Historie moderní fantasy #5: 1980-1982

Nelze začít jinak než atmosférickým románem The Shadow of the Torturer (1980, č. Mučitelův stín/Baronet 1995), úvodní částí Knihy Nového Slunce od Gena Wolfa. Celá série je z pohledu literárních teoretiků patrně nejdůsledněji rozebíraným fantastickým dílem, v tomto ohledu se jí může měřit snad jen Pán Prstenů od J. R. R. Tolkiena. Není divu, bizarní příběh mladého učně mučitelského řemesla Severiana dává čtenáři o mnoho více otázek než odpovědí. Wolfem vytvořený svět v sobě důsledně mísí prvky science fiction a fantasy do nenapodobitelné fascinující směsi. Bohužel, u nás vyšel pouze první svazek série, a tak jsme prozatím ochuzeni o další osudy Severiana v jeho pouti na vladařský post mocného Autarchy. Vzhledem k úzké návaznosti (jde vlastně o fiktivní životopis) zůstává český překlad úvodní části pouhým torzem, snad si ho přeci jen někdo všimne a doplní v novém vydání. Není to bohužel dílo zajímavé po komerční stránce, ale snad právě proto jde o jednu z nejpozoruhodnějších prací fantastického žánru. [1]

Science fantasy románem Lord Valentine´s Castle (1980, č. Hrad lorda Valentina/Classic 1996) se k psaní fantastiky s úspěchem vrátil Robert Silverberg. V jeho díle často kladený důraz na věrohodnou psychologii jednajících postav zde vystřídala detailní propracovanost prostředí planety Majipoor. Exotický svět doslova ohromujících rozměrů byl v minulosti osídlen pozemskými kolonisty a k původnímu obyvatelstvu Piurivarů zvaných pro svou schopnost měnit tvar též Metamorfové přibylo v průběhu věků hned několik dalších ras. Některé z nich ovládají díky daru mimosmyslového vnímání různé čarodějnické praktiky. Příběh sám se soustředí na ztrátou paměti stiženého žongléra Valentina, jenž je ve skutečnosti legitimním vládcem planety a jako oběť utajeného spiknutí se po obnovení vzpomínek snaží získat zpět ztracené postavení. Pro některé čtenáře znamenala komerčněji pojatá podoba Silverbergova díla zklamání, přesto se však našel dostatečný počet nadšených příznivců, kteří tento obrat naopak nadšeně přivítali. [2]

Dařilo se také artušovské fantasy, Parke Godwin se v úvodním díle trilogie Firelord (1980), Beloved Exile (1984) a The Last Rainbow (1985) pokusil vylíčit známé události z perspektivy samotného krále Artuše obklopeného v 5. století našeho letopočtu pozůstatky hroutícího se Římského impéria. I v dalších dílech trilogie zpracoval mýtus neobvyklou formou, dějově jsou zasazeny do dob po Artušově smrti. Jedním z vrcholů moderní artušovské fantastiky se stal rozsáhlý román The Mists of Avalon (1982, č. Mlhy Avalonu/Knižní klub 2002) od Marion Zimmer Bradleyové, skutečně ambiciózní dílo soustředící se na osudy ženských hrdinek proslulého mýtu a na střet doznívající víry v pohanské bohy s nastupující křesťanské agrese. V každém ohledu velmi komplexní práce klade na čtenáře značné nároky a snad proto si od mnohých vysloužila pověst poněkud nezáživného čtení, přesto by neměla zůstat opomenuta žádným skutečně vážným zájemcem o fantasy žánr. [3]

Dnes již bohužel pozapomenutým mistrovským dílem je trilogie Finnbranch: Yearwood (1980), Undersea (1982) a Winterking (1985) od bohužel nepříliš produktivního Paula Hazela, v níž sledujeme neustálé inkarnace hrdiny jménem Finn, jenž během svých životů prožívá pozoruhodná dobrodružství čerpající z převážně severské mytologie, ovšem nenásilnou a velmi volnou formou. Jde o neobyčejně svěží dílo plné rozmanitých odkazů, napsané se snovou lehkostí a nadhledem v žánru často nevídaným. Souhrnné vydání tvoří kniha The Finnbranch (1986).

Mezi nejpodstatnější díla fantasy žánru patří bezesporu román Little, Big (1981) od Johna Crowleyho. Těžko se mi píše o románu, jehož české vydání bych uvítal snad nejraději ze všech zmíněných v tomto cyklu, věřím, že se ho již brzy dočkáme. Crowley napsal příběh mladíka, jenž svou lásku následuje do Edgewoodu, místa nefigurujícího na žádné ze známých map. Seznamuje se s její rodinou a shledává, že každý její člen má blízké vztahy s pohádkovou říší, kterou však ohrožuje nástup prezidenta se silnou antipatií k nadpřirozenu. Dílo neklade důraz na příběh, spíše na atmosféru a autorovo mistrovské vypravěčství. Jako celek tak podává důkaz o síle lidské fantazie a touhy po něčem zvláštním a nepozemském, která se skrývá v každém z nás a u některých tu a tam vyplouvá na povrch.

