Ročníky 1985 a 1986 nebyly na silná fantasy díla příliš bohaté, naopak, objevilo se pouze pár románů stojících za zmínku ať už z důvodů kvality, originality či komerčního úspěchu. Žánr si po hektických letech trochu vydechl a vznikala spíše různá pokračování již zavedených sérií. Přesvědčte se ostatně sami…
Události bouřlivých 60. let se mísí se scénami ze surrealismem ovlivněné Paříže 20. let v zajímavém románu The Dream Years (1985) od Lisy Goldsteinové. Přítel zakladatele surrealismu André Bretona zde sleduje tajemnou ženu, aby se v jejích stopách dostal do revolučního roku 1968, kdy Paříží otřásají studentské nepokoje. Mezi oběma existuje zvláštní vztah přesahující čas i realitu, vztah, jenž přeroste v neobvyklou milostnou romanci. Názory na kvalitu díla se různí, jak to bývá zvykem u podobně netradičně pojatého příběhu. Přesto lze s určitostí potvrdit, že autorčino pojetí žánru je osvěžující, což také potvrdila v řadě následujících, kupodivu vždy samostatných románech.
Po mnoha letech tvůrčí odmlky se k psaní fantastiky vrátil Peter S. Beagle v románu The Folk of the Air (1986), ačkoli nešlo v přesném slova smyslu o návrat, ale o zakončení dlouholeté práce na novém díle. Jde o půvabnou městskou fantasy ze současnosti, odehrává se městečku Avicenna, jakési literární obdobě amerického Berkeley. Setkáváme se zde s podivínskými členy Ligy pro archaické radovánky, kteří podobně jako skutečně existující příznivci tzv. Společnosti tvůrčího anachronismu napodobují středověký život v přesvědčení, že šlo o mnohem lepší způsob žití než je ten současný. Netřeba dodávat, že zprvu lehký pocit nereálna záhy přeroste v čím dál silnější projevy nadpřirozena. Se vzniklou situací si musí poradit hudebník Joe Farrell, jehož jsme měli možnost potkat již v povídce Lila the Werewolf (Guabi 1969, č. Lila vlkodlak-Šílení rytíři/Talpress 2001). [1]
Pokud jsou nejvýznamnějšími postavami kyberpunku 80. let William Gibson a Bruce Sterling, tak v případě steampunku jsou to bezesporu Tim Powers a James P. Blaylock. Zatímco toho prvního známe alespoň z několika česky publikovaných románů, James P. Blaylock se v překladu dosud neobjevil. Na románu Homunculus (1986) je vidět, jaká je to škoda. Sedm vědecky vzdělaných mužů se zde snaží ochránit Anglii před intrikami ďábelského Ignacia Narbonda. Ve spletitém příběhu se objevují například vykradači hrobů, snaha o oživování mrtvých těl, možnost nesmrtelnosti a to vše se pohybuje na úzké hranici mezi magií a vědou. Dle některých názorů je Homunculus vedle Bran Anubisových možná nejlepším steampunkovým románem, ačkoli i v tomto bodě se názory již tradičně značně rozcházejí. [2]
Terry Brooks se opět vyšplhal na žebříčky bestsellerů s románem Magic Kingdom for Sale – Sold! (1986, č. Kouzelné království na prodej – Prodáno!/Classic 1999), v němž se životem zklamaný právník rozhodne zakoupit dle inzerátu pravé magické království. Po průchodu časoprostorovou branou se skutečně stane vládcem slibovaného panství, s tím však přichází rovněž řada různých potíží a vladařských povinností v zemi plné nadpřirozených jevů a bytostí, bez peněz v královské pokladně, bez jakékoli armády a jen s hrstkou podivně vypadajících sloužících. Na pohled vcelku nadějně vypadající zápletka se záhy zvrtne v poněkud otřepanou mnohasvazkovou ságu, naštěstí je Brooks alespoň schopným vypravěčem. [3]
