Počátek 80. let byl pro fantasy žánr nadmíru bohatým obdobím, vedle komerčně úspěšných titulů od autorů jako jsou Eddings či Feist se objevila rovněž díla s vysokou literární kvalitou, k nimž patří především práce Gena Wolfa či Johna Crowleyho. Je příznačné, že zatímco od prvně jmenovaných spisovatelů u nás vyšla téměř kompletní bibliografie, těm druhým zde není věnována téměř žádná pozornost. Přesto se snad někdy dočkáme i těchto vybroušených klenotů…
Nelze začít jinak než atmosférickým románem The Shadow of the Torturer (1980, č. Mučitelův stín/Baronet 1995), úvodní částí Knihy Nového Slunce od Gena Wolfa. Celá série je z pohledu literárních teoretiků patrně nejdůsledněji rozebíraným fantastickým dílem, v tomto ohledu se jí může měřit snad jen Pán Prstenů od J. R. R. Tolkiena. Není divu, bizarní příběh mladého učně mučitelského řemesla Severiana dává čtenáři o mnoho více otázek než odpovědí. Wolfem vytvořený svět v sobě důsledně mísí prvky science fiction a fantasy do nenapodobitelné fascinující směsi. Bohužel, u nás vyšel pouze první svazek série, a tak jsme prozatím ochuzeni o další osudy Severiana v jeho pouti na vladařský post mocného Autarchy. Vzhledem k úzké návaznosti (jde vlastně o fiktivní životopis) zůstává český překlad úvodní části pouhým torzem, snad si ho přeci jen někdo všimne a doplní v novém vydání. Není to bohužel dílo zajímavé po komerční stránce, ale snad právě proto jde o jednu z nejpozoruhodnějších prací fantastického žánru. [1]
Science fantasy románem Lord Valentine´s Castle (1980, č. Hrad lorda Valentina/Classic 1996) se k psaní fantastiky s úspěchem vrátil Robert Silverberg. V jeho díle často kladený důraz na věrohodnou psychologii jednajících postav zde vystřídala detailní propracovanost prostředí planety Majipoor. Exotický svět doslova ohromujících rozměrů byl v minulosti osídlen pozemskými kolonisty a k původnímu obyvatelstvu Piurivarů zvaných pro svou schopnost měnit tvar též Metamorfové přibylo v průběhu věků hned několik dalších ras. Některé z nich ovládají díky daru mimosmyslového vnímání různé čarodějnické praktiky. Příběh sám se soustředí na ztrátou paměti stiženého žongléra Valentina, jenž je ve skutečnosti legitimním vládcem planety a jako oběť utajeného spiknutí se po obnovení vzpomínek snaží získat zpět ztracené postavení. Pro některé čtenáře znamenala komerčněji pojatá podoba Silverbergova díla zklamání, přesto se však našel dostatečný počet nadšených příznivců, kteří tento obrat naopak nadšeně přivítali. [2]
Dařilo se také artušovské fantasy, Parke Godwin se v úvodním díle trilogie Firelord (1980), Beloved Exile (1984) a The Last Rainbow (1985) pokusil vylíčit známé události z perspektivy samotného krále Artuše obklopeného v 5. století našeho letopočtu pozůstatky hroutícího se Římského impéria. I v dalších dílech trilogie zpracoval mýtus neobvyklou formou, dějově jsou zasazeny do dob po Artušově smrti. Jedním z vrcholů moderní artušovské fantastiky se stal rozsáhlý román The Mists of Avalon (1982, č. Mlhy Avalonu/Knižní klub 2002) od Marion Zimmer Bradleyové, skutečně ambiciózní dílo soustředící se na osudy ženských hrdinek proslulého mýtu a na střet doznívající víry v pohanské bohy s nastupující křesťanské agrese. V každém ohledu velmi komplexní práce klade na čtenáře značné nároky a snad proto si od mnohých vysloužila pověst poněkud nezáživného čtení, přesto by neměla zůstat opomenuta žádným skutečně vážným zájemcem o fantasy žánr. [3]
Dnes již bohužel pozapomenutým mistrovským dílem je trilogie Finnbranch: Yearwood (1980), Undersea (1982) a Winterking (1985) od bohužel nepříliš produktivního Paula Hazela, v níž sledujeme neustálé inkarnace hrdiny jménem Finn, jenž během svých životů prožívá pozoruhodná dobrodružství čerpající z převážně severské mytologie, ovšem nenásilnou a velmi volnou formou. Jde o neobyčejně svěží dílo plné rozmanitých odkazů, napsané se snovou lehkostí a nadhledem v žánru často nevídaným. Souhrnné vydání tvoří kniha The Finnbranch (1986).