Ve srovnání s tím se pentalogie Belgariad: Pawn of Prophecy (1982, č. Pěšec proroctví/Classic 1995), Queen of Sorcery (1982, č. Královna Magie/Classic 1995), Magician´s Gambit (1983, č. Kouzelníkův gambit/Classic 1995), Castle of Wizardry (1984, č. Věž černé magie/Classic 1995) a Enchanter´s End Game (1984, č. Divotvůrcova koncovka/Classic 1995) od Davida Eddingse jeví být vcelku plochým dílem, napsaným sice s výraznou řemeslnou zručností, ale rovněž s nijak valnou invencí. Jde o popis putování mladíka Gariona a jeho průvodců, kteří mu pomáhají nalézt mocný klenot Orb a s jeho pomocí přispět k porážce zlého boha Toraka. Z dnešního pohledu jde o dílo stojící na počátku bouřlivého rozvoje post-tolkienovské komerční fantasy s nemalým vlivem na další vývoj žánru. Souhrnné vydání série tvoří knihy The Belgariad 1, 2 (1985). Přesto však Eddings patří mezi mistry žánru a v pozdějších dílech prokázal při dodržení obdobné dějové osnovy svou prohlubující se zručnost. [4]

Po komerční stránce se neméně úspěšným dílem stal obsáhlý román Magician (1982) od Raymonda E. Feista, publikovaný rovněž ve dvou svazcích jako Magician: Apprentice (1986, č. Mág: Učedník/United Fans 1996) a Magician: Master (1986, č. Mág: Mistr/United Fans 1996). Opět nejde o nikterak převratné dílo, přesto je napsáno živým a na debutanta poměrně vyspělým stylem. Sledujeme v něm životní osudy dvou přátel – nadějného mága a talentovaného bojovníka – a jejich roli v nadcházející obraně proti nepřátelské invazi z jiné dimenze, která do feudálně založené Midkemie proudí skrze magickou trhlinu v realitě. Feist se díky tomuto románu stal jedním z nejúspěšnějších představitelů žánru a čtenáři tolik oblíbené příběhy ze světa Midkemie dodnes tvoří podstatnou část jeho tvorby. [5]

Michael Shea spojil v románu Nifft the Lean (1982) poutavou atmosféru knih Jacka Vance s charaktery silně připomínajícími hrdiny Leiberova fantasy cyklu ze světa Lankhmaru. Vzniklo tak možná opět nepříliš originální dílo, které však vyniká po stránce stylistické a čtenáře upoutá svou jedinečnou atmosférou. Zajímavé jsou rovněž autorovy hutné popisy, které však nijak nebrzdí spád příběhu. Kniha je ve skutečnosti souborem čtyř kratších příběhů, v nichž není nouze ani o osobitý humor odlehčující mnohdy příliš vážný subžánr sword & sorcery. První tři části z celkových čtyř zavedou hrdinu Niffta do pekelného podsvětí, skvěle zobrazeného prostředí, které nabízí spíše zázraky a tajemství než očekávané hrůzy. Země na povrchu je pak celými geologickými věky přetvořená krajina dýchající stářím. Je zajímavé, že nikterak plodný Shea se k dílu poměrně nedávno vrátil ve dvojici volných pokračování. [6]

Příště nás čeká vskutku neobvykle bohatý příděl začínající rokem 1983, kdy se objevila stěžejní díla od tak skvělých a významných jmen jako jsou například Tim Powers či Terry Pratchett, ale očekávat toho můžete samozřejmě mnohem víc, vyplatí se zase si trochu počkat, však sami uvidíte.

Pokračování za čtrnáct dní!

[1] Sérii tvoří romány The Shadow of the Torturer (1980, č. Mučitelův stín/Baronet 1995), The Claw of the Conciliator (1981), The Sword of the Lictor (1981), The Citadel of the Autarch (1982) a The Urth of the New Sun (1987), souhrnná vydání zahrnují pouze první čtyři svazky a to pod názvy The Book of the New Sun, Vols. I & II (1983=Shadow and Claw) a The Book of the New Sun, Vols. III & IV (1985=Sword and Citadel), dohromady pak všechny čtyři jako The Book of the New Sun (1998).

