosud nepřekonala. Tedy snad až na tu největší, což je samozřejmě stále ještě výrazná odloučenost od hlavního proudu obecné literatury se všemi zápory i klady dané situace. Dále tu máme žánrovou vyhraněnost, dodnes panující, i když v posledních letech čím dál méně rozeznatelnou. Existuje již řada prací moderní fantastiky, které nelze chápat jako science fiction, fantasy či horor, ale jako fungující a povětšinou neotřelou kombinaci těchto žánrů. Těžko říci, zda se při ohlednutí, snad za dvacet let či ještě později, bude mluvit o zlatých časech či o období stagnace, k tomu nám bohužel schází dostatečný odstup a nebo naopak přeci jen nejsme uprostřed dění.

Pokud jde o kvantitu vydávané anglo-americké fantastiky, pak můžeme naštěstí konstatovat, že i přes občasné poklesy je na poměrně ucházející úrovni a v dohledné době se žádných dramatických změn patrně nedočkáme. Od roku 1989 vychází v Británii a USA každoročně zhruba 1500 až 2500 titulů a z toho je zpravidla nadpoloviční většina prvních vydání. Neustále se daří vydávat debutové práce nových tváří s dlouhodobě více než přijatelnou kvalitou. Pro srovnání, u nás vyšlo v uplynulém roce 311 knih fantastického žánru, zatímco časopis Locus napočítal 2 429 knih, myslím že se český trh rozhodně nemá za co stydět.

Bohužel, současná situace nepřeje magazínové tvorbě. V průběhu 90. let došlo k alarmujícímu poklesu nákladu i u tak stabilních pilířů žánru jakou jsou Asimov´s SF, Analog a The Magazine of Fantasy and Science Fiction, problémy se nevyhnuly ani britskému Interzone. Při pohledu na počet a náklad anglo-amerických časopisů můžeme při srovnání s domácí situací mluvit jen a jen o štěstí. I přes neustálou kritiku Ikarie a Pevnosti jde ve světovém měřítku o jev zcela nevídaný. Tak malý spotřebitelský trh a uživí hned dva profesionální časopisy s fantastickou tématikou! Navíc v obou případech jde o měsíčník, lze tedy jen poděkovat vydavatelům a redakcím těchto periodik a nám všem popřát ještě dlouhá léta jejich existence. Časopis je důležitý nejen svou periodicitou a tedy víceméně aktuálním přístupem k informacím o knižním trhu, ale je i základem rozvoje povídkové tvorby. Čeští autoři kratších prací tak mají mnohem lepší výchozí pozici než valná většina světových autorů, nepočítaje v to slušný počet antologií originálních povídek. Važme si toho, protože bez práce těchto časopisů by mnohdy nedocházelo ani k vydávání románové tvorby, vždyť většina autorů si musí nejprve projít obdobím sbírání zkušeností při psaní povídek.

S tím je snad spojen i vzrůstající trend, kdy se ve světové fantastice objevuje čím dál více známých jmen bez zkušeností s povídkovou tvorbou. Celá řada spisovatelů nastartovala svou literární kariéru hned románem, v mnoha případech dokonce trilogií či jinou vícedílnou sérií. Úzkou návaznost na tento vývoj má snad i fakt, že se čím dál více spisovatelů spoléhá na jeden úspěšně vytvořený svět, jenž nadále pouze rozvíjí přímým i nepřímým pokračováním původního příběhu. Jde o lákavou a velmi snadnou cestu za úspěchem, ovšem mnohdy se ukáže být cestou do pasti, když si čtenáři zvyknou od autora dostávat neustálý příděl příběhů oblíbených hrdinů a přitom odmítají přistoupit na snahy o vybočení z řady.

Témata science fiction zůstala oproti třeba 80. létům ve své podstatě stejná, změnil se jen přístup autorů k jejich využití. Tak například, masivní tělní a mozkové implantáty kyberpunku vystřídala elegantnější nanonika, která propůjčuje v podání současných autorů literárním postavám někdy až nadpřirozené schopnosti. Dnes už nikoho nepřekvapí zrychlené reflexy či rozšířené vnímání. Dříve si spisovatelé vypomáhali rozvojem psychologických vlastností člověka, dnes k tomu bohatě stačí moderní technologie využívající mikroskopických nástrojů nanotechnologie. Ve středu dění je také evoluce, ať už přirozená nebo podporovaná bioinženýrstvím. Člověk se v průběhu několika uplynulých staletí změnil z biologické stránky pouze nepatrně, ale nic nebrání tomu, aby jeho vývoj nepopostrčila fantazie tvůrců k mnohem větší rychlosti.

Stížnosti z absence pocitu údivu vedly například k obrodě space opery, dnes už to nejsou naivní dobrodružné příběhy, které se od námořnických, westernových či cestovatelských příběhů odlišovaly jen letmo načrtnutými kulisami bez vědeckého podložení. Moderní space opera je inteligentním gejzírem nápadů vědecky erudovaných autorů. Slizké mimozemšťany už na stránkách románů rovněž skoro nepotkáte, ve stále větší oblibě jsou stroje snažící se vyhladit inteligentní život, ať už z ryze konkurenčních důvodů či jako důsledek zapomenutých válečných konfliktů. A v podobném duchu můžeme pokračovat stále dál a dál, stejně je tomu například i u sociologických a antropologických témat. Dnešní autoři se vždy musí snažit zachovat klady předchozích prací, přepracovat je v moderním pojetí, prohloubit a rozšířit jejich účinek na čtenáře a hlavně nepřestat ho ani na okamžik bavit. Kéž se jim to bude dařit i v následujícím století, je na co se těšit, to mi věřte. Naštěstí již nadešla doba, kdy se zásadní díla objeví v českém překladu rok nebo dva po originálním vydání a to ve stále narůstajícím množství. A je to tak jen dobře, kéž by k dalšímu zlepšení situace přispěl i tento cyklus článků.

Příště: První část Historie moderní fantasy