Mezi nejpodstatnější díla fantasy žánru patří bezesporu román Little, Big (1981) od Johna Crowleyho. Těžko se mi píše o románu, jehož české vydání bych uvítal snad nejraději ze všech zmíněných v tomto cyklu, věřím, že se ho již brzy dočkáme. Crowley napsal příběh mladíka, jenž svou lásku následuje do Edgewoodu, místa nefigurujícího na žádné ze známých map. Seznamuje se s její rodinou a shledává, že každý její člen má blízké vztahy s pohádkovou říší, kterou však ohrožuje nástup prezidenta se silnou antipatií k nadpřirozenu. Dílo neklade důraz na příběh, spíše na atmosféru a autorovo mistrovské vypravěčství. Jako celek tak podává důkaz o síle lidské fantazie a touhy po něčem zvláštním a nepozemském, která se skrývá v každém z nás a u některých tu a tam vyplouvá na povrch.
Ve srovnání s tím se pentalogie Belgariad: Pawn of Prophecy (1982, č. Pěšec proroctví/Classic 1995), Queen of Sorcery (1982, č. Královna Magie/Classic 1995), Magician´s Gambit (1983, č. Kouzelníkův gambit/Classic 1995), Castle of Wizardry (1984, č. Věž černé magie/Classic 1995) a Enchanter´s End Game (1984, č. Divotvůrcova koncovka/Classic 1995) od Davida Eddingse jeví být vcelku plochým dílem, napsaným sice s výraznou řemeslnou zručností, ale rovněž s nijak valnou invencí. Jde o popis putování mladíka Gariona a jeho průvodců, kteří mu pomáhají nalézt mocný klenot Orb a s jeho pomocí přispět k porážce zlého boha Toraka. Z dnešního pohledu jde o dílo stojící na počátku bouřlivého rozvoje post-tolkienovské komerční fantasy s nemalým vlivem na další vývoj žánru. Souhrnné vydání série tvoří knihy The Belgariad 1, 2 (1985). Přesto však Eddings patří mezi mistry žánru a v pozdějších dílech prokázal při dodržení obdobné dějové osnovy svou prohlubující se zručnost. [4]
Po komerční stránce se neméně úspěšným dílem stal obsáhlý román Magician (1982) od Raymonda E. Feista, publikovaný rovněž ve dvou svazcích jako Magician: Apprentice (1986, č. Mág: Učedník/United Fans 1996) a Magician: Master (1986, č. Mág: Mistr/United Fans 1996). Opět nejde o nikterak převratné dílo, přesto je napsáno živým a na debutanta poměrně vyspělým stylem. Sledujeme v něm životní osudy dvou přátel – nadějného mága a talentovaného bojovníka – a jejich roli v nadcházející obraně proti nepřátelské invazi z jiné dimenze, která do feudálně založené Midkemie proudí skrze magickou trhlinu v realitě. Feist se díky tomuto románu stal jedním z nejúspěšnějších představitelů žánru a čtenáři tolik oblíbené příběhy ze světa Midkemie dodnes tvoří podstatnou část jeho tvorby. [5]
Michael Shea spojil v románu Nifft the Lean (1982) poutavou atmosféru knih Jacka Vance s charaktery silně připomínajícími hrdiny Leiberova fantasy cyklu ze světa Lankhmaru. Vzniklo tak možná opět nepříliš originální dílo, které však vyniká po stránce stylistické a čtenáře upoutá svou jedinečnou atmosférou. Zajímavé jsou rovněž autorovy hutné popisy, které však nijak nebrzdí spád příběhu. Kniha je ve skutečnosti souborem čtyř kratších příběhů, v nichž není nouze ani o osobitý humor odlehčující mnohdy příliš vážný subžánr sword & sorcery. První tři části z celkových čtyř zavedou hrdinu Niffta do pekelného podsvětí, skvěle zobrazeného prostředí, které nabízí spíše zázraky a tajemství než očekávané hrůzy. Země na povrchu je pak celými geologickými věky přetvořená krajina dýchající stářím. Je zajímavé, že nikterak plodný Shea se k dílu poměrně nedávno vrátil ve dvojici volných pokračování. [6]
Příště nás čeká vskutku neobvykle bohatý příděl začínající rokem 1983, kdy se objevila stěžejní díla od tak skvělých a významných jmen jako jsou například Tim Powers či Terry Pratchett, ale očekávat toho můžete samozřejmě mnohem víc, vyplatí se zase si trochu počkat, však sami uvidíte.
Pokračování za čtrnáct dní!
[1] Sérii tvoří romány The Shadow of the Torturer (1980, č. Mučitelův stín/Baronet 1995), The Claw of the Conciliator (1981), The Sword of the Lictor (1981), The Citadel of the Autarch (1982) a The Urth of the New Sun (1987), souhrnná vydání zahrnují pouze první čtyři svazky a to pod názvy The Book of the New Sun, Vols. I & II (1983=Shadow and Claw) a The Book of the New Sun, Vols. III & IV (1985=Sword and Citadel), dohromady pak všechny čtyři jako The Book of the New Sun (1998).
[2] Původní trilogii doplňuje soubor kratších prací Majipoor Chronicles (1983, č. Majipoorské kroniky/Classic 1995) a román Valentine Pontifex (1983, č. Valentin Pontifex/Classic 1996). Úvodní trojice knih vyšla rovněž společně pod názvem Valentine of Majipoor (1999). Naposledy se Valentin k čtenářům vrátil pod názvem The Seventh Shrine (Legends, ed. Robert Silverberg 1998, č. Sedmá schrána-Legendy/BETA 1999, kn. rozš. 2004). K cyklu dále patří krátký román The Mountains of Majipoor (1995) a dle vnitřní chronologie o mnoho let dříve se odehrávající trilogie Sorcerers of Majipoor (1997), Lord Prestimion (1999) a King of Dreams (2000).
[3] V podobném duchu se nesou rovněž o dost později napsané romány The Forest House (1993, č. Lesy Albionu/Deus 1998), Lady of Avalon (1997, č. Paní z Avalonu/Knižní klub 2002), Priestess of Avalon (2000, sp. Diana L. Paxson, č. Kněžka z Avalonu/Knižní klub 2002) a The Ancestors of Avalon (2004, sp. Diana L. Paxson), které hlavní knize dějově předchází.
[4] Volné pokračování tvoří pentalogie Malloreon: Guardians of the West (1987, č. Strážci západu/Classic 1995), King of the Murgos (1988, č. Král Murgů/Classic 1995), Demon Lord of Karanda (1988, č. Pán démonů z Karandy/Classic 1995), Sorceress of Darshiva (1989, č. Darshivská čarodějnice/Classic 1995) a The Seeres of Kell (1991, č. Věštkyně z Kellu/Classic 1996). Naopak události předcházející celému cyklu popisují tituly Belgarath the Sorcerer (1995, sp. Leigh Eddings, č. Čaroděj Belgarat/Classic 1997) a Polgara the Sorceress (1997, sp. Leigh Eddings, č. Kouzelnice Polgara/Classic 1999). Sérii dále doplňuje kniha The Rivan Codex (1998, sp. Leigh Eddings, č. Rivanský kodex/Banshies 1999).
[5] Jako víceméně volná pokračování Mága jmenujme tituly Silverthorn (1986, č. Stříbrný trn/United Fans 1996) a A Darkness in Sethaton (1986, č. Zlo v Sethanonu/United Fans 1997). Poté následovala dvoudílná série Synové Krondoru: Prince of the Blood (1989, č. Královská krev/United Fans 1998) a The King´s Buccaneer (1992, č. Královský bukanýr/United Fans 1999). Ve světě útočníků se odehrává trilogie Sága o impériu: Daughter of the Empire (1987, č. Dcera impéria/United Fans 1997), Servant of the Empire (1990, č. Ochránce impéria/United Fans 1997) a Mistress of the Empire (1992, č. Správce impéria/United Fans 1998), kterou napsal společně s Janny Wurtsovou.. Dále zmiňme tetralogii Hadí sága: Shadow of a Dark Queen (1994, č. Stín temné královny/Wales 1999), Rise of a Merchant Prince (1995, č. Vzestup magnáta/Wales 1999), Rage of a Demon King (1997, č. Hněv krále démonů/Wales 2000) a Shards of a Broken Crown (1998, č. Střepy rozbité koruny/Wales 2000), dosud neuzavřenou pentalogii Odkaz Trhlinové války: Krondor: The Betrayal (1998, č. Zrada v Krondoru/United Fans 2001), Krondor: The Assassins (1999, č. Vrazi v Krondoru/United Fans 2001), Krondor: Tear of the Gods (2000, č. Slza bohů/Wales 2002), Krondor: The Crawler (připravuje se) a Krondor: The Dark Mage (připravuje se), ve spolupráci napsanou trilogii Legendy Trhlinové války: Honoured Enemy (2001, sp. William R. Forstchen, č. Čestný nepřítel/Wales 2003), Murder in Lamut (2002, sp. Joel Rosenberg, č. Vražda v La Mutu/Wales 2004) a Jimmy the Hand (2003, sp. S. M. Stirling) a trilogii Konkláve stínů: Talon of the Silverhawk (2002, č. Spár stříbrného sokola/Wales 2004), King of Foxes (2004, č. Král lišáků/Wales 2004) a Exile´s Return (2004). Prozatím poslední Feistovým projektem je úvodní díl trilogie Darkwar: Flight of the Nighthawks (2005), budou následovat The Dark Empire (připravuje se) a Magician´s Sons (připravuje se).
[6] Nejprve vyšel román The Mines of Behemoth (1997), později s prvním dílem shrnutý ve společném vydání jako The Incompleat Nifft (2000), souběžně s ním autor přidal ještě třetí díl pod názvem The A´rak (2000).
Totální ignorace díla Gene Wolfa je IMO (společně s Connie Willisovou) nejvážnějším mankem českých nakladačů. Vyzývám všechny naše seriózní vydavatele, aby se zastyděli a udělali něco aspoň s tou Knihou nového Slunce. Jediný vyšlý první díl překládal Václav Kříž, takže tam asi (nečet jsem) nebude třeba žádné revize.
Wolfe
Baronetum jsem tak pred rokem mejloval, s Wolfem rozhodne pokracovat nebudou, zrejme slo o pekny propadak. Podle me tuhle skvelou knizku zabila zejmena nedostatecna osveta (v 95 tady na G.W. proste zadne davy natesenych ctenaru necekaly) a pak taky naprosto priserna obalka, kdybych nevedel o co jde, v zivote bych to nekoupil. Vecna skoda.
Prvníí!
Seeress se píše na konci se dvěma s (dle vzoru ostatních -ess), a Sethanon jako v českém vydání.Ale dohledávat si krmné cykly je čím dál úmornější, tak se na vyčerpávající kontrolu asi vykašlu.
Gene Wolfa bude vydávat jeden milý kolega nakladatel, Willisovou Triton.
Překlepy
Tentokrát jsem si ta jména celkem prošel, je však vidět, že překlepů se prostě nezbavím, přesto by to snad teď mělo být už dobré, alespoň je hezké tomu věřit.
Martin
Doufám, že nezapomenete na George R. R. Martina! Nejen Sága ledu a ohně je jistě i skvělé literární dílo.
Marion Zimmer Bradleyova me mnohem vic zaujala serii Darkover, ktera zacina jako scifi a pak se preklopi do neceho uplne jineho. Bohuzel trpi nevyrovnanosti jednotlivych dilu (nebo mozna prekladu, to nevim), ale je skoda, ze uz nevychazi.
Feist
Chtěl jsem jen říct, že jsem hrdý na to, že mě branou scifi a fantasy provedl právě R.E. Feist a snad se někteří neurazí, když řeknu, že pro mě znamená tolik, co pro jiné Tolkien. Zkrátka u mě byl první Feist a, i když už jsem ho od té doby mnohokrát zatratil a moje peněženka se při vyřknutí jeho jména kroutí hrůzou, zůstanu mu věrný i nadále. Koneckonců není asi náhoda, že jako jeden z mála z výše (i dříve) uvedených autorů u nás od něj vyšlo vše. Asi je nás věrných povícero.
Mně vlastně do fantasy, kterou jsem do té doby naprosto pohrdal, uvedl taky Feist, ale jaksi nepřímo – totiž skrze naprosto totálně geniální počítačovou hru Betrayal at Krondor. Samozřejmě jsem ani po dohrání nechápal, kdo nebo co je ti Tsurani nebo Valheru (s mou tehdejší znalostí angličtiny jsem z hry chápal jen máloco), takže když jsem po letech uviděl v Bobokingově knihovně Mága, nezaváhal jsem a nelitoval – super fantasy. To, že další dva díly už byly trochu natahované a všechny ostatní nechutně sračkovité, mi zážitek nezkazilo.
Feist
Díla autorů jakými jsou R. E. Feist tvoří dnes jádro fantasy žánru. Právě díky nim neustále přibývají další a další čtenáři. Feist je bezesporu autorem nadaným mistrným vypravěčstvím a jako takového si ho rovněž vážím, i když kvalita jeho prací bývá proměnlivá. Bohužel, řadě čtenářů časem i tak mistrně vystavěné ságy přestanou stačit. A v té chvíli by měli mít možnost sáhnout po dílech třeba od Gena Wolfa či Johna Crowleyho. A tu možnost u nás bohužel stále nemají…
No mě se do ruky jako první dostal do ruky Eddings a jeho Tamuli I. – Plamenné chrámy, což bylo hodně dobré a pak to šlo samo :).Ale přiznám se bez mučení že Gene Wolfe – Mučitelův stín je pro mě(byla pro mě) jedna z nejhorších F knih co jsem měl v ruce…je to tedy už hromada let co jsem to četl, ale v té době mě to neskutečně vytočilo, jakožto totální slátanina o ničem…tak mě teď napadá, že jakmile dočtu Carpe Diem, tak si Mučitelův Stín znovu přečtu, třeba jsem na to před deseti lety neměl ještě rozum 🙂
Herne – já bych ještě počkal :)))
Od G. Wolfa u nás vyšli Runovládci (5 dílů, tuším že v us vychází šestý) pod pseudonymem D. Farland
tak zpět, to byl omyl, nebyl wolfe, ale wolverton
Re: Nadpisy neuvedeny
Nevím, jak to děláš, Martine, ale komentáře k tvým článkům jsou ještě zábavnější, než je úroveň zbytku FP. Škoda, že je jen jeden za 14 dní; kde mám brát nějaké to povyražení v šedi života mezitím?
Komentáře
Nijak zvlášť se o to nesnažím, takže to asi nebude má zásluha a proto ani neznám příčinu vzniku takhle “zábavných” komentářů.Pokud jde o šeď života mezitím, tak Ti poradím. Začni chodit ven mezi přátelé, pořiď si nějakou prima holku nebo aspoň domácího mazlíčka, prostě se vykašli na věčné brouzdání netem. Uvidíš, že Ti ty komentáře jednou za 14 dní za chvíli tak zábavné nepřijdou 🙂
Re: Komentáře
Venku je hnusně, přátelé jsou kreténi, holky jsou blbky, papouši řvou a psi smrdí. Co tam máš dál?
Re: Komentáře
Ne, to já jen tak žertovala, samozřejmě že máš pravdu :))
Zimní depka
No, to se mi ulevilo. Nechtěl bych si v rámci Historie fantasy hrát ještě na amatérského psychologa a tahat tě z deprese 🙂
Uf – konečně někdo naplno řekl to, co si o Vaňovi už dávno myslím :-). Děkuji, Martine.
Re: Komentáře
(Tak JÁ věčně brouzdám netem, když ty reaguješ na komentáře do 2 hodin?) Kdepak, aby mi srovnatelnou zábavu poskytl pes, musel by mít nejméně dvě hlavy a nejvýše tři tlapky.Zato když si přečtu fantasyplanetníky domnívající se participovat na literárněvědném diskursu, zase mě to nabije pocitem, že fandom (jistě, jako správný fan jiné přátele nemám; pomůže aspoň, že mezi ně chodím tak 2* týdně? 😉 možná nejsou úplně všichni až tak naprostí kreténi, který mi vydrží přes většinu toho, co se za těch 14 dní může stát.Včetně zjištění, že máš jako rok vydání Mlh Avalonu 1982, když ve skutečnosti by patřil až do dalšího dílu, což jsi koneckonců předloni sám uvedl ve Slovníku, jenž s tímhle ovšem sdílí naopak o rok opožděné datum českého vydání.
Pro Honzu
Reaguji brzy, protože mě chodí mail přímo na telefon a přístup k PC mám po celý den, to se potom dvě hodiny nezdají tak málo…Ale neber si mé přátelské rýpnutí jako nějakou škodolibost, prosím Tebe. Pokud jde o Mlhy Avalonu, tak 1982 uvádí Clute v Encyklopedii Fantasy, z níž jsem čerpal a to je snad kapacita na slovo vzatá…
The Mists of Avalon
Hm, tu já neměl po ruce, ale CD-ROM SFE, Locus i ISFDB se výjimečně shodnou (což v případě New Sun 3 a 4 a Majipoor Chronicles nenastalo). Akorát teď koukám, že na zbytku netu těsně vede 82 (i když viz http://groups-beta.google.com/group/net.sf-lovers/msg/94fcc31e4c1c245a – vysvětlení?) Ne, tuhle bibliografickou lopotu ti v nejmenším nezávidím a slavnostně se tedy kaju a přísahám, že už nikdy tvé letopočty nebudu zpochybňovat, pokud to nebude o víc než rok.Nikde v reakcích mail vyplněný nemáš; znamená to, že systém FP umožňje informovat o nových komentářích mailem i autora článků?
Ad komentáře
Jo,jo, znamená. A myslím si, že je to užitečná vychytávka.