[2] Původní trilogii doplňuje soubor kratších prací Majipoor Chronicles (1983, č. Majipoorské kroniky/Classic 1995) a román Valentine Pontifex (1983, č. Valentin Pontifex/Classic 1996). Úvodní trojice knih vyšla rovněž společně pod názvem Valentine of Majipoor (1999). Naposledy se Valentin k čtenářům vrátil pod názvem The Seventh Shrine (Legends, ed. Robert Silverberg 1998, č. Sedmá schrána-Legendy/BETA 1999, kn. rozš. 2004). K cyklu dále patří krátký román The Mountains of Majipoor (1995) a dle vnitřní chronologie o mnoho let dříve se odehrávající trilogie Sorcerers of Majipoor (1997), Lord Prestimion (1999) a King of Dreams (2000).

[3] V podobném duchu se nesou rovněž o dost později napsané romány The Forest House (1993, č. Lesy Albionu/Deus 1998), Lady of Avalon (1997, č. Paní z Avalonu/Knižní klub 2002), Priestess of Avalon (2000, sp. Diana L. Paxson, č. Kněžka z Avalonu/Knižní klub 2002) a The Ancestors of Avalon (2004, sp. Diana L. Paxson), které hlavní knize dějově předchází.

[4] Volné pokračování tvoří pentalogie Malloreon: Guardians of the West (1987, č. Strážci západu/Classic 1995), King of the Murgos (1988, č. Král Murgů/Classic 1995), Demon Lord of Karanda (1988, č. Pán démonů z Karandy/Classic 1995), Sorceress of Darshiva (1989, č. Darshivská čarodějnice/Classic 1995) a The Seeres of Kell (1991, č. Věštkyně z Kellu/Classic 1996). Naopak události předcházející celému cyklu popisují tituly Belgarath the Sorcerer (1995, sp. Leigh Eddings, č. Čaroděj Belgarat/Classic 1997) a Polgara the Sorceress (1997, sp. Leigh Eddings, č. Kouzelnice Polgara/Classic 1999). Sérii dále doplňuje kniha The Rivan Codex (1998, sp. Leigh Eddings, č. Rivanský kodex/Banshies 1999).

[5] Jako víceméně volná pokračování Mága jmenujme tituly Silverthorn (1986, č. Stříbrný trn/United Fans 1996) a A Darkness in Sethaton (1986, č. Zlo v Sethanonu/United Fans 1997). Poté následovala dvoudílná série Synové Krondoru: Prince of the Blood (1989, č. Královská krev/United Fans 1998) a The King´s Buccaneer (1992, č. Královský bukanýr/United Fans 1999). Ve světě útočníků se odehrává trilogie Sága o impériu: Daughter of the Empire (1987, č. Dcera impéria/United Fans 1997), Servant of the Empire (1990, č. Ochránce impéria/United Fans 1997) a Mistress of the Empire (1992, č. Správce impéria/United Fans 1998), kterou napsal společně s Janny Wurtsovou.. Dále zmiňme tetralogii Hadí sága: Shadow of a Dark Queen (1994, č. Stín temné královny/Wales 1999), Rise of a Merchant Prince (1995, č. Vzestup magnáta/Wales 1999), Rage of a Demon King (1997, č. Hněv krále démonů/Wales 2000) a Shards of a Broken Crown (1998, č. Střepy rozbité koruny/Wales 2000), dosud neuzavřenou pentalogii Odkaz Trhlinové války: Krondor: The Betrayal (1998, č. Zrada v Krondoru/United Fans 2001), Krondor: The Assassins (1999, č. Vrazi v Krondoru/United Fans 2001), Krondor: Tear of the Gods (2000, č. Slza bohů/Wales 2002), Krondor: The Crawler (připravuje se) a Krondor: The Dark Mage (připravuje se), ve spolupráci napsanou trilogii Legendy Trhlinové války: Honoured Enemy (2001, sp. William R. Forstchen, č. Čestný nepřítel/Wales 2003), Murder in Lamut (2002, sp. Joel Rosenberg, č. Vražda v La Mutu/Wales 2004) a Jimmy the Hand (2003, sp. S. M. Stirling) a trilogii Konkláve stínů: Talon of the Silverhawk (2002, č. Spár stříbrného sokola/Wales 2004), King of Foxes (2004, č. Král lišáků/Wales 2004) a Exile´s Return (2004). Prozatím poslední Feistovým projektem je úvodní díl trilogie Darkwar: Flight of the Nighthawks (2005), budou následovat The Dark Empire (připravuje se) a Magician´s Sons (připravuje se).

[6] Nejprve vyšel román The Mines of Behemoth (1997), později s prvním dílem shrnutý ve společném vydání jako The Incompleat Nifft (2000), souběžně s ním autor přidal ještě třetí díl pod názvem The A´rak (2000).