Když dostane čaroděj alergickou rýmu, která se bezpečně dostaví vždy v přítomnosti magie, pak je to pro něj poněkud větší nevýhoda v zemi, kde mu nikdo nepřispěchá podat pomocnou ruku v podobě nemocenských dávek či dokonce náhrady ušlého výdělku. Léčbu lze podle všeho hledat pouze ve Vušně, městě tisíce zakázaných rozkoší. Cestovní peripetie mistra a jeho učně předložil čtenářům Craig Shaw Gardner v románové trilogii Ebenezum: A Malady of Magics (1986, č. S alergií na magii/Polaris 1996), A Multitude of Monsters (1986, č. Příliš mnoho příšer/Polaris 1996) a A Night in the Netherhells (1987, č. Dlouhá noc v Démonii/Polaris 1996). Přes veškerou snahu nešlo, alespoň v případě úvodního dílu, o nic výjimečně vtipného, což narozdíl od úspěchu amerického vydání vedlo k fiasku českého vydání, na volné pokračování tak čtenáři čekali již marně. [4]
V románu Daggerspell (1986, č. Kouzlo dýky/Classic 2000) se Katharine Kerrová poprvé podívala do magického světa ostrova Annwn, kam se před římskou agresí uchýlila skupina galských uprchlíků. Nepřítomnost jakéhokoli historického vlivu římské a posléze i křesťanské kultury jí dala možnost vytvořit zcela nový svět zpracovaný podle atraktivní keltské mytologie. Autorka zde bohatě využívá motivů předurčení a reinkarnace, někteří hrdinové série se tak snaží vymknout z okovů osudu, zatímco jiní se neustále rodí stále v nových a nových vtěleních. Ačkoli jde o v podstatě tradiční fantasy, řemeslné zpracování není špatné, není tedy vcelku proč dlouho váhat, zvláště máte-li rádi spíše klasickou podobu žánru. [5]
Humorná fantasy získala v románu A Voice for Princess (1986, č. Kedrigern a hlas pro Princeznu/Polaris 1993) v postavě čaroděje Kedrigerna další ze čtenářsky populárních postav. Dílo Johna Morressyho je lyrické, jemné a pohádkově laděné, stejně jako autorův humor. Keddie je čarodějem, jenž se specializuje na rušení zaklínadel a prokletí. Má rád domácí pohodlí, bohužel práce ho často nutí cestovat. Rodinná pohoda včetně manželky a věrného sluhy je tak často narušena otravnými povinnostmi. Tentokrát si odpustím zmínku o dalších dílech této poměrně rozsáhlé série, neopomenu však vyzdvihnout příkladnou práci českého nakladatele, jenž spolu s autorem připravil pro českého čtenáře některé části zcela exkluzivně.
James Morrow se uvedl satirickou fantasy This is the Way the World Ends (1986), jejíž hrdina přežije nukleární zkázu světa, ztrátu rodiny, přátel, prostě všeho, co mu bylo blízké. Je jedním z šesti zázračně přeživších a spolu s nimi je ve jménu nenarozených generací obžalován jako spoluviník katastrofy. Román v sobě nese atmosféru studené války a neustále hrozícího nebezpečí jaderného konfliktu. Ačkoli se jeho zápletka zdá být přísně realistická, opak je pravdou. Dílo možná časem zčásti ztratilo na aktuálnosti, přesto však zůstává čtivé a působivé. Obávám se však, že podobně nekomerčního projektu se v českém překladu stěží dočkáme.
S dalším mistrovským dílem přišel Gene Wolfe, román Soldier of the Mist (1986) je spolu s později vydaným titulem Soldier of Arete (1989) velmi vydařeným dílem. Jde o příběh řeckého vojáka Latra, jenž byl v průběhu bitvy zraněn na hlavě a posléze zjišťuje, že výměnou za ztrátu krátkodobé paměti získal schopnost vidět a dorozumět se s nadpřirozenými bytostmi, bohy a bohyněmi, kteří neviděni žijí mezi lidmi. Vzhledem k tomu, že během spánku ztrácí vzpomínky, vede si podrobný deník uplynulých událostí. Oba romány byly posléze vydány společně pod názvem Latro in the Mist (2003) s originální předmluvou, kde se autor přiznal, že pouze přeložil skutečné zápisky řeckého válečníka.
V příštích letech byla fantasy na velké události přeci jen bohatší, urodilo se pár velmi zajímavých titulů a budeme tedy rozhodně o čem psát. Opět děkuji všem za případné připomínky a opravy.
Neodpustím si trochu soukromě: Zdravím všechny ke čtení odhodlané Elfíky 🙂 (To bylo naposled, Martine! 🙂 – pozn. šéfredaktora)
Pokračování opět za čtrnáct dnů
[1] Později se objevil rovněž v povídce Julie’s Unicorn (The Rhinoceros Who Quoted Nietzsche 1997).
[2] Volným pokračováním jejich boje je román Lord Kelvin’s Machine (1992), v němž se Langdon St. Ives nakonec vrací zpátky v čase, aby ze světa zcela odstranil svého nepřítele a tím zachránil svět i nedávno zavražděnou manželku.
[3] Pokračování tvoří tituly The Black Unicorn (1987, č. Černý jednorožec/Classic 1999), Wizard at Large (1988, č. Čaroděj/Classic 2000), The Tangle Box (1994, č. Magická skřínka/Classic 2000) a Witches’ Brew (1995, č. Úklady čarodějnic/Classic 2000).
[4] Celá trilogie vyšla také v jednom svazku jako The Exploits of Ebenezum (1987). Její pokračování pak tvoří série Ballad of Wuntvor: A Difficulty with Dwarves (1987), An Excess of Enchantments (1988) a A Disagreement with Death (1989), společně vydaná jako The Wanderings of Wuntvor (1989).
[5] Přímé pokračování tvoří romány Darkspell (1987, č. Temné kouzlo/Classic 2001), Dawnspell: The Bristling Wood (1989=The Bristling Wood, č. Bouřící les/Classic 2001) a Dragonspell: The Southern Sea (1990=The Dragon Revenant, č. Přízrak draka/Classic 2003). Pro snadnější orientaci byl cyklus rozdělen do tří samostatných sérií, zbývá tedy jmenovat cykly Westlands: A Time of Exile (1991), A Time of Omens (1992), A Time of War: Days of Blood and Fire (1993=Days of Blood and Fire: A Novel of theWestlands) a A Time of Justice: Days of Air and Darkness (1994=Days of Air and Darkness) a Dragon Mage: The Red Wyvern (1997), The Black Raven (1999), The Fire Dragon (2000), The Gold Falcon (2005) a The Black Stone (plánováno na rok 2006). Cyklus známý pod souhrnným názvem Deverry rozšířila také povídkou The Bargain (Sisters in Fantasy 1, ed. Susan Shwartz 1995).
Prvnííí! Jé, můžu zamávat babičce? Prosím…
A to už jsem si myslel, že do něčeho takhle kratičkého se chyby nevejdou:A Malady of MagicKs, a “the Westlands” se píše normálně s mezerou; když už copy&pastuješ ze CD-ROM SFE, snad to přece nemusíš brát i s chlupama, tedy takto evidentním překlepem.
no je to tak, ze zmiňovaných knih jsem nečetl ani jednu, takže asi opravdu nešlo o Velké roky fantasy.
Hmm, to by mne zajímalo co tedy vlastně čteš, vezmu-li v úvahu, že pěkná řádka z těch knih vyšla v češtině. A nečíst alespoň první knihy od Morressyho???
Mladého Kedrigerna a první kouzlo úplně zbožňuju. Nedám na něj dopustit a to ani na ostatní díly včetně těch prvních. Ačkoli si myslím že knihy o Kernovi jsou lepší než ty o starším Kedrigernovi
Me teda s alergii na magii prislo docela vtipne. Uprimne mi to prislo lepsi nez Pratchett – pokud se clovek u fantasy chce pouze pobavit. Ted sem cetl Difficulty with dwarves a to mi prislo trochu slabsi – mozna kvuli tomu, ze jsem to cetl v anglictine. 